Všiml jsem si, že nejčastějšími oběťmi mých již promlčených výtvarných trestných činů kategorie „motorové lokomotivy“ bývali všelijací „brejlovci“ a „mračouni“. Inu, jakpak by ne; vždyť v osmdesátých letech červené lokomotivy, mající ceduli T 478 + něco, vozily rychlíky a osobní vlaky skoro všude mezi Chebem a Medzilaborci, a tratě, kde se jim do toho pletl nějaký jiný „diesel“, by moc dlouhý výčet netvořily. Ale o tom v prvním plánu řečnit nechci a proto začnu záludně nevinnou otázkou z vedlejší koleje: co mají společného řady T 478.1, T 478.2, T 478.3 a T 478.4, pro mladší čtenářstvo tedy všechno od 749 až po 755? Všechny potencionální odpovědi jsou nepochybně správné, ale já přidám ještě jednu navrch: hrozně blbě se kreslí.
Český Těšín / Skalité / Czechowice-Dziedzice — Po kolejích nám toho jezdí hodně – ponejvíce vlaky osobní a nákladní, občas pracovní a údržbářské a ještě méně historické či speciální. Právě vlaky ze třetí skupiny přitahují nejvíce pozornosti. Dovolte nyní krátkou reportáž o mém setkání s vlakem, který je označován právě přídomky historický, speciální či luxusní a exkluzivní. Ano, dámy a pánové, přijíždí sám Aristokrat na kolejích – Venice Simplon–Orient-Express. A co kromě oněch honosných přídomků napadne vás, když uslyšíte toto jméno? Vybaví se vám, stejně jako naprosté většině lidí, onen legendární vlak, který vozí bohaté turisty křížem krážem Evropou? Nebo snad intelektuálně doplníte jména Agatha Christie, Hercule Poirot a detektivní román Vražda v Orient–Expressu? Ať tak či tak, pojďme se nyní s tímto mohykánem vypravit na krátkou projížďku po Slovensku a Polsku.
… Tak buď ideově hluboce nesouhlasí s přednášenou látkou (což se ve škole stává, byť tam už nestraší předměty typu branná výchova či dějiny mezinárodního dělnického hnutí), nebo jej pedagog nedokáže zaujmout, nebo – a to byl můj případ – je jinak skvělý učitel nedostatečně bdělý a ostražitý, tudíž neodhalí, že při jeho hodině nezbedný študák kreslí po pijácích lokomotivy. Omluvou budiž fakt, že se tak dělo na děčínské strojní a ještě k tomu dopravní průmyslovce, nebo později na Nositelce řádu práce (dnes Technická universita) v Liberci, tudíž tematika kreseb nebyla duchu obou vzdělávacích ústavů zase tak vzdálena. Ostatně neukáznění spolužáci za podobných okolností často kreslívali také a jejich výtvory bývaly rovněž svérázné, ač tematicky diametrálně odlišné.
Praha, Norimberk — V rámci změn, které čekají na cestující v relaci Praha – Bavorsko, představily České dráhy v kooperaci s Deutsche Bahn nový produkt — SC Bus / DB Expressbus. Tarify a podmínkami jsme se nedávno zabývali, podívejme se tedy blíže na samotné cestování. V sobotu 8. 8. 2009 se konala prezentační jízda nových autobusových spojů z Prahy do Norimberka a zpět, a protože jsme zvědaví redaktoři, nemohli jsme na této akci chybět. Oficiální odjezd byl naplánován na 5:30 od silnice u pražského Hlavního nádraží (stanoviště B2, ul. Wilsonova), a tak jsme se asi dvacet minut předtím dostavili, abychom si v klidu prohlédli dvoupatrový autobus a usadili se na „VIP“ místa ve druhé třídě, tedy úplně dopředu k čelnímu oknu poskytující ten nejlepší výhled na to, co nás čeká — 310 kilometrů směr Norimberk.
Chmelnice jak cyp, k ní přitulená osada vlnitě plechových česaček, v katastrálně příslušné vísce buď papundeklová ubytovna či rozvalina ukradeného velkostatku, uvnitř trubkové kavalce ukořistěné wehrmachtu, stavební četou místního JZD zřízená jedna sprcha a družstevním zásobovačem zakoupené jedno mýdlo s citronovou vůní za 2,50 Kčs; to vše pro dvě stě bezstarostně mladých mužů a několik desítek těch nejotrlejších děv. Všude dobře, v hospodě nejlépe. Nějak tak to vypadalo v Kněževsi, Bukově, Dušníkách, Počáplech, Hořesedlích, Pnětlukách, Vrbičanech i Milostíně. Všechna tahle místa mi životopis obohacovala v době, v níž byli středoškoláci tou nejlevnější pracovní silou a kdy vysokoškolák bez „chmelu“ pomalu ani nemohl ke státnicím.
Brno, Praha, Drážďany, Hamburk -
Už jako malý jsem se rád díval na sobotní ranní animáky na RTL. Když jsem se tedy letos rozhodoval, kam s eTiketem, Německo
byla moje jasná volba. A proč ne rovnou do severoněmecké přístavní metropole, pyšnící se primátem co do počtu mostů (2428 k roku 2001), Hamburku? Řekl jsem si, že už pro to dobrodružství to risknu, protože absolvovat 992 km jedním vlakem na jednom
sedadle je síla, tedy alespoň pro někoho, kdo to ještě nezkusil. "Ein Bier, bitte" a "noch einmal" jsou jediné fráze,
které umím německy, čili nebylo od věci přidat se k někomu, kdo umí objednat i jídlo - stal jsem se tedy součástí cestovatelské skupinky, tvořené Tomášem Kubovcem, Pepou Petrákem a jeho bratrem Honzou, přistupujícími v Praze. Cílem jejich cesty byl hlavně Miniatur Wunderland,
největší modelové kolejiště světa. Ojra směněna, eTiket vytištěn a řízky napečeny, je tedy nejvyšší čas natáhnout budík na
4:00…
Víc než čtvrt století mi po skříních vegetují všelijaké obrázky a spisky, jsouce na světlo vytaženy možná dvakrát-třikrát ročně. To tehdy, když, nemaje sbírky vzorně evidovány prostřednictvím moderních informačních technologií, zase něco v binci hledám. Když už jsem to tedy zase jednou vyhrabal, napadlo mě: co takhle místo dalších desetiletí silážování ty obrázky nabídnout lidstvu? Mezi veřejností ještě mohou být jedinci, jimž možná nebude vadit, že obrázky nejsou fotografiemi; že jsou nedokonalé, nepřesné, občas nevěrohodné a často i naivní. Černý kuličkový fix a pastelky za 11 Kčs, jejichž výsledkem je jásavá modř lokomotivy a nezdravě pastelová zeleň všude kolem, by profesionálnímu výtvarníkovi nejspíš způsobily trvalé zdravotní následky. Budiž ale výmluvou, že cílem těchto kreseb nebyla výtvarná dokonalost ani v tom nejmenším. Kdepak, původci i průvodci obrázků zároveň byly tříválcový valčík, vůně horkého strojního oleje a nepoddajné chomáčky páry, vířené spěšným vlakem 911, ženoucím se z České Lípy do Polabí.
Praha — Tématu železničního modelářství se na stránkách našeho magazínu příliš nevěnujeme. To se však brzy změní. ŽelPage se stala jedním z mediálních partnerů projektu, který je unikátní v národním i evropském měřítku. Modelové kolejiště, ba přímo svět, známe například z Hamburku, kde stojí to největší — Miniatur Wunderland. U nás můžeme zmínit brněnský Modelový svět. Tuzemský prim však zanedlouho získá zbrusu nové Království železnic, které od začátku tohoto roku dostává svou základní podobu v prostorách na pražském Andělu. Již 1. července se otevře brána této expozice, a proto nabízíme několik informací z přípravných prací a fakta o tomto zajímavém projektu, jenž se bude nacházet na adrese Stroupežnického 23.
Konvenční vysokorychlostní soupravy railjet vtrhly do pravidelného provozu sotva před půl rokem. Že se tak brzy naskytne příležitost, aby si obyvatelé České republiky mohli vyzkoušet jízdu touto soupravou na jedné z českých koridorových tratí, věřil málokdo. I když to není úplně fér, většina bude porovnávat railjet a pendolino Českých drah. Kdo s koho? Příznivci moderních souprav i laická veřejnost byli jistě natěšení na prohlídku railjetu v rámci ostravské výstavy Czech Raildays 2009, ale sotva by věřili, že se jim naskytne jedinečná příležitost svézt se touto chloubou v rámci „bonusové“ prezentační jízdy z Břeclavi do Ostravy uspořádané společně Rakouskými spolkovými a Českými dráhami. Jaké jsou postřehy cestujících i pozorovatelů, o tom bychom se s vámi rádi podělili. „K nástupišti I. přijíždí railjet…“
Praha / Třinec — Přímé vlakové spojení Prahy a Ostravy, to tady… Už dobré tři roky nebylo. Na slavný spoj SuperCity Manažer si vzpomene kdekdo, ale když rychlé spojení severomoravské aglomerace, tak pro všechny! V pátek 12.6. 2009, dva dny před druhou změnou jízdního řádu sítě SŽDC, vyjel na premiérovou jízdu vlak SC 513 Pendolino Sprinter — mezi Prahou hl.n. a Ostravou–Svinovem bez zastavení za rekordních 2:57h. S někdejším SC 503 Manažer jsem jel jedinkrát, měsíc před koncem jeho provozu a proto mne lákalo si podobnou jízdu zopakovat a mít tak šanci porovnat pokrok od roku 2005. Návdavkem přinášíme i pár fotek nejmladší německé strojvůdkyně, která se jízdy zúčastnila. Dojeli jsme včas a bez zastavení mezi Prahou a Ostravou?
Velim - Návštěvníci Železničního zkušebního okruhu (ŽZO) u Cerhenic na Kolínsku o neobvyklé pohledy nemají nouzi. I tak zde ale v průběhu tohoto týdne lze spatřit vozidlo, jež rychle zaujme pozornost. Výzkumný ústav železniční v těchto dnech na základě objednávky společnosti Siemens a rakouského státního dopravce ÖBB provádí typové zkoušky ucelené soupravy Siemens Viaggio, které by měly vést k jejímu schválení pro provoz na síti SŽDC. Ačkoli s pravidelným nasazením railjetu v ČR se v nejbližší době nepočítá, je snaha o brzké schválení moderních souprav dalším pozitivním signálem po dlouhém období relativní uzavřenosti českého železničního prostředí.
Příjemné, i trochu kontroverzní překvapení připravily cestujícím České dráhy o předminulém víkendu - na posilový rychlík 1540/1541 Olše poprvé místo klasické zánovní soupravy nasadily dvojici moderních regionálních elektrických jednotek CityElefant. Podle sdělení tiskového oddělení ČD šlo o zkoušku, jak na tato vozidla budou reagovat cestující. Ohlasy byly zjevně kladné, protože uplynulou neděli si Olše jízdu v tomto nestandardním řazení zopakovala. Zatímco první živý test dálkové mise elefantů jsem ponechali téměř bez povšimnutí, četné komentáře v diskusích, ať už kritické či nadšené, nás přeci jenom přiměly k redakčnímu testu - Josef Petrák na vlastí oči, uši a "zadek" absolvoval větší část trasy nedělního posilového spoje a cestou sbíral dojmy: Patří tedy sloni do dálkové dopravy nebo ne?
Psal se 11. prosinec 2005 a na koleje poprvé vyjel expres, resp. EuroCity Jože Plečnik. Vlak, který spojil Českou republiku, Štýrsko a Slovinsko na trase mezi Prahou a Lublaní. Jeho zavedením vzniklo pohodlné a kvalitní spojení na rakouskou železniční síť, na Balkán i do Švýcarska ve spojení s EuroCity Transalpin, vlajkovou lodí rakouských a švýcarských spolkových drah. S kolegou jsem několikrát vyrazil na fotovýpravy za cílech jej zvěčnit na těch nejkrásnějších místech Rakouska; což podtrhuje i komentář v časopise Züge o tom, že „Plečnik je hvězdným vlakem Pyhrnbahn“. Pokud si pamatujete plakát z časopisu ČD pro Vás, kde byl vyfocen tento vlak a lokomotiva 1216.226 ÖBB, fotografie vznikla právě na této trati… „Antiplečka“, jak se lidově mezi fandy nazýval díky řazení nejmodernějších českých vozů pro vlaky vyšší kvality, je ale spojem rozporuplným. Jeho existence obsahuje v sobě mnoho „ale“, která se pokusím volně prezentovat.
Uvažovali jste někdy nad možností jet na letní dovolenou vlakem? Každý dopravní prostředek má však své plus i minus. V následujícím článku autor představí známý mezinárodní letní vlak Jadran do chorvatského Splitu. Proč tedy nevyzkoušet jízdu vlakem, kdy máte oproti autobusu výhodu kdykoliv se projít, provětrat si myšlenky v otevřeném okénku, pohodlně se natáhnout v noci. Jedinou nevýhodou je poměrně dlouhá jízdní doba rychlíku a také to, že příjezdem do Splitu musíte všechny své kufry a batohy znovu naložit na svá záda a vydat se na další dopravní prostředek, oproti tomu vás vaše auto nebo autobus cestovní kanceláře dopraví přímo na místo rekreace.
Život na železnici je čím dál, tím barevnější. Stejně jako když před rokem České dráhy začaly své zákazníky vybízet, aby vedle obligátních zeleno-bílých vagónků vyhlíželi luxusnější vozy červeno-bílé, nyní barevné spektrum vozového parku s překvapivou lehkostí doplnila kombinace modro-bílá. Když jsme před několika týdny vydávali poněkud odlehčenou silvestrovskou aktualitu o nasazování lehátkových vozů ČD na denní výkony, nikdo v redakci nemohl tušit, jak prorocký tento text bude. Netrvalo však ani měsíc a cestující vybraných „spojů vyšší kvality“ dostávají možnost, jaká se dlouhou dobu zdála nemyslitelnou – svést se vlakem EuroCity v lehátkovém voze řady Bc. Nedostatek vhodných (nebo snad jakýchkoli) vozidel u národního dopravce postupně dospěl do stavu, kdy i na vlacích papírově nejvyšší přepravní kategorie jezdí doslova nevídané kreace – a zůstává jen doufat, že věštecký talent kolegy Twixe nesdílí i náš editor Josef Petrák, neboť realizace jeho vize by vskutku proměnila střední Evropu na velké modelové kolejiště, patřící člověku s opravdu specifickým smyslem pro humor.
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Public use not allowed without explicit permission of author.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2026 Spolek ŽelPage












