Už si nevzpomenu, proč mě napadlo jet vlakem.
Na českolipské Střelnici už neprodávají jízdenky z toho okýnka v čekárně. Čekárnu zrušili, protože její velikost nesplňovala Nařízení Evropského Svazu číslo 198/2024 Sbírky, o minimálních rozměrech veřejných vyčkávacích prostor pro občany na stanicích a zastávkách regionálních železničních tratí, ve znění pozdějších předpisů Evropského Svazu. Okýnko taky není, protože bylo skleněné a nesplňovalo Nařízení Evropského Svazu číslo 1645/2025 Sbírky, o kontaktních místech pro styk mezi úřady Evropského Svazu a občany, část druhá: Zařízení a vybavení pro kontaktní místa – bezpečnostně-ochranné prvky, ekologická a hygienická nezávadnost, antidiskriminační ergonomie, stanovené revize a ekologicky šetrná likvidace, ve znění pozdějších předpisů Evropského Svazu. Ostatně, za tím někdejším sklem už dávno nejsou zaměstnanci dráhy, ale Eurointranet a platit penězi by i tak byl problém, jelikož obstarání Ujištění, že finanční hotovost … nových eur, občanem Zdeňkem Šindlauerem identifikační znak 5v3:Bz76§?=6g@1!Hw osobně fyzicky předaná právnímu subjektu Evropské dráhy v České Lípě Střelnici dne … za účelem úhrady za sjednanou službu: jízda vlakem z … do … na základě Smlouvy číslo …, byla jmenovaným občanem nabyta způsobem, který je v souladu se všemi zákonnými normami Evropského Svazu ve znění platném ke dni vydání tohoto Ujištění, by bylo neúnosně zdlouhavé.
Praha — Dva týdny uplynuly a kauza s railjety pokračuje přesně podle scénáře: Škoda Transportation podala námitku k Českým drahám, ty ji odmítly, Škodovka poslední den před termínem odpověď neakceptovala a posunula případ výš, k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Proces se tak začíná natahovat, zatímco České dráhy stojí ve slepé uličce: výrobce Siemens sice opci na odkup rakouských souprav prodloužil do konce září, Škoda ale zároveň požádala o vydání předběžného opatření, které ČD zabrání v jakémkoli pokroku s realizací smlouvy. Do rozhodování o budoucnosti railjetů v Česku tak vstupuje několik nových proměnných – a množí se dotazy, jaká je pravá příčina aktuálního sporu.
Praha — Dne 19. května proběhla v prostorách jednacího sálu Senátu Parlamentu České republiky konference Vysokorychlostní železnice 2011 – důvody a přínosy. Hlavními tématy byly klíčové otázky týkající se VRT – smysl a výhody vysokorychlostní železnice, jak by měla vypadat VRT v Česku a jaké mají zkušenosti s rozvojem a provozem vysokorychlostních drah kolegové v zahraničí. Konference se zúčastnili nejen zástupci krajů a Českých drah, ale také představitelé UIC a zahraniční hosté z USA i Asie. Konference byla rozdělená do čtyř bloků, přičemž po každém z nich byl vyhrazen čas na diskusi. Moderátor Václav Žmolík, známý z pořadu Svět na kolejích, zahájil setkání slovy: „Dámy a pánové, dobré dopoledne. Prosím ukončujte nástup, protože za chvíli pojedeme,“.
Praha — Ať už vás zaujala loňská soutěž, nominovali jste letos do soutěže o nejkrásnější nádraží ČR svého favorita, nebo prostě chcete některého z kandidátů podpořit, dovolujeme si vás upozornit na hlasování o nejkrásnější nádraží ČR 2011. Svůj hlas můžete odevzdat až do konce měsíce května, slavnostní vyhlášení pak proběhne v prostorách Senátu ČR 17. června 2011 za účasti zástupců nominovaných nádraží.
Je to sice již hodně dávno, kdy se mne vyučující zeptal na důvod, proč mám v rámci slohových cvičení raději komentáře, než jiné formy. A stále platí moje tehdejší odpověď: protože komentář může obsahovat moje názory, aniž by se tím znehodnotil faktický obsah. Svatá pravda. A díky této premise si každý autor může vybrat, jak moc velkého střetu se může obávat, pakliže si zvolí téma ožehavé, neřku-li přímo kritické. A téma 'doprava' je tématem velice výbušným, zejména pak v případě, že se toto téma vyskytne na stránce přátel železnice. Jak že se traduje onen bojový ryk husitů?
… to bude radosti na Starém Bělidle, filosofoval jsem kdysi coby jinoch.
Než si jednou nakreslím všechny lokomotivy…
… tak coby drasticky přestárlý kmet si už asi nevzpomenu, proč a co vlastně jsem to chtěl. A to ještě za podmínky, že to budou v nejlepším případě jen ty československé lokomotivy, poněvadž kdybych chtěl obsáhnout všechny dosavadní pozemské lokomotivy, tak to bych hned teď v pondělí šéfovi musel vzkázat, že mi bylo potěšením, vyzvednout si v bance poslední výplatu, po zbytek života 7 hodin denně spát, každé tři minuty kreslit jednu mašinu, a pana Kalouska, zákonnou manželku i potomstvo poprosit, jestli by mě nějak uživili.
Vážení čtenáři, zajisté vám neunikla probíhající monografie v naší fotogalerii a tak, jako při předešlých "kavalkádách" s brejlovci a bardotkami, je na čase posvítit si na sérii prozatím poslední. Prostor dostala trakce elektrická – druhá generace závislé trakce z produkce plzeňské Škody, konkrétně stroje, které spojuje nejen jejich „krabicovitý“ tvar skříně s vysokým aerodynamickým odporem, ale i vyspělá mechanická část a především pak trakční výzbroj. Důsledná unifikace umožnila zaměřit se při vývoji pouze na trakční část nové lokomotivy, což šetřilo čas a umožnilo rychlé spuštění sériové výroby. Díky velkému objemu výroby potkáváme druhou generaci Škodovek na celém území někdejšího Československa, a to jak v osobní, tak i v nákladní dopravě.
ČR — Pokud jste někdy využili vlak vyšší kvality, či rychlík na trase Plzeň-Most nebo Pardubice-Liberec, určitě dobře znáte papírové letáčky s jízdním řádem vlaku a dalšími informacemi – vlakové (palubní) průvodce. Náhodně jsem vylosoval jeden exemplář od Českých drah (Ex|ALX 354/357 Franz Kafka), jeden od dopravce Železničná společnosť Slovensko (Ex 128 Hradčany), další od Österreichische Bundesbahnen (EC 72 Smetana), a poslední od Deutsche Bahn (EC 379 Carl Maria von Weber). Spolu s deseti kolegy z Dopravní fakulty Jana Pernera v Pardubicích jsme tyto průvodce ohodnotili v několika kategoriích – jízdní řád, řazení vlaku, jazyk, informace o dopravci, vysvětlení symbolů a poznámek, rozsah komerční reklamy, vzhled a, v neposlední řadě, informace nad rámec průvodce. Po úspěšné zkoušce ze základů technologie řízení dopravy jsem přiměl některé ze studentů – osm mužů a dvě ženy – k debatě o kvalitě vylosovaných palubních průvodců.. V následujících řádcích se proto na jednotlivé průvodce podíváme podrobněji a podrobíme je důslednému hodnocení.
Byly miliónkrát pomluveny, rozcupovány, zdecimovány, zdeptány, proklety, zesměšněny a hystericky zatraceny. Tisíckrát jsem z nich vystoupil tu s otlačenou zadnicí, tu s omrzlinami, tu s náběhem na pořádného vlka, tu kapánek ohluchlý, tu s rukou vyždímanou od stírání oroseného okna. Třeba je to jen mým stárnutím a senilitou, třeba je to jen mým zděšením z údajně modernějších následníků, ale neubráním se divnému pokušení: začínám mít skleníky nějak rád.
Průzkum — Ve středu 17. listopadu 2010 proběhl ve vlacích Českých drah dopravní průzkum, pořádaný občanským sdružením ŽelPage. Šlo o vůbec první podobnou akci připravenou členy našeho sdružení. Osloveným cestujícím byl předán dotazník, jehož vyplnění bylo zcela anonymní a dobrovolné. Náš tým se rozdělil do dvou skupin, přičemž jedna cestovala na trase Praha – Pardubice – Brno – Jihlava – ČB – Praha, a druhá vyrazila z Březnice do Děčína. Dotázáno bylo na 200 cestujících, kteří většinou odpovídali s ochotou a vstřícností. Ba našli se dokonce i horliví spisovatelé, kteří se o dotazník přihlásili sami. Výsledky ankety jsme poskytli Českým drahám a s vámi se o ně chceme podělit v tomto článku.
Ministr dopravy Vít Bárta v minulých týdnech při svých cestách po České republice přislíbil zrealizovat některé projekty, které by se měly stihnout za jeho působení na ministerstvu dopravy. Prvním slibem z 10. září bylo snížení jízdní doby mezi Prahou a Českými Budějovicemi ze současných více než 2,5 hodiny na 1 hodinu a 50 minut. Jen o několik týdnů později pak vyvolal velké diskuze slib, na spojení Prahy s Mnichovem za dobu 3 hodiny a 9 minut. Nakolik se tyto sliby v budoucnu stanou skutečností zatím nevíme, ale při bližším prozkoumání se ukazuje, že tyto dva projekty mohou znamenat budoucnost, pro vysokorychlostní jednotky řady 680 Pendolino Českých drah. Ukážeme si varianty možného budoucího nasazení nejen jednotek řady 680, ale i dalších nových vozidel v dálkové dopravě. Hned na začátku je ale třeba upozornit, že se jedná jen o hrubé odhady, které jednak vycházejí z dlouhodobého pozorování nejen u nás, ale i v zahraničí a také se snaží nebýt nijak megalomanské. Pro začátek bude třeba rozebrat současnou situaci a také nejbližší budoucnost, kdy by se na dálkových linkách v České republice měli objevit první skuteční konkurenční dopravci Českých drah.
Beroun — Nejrůznější mimořádnosti k provozu železniční dopravy zkrátka neodmyslitelně patří. Důvodů omezení či dokonce přerušení jízdy vlaků je nespočet, ať už jde o člověka se sebevražednými úmysly, poruchu trakčního vedení nebo nehodu na trati. Přestože přístup dopravců k cestujícím, kteří byli určitou mimořádností zastiženi, a ta jim výrazně brání v cestě domů nebo například do zaměstnání, by měl být přinejmenším stejný, není tomu tak. A tak zatímco v jiných evropských zemích se můžete těšit na odškodnění ve výši plné ceny jízdenky, občerstvení nebo zajištění alternativní dopravy zdarma, v České republice máte prostě smůlu. Jedinou útěchou vám může být hlášení staničního rozhlasu, z nějž se ozývá: "Upozorňujeme cestující, že uvedená doba zpoždění se může změnit. Vážení cestující, omluvte, prosím, zpoždění vlaku."
(Aktualizováno 11. října 19.47) Vážení čtenáři, zajisté jste si všimli, že i tento měsíc je naše fotogalerie zaměřena opět na stroje určité řady. Zatímco se červenec nesl ve znamení brejlovců, nyní byl prostor věnován řadám 749, 751 a 752. Tyto legendární stroje, známé pod přezdívkami berta, bardotka, zamračená, ceckatá aj., křižují české i slovenské tratě již téměř padesát let. Během této doby si lokomotivy získaly tisíce příznivců nejen z řad železničních nadšenců a fotografů, ale i strojvedoucích. Přestože jejich věk dosahuje úctyhodných hodnot, pokrokové řešení, konstrukce a především spolehlivost umožnily ponechat tyto stroje v provozu až do dnešních dnů. V současné době je lze spatřit především na rychlících z Prahy do Českých Budějovic, kde provoz zajišťují pražské lokomotivy.
V pátek 25. května 1979 šerif děčínské průmky nějak zaimprovizoval či co, zkrátka počínajíc pátou vyučovací hodinou, dějepisem, vyučování najednou nebylo. Osiřelé študáctvo se z ústavu na Letné organizovaně rozprchlo a já se tetelil blahem, že konečně jednou pojedu domů „kufrákem“, motorákem v půl druhé, byť zrovna dnes přecpaným internátní mládeží dychtivou zase po týdnu mamince sežrat štrúdl.
Česko — Někteří železniční dopravci pro samou honbu za nejefektnějšími a mediálně atraktivními vlaky pozapomínají na minoritní skupiny cestujících. České dráhy nejsou výjimkou, spíše naopak; bezbariérovost se v jejich slovníku zatím příliš nevyskytuje. Jak se tedy jednoho dne dařilo v českých vlacích jedné „zabariérované“ skupině – čerstvým rodičům s kočárkem? Ač odjakživa fandím železnici a jako adolescentní „režijkář“ jsem české tratě doslova prokřižoval, už dlouho, až na občasné svezení Eskem, jsem nevyužil jejích služeb a paradox mě přivedl zpět do dálkového vlaku až po několika letech. Shodou okolností v roli čerstvého otce, a to hned „v plné polní“ – s manželkou, obsazeným kočárkem, jezevčíkem a několika zavazadly. Schéma klasické — první část cesty regionálním spojem, poté přestup na vlak vyšší kvality. A jak mě modrá armáda po letech přivítala?
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Verejné použitie obsahu bez výslovného súhlasu autora nie je dovolené.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2026 Spolek ŽelPage













