..: Pozoruji svět z okna vlaku :..

vyhybka_lampertice, foto: Michal Bednář Tento článek začal vznikat v září 2008. Dokončen byl v dubnu 2009 a vyvěšen na můj web v květnu téhož roku. Mnozí by řekli, že "úkol byl splněn" a není nutno článek dál šířit. Ovšem na mysl mi přišel nápad vyvěsit text (po drobných úpravách) i na portálu ŽelPage, který je pravděpodobně (s ohledem na statistiky návštěvnosti) nejnavštěvovanějším železničním webem na česko-slovenském internetu. Třeba se i zde najdou čtenáři, jimž bude článek blízký a rádi si jej přečtou. Není nic jednoduššího, než v případě pocitu nudy během čtení zavřít prohlížeč. Věřím ale, že se tu pár stejně naladěných čtenářů najde a s chutí si článek přečtou.

Jak jsem začal psát

V poslední době jsem měl několikrát nutkání vložit své pocity při jízdě vlakem na papír (vlastně na disk). Nyní, když píšu první řádky, sedím ve vlaku. Právě stojí ve stanici Heřmaničky, na obloze se skví dorůstající kotouč měsíce a na krajinu pomalu dosedá nádherný a celkem teplý zářijový večer. Fakt romantika.

Nevím jak vy, ale já si většinou cestování vlakem vcelku užívám. Jistě, vlak nesmí být přeplněný a venku 30 °C, takové cestování je pak opravdu na hony vzdáleno té opěvované železniční romantice. Nutno však podotknouti, že se mi to v poslední době nestalo, a to do kasy naší železniční společnosti přispívám velice často a pravidelně.

Právě jsem stočil zrak ven. Na potemnělém nebi září měsíc stále více. Obzor je osvícen oranžovým nádechem nebes, jimž na několik minut barvu propůjčilo zapadající sluníčko. Nádhera. Otevřeným oknem v chodbičce proudí do kupé čerstvý večerní vzduch plný vůní babího léta. Proč? Je to prosté, průvodčí nezavřela. Ale nevadí, já sedím u okna a slečně sedící u dveří zřejmě protahující vánek nedělá problém.

O krásách

Zásněžky - dioráma ve velikosti TT, foto: Michal BednářAle k věci. Jako železniční modelář se dívám (pokud zrovna neluštím křížovky nebo nehltám písmenka časopisů) z okna ven, pozoruji ubíhající krajinu, okolí železnice i železnici samotnou, a toto se snažím s větším či menším úspěchem přenést do svého zmenšeného světa. K tomu se však - jako milovník přírody – snažím vnímat ty nádherné kraje nejen jako objekty zájmu z hlediska modelářského, nýbrž také jako umělecké dílo, jímž bezesporu jsou. I když i tak to s tím modelářstvím souvisí. Ať jedu zasněženou krajinou, v níž na horizontu v mlze ční na okraji louky holé stromy obalené silnou vrstvou jinovatky, nebo když se vláček plouží pestrobarevně zmalovanými lesy, na něž malíř podzim vyplýtval (to není to správné slovo, ale budiž) snad celou svoji paletu. Každé roční období má své krásy, o tom netřeba polemizovat. Je fakt, že více ocením projížďku po lokálce kdesi v lesích, než jízdu po koridoru, ale ta lokálka není nutnou podmínkou. Třeba trať 010 mezi Chocní a Ústím nad Orlicí – tam je opravdu na co se dívat. Údolí Orlice je v těchto místech (třeba v Bezpráví) lemováno hustými lesy, které jsou v podzimním období opravdu pastvou pro oči. Za zmínku stojí i torzo hradu tyčící se nad městečkem Brandýs nad Orlicí. Možná je má náklonnost k tomuto kraji neobjektivní a je ovlivněna několika roky strávenými zde v čase mých studií. Právě v Brandýse jsem prožil tři roky na internátu a rok na privátu. Čert ví. Prostě to tam mám rád, rád vzpomínám a rád se tam často vracím.

Olbramovice, foto: Michal Bednář Dále mě napadá trať z Prahy dolů na České Budějovice. I tam je na co se dívat. Navíc se cestou naskýtá i pohled na kraj Josefa Lady. Vidíme v údolí Mnichovice, nahoře nad dálnicí jeho rodnou vísku Hrusice s typickým kostelíkem, jenž byl předlohou mnoha dalším na Ladových obrázcích, po chvilce projíždíme Senohraby. Všechny tyto názvy jsou mnohému českému čtenáři známé z jeho tvorby. Jak se znám, tohoto pána v článku určitě ještě zmíním, byť jen několika slůvky. Jeho dílo mne provází životem od útlého dětství, jedno v jaké podobě. Pohledy, leporela, knihy – to vše jsem od malička hltal, dokonce jsem se i snažil o jakési napodobení jeho kreseb. Byl jsem sotva dvanácte let stár a výsledek tomu odpovídal. Já byl však spokojen.

Projížďka rokem

Hektometrovník, foto: Michal Bednář Představme si nyní, že sedíme ve vlaku, a popišme si v průběhu všech čtyř ročních období krajinu, která nám ubíhá před očima. Začněme jarem. V tomto období velice rád pozoruji, jak se stráně, louky i pole pomalu zbavují bílého příkrovu, který pod náporem paprsků jarního slunce nenávratně mizí a v podobě struh a stružek stéká do zurčících potůčků lemovaných olšemi a vrbami. Snad každá trať takové potůčky nesčetněkrát přejíždí po propustcích a mostech. Země se probouzí a vzduch je prosycen její nádhernou vůní. Na zahradách stojí již jen torza sněhuláků, dětských sněhových pevností a klouzaček. Vše taje a kraj se probouzí a připravuje na nový život. Na břehu rybníka se nemotorně kolébají káčata a nedaleko nich kluci pletou pomlázky. Mladá tráva se chlubí krásnou sytou zelenou barvou, začínají pučet lístky na stromech a zimní ticho je nahrazeno veselým zpěvem ptáků všeho druhu. A abychom to ještě vylepšili, můžeme se o pár dní později potěšit pohledem na koberce bledulek, petrklíčů a sasanek, posléze i na žluté lány pampelišek. Celý svět se rozsvítí a všichni (vyjma alergiků pochopitelně) si užívají vůní kvetoucích šeříků. V sadech jsou květem obalené jabloně, z nichž se na zem snášejí růžové okvětní lístky. Zlaté a voňavé koruny lip v aleji bzučí, včelky se činí. A déšť? Když už padá, je to ten nejkrásnější déšť, protože je májový. Vzduch dostane čerstvý náboj a vše je najednou takové čisté. A milencům ty mokré lavičky zase tolik nevadí. Prostě byl máj, byl lásky čas…

Zarostlá trať, foto: Michal BednářJaro postupně přechází v léto. Vlak staví na zastávce a otevřeným oknem se do vozu line aroma čerstvě posečené, ještě ranní rosou zkropené trávy. Sekáč právě brousí kosu a dívá se na vlak. V zahradě se napouští bazén a nedočkavé děti užívající si prázdnin po sobě šplouchají studenou vodou. Na stole pod pergolou leží na měsíčky nakrájený meloun a ti malí raubíři jsou od něho celí ulepení. Léto přináší také první dozrávající ovoce. Mnohdy až s lítostí se člověk dívá na ty nádherné dary přírody, které rostou často v těsné blízkosti kolejí. Možná by stačilo natáhnout ruku… Ale kdepak. Na ochutnání jsou stále dost daleko. Spousta z vás si určitě vybavuje meze u tratí rdící se sladkými červenými lesními jahodami, mnohdy rostoucími i přímo v kolejích. Často jsem chodíval po té naší lokálce a sklízel vedle tratě sladkou úrodu.

Sloup a lampa, foto: Michal BednářOdkudsi vánek přináší vůni sena. To jej za zastávkou pod náspem místní suší. Ještě je v kupkách, ale cítit je na sto honů. Za chvíli bude rozházené po louce a sluníčko z něho bude vysávat poslední vlhkost, aby vonící bylo poté vyneseno na patro stodoly jako zásoba na horší (a chladnější) časy. I ti ušáci v králíkárně tu vůni vnímají, ale jsou rádi, že si zatím mohou užívat čerstvé trávy a šťavnatých mlíčáků, šťovíků a jeteliny. Koza, kterou majitel přivázal řetězem ke kolíku na louku, si zvědavě prohlíží vlak, občas mekne, ale nezapomene při tom přežvykovat a pravidelně zaplňovat prázdné místo v té své klapačce čerstvou zelenou pochoutkou. Do toho všeho kdákají slepice. I jejich aroma (už ne tak kouzelné a příjemné) se line oknem do vozu, „bydlí“ totiž hned u plotu v těsné blízkosti nástupiště. V tomto letním horku je fakt síla.

Nad kolejí se vznáší vůně dřevěných pražců, do nichž se opírají žhavé sluneční paprsky. Občas se ozve lupnutí, to jak materiál kolejnic ve vedru pracuje. Z trávy jsou slyšet cvrčci, z korun stromů teplem znavení ptáci a od nedalekého jezu se k uším nese hukot vody a křik koupajících se.

Vodní jeřáb v Královci, foto: Michal Bednář Prázdniny se chýlí ke konci. Léto sice neodchází, ale mění se pomalu v léto babí. Na mezích se začínají červenat šípky, z polí mizí poslední stébla obilí a na okraji lesa jsou obsypané ostružiníky. Vítr už fouká ze strnišť a nese na svých křídlech slaměnou vzpomínku na nedávno posečené lány. Na jakési civilizací zapomenuté lesní zastávce do vlaku přistupuje stařík s košíkem. Z pod plachty mu vykukuje klobouk hříbku. Asi se zadařilo. Houbařů ještě přistoupilo několik. Vynořili se odkudsi z lesa za zastávkou a šup do vlaku. Na oblečení mají chomáčky pavučin, v botách jehličí, ve vlasech i na klobouku pomalu žloutnoucí březové a osikové listí. Asi byli na křemenáčích a kozácích. Inu, houbařská sezóna je v plném proudu, byl by nerozum sedět doma za pecí.

Jak pozvolna přišlo babí léto, přichází stejně tak i podzim. Člověk mnohdy ani nepostřehne ten zlom, kdy se vlastně roční období střídají. Podzim je čas „dvou tváří“. Umí být laskavý, teplý (mnohdy teplejší než léto) a barevný. Umí být však i chladný, šedivý a mokrý. Mám raději tu první tvář, kdy se do žluté trávy podél trati i na lesklé pásy kolejnic snášejí lístky všech barev a rozveselí okolí. A mám před očima Ladovy obrázky (já vám říkal, že se ještě zmíním) s motivem pasáčků u ohně, s drakem na obloze, s dětmi, jak trhají hrušky. Na plácku před kostelem se z kaštanů sypou pichlavé kuličky, jež se při dopadu do listím zastlané trávy rozskočí napůl a vykutálí se z nich hladké lesklé kaštánky. Nevyhnutelně musí nastat období, kdy už má podzim jen tu druhou tvář, zjizvenou sychravým listopadovým počasím. V takovém čase velice oceňuji vyhřáté kupé. Přes zavřené okno se rád podívám na větrem se kymácející stromy i na proudy vody, které tečou po silnicích. Ale jak říkám, kupé musí být rozumně vyhřáté. :-) Jsou však i dny, kdy mi ta podzimní mlhavá šeď vyhovuje a kdy mám chuť se v té slotě projít. Po návratu z takové procházky však nepohrdnu hrnkem horkého čaje a teplým příbytkem.

Křižovatka, foto: Michal BednářProjíždíme starou výhybnou. Druhá kolej je již léta nepoužívaná, stěží lze zpozorovat ve vysoké zežloutlé trávě dva pásy rezavých kolejnic. Jen díky dešti se lesknou a občas je možné je zahlédnout. Výhybková návěstidla se ztrácejí v náletech osik, jasanů a břízek, které v tento podzimní čas odhazují svůj šat. Stará oprýskaná lampa a několik rozpadlých laťkových laviček u opuštěné budovy s rozbitými okny připomínají doby, kdy byl na trati čilý provoz a výhybna plnila svůj účel. Dřevěná budka s latrínou přišla o lepenku na střeše, ve stěnách chybí prkna a dveře jsou vylomené z pantů. Konzole pro přívod elektřiny na střeše budky je ohnutá a visí z ní už jen krátké zbytky drátů. Leckterý milovník železnice by zaplakal.

Mechanické návěstidloS rychle se zkracujícími dny se rychle snižují teploty, za okny začínají poletovat peříčka chladivých bílých vloček a postupně přikrývají vychládající zem, střechy budov i lesklé kolejnice. Po několika dnech je již celý kraj oděn do bělostného hávu a všude panuje tajemné mrazivé ticho. Jen vrány jej občas přeruší svým krákáním, když prolétají nad poli a loukami. Vesničky kolem tratě jsou najednou čisté, sníh skryl všechny nedokonalosti, které během podzimu vynikly zvláště poté, kdy stromy a keře, sloužící jako „přírodní paraván“, odhodily své kabáty. Na kraji remízku, jen nedaleko od trati, stojí u krmelce dvě srnky. Ledabyle se ohlédnou za projíždějícím osobáčkem. Jsou zvyklé. Otočí se zpět a dál se v poklidu věnují vytahování sena ze seníku a pochutnávají si na něm. Pod kopýtky mají rozsypané kaštany a vedle malého smrčku leží několik jablíček a mrkví, zřejmě je přinesly děti.

Vlak projíždí zavátým zářezem. Kolem oken se najednou prohnala mračna prachového sněhu. To jak lokomotiva svým pluhem prorazila sněhovou závěj. U přejezdu za zářezem stojí traktor s radlicí a pokorně čeká, až mu vlak na přejezd milostivě nahrne další nadílku. Tu hned po průjezdu odhrnuje ke krajnici. Na stromech a keřích posedávají sýkorky, vrabci i kosi. Čekají, až jim lidé do krmítek přisypou novou zásobu zrní a slunečnicových semínek. V houpajících se obrácených květináčích s tyčkou uprostřed si zase pochutnávají na loji. Dokonce starý mrzutý strakapoud nelenil a přiletěl na hostinu.

Tak jak na jaře táli sněhuláci a ostatní sněhové stavby, vyrůstají teď v zahradách nové a stejně nápadité. Kluci i holky se ohánějí lopatkami a vrší hromady sněhu, aby z nich posléze vyrubali sníh zase ven. A koulují se a sáňkují a provádějí všechny ty oblíbené zimní lumpárny. Povalují se ve sněhu a dělají rozpaženýma rukama motýlky. Ano, stojíme na té samé zastávce, u toho samého nástupiště, kde v létě šplouchala voda v bazénu a na stole se červenal meloun. Stůl zmizel a místo bazénu na zahradě vyrůstá velký sněhový hrad. Můžeme si říkat co chceme, pravdou je, že každé období má své kouzlo, dokonce i ta studená zima, díky níž musíme denně odhrnovat sníh od zápraží a z chodníku.

Pár slov závěrem

Vláček a měsíc, foto: Michal BednářSamotné psaní článku mi zabralo více než půl roku. Ne, určitě jsem těch pár řádků nepsal šest měsíců, ale znáte to, sem tam se něco odloží na příště, jindy zase nejsou nápady, čas plyne a najednou je za vámi zase kus roku a kus života. Přitom je to jako včera, když jsem s notebookem seděl v kupé, vlak stál ve stanici Heřmaničky, na obloze se skvěl dorůstající kotouč měsíce a na krajinu pomalu dosedal nádherný a celkem teplý zářijový večer… De facto jsem při tom v reálu prožil všechna čtyři roční období, bráno z kalendářního, nebo chcete-li z astronomického hlediska. Pravdou však je, že i při psaní posledních odstavců v první jarní den venku chumelí téměř horizontálním směrem a vítr si pohrává s holými korunami stromů. Článek také vznikal na několika místech naší vlasti. Když vezmu v úvahu fakt, že byl psán i ve vlaku, tak vlastně vznikal od Šumavy po Krkonoše.

Nesmím zapomenout na poděkování za výbornou spolupráci dobré duši Majdě Touskové. Majdi, děkuji. :-)


Trainmaniak | 27.2.2010 (8:00)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Related newsopen/close

More on Reportáže Modelová železnice

More from Česká republika (celá)


  1 2 3      Zpráv na stránku:   
18.04.2010 (9:21)  
Krásné fotky,tleskám.
Registered user Sim 
12.03.2010 (10:24)  
Nechic > a to je presne ono. Na takovou streku se mi autobusem zrovna nechce (ne ze by se to nedalo, ale preci jen je mi zeleznice ve sve podstate blizsi) a prave ve vyhledani vhodneho (z hlediska razenych vozu) spoje spatruji svoji nadeji. O to vetsi je pak zklamani, kdyz uvedenych 6 hodin planuji stravit ve vozech Arriva ABvmz (nebo Bm) a ZSSK Bpeer a realitou je nasazeni nahradni soupravy za nemce (tedy B-koz) a diky nestihani prestupu pokracovani "EC"149, kde v posledni dobe pravidelne misto Bmee/Bee jezdi opet B-koz.

Nostalgicke sneni u okna vlaku ma u me vetsi sanci v motoraku na lokalce - jenze tady to opet narazi na tvrdou realitu v podobe nepripoju. Na podzim jsem si chtel diky Lidlence udelat okruh Plzen - Domazlice - Klatovy - Protivin - Zdice a zpatky do Plzne. V podstate jsem nenasel kombinaci spoju, diky ktere by sel zminovany okruh realizovat bez vice nez dvouhodinoveho cekani na pripoje. Sice jsem smejdil a rad si prolezu kdeco, ale preci jen vic nez hodina pobytu na vlakoprazdnem nadrazi me nelaka.

Nakonec jsem realizoval nahradni okruh Plzen - Beroun - Rakovnik - Praha - Plzen, ktery byl podstatne kratsi, ale okoli Krivoklatu stalo za to a dokazalo prebit i predchozi hodinove stani na chodbicce u zachodu v rychlikovem Becku...
Registered user Nechic  mail  
04.03.2010 (10:19)  
Sim: To je těžké, záleží asi kudy jezdíš a v jaké době. Taky jsem to zažil a učil jsem se volit spoje tak, abych se netulil s 8 lidmi v kupé a dalšími 5 v uličce za dveřmi. 6 hodin je ale opravdu hodně, tak to veskrze chápu, ale v buse by to bylo ještě větší utrpení (min. pro mne). Pokud nejsou jiné zážitky, tak to chápu...
P.S: 843 nemám rád od doby co nahradily na rychlících LB-PA brejle. Rád jezdím něčím co vypadá víc jako vlak než jako metro a koženka mi přijde pohodlnější než ty tvrdé sedačky.
Registered user Sim 
02.03.2010 (20:51)  
Nechic > pokud na vasem spoji jezdi 843 a jeste ji povazujete za neoblibenou, nedivim se, ze si odnasite veskrze pozitivni pocity. Ja at se snazim sebevic, pokud me ceka 6 hodin v kozence, predstava ze se tulim s dalsimi sedmi cizimi lidmi v kupe ve me rozhodne prijemne nostalgicke pocity nevyvolava. Bohuzel se to u me asi nejak prehouplo a misto, abych si uzival jizdu, jsem casteji rad, ze uz jsem z vlaku venku.

Samosebou to neprijemne covek casem zapomene, ale neni to hned. Pak se vynori z pameti i to pekne...
Registered user Nechic  mail  
02.03.2010 (17:30)  
Bavíte se o realitě a připadá mi, že vaše argumenty jsou až nereálně negativní. Jak píše Kazan nepamatuju si příliš špatných příhod z vlaku, ale nepopírám, že byly. Naposledy kalamita a zásek u Chlumce než rozmrznou koleje v HK, jenže o kousek dál byli lidi zasypání do rána zaživa v autech, protože přišla na ně vichřice a silničáři neměli dost odklizeno. Normální rutina pro mne je, sednout do vlaku, vychutnat jízdu a okolí, přestoupit kolikrát je potřeba a vystoupit. Špatně se chovající lidé nejsou chybou vlaku ani ČD a překvapivě právě ve vlaku se jim oproti jiným prostředkům dá vyhnout. Jediné čím mě ČD odzbrojují je jejich cenová politika a neustálé rušení slev. To je zas jiná pohádka, stále však mi to nestojí za to sednout do hrkajícího autobusu, pocitovat odstředivou sílu v každé zatáčce, nemoci se natáhnout a doufat, že si nepřisedne někdo ze skupiny lidí již tady zmíněných, protože to už pak s nima opravdu nic neuděláte. To raději pojedu i mnou nepříliš oblíbenou 843 o něco déle...Každopádně radost z rychlosti a jakoukoli možnost jet po koridoru si nenechám ujít bo u nás u LBC jsou vláčky dobré možná jen pro ty modeláře :D
Více pozitivních článků a lidí jako Trainmaniak přeji Zelpage
P.S: Jestlipak autobusy mají taky takový web? :))
01.03.2010 (17:20)  
Jaká je realita víme všichni, ale mně se článek velice líbil, proto za něj autorovi patří díky. A je pravda, že i v tý dnešní realitě se tahle železniční romantika dá objevit, jenom si jí stačí všimnout.
Registered user Kazan  mail  
01.03.2010 (13:35)  
Jo, přátelé, až se někdy divím, co tady čtu. Soutěžíte, kdo bude negativnější a napíše horší zážitek? Mám se domnívat, že návštěvnost serveru je vysoká právě kvůli tomu, aby se tady patřičně zanadávalo na vše, co souvisí se železnicí? Ne - o tom to přece ale není. To, co zde napsal Trainmaniak, je pozitivní hledání a nacházení krásy, která železnici obklopuje.
Ale budu konkrétní, uvedu příklad sám za sebe : je zajímavé, že si nepamatuji kdy mi jaký vlak ujel, kdy měl takové zpoždění, že jsem nestihl přípoj a cesta se mi tímto (někdy i značně) zkomplikovala. Ani si to pamatovat nechci. Ale pamatuji si usměvavou slečnu (nebo paní) průvodčí (a nejen jednu) i jejich zdvořilé a ochotné kolegy (jezdím vlakem denně a se železnicí mě pojí jen fandovství). Pamatuji si, jak poslední vagón nacpaný trempíky, ale i netrempy včetně pánů průvodčího a vlakvedoucího unisono zpívá Rosu na kolejích. Pamatuji si vůni dehtových pražců na zastávkách jak dlaň (bohužel kudy jezdím jsou jen betonové). A to, co je tady galerii jako umělecké foto, tak vídám na vlastní oči. Chci objevovat, vyhledávat, i když to neumím kvalitně vyfotografovat. Ale chci si to pamatovat. Ale chci i zapomenout, jak téměř na každý článek se omílá jedno a totéž - koženky, najbrt, špína, neprofesionalita. Neberte si to, prosím, osobně, ale mám pocit, že přátel železnice na těchto stránkách pomalu ubývá a na to se asi nedá jen tak zapomenout...
Registered user Sim 
01.03.2010 (12:40)  
Clanek velmi prijemny, tak nejak "modelarsky" ladeny - u "masinek" clovek kolikrat s hrdosti modeluje to, na co v realu klidne nadava (napriklad zajetelene vagony).

Sam se za fandu vlaku obecne povazuji a byl bych moc rad, kdybych na drahu mohl byt hrdy. Realita je bohuzel ale opacna, v podstate se stydim za to, jak draha u nas funguje :-( Takze prestoze se to vuci clanku prilis nehodi, musim dat za pravdu kritikum soucasneho stavu.

Dost me mrzi, ze pokud nekam cestuji jinak nez sam, vlakem je v podstate vyloucene jet. Proste a jednoduse nemam argumenty, kterymi bych "normalni" jedince (tedy ne vlakofandovstvim postizene) presvedcil, ze vlak ma proti planovanemu zpusobu cestovani nejake vyhody, ktere by celou bilanci dokazaly prehoupnout.

Navic v podstate cim dal tim vic o tom pochybuju u sebe - nebude to velka nadsazka, kdyz prohlasim, ze cim mene vlakem jezdim, tim lepsi dojmy z vlaku mam...
Editor or ŽelPage Administrator JRtrain  mail  
01.03.2010 (10:43)  
martinp - chcete říct, že Trainmanii nečtou lidé, co jezdí vlaky ČD?

Měl jsem za to, že tento web děláme hlavně pro fandy vlaků a železnice, nikoli pro ty, co jen na ni nadávají.

Jak už jsem psal, více méně lze souhlasit s kritikou, neb se to zkrátka děje, nicméně si nemyslím, že dennodenně vás otravuje nějaký ožrala, či vřískající dítě (mimochodem, i to má právo na život a komu dítě vadí, je mi ho upřímně líto), nicméně tento článek je úplně o něčem jiném, je to mimo jiné určtý námět pro modeláře, jak třeba hledat inspiraci v té skutečné železnici, a i ta negativa koneckonců lze zvtárnit do modelu (třeba ten zvracející ožrala u kolejí ;-)
01.03.2010 (9:13)  
Díky za krásný, i když možná trošku vysněný článek.

Při čtení řádků jsem se dokázal i zasnít a přesunout od PC k oknu vlaku. Pocity autora z článku jsem zažíval když ještě jezdíval rychlík BEZDREV (Most - České Budějovice) obvykle vedený řadou 843, či podobnými "motoráčkovými rychlíky". Zase mi vytanula na mysli vzpomínka, kdy jsem seděl ještě s nějakým strejdou sám v posledním vagónu a vlakvedoucí nás úplně odepsala, ani jednou za celých pět hodin nepřišla, dojížděli jsme po tmě ( aspoň poziční červená světla vagónu svítila :-D ) a při výstupu se vlakvedoucí hrozně divila, že odtud někdo vystupuje.

Asi jsem nenapravitelný romantik, ale já to cestování vlakem taky nevídám nijak černě, hulváti se najdou všude a když už musím sednout za volant nadávám častěji než když usedám na prošoupanou koženku. Ano, taky si zanadávám na hulváty, ale za pět minut mávnu rukou a nechávám se unášet krajinou při jízdě rychlíky, a nebo jsem rád že po nás v motoráčku nechtějí "vyhlídkový příplatek" :-D.

Sám hodně píšu, určitě jinou formou, snažím se trochu o humorističnost a tak se dokážu zasmát třeba i nad tím, jak atmosféru nádraží dotváří chlápek co zvrací do kolejí, byť vím, že na tom nic moc k smíchu není. Jestli se jednou odvážím, třeba to zkusím taky poslat.

Závěrem ještě jednou díky Trainmaniakovi za jeho tvorbu, ať už písemnou, či fotky... a těším se na další! :-)
  1 2 3      Zpráv na stránku:   

Comments are users' expressions.
ŽelPage has no liability for their contents.

- Correspondent or Member of ŽelPage, - Editor or ŽelPage Administrator

Add comment
Comments are only allowed for registered users.
Before you insert your comment, you have to log on or register.
Sign in
 
 
  
 
   Register

© 2001 - 2019 ŽelPage - Webmaster


Info
informacni okenko