Praha — Jak bylo před několika dny uvedeno na serveru K-report.eu, České dráhy (ČD) na svých internetových stránkách počátkem listopadu zveřejnily traťové tabulky nového železničního jízdního řádu, platného od 13. prosince 2009, a to uceleně pro celou českou železniční síť. Do té doby byly jízdní řády v různém stádiu rozpracovanosti k dispozici pouze na internetových stránkách některých městských nebo krajských úřadů, případně organizátorů dopravy. Brzké oficiální zveřejnění detailů nového JŘ přitom bylo posunem oproti minulým rokům, kdy byl GVD držen v tajnosti až do oficiální mediální prezentace. ČD však i letos po několika dnech změnily názor a soubory z webu stáhly. Při nákupu některých jízdenek v předprodeji tak cestující mohou narazit na určité komplikace. Jak postupovat, když nový GVD ohrozí použitelnost již zakoupeného dokladu?
Plzeň — Po DKV Praha přichází na řadu v seriálu o reklamních lokomotivách další české depo kolejových vozidel (DKV), které má ve své evidenci nějakou z lokomotiv v celoplošném reklamním nátěru. Ve třetím díle se přesuňme na západ Čech do Plzně a uveďme si několik faktů a fotografií o čtyřech plzeňských reklamkách – „exolympijské“ 363.078, „Kuřeti“ 363.084, „Eurovce“ 363.086 a „Poštovce“ 363.127.
Po takřka čtyřech měsících přehrabávání všelijakého drážního harampádí a hledání něčeho stravitelného pro ŽelPage jsem potkal otázku, a ta se zákeřně zeptala: „Tak holoubku, co že to bylo nejvděčnějším tématem těch tvých všelijakých železničně se tvářících obrázků? Lokomotivy? Vlaky? Mosty, nádraží, nebo mámivé křivky kolejnic?“ Na tiskovou mluvčí jsem se zatím nezmohl. „Ale jo“, odpověděl jsem tedy hrdinně, „od každého řečeného tak trochu. Pohříchu často ovšem jsouc to zakukleno do nějaké nepravosti, podivnosti, rošťármy, vylomeniny, nesmyslu, neřkuli až politováníhodné ptákoviny.“Od fotra s bezmála pěti křížky na krku by už člověk zpravidla čekal trochu důstojnosti a serióznosti, s níž by hříšné obrázky mládí zkušeně zapřel a místo nich na základě propracované markentingové studie obecenstvu podstrčil to nejexkluzívnější, co ve výše zmíněném harampádí našel.
Praha — Po úvodním díle nového seriálu o reklamních lokomotivách, který vyšel v magazínu ŽelPage před týdnem a seznámili jsme se v něm se stručným přehledem vzniku jednotlivých reklamních lokomotiv, se pojďme v druhé části podrobněji zaměřit na historii nátěrů, jejich realizaci a nasazení pěti reklamek, které nalezneme v pražském depu kolejových vozidel, konkrétně v provozních jednotkách Praha–Vršovice a Děčín.
Česká republika — První lokomotiva Českých drah v celoplošném reklamním nátěru vyjela na koleje již před sedmi lety. Dnes se po českých kolejích prohání přes čtyři desítky reklamních strojů a díky svým neobvyklým barevným kombinacím poutají pozornost cestujících, což je vlastně jejich prvotní účel, ale také se stávají oblíbeným terčem železničních fotografů. Právě pro jejich neobvyklost vám přinášíme nový seriál, ve kterém se pokusíme shrnout vše zajímavé o reklamních lokomotivách a představit jednotlivé stroje. V úvodním díle se pojďme společně ponořit do historie vzniku jednotlivých nátěrů a sledovat, jak se postupně rodila nynější flotila reklamních lokomotiv Českých drah i jiných dopravců, jejichž stroje na českých kolejích můžeme potkat.
Ponechat v sousedství elektrických lokomotiv bez dozoru individuum, jehož elektrotechnická kvalifikace počíná a záhy také končí někde u ebonitové tyče s falešným liščím ohonem, je dost na pováženou. Dotyčné individuum sice před čtvrtstoletím na strojní fakultě zvládlo zkoušky z klasické elektrotechniky a dokonce i z mikroelektroniky, ale tomu se váha moc udělit nedá, neb študácký bůh, bolestně zaštkav, odvrátil tehdy raději tvář. Z úrovně piliňáka jsem v elektrotechnice za poslední čtvrtstoletí sice moc vzhůru nepokročil, nicméně oplývaje odvahou, svobodou projevu a několika obrázky elektrických lokomotiv, nevidím překážek, proč bych nemohl lidstvu přinést pár chvil zábavy. Vždyť komu od kolejí by aspoň občas neučarovaly zdvižené sběrače, houštiny trakčního vedení a odfukování kontrolérů nebo tyristorové popěvky škodováckých „tramvají“?
Největší most, k jehož stavbě jsem se kdy přimotal, sestával ze tří rozbitých europalet, pohozených po dvou prknech přes rygol na stavbě kamarádovy zahradní boudy. Technicky a esteticky nic moc, ale ta pýcha, když jsem po něm supěl s kolečkem! To já, člověk, pokořil přírodu a obelstil gravitační zákony!
Cítili snad stavitelé prvních železničních mostů něco podobného? Na rozdíl ode mne mosty uměli projektovat či stavět, ale jen s tím asi nevystačili. Vždyť jak by vypadal most bez fantazie, most bez klukovské hravosti, most bez chlapské ješitnosti, most - s odpuštěním - bez inteligence? (Poznámka pragmatikova: no, blbě. Asi jako ona 1093 metrů dlouhá industriální estakáda z prefabrikovaných nosníků u Bíliny, co převáděla nějaké dopravníky a na obou koncích ústila jaksi do ničeho).
Všiml jsem si, že nejčastějšími oběťmi mých již promlčených výtvarných trestných činů kategorie „motorové lokomotivy“ bývali všelijací „brejlovci“ a „mračouni“. Inu, jakpak by ne; vždyť v osmdesátých letech červené lokomotivy, mající ceduli T 478 + něco, vozily rychlíky a osobní vlaky skoro všude mezi Chebem a Medzilaborci, a tratě, kde se jim do toho pletl nějaký jiný „diesel“, by moc dlouhý výčet netvořily. Ale o tom v prvním plánu řečnit nechci a proto začnu záludně nevinnou otázkou z vedlejší koleje: co mají společného řady T 478.1, T 478.2, T 478.3 a T 478.4, pro mladší čtenářstvo tedy všechno od 749 až po 755? Všechny potencionální odpovědi jsou nepochybně správné, ale já přidám ještě jednu navrch: hrozně blbě se kreslí.
Český Těšín / Skalité / Czechowice-Dziedzice — Po kolejích nám toho jezdí hodně – ponejvíce vlaky osobní a nákladní, občas pracovní a údržbářské a ještě méně historické či speciální. Právě vlaky ze třetí skupiny přitahují nejvíce pozornosti. Dovolte nyní krátkou reportáž o mém setkání s vlakem, který je označován právě přídomky historický, speciální či luxusní a exkluzivní. Ano, dámy a pánové, přijíždí sám Aristokrat na kolejích – Venice Simplon–Orient-Express. A co kromě oněch honosných přídomků napadne vás, když uslyšíte toto jméno? Vybaví se vám, stejně jako naprosté většině lidí, onen legendární vlak, který vozí bohaté turisty křížem krážem Evropou? Nebo snad intelektuálně doplníte jména Agatha Christie, Hercule Poirot a detektivní román Vražda v Orient–Expressu? Ať tak či tak, pojďme se nyní s tímto mohykánem vypravit na krátkou projížďku po Slovensku a Polsku.
… Tak buď ideově hluboce nesouhlasí s přednášenou látkou (což se ve škole stává, byť tam už nestraší předměty typu branná výchova či dějiny mezinárodního dělnického hnutí), nebo jej pedagog nedokáže zaujmout, nebo – a to byl můj případ – je jinak skvělý učitel nedostatečně bdělý a ostražitý, tudíž neodhalí, že při jeho hodině nezbedný študák kreslí po pijácích lokomotivy. Omluvou budiž fakt, že se tak dělo na děčínské strojní a ještě k tomu dopravní průmyslovce, nebo později na Nositelce řádu práce (dnes Technická universita) v Liberci, tudíž tematika kreseb nebyla duchu obou vzdělávacích ústavů zase tak vzdálena. Ostatně neukáznění spolužáci za podobných okolností často kreslívali také a jejich výtvory bývaly rovněž svérázné, ač tematicky diametrálně odlišné.
Železniční modelářství je zatím stále víceméně na pokraji zájmu našeho magazínu. Tímto úvodem se pokusíme nastartovat pravidelnější zpravodajství a autorskou tvorbu spojenou s touto zálibou. Kromě kalendáře modelářských akcí, který je již nějaký čas společně s kalendářem akcí nostalgických na ŽelPage publikován, vás budeme informovat také o různém dění v oblasti železničního modelářství, o zajímavých akcích, o modelech a modelařině všeobecně. Nebudou chybět adresáře prodejen a výrobců železničních modelů, ani informace o klubech a spolcích, o modelových kolejištích, o modelářských technikách včetně nejnovějších technologií. V této souvislosti je dobré zmínit, že některé přehledy publikované na partnerském webu JRtrain se přesunou přímo na ŽelPage. V současnosti je již také v provozu modelářská fotogalerie, kam můžete vkládat své vybrané fotografie.
Chmelnice jak cyp, k ní přitulená osada vlnitě plechových česaček, v katastrálně příslušné vísce buď papundeklová ubytovna či rozvalina ukradeného velkostatku, uvnitř trubkové kavalce ukořistěné wehrmachtu, stavební četou místního JZD zřízená jedna sprcha a družstevním zásobovačem zakoupené jedno mýdlo s citronovou vůní za 2,50 Kčs; to vše pro dvě stě bezstarostně mladých mužů a několik desítek těch nejotrlejších děv. Všude dobře, v hospodě nejlépe. Nějak tak to vypadalo v Kněževsi, Bukově, Dušníkách, Počáplech, Hořesedlích, Pnětlukách, Vrbičanech i Milostíně. Všechna tahle místa mi životopis obohacovala v době, v níž byli středoškoláci tou nejlevnější pracovní silou a kdy vysokoškolák bez „chmelu“ pomalu ani nemohl ke státnicím.
Brno, Praha, Drážďany, Hamburk -
Už jako malý jsem se rád díval na sobotní ranní animáky na RTL. Když jsem se tedy letos rozhodoval, kam s eTiketem, Německo
byla moje jasná volba. A proč ne rovnou do severoněmecké přístavní metropole, pyšnící se primátem co do počtu mostů (2428 k roku 2001), Hamburku? Řekl jsem si, že už pro to dobrodružství to risknu, protože absolvovat 992 km jedním vlakem na jednom
sedadle je síla, tedy alespoň pro někoho, kdo to ještě nezkusil. "Ein Bier, bitte" a "noch einmal" jsou jediné fráze,
které umím německy, čili nebylo od věci přidat se k někomu, kdo umí objednat i jídlo - stal jsem se tedy součástí cestovatelské skupinky, tvořené Tomášem Kubovcem, Pepou Petrákem a jeho bratrem Honzou, přistupujícími v Praze. Cílem jejich cesty byl hlavně Miniatur Wunderland,
největší modelové kolejiště světa. Ojra směněna, eTiket vytištěn a řízky napečeny, je tedy nejvyšší čas natáhnout budík na
4:00…
Protektorát Čechy a Morava - Napsat pár slov o objektech Luftschutz - Splitterschutzzelle, poněkud nepřesně nazývaných "einmannbunkery", se chystám už dlouho. Hlavním důvodem je fakt, že se jedná o fortifikační stavby, na které lze v okolí železnice narazit nejčastěji. Můžete je spatřit, jak mlčky střeží staré vlečkové areály nebo jak z vyvýšeného místa svými temnými průzory kontrolují pohyb v důležitých železničních uzlech. Činí tak již bezmála sedmdesát let a pokud nebudou někomu překážet, budou tak činit ještě dlouho. Nemám v plánu je příliš rozpitvávat po technické stránce, protože to již učinil někdo jiný a lépe. Spíše chci jen upozornit na jejich existenci, přidat pár zajímavých míst výskytu a požádat "železniční archeology", aby je při svých pátráních neopomíjeli. Zmapování "einmannbunkerů" a objektů na jejich bázi není zdaleka kompletní a tak i vaše zpráva, fotografie a případně i GPS souřadnice pomohou jiným badatelům v jejich práci. Předem děkuji.
Česká republika — Vozy Bimz či leasovaná Desira, to je jen nesmělý začátek možné modernizace vozového parku národního železničního dopravce České dráhy. Podaří–li se drahám uzavřít všechny důležité smlouvy a najít zajímavé finanční partnery, slibují skutečně razantní modernizaci flotily vozidel pro dálkovou a regionální dopravu. „Nebráníme se ani další naklápěcí technice,“ nechal se slyšet náměstek generálního ředitele pro osobní dopravu Ing. Antonín Blažek, který poskytl pro náš magazín koncem června rozhovor na téma modernizace vozového parku ČD a její financování. Dva roky staré plány na modernizaci vozového parku Českých drah tak dostávají reálnější podobu a konkrétní termíny. Jaké novinky můžeme v následujících letech čekat a čeho se naopak nedočkáme?
15.7.2009 - 7:00 - Perspektivy liberalizace osobní dopravy v ...
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
A tartalom nyilvános használata kizárólag a szerző beleegyezésével lehetséges.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2026 Spolek ŽelPage












