..: Články :..

01 skalice, foto: zdenek sindlauerTo jsem nevymyslil já, to už takhle napsal Jan Werich. V padesátých letech se na Barrandově nějaký iniciativní blb splašil a zavedl filmařům a hercům píchačky a pracovní výkazy, stejně jako to měli dělníci ve fabrice. Nu a milý Werich s pečlivostí sobě vlastní sepsal úchvatný pracovní výkaz: 8:00 nástup do práce, otevření psacího stolu; 8:05 položil čisté papíry na stůl, ořezal tužku a začal přemýšlet; 8:05 - 11:15 přemýšlel; 11:15 dostal nápad; 11:15 - 11:32 napsal dobrý nápad na čistý papír; 11:33 přečetl po sobě napsaný nápad; 11:34 zjistil, že nápad je mizerný; 11:35 zahodil napsané do koše a připravil další čistý papír; 11:36 - 12:48 přemýšlel o dalším nápadu; 12:49 dostal nový nápad; 12:50 chtěl nový nápad zaznamenat na papír, ale musel jít na záchod; 12:51 - 12:59 na záchodě (cestou na záchod odmítl jít na oběd a tím ušetřil vzácnou pracovní dobu!); 12:59 návrat ze záchodu. Při té příležitosti zjistil, že napadnutý nápad zatím zapomněl; 13:00 - 13:25 vzpomínal, co ho napadlo od 11:36 - 12:48; 13:26 napadlo ho něco jiného, … atd. atd. Zkrátka, když blbost, tak s grácií.

titulni obr, foto: zdenek sindlauerUž jste někdy zabloudili v lese? No bodejť by ne – kdo nezabloudil v lese, natož černém, není muž (dámy pro tentokrát prominou). A jestlipak jste někdy v lese zabloudili, sedíce ve vlaku? Co říkáte? Že je to poněkud přitažené za pačesy? Že vlak v lese nemůže zabloudit, neb jede po kolejích a mašinfíra sotva bude takový jouda, aby jezdil tratí, která se mu ztratí v lese? A přece existuje trať, dokonce dvoukolejná a elektrizovaná, ne nepodobná bludišti, a navíc je opravdu v lese, dokonce Černém.

781 kolej 110 nymburk, foto: zdenek sindlauerVzbudily nás naléhavé rány do poctivého plechu na pravoboku a pod oknem dole se ozvalo něco jako „U-va, chrrr, mh-hňum, huam upňu kuhu-ua s-esátý su-nem u huhaja-zd!“ Fíra se prohnul jako poněkud překrmený kocour, zahuhňal „Kua! Ouf dele, faňf uf ham uapuja, chua-pa!“, pravačkou otráveně odkopl přídavnou brzdu, bočním okénkem z kabiny osvobodil nashromážděné bojové plyny, rozespale pootočil volantem a maše jízda z nymburského ranžíru k severu začala. Šklebím se na turnováky, válející se po „sergeji“ 1488 vlevo, zatímco parťák, v poslední chvíli odvrátiv pracovní úraz vyvrácení čelisti zíváním zamává babám na boudě. „Co jsme vlastně za vlak, tý vole?“ ptá se věcně, při rychlosti 12 km/h nasazuje udržovací třetí stupeň a za jednotvárného cvakotu rychloměru se vlakuprázdnou stodesátou kolejí zvolna suneme podle vjezdového nádraží. Vzhledem k naprosté improvizaci nákladní dopravy na trati můžeme být v podstatě čímkoli. Trakčáky kdesi pod námi umírněně drží horní basové gé a trojice dvojkolí prvního podvozku rozvážně kontroluje styky na promaštěné stodesáté koleji.

Atlasový obrázek dvouproudové lokomotivy, foto: Zdeněk ŠindlauerZpožděný ranní rumburský spěšný vlak zastavil u pátého nástupiště v Kolíně, dav se vyhrnul a lhostejně pospolitě zamířil k podchodu. Než i mne pohltilo schodiště, mimoděk jsem ještě pozdvihl hlavu, a hle – přesmykovou kolejí od Prahy v čele štrúdlu barevných vagónů majestátně proplouvala ta modrá elektrická lokomotiva. Opravdu tak krásně modrá, jako by právě vyjela z obrázku pana Janaty v ábíčkovém technickém atlasu. „Počkej mami,“ vyhrkl jsem zasažen střelou okamžiku, „jede dvouproudová lokomotiva!“ A jak jsme stáli na schodišti, čouhaly nad perónem jen naše hlavy, a všechno vůkol zaplnila ES 499.0 s patnácti vozy „Balt-Orient-expresu“. Já jsem tehdy strašně toužil přes Vysočinu jet vlakem s takovou lokomotivou. Jenže „Balt-Orient“ v Kolíně nezastavoval.

T4660rychlik, foto: Zdenek Sindlauer Pro mladého muže snad nebylo většího ponížení, než pochodovat v prvomájovém průvodu. No, pochodovat… pohyb, když už tedy být musel, to byl, to ano. Ale pochodu se to moc nepodobalo. To dnes, maje na krku skoro o čtyři křížky více, i se síťovkou do lídlu každou sobotu kráčím podstatně odhodlaněji a rychleji.

perex, foto: zdenek sindlauer Ten, kdo prorokuje budoucnost, obvykle bývá buď pošetilým snílkem, nebo neškodným bláznem. Ačkoli – existují i lidé, kteří se prognózou věcí budoucích dokáží uživit, a pokud umějí rychle běhat, anebo všechno okecat, mohou to dotáhnout i velice daleko. Já sám sice dokážu okecat leccos, ale nijak špičkovým běžcem nejsem, pročež se v oblasti předpovídání budoucnosti sebekriticky řadím k pošetilým snílkům, občas inklinujícím k neškodným bláznům.

ráno, foto: zdenek sindlauer Meteorologové v pátek večer určitě měli nějaké mecheche, poněvadž v neděli ráno to na návrší za humny vypadalo úplně jinak, než jak nějaký optimista básnil v internetové předpovědi. Zachumlán v bundě jsem kráčel takovým tím listopadovým sněhem-nesněhem, bahnem-nebahnem a cestou-necestou. Tedy – cesta to byla, to ano, ale nějak rozježděná od traktorů, nebo bůhví od čeho. Všiml jsem si, že kousek vlevo je jakási dvoukolejka, dokonce bez drátů. To už se dnes moc často nevidí.

3m262_ivancicky viadukt, foto: zdenek sindlauer Zdálo se nám, že je balmů nekonečně mnoho. Bývaly takovou samozřejmostí našeho drážního světa, že by bez nich ráno snad ani nezačal den. Když už nebylo, co by jelo, vždycky je někde našli a přistavili na vlak. Ani snad v Československu nebyla normálněrozchodná trať, po níž by aspoň někdy nejezdily. No, a najednou už nejsou – a přesto si každý den beze všeho začíná ránem.

Říkalo se jim balmy pořád, ačkoli jim úředníci nechali bočnice popsat i úplně jinými písmeny, třeba i, x, t, nebo n. Zažil jsem obyčejné pravidelné vlaky v sestavách T 435.0 + Balm, T 478.1 + 10 Balm, M 152.0 + Blm + BDFlm + 2 Balm + M 240.0, E 426.0003 + 6 nákladních vozů + 2 Balm, 121.017 + 4 Bix (Balm), 753.001 + 3 Bix (Balm) a jiné. Leč, marná sláva - každý, kdo kdy čuchnul ke kolejnici, ví, že k balmu patřil především motor dvěstědvaašedesátka.

4cte1 titul, foto: Zdenek SindlauerKvůli nedostatku výrobních kapacit lokomotivek ve Vorošilovgradu a Kolomně (v bývalém SSSR) a také na základě zkušeností s lokomotivami řady ČME3 se Sovětské železnice (SŽD) na jaře roku 1970 rozhodly objednat v pražském podniku ČKD motorové lokomotivy pro provoz na Bajkalsko-Amurské magistrále (BAM), především na její spojovací trati Bam – Tynda, s jejímž otevřením se počítalo v letech 1974 až 1975. Vzhledem k předpokládanému objemu nákladní dopravy na poměrně dlouhých vozebních ramenech po neelektrizovaných tratích uvažovaly SŽD v případě úspěšných zkoušek jednoho nebo dvou prototypů o nákupu až několika set výkonných traťových lokomotiv.

00, foto: Zdeněk Šindlauer Pakliže se někdo živíte navrhováním lokomotiv, prosím, nečtěte to. Čtete dál? Inu, já vás včas varoval. Nyní ovšem počítejte s možností, že se ke své bohulibé práci třeba už nedostanete a že za vraždu je sazba od patnácti let výše. A nepomohou Vám ani výmluvy, že oběť vaší nepříčetnosti kreslila tak praštěně hranaté lokomotivy, že jste v rámci profesní cti nic jiného, než vraždit, nemohli.

498106, foto: Zdenek Sindlauer 4751142 loko, foto: zdenek sindlauer S poťouchlostí sobě vlastní jsem ten součet předhodil počítači. Ten dobrák to poctivě schroustal a střelhbitě oznámil, že výsledek jest 973.2202. To je výsledek hodný blba, ale uznávám, že té elektronické havěti u Gatesů třeba neřekli, že sčítat cifry Kryšpínova označování lokomotiv, jak to nějakej jouda zadá, je blbost. Ale jistě - všichni víme, jak je to s tím součtem v nadpisu. Albatros plus pětasedma rovná se přípřež albatrosa a pětasedmy - toť přeci jasné. Fajn, ale chtějte tu přípřež vidět. To se nestává každý den. A ještě líp, chtějte tu přípřež nakreslit. To se nedělá jen tak, že popadnete tužku, papír a počnete tvořit.

M152_libchava, foto: SindlauerRáno sobotu 29. září 1979 všechno vypadalo úplně normálně. Motorák z českolipského hlaváku vyjel do Kamenice tak, jako každý den. Akorát někteří ve voze říkali, že dnes naposled. Ale já tomu shovívavě nevěřil. Proč by to mělo být naposled? Poslední byla tahle zářijová sobota, možná byl poslední hřejivý víkend celkem slušného babího léta. A že poslední vlak na šenovské lokálce? Teď v sobotu? Ale jděte…

743005Pokud někdo před týdnem propásl historický okamžik, kdy článek Fotografická jízda odbočkou, část první přinesl nejhorší fotografie v historii ŽelPage, má nyní ještě jednu příležitost. Zde je druhá a zároveň poslední várka fotografií neméně pochybných kvalit. To je přece také historický okamžik, který se už sotva bude opakovat. Už v první části mého fotografického divadla jsem uvedl, že i ta nejblbější fotografie je vždy něčím zajímavá a když nic jiného, tak se většinou dá nějak "okecat". Bývaly časy, kdy fotograf vzhledem ke konstrukci přístroje a cenám filmů i pozitivů musel hodně popřemýšlet, co, kde, kdy, jak a zda vyfotografuje. To mimo jiné vedlo k tomu, že si z toho okamžiku fotografování i sem tam něco zapamatoval. A i to bylo jedním z motivů tohoto článku o dvou částech.

Na úvodním obrázku se kolem Okřešic se v dubnu 1991 do České Lípy žene liberecká 743.005 s osobním vlakem 6106 (Liberec - Lovosice). Neuvěřitelná souprava opravdu čítá šest vozů.

234 db, foto: sindlauer Tenhle článek je výjimečný hned dvakrát. Za prvé, ještě nikdy nikdo nezveřejnil sbírku tak mizerných fotografií, a za druhé fotografem je individuum s pošetilou umanutostí hlásající, že kreslí. To je sice svatá pravda, ale pětatřicet let se toulat podle kolejí a nefotografovat, to by nevydržel ani ten nejzarputilejší odmítač.
Tak já to tedy protentokrát jednou vezmu odbočkou, místo kreseb tady budou fotky a slibuji, že hned jak se vypovídám, vrátím se ke kreslení a vlaky fotografovat nebudu. Abych nadále financoval fotografování na klasický film, na to jsem moc velkej škrťa a digitální tvorba mě pranic neláká. Ostatně ani foťák bych si nejspíš koupit neuměl, vždyť dosud jsem všechny dva dostal.

titul, foto: Zdeněk ŠindlauerÚřední černý inkoust v mé občance ještě ani pořádně nezaschl, v povzdálí před oknem mého pokoje řádila na první lipské záloze dýchavičná karkulka T 444.0101, já měl dělat úkoly z matyky a ruštiny, ale pod rukama mi z papíru pořád a znova vyjížděly všelijaké lokomotivy a vlaky. Jednou celkem věrohodné, jindy totálně praštěné. Někdy podobné té posunující karkulce, někdy cinknuté zababovou konstrukční kanceláří, a jindy připomínající lokomotivy či vlaky, které prý jezdí v hodně dalekých krajích za devaterem hor a devaterem moří a tudíž je tady u nás nikdo nikdy neviděl. S odstupem tří desetiletí mohu sice horečně ujišťovat a psát, že to mají být zaoceánské vlaky a mašiny, ale stejně z nich přímo na hony čiší rukopis, odkojený karkulkami, hektory a pilštyky, odkojený telefonními sloupy z českých jednokolejek a Heusingerovými rozvody čtyřistapětasedem a štokrů. Ostatně, pokud by průměrný americký železniční kreslíř jen tak od boku, bez nějaké věrohodné předlohy, vypálil obrázek české nebo středoevropské lokomotivy, taky bych se mu smál, a to tak, že by mě celkem po právu chtěl zaškrtit.

1 2 3 | Starší zprávy »    
ŽelPage - elektronický magazín o drahách
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Veřejné použití obsahu bez výslovného souhlasu autora není dovoleno.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2017 Spolek ŽelPage
:. Přihlášeníopen/close
 
 
  
 
Zapomenuté heslo   
Zaregistrovat   
:. Nabídka eShopuopen/close
:. Poloha vlaků CZopen/close
Poloha vlaků CZ
 
:. Vyhledáváníopen/close

 
   
 
 
   
 
» Přidat odkaz
:. Info pro fotografyopen/close
Informace o podmínkách
na focení v ČR

Slunce
vychází v 07:29
zapadá v 18:03

meteo meteo
:. Novinky na VLAKY.NET
Poslední příspěvek Co přinesla konference o dopravním plánování na železnici v Luhačovicích?
Ve čtvrtek 12. října 2017 hostily Luhačovice mezinárodní konferenci s komplikovaným názvem Dopravní plánování na železnici 21. století – evoluce, revoluce nebo jiné paradigma. Mezi jedenácti vystupujícími ...

Poslední příspěvek Lokomotiva Bardotka se salonním vozem ukončí úspěšnou sezonu na Švestkové dráze
Na 28. a 29. října 2017 chystají společnost AŽD Praha a Ústecký kraj slavnostní jízdy netradičními soupravami na trase Středohorského motoráčku Lovosice-Most. Půjde o zakončení první úspěšné sezóny, kterou ...

Poslední příspěvek Telgártskou slučkou do raja
Nápad nakrútiť dokumenty o najkrajších tratiach na strednom Slovensku vznikol už niekedy pred 6 rokmi, keď som začal pravidelne cestovať vlakom do Žiliny na vysokú školu. Železnice ma vždy veľmi fascinovali ...