..: Prvomájový rychlík :..

T4660rychlik, foto: Zdenek Sindlauer Pro mladého muže snad nebylo většího ponížení, než pochodovat v prvomájovém průvodu. No, pochodovat… pohyb, když už tedy být musel, to byl, to ano. Ale pochodu se to moc nepodobalo. To dnes, maje na krku skoro o čtyři křížky více, i se síťovkou do lídlu každou sobotu kráčím podstatně odhodlaněji a rychleji.

Což o to - když jsem z průvodů zdrhával v rodné České Lípě, byl jsem za pět minut doma. Ale zdrhnout v Děčíně, kde mi bylo dovoleno studovat strojárnu, a hodinu se trmácet vlakem do Lípy - to bývalo horší. Problém neznačil „zdrhnout z průvodu“, nýbrž „zdrhnout přesně v čase od 9:00 do 9:05“. Pokud se dezertér opozdil, vlak v 9:07 mu ujel a další jel až před půl druhou. Pokud do soupravy vnikl příliš brzy, mohlo se mu stát, že někteří věci znalí a příliš angažovaní pedagogové soupravu lipské „devítky“ preventivně proběhli, uprchlíky zatkli, nahnali zpátky do průvodu a ještě jim obstarali transparenty, které pak trestanci museli po té vší slávě odvléci nahoru na Letnou a odevzdat soudruhu školníkovi; kolikrát byli rádi, že jeli domů „půltrojkou“.

V úterý 1. května 1979 jsem byl ještě zobák, tudíž se mi výše popsaným způsobem do „devítky“ nějak nepodařilo zdrhnout. Dost možná jsem tehdy dokonce byl naposledy v životě v průvodu; nevím. Faktem je, že jak jsem se tak po desáté hodině poflakoval na děčínském hlaváku, napadlo mně, že trčet zde další tři hodiny je vopruz (byť tenkrát tady věru bylo na co koukat!), a že bych tudíž jednou za školní rok mohl pustit chlup a dojet domů „plzeňákem“ přes Jedlovou, jako to občas dělali spolužáci z drážní průmyslovky. Koneckonců, rychlíkem 594, ani s brejlovcem přes Českou Kamenici nahoru na Jedlovou jsem ještě nikdy nejel, tak co.

No jo, ale ti spolužáci většinou měli režijku a stálo je to korunu osmdesát. Já jsem ovšem při zaplacení jízdenky za 9 a rychlíkového příplatku za 16 korun málem vykrvácel. Inu, dát tehdy 25 korun za 66 km jízdy vlakem, to by snad nenapadlo ani Rotschilda; mimochodem, moje tehdejší žákovská měsíční obousměrná jízdenka pro osobní vlaky na trať Česká Lípa hl.n. – Děčín hl.n. stávala 22 korun… K mému úžasu od Ústí s šestivozovu soupravou ale nedorazil brejlovec, nýbrž – pilštyk! No nic, stejně ho posunovač hned odvěsil, a dál do Liberce tak jako tak pojede brejlovec. Usalašil jsem se v posledním vagónu a jakmile se po deseti minutách vlak pohnul, zaplnil jsem okno. Však jsem zaplatil 25 korun, tak si to drahé putování musím jaksepatří vychutnat! Jenomže co to? Slyším dobře? Tam daleko vpředu neduní diesel dvěstětřicítka, ale naléhavě tam přede tolik známý pilštykový motor? A opravdu: na děčínské labské provizorium míří souprava T 466.0 + 2 Ba + BDa + ABa + 2 Ba! Tak to jsem tedy zvědav, co tomu Jedlová řekne…

Do Benešova to nijak podezřele nevypadalo; odpolední lipská „čtyřka“ (Os 6611), jíž jsem obvykle jezdíval ze školy domů, byla asi tak stejně těžká (Post + Da + 3 Bai + M 262.0 do Benešova), taky ji tahal (lipský) pilštyk a navíc se musel v Březinách a Veleni rozjíždět ze zastávek. Se třemi sty tunami na víceméně stabilních 8 promilích se pilštyk dokázal rozjet a udržovat velice solidní téměř šedesátku.

Jenže v Benešově rychlíková idylka skončila. Pilštyk sice ještě hezky zabral, u stavědla jel možná 35 a na ploučnický most vjížděl poctivých 40 km/h, jenže pak už nezrychloval a naopak zpomaloval. Už jsme nejeli poctivých čtyřicet, ale – tohle, tohle je s bídou pětatřicet! A dlouhé minuty až do Markvartic ani o čárku víc! Na dvou závorářských stanovištích pod Habarticemi si nás motoristé, jedoucí nahoru, mohli prohlédnout dvakrát. Tohle že je rychlík? Pravda, v Markvarticích jsme zrychlili z 35 na možná 45 km/h, ale na přejezdu silnice číslo 13 kousek výš motoristé nevěřícně zírali (někteří potřetí), co za ploužák se to šine do Lužických hor. Snad jedině z Veselého do Kamenice jízda jakž-takž odpovídala draze zaplacenému rychlíkovému příplatku.

To vše od Děčína až sem ale byla v podstatě drobná taškařice ve srovnání s tím, co nešťastný rychlík čekalo na dalších šestnácti kilometrech do Jedlové. Fíra se sice v České Kamenici hrdinně rozjel – možná na onu bájnou čtyřicítku, pilštyku ale vzápětí došel dech a po celou cestu od hornokamenické zastávky až po Jedlovou jsme více než 30, možná 32 km/h, jeli jen na jediném místě: na odjezdovém zhlaví stanice Mlýny.

Nemá příliš smysl popisovat to detailně. Pilštyk vpředu jednotvárně hučel, fíra se modlil, aby v některém oblouku pod stromy nebylo mokro, šest vozů se pozvolna vlnilo střídavě tu vlevo, tu vpravo, počet mostů přes Kamenici nekonečně zdlouhavě, ale přece narůstal a spěchající říčka poctivě odrážela rozvážný pravidelný klapot dvojkolí na stykované koleji s betonovými pražci.

rychlik_t4660_kytlice, foto: Zdenek Sindlauer Pilštyk T 466.0207 bojuje s Lužickými horami mezi Kytlicí a Jedlovou. Kromě této lokomotivy děčínské depo na „plzeňské“ rychlíky od GVD 1978/79 nasazovalo ještě stroje T 466.0206 a 223, jimž v „netopném“ období tu a tam vypomáhali děčínští kocouři, obvykle T 466.2048; dokonce je doloženo i nasazení „Lízy“ 475.179 v úseku Děčín – Liberec a zpět.

Po mnoho let, až do 27. května 1978, ovšem míval tento rychlík (do května 1973 pod číslem 161 a ještě dříve 163) typickou soupravu M 262.0 + 4 Balm + M 262.0, nebo M 262.0 + 2 Balm + M 262.0 + Balm, sestavenou podle toho, jak se v Mostě nebo Bílině sjížděly „křídelní“ rychlíky od Plzně a od Chomutova. Často býval na konec vlaku řazen ještě třetí motorový vůz, což ve stoupání na Jedlovou rychlíku dovolilo ustálenou rychlost asi 45 km/h (mimochodem, pokud byly motorové vozy třetí výrobní série, běžně se tehdy jezdívalo „na kabel“). V době konání Libereckých výstavních trhů (vždy v červnu, od roku 1956) bývaly soupravy ještě impozantnější, nezřídka posílené o postrky a přípřeže M 131.1.

O zimách, zvláště za silného sněžení či mrazu, pro změnu v Děčíně soupravu zkracovali a měnili, takže válku Lužickým horám vyhlásila kupříkladu udatná souprava M 262.0 + Balm + M 262.0; je dokonce zaznamenán i „jednovozový“ rychlík v podání vozu M 262.0. Jindy z Mostu dojedší motorová souprava v Děčíně skončila a cestující si ochotně přesedli do mimořádné soupravy 556.0 + D + 3 Bai. Počátkem semdesátých let zase v Děčíně do čela motorového rychlíku o krutých zimách nastupoval místní „mračoun“ (ten ale jezdíval jen do Varnsdorfu, poněvadž do Německa neměl přechodnost; ostatně dovolená nápravová hmotnost 16,5 tuny z Varnsdorfu do Mittelherwigsdorfu byla také důvodem nasazení lokomotiv T 466.0, jinak v Děčíně netypických. Teprve v dubnu 1980 povolila DR výjimečně přechodnost radě T 478.3).

rychlik_m262_soutesky, foto: Zdenek SindlauerTo všechno okolo „plzeňského“ rychlíku by si ale zasloužilo pořádnou knihu a nějakého šílence, který by se do toho pustil. Pro povzbuzení nabízím alespoň obrázek motorového rychlíku v tradiční sestavě motor + dva balmy + motor + balm v plné jízdě u předvěsti hradla Soutěsky. A teď zase honem zpět do poklidného prvního máje roku 1979.

V Mlýnech jme se křižovali s nákladem dolů do Děčína, v jehož čele se nudil liberecký štokr 556.042. Ten by panečku tomu našemu pilštyku do kopečka natrhl … jak se to řekne slušně? Marná sláva: ono 18 jedlovských promile je něco úplně jiného než benešovských 8 promile, a čtyřiadvacet lehkých náprav v mohutně převýšených obloucích s poloměry 275 až 350 metrů - to je pro mašinu s adhezní hmotností 64 tun a výkonem nějakých 700 koní na obvodu kol docela na pováženou.

Ale na druhou stranu, co všechno si člověk při takové vyhlídkové jízdě mohl prohlédnout! Všechna návěstidla, veškeré traťové značky, vechtrovny i přejezdy. Mohl bych spočítat telefonní sloupy až do Jedlové a zamávat všem podlužickým chalupám na dohled od tratě. Dokonce i pstruzi se tu a tam mihli v Kamenici.

A tak jsme přesně za hodinu rozvážně urazili oněch 41 kilometrů z Děčína do Jedlové, jak to stálo v jízdním řádu (a bývala tam ta hodina plus mínus pár minut opravdu drahná léta). Doslova otřesen tím, jak také může vypadat rychlík v zemi, které prý zbývá už jen krůček k nejvyspělejšímu společenskému řádu, přepotácel jsem v Jedlové do domácího „rychlíku“ (Os 6017 od Rumburka, který pak z České Lípy pokračoval jako Sp 917 do Kolína). A když se jeho brejlovec se šesti vozy rozjel k Nové Huti na neuvěřitelných 60 km/h a dolů do Lípy pak fíra nesčetněkrát přibržďoval pod sedmdesátku, zdálo se mi, že jedu japonským Šinkansenem.

Tak tohle byl můj prvomájový rychlík. „Plzeňákem“ jsem poté z Děčína na Jedlovou jel mnohokrát. To už jezdíval jen s pěti vozy, tahal ho brejlovec a i když jídní doby mezi Děčínem a Libercem už nikdy nijak výrazně nezkrátil, alespoň měl člověk při padesátce tam nad Kytlicí pocit, že jede tak trochu rychlíkem. Jen tak mezi námi – co myslíte, kolik by tu dnes asi tak „uháněl“ rychlík v podobě 854 + 954? Byl by rychlejší než ten pilštyk před pětatřiceti lety? No – určitě byl, ale ten liberecký štokr 556.042 by mu stejně ještě i dnes natrhl … jak se to řekne slušně?

Autorský text.


Zdeněk Šindlauer | 1.5.2014 (8:00)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Reportáže

Další z regionu ČR Ústecký


  1 2 3      Zpráv na stránku:   
registrovaný uživatel karosa  mail  
16.05.2014 (18:21)  
Moc hezké vzpomínání, pane Šindlauer, a moc hezky se vaše knížky i články čtou. Já mám také hezkou vzpomínku na jeden "netradiční" první máj, ale ta vzpomínka se nevztahuje k železnici...
registrovaný uživatel Gučo 
15.05.2014 (23:12)  
rychlík Plzeň -Liberec 592 a 593 Liberec - Plzeň byl vlakem prvních lásek. Na internát do Děčína a potom v pátek domů. Někdy za láskou i jinam. D))
registrovaný uživatel Honza  mail  
07.05.2014 (14:36)  
Pokud to nebylo výrazně dražší, nebo to dotyčný člověk nemusel řešit, tak proč ne?
registrovaný uživatel (gp) 
06.05.2014 (14:28)  
Z mojí maminky nedávno vypadla úžasná historka, jak dostala vynadáno za to, že sloužící na St 15. sever viděl její blonďatou copatou palici v osobáku do Lípy a zatepla to hlásil tatínkovi ("měli jsme domů drážní telefon"), že dcerunka jezdí do Poustevny na intr oklikou. "Přeci nebudu čekat na Jedlový!". Já jsem si celou vejšku myslel, že jsem asi divnej, když do Liberce místo přímým autobusem jezdím z Poustevny přes Lípu vlakama, ale vono je to dědičný!
05.05.2014 (14:54)  
Omlouvám se všem přispívajícím, že jsem jako obyčejně hned nereagoval na dotazy, vzkazy a diskuzi vůbec - byl jsem totiž krásné čtyři dny mimo dosah internetu.
Tímto děkuji hromadně za připomínky a příspěvky k článku. K několika povzdechům ohledně knižní verze: já mám taky knížky raději, ale když ono jejich vydávání má jisté, najmě ekonomické, hranice. Tudíž, než nutit vydavatele k jeho finančnímu zruinování, buďme rádi alespoň za ten internet.
Zdravím, ZdŠ
registrovaný uživatel Rabín 
04.05.2014 (10:17)  
Honza: také mě vždycky moc potěší, když v nějaké staré knize po (pra-)rodičích najdu coby záložku pražskou tramvajovou jízdenku za 0,60 Kčs :)
registrovaný uživatel toffees  mail  
03.05.2014 (21:14)  
Skvělé vyprávění pane Zdenku Šindlauere! Na 1.5. mám též "hezké vzpomínání", děkuji!
registrovaný uživatel JK ml. 
03.05.2014 (11:19)  
Honza: K těm Bmee: http://www.zelpage.cz/fotogalerie/ostatni/hist/hist336.html?oddil=1

BBvK hned v druhém komentáři pod fotkou zmiňuje nasazení těch vozů na tehdejší elitě čsd.

A jestli jsem to tu už někdy psal,tak se asi fakt dostavuje stařecká demence, se omlouvám moc.:-(

Moje první máje byly už naštěstí zhusta spojené s čundrem kamsi do Posázaví. Prvomájové průvody už dávno byly minulost. U Sázavy nás železniční provoz trápil akorát tak při přesunech mezi destinacemi svojí rozsáhlostí poznámek k prvomájovému provozu vlaků na Pacifiku. Po detailním rozboru (a intelektuální debatě podpořené dvěma pivy) bylo ve výsledku zpravidla zjištěno, že to jezdí stejně jako vždy tj. jak noty na buben, jen o 20 minut dřív :-)
registrovaný uživatel Honza  mail  
03.05.2014 (1:27)  
JK ml.: o něčem takovém už jsem slyšel, možná už jste to někdy psal :-)
Ještě že šla zalévat ty kytky :-)
No tenkrát tam asi nebyly závory u té eMě.
Je zvláštní, že zelenožluté Bmee nepamatuju, přitom mi vlaky jezdily 60 metrů od okna. V tomhle nátěru notoricky znám 460ky.

A když jsme u té Roudnice, tak teta nedávno našla svou starou kabelku, kterou 22 let nepoužívala a v ní našla lepenkovou jízdenku z Roudnice do Lovosic města za 4Kčs z roku 1992 :-)
registrovaný uživatel JK ml. 
02.05.2014 (23:13)  
Honza: Hehe :-) Moje máma pocházející z Roudnice se taky jednoho dne málem na trati z Prahy ve vlaku definitivně ztratila :-)...

Situace: Já, počátkem 90.let očekávám na roudnickém hlavním nádru její avizovaný příjezd rychlíkem "vplůlpátýzmasaryčky" Tzn. jelikož v 17.15 odjížděl z Rce elitní Brněnský drak na Prahu (Tehdy ještě souprava se špajzákem = ano nedávno minula doba kdy v Roudnici zastavoval mezinárodní rychlík z Warnemunde a v soupravě řazené špajzáky na Vsacanech a Dracích byly ještě nějakej pátek železný pravidlo = na tom Draku se cestující setkal zhusta i s posledním výkřikem železniční techniky v čsfr: vozy Bee s tlustým žlutým pruhem přes celej vagon s Vmax 160kmh!!! = Jo a Vsacan když se v Holešovicích na něj prdlo 7 posilových vozů ve směru na Moravu, tak přes veškerou snahu v takové Přelouči stál poslední vůz na přejezdu = jo v té stanici byl místo nadjezdu přejezd, závory poctivá břevna = ježíšmarjá já si musím zakázat vzpomínat nebo z toho bude zas guláš= apropos ty banány točili pražský fírové následovně: ráno Excelsior z Prahy do Chomutova zpět Vsacan, dopoledne Drak do Chomutova zpět odpoledne Drak z Chomutova, v poledne Vsacan do Chomutova, zpět Excelsiór do Prahy, pan otec byl účasten těchto kolotočů kdy pražské TS jezdící i toto měli i přes 30 dní turnus navíc značně variantní = jsem to zase zakecal:-) )...

Takže prostě jsem přišel na roudnické nádraží krátce po páté odpoledne abych se podíval jak to bude Drakovi dneska šlapat....Vlak přiletěl, opravdu dělal čest svému jménu (cituji svého tatíka:"Jednou za to posadím toho kancelářskýho, kdo vymejšlí ty jízdní doby, to nezkrátíš ani nudli z nosu"... Tu půl minutu co se rýsovala, že by mohla být smáznuta krácením pobytu, totálně zazdila tradičně pakrová se svým dvoukolákem, se kterým se jala rozrážet davy bo hytlák byl řazen za jedničkou a špajzákem tzn. značně vepředu ve směru jízdy zatímco nádražní budova a výtah z úschovny se dycynky v roudnici nacházel na konci vlaků jedoucích do Prahy)

No Drak odjel, motorák do Straškova taky....a rychlík "vpůlpátýzmasaryčky" nikde....půlhodina nic, hodina nic, výpravčí nic nechtěl říct, jen:" Že kdo prosím vás jede do Lovosic? Jo Tak že jo za dvacet minut tu zastaví mimořádně Écéčko a bude stát i v Lovosicích"....Écéčko evidentně ložené až na střechu přijelo zastavilo a vyklopilo lidi...a z hovoru jsem vyrozumněl že "rychlík v půlpátýzmasaryčky" na přejezdu v Počaplech u elektrárny měl nehodu, v plný rychlosti vysvětlil tatře, kdo má na železničních přejezdech přednost.......Krve by se ve mně nedořezal....Máma nikde mobily prakticky neexistovaly... No ta nehoda dopadla pro fíru a banána toho rychlíku nějakou tou zlomeninou, zrytej svršek velmi slušně, vagony rozházený mimo trať, ale naštěstí ne na ouškujako onehdá ve vraňanech ("Pane výpravčí mám u teďko hlášení...."). To jsem ale nevěděl.....

Bylo mi fakt blbě nemohl jsem dělat nic jiného, tak jsem jen seděl na lavce na peroně a čekal....Máma přijela už za tmy tzn. v srpnu něčím po půl devátý v Roudnici. Já zelenej jak sedma, nevěděl jsem co, ona vysmátá jak léčo....Dále volná citace:"Musela jsem ještě zalejt kytky, tak jsem ten "rychlíkvpůlpátýzmasaryčky" nestihla...A ve vlaku nám průvodčí řekl, že se asi bude v Beřkovicích přestupovat do autobusů, že na trati se stala nehoda...Vlak jel zastavil v Kralupech (toho jsem si všimla) rozjel se pak za chvilku zastavil znova v úplný tmě, vzala jsem tašku, otevřu dveře, a koukám, že pod vagonem není peron a stojíme v nějaký divný fabrice....No já jsem najednou myslela že jsem nastoupila do nějakýho jinýho vlaku někam na Most, já vůbec nevěděla co mám dělat, tak jsem zavřela dveře a s jednou paní jsme si řekly že ještě počkáme co se bude dít, za chvilku se to rozjelo a vlak zastavil v Hněvicích...Já myslela jestli jsme nejeli přes Štětí," a následovaly takový ty odborný řeči, jakože je to hrozný, že se průvodčí vo nic nestaral a tak...Byl jsem rád že se nakonec vůbec nic nestalo, kromě vzrůša co prožili neinformovaní cestující s palubním personálem, a sice že vlaky jezdili přes neporušenou vlečku do elektrárny Mělník 3, která vede souběžně s koridorem mezi Beřkovicema a Hněvicema, jen jaksi vede přes tu elektrárnu....

Teda možná by se z popisovaného vůbec nic nestalo KDYBY: Ta pakrová v Roudnici, kdyby s sebou hejbla, Drak by v Roudnici něco nakrátil a na elektrárenském přejezdu v Počaplech by byl býval o chviličku dřív, tatra a řidič co byl evidentně "v práci", by k tomu přejezdu tenkrát třeba nestihla přijet tak, aby řidič u cinkajícího přejezdu právě viděl, jak Drak na protilehlé koleji honí vteřiny letem ku Praze a nenapadlo by ho že když vlak projel, tak může jet taky, i když závory furt cinkají (oni cinkaly dlouho pokud jel po vlečce náklad, že...)...Vídím to tak že: Tatra přehopsala elektrárenskou kolej kde nic nejelo, vystrčila kabinu ze křoví a....myslím že fíra rychlíkuvplůpátýzmasaryčky v banánu nadrážděném limitně na 120 kmh v ten okamžik nestihnul ani šahnout po brzdě natož zavřít oči.........Ale kdyby v rybníce nebyly ryby...
Toť jeden z mých železničních zážitků z Roudnice, když jste jí nakousli, dneska už vonící víceméně historií :-) :-)
  1 2 3      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2018 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko