..: Písek všech písků :..

Jestřebí, foto: Zdeněk Šindlauer Naleznuv čekárnu na nádraží v Oknech otevřenou a suchou, stal jsem se v neděli 16. listopadu 1980 odpoledne šťastným jako blecha. Všude jinde až do morku kostí zalézal humusácký déšť a já se hřál představou, jak pilštyk na osobáku 6610 od Bakova bude mít fungujícího pegasa a v přivěšených bajkách bude krásné parní bago. Jak málo ke štěstí stačí človíčkovi. A musím se dobře dívat v Jestřebí, jestli 423.094 na provodínské vlečce je opravdu provozní; něco tam dopoledne kouřilo.

Minutovka čekárenské časomíry klapnuvši stanula vodorovně vpravo, když z bezbarvého dešťového smogu pootevřenými dveřmi do místnosti znenadání vstoupil podivný zvuk. Zprvu nesměle, jako by nic, ale po chviličce, dodávaje si odvahy, stále vehementněji. Byl jsem tudíž nucen zamyslet se, co to proboha je, protože osobák přijíždějící od Bezdězu v 16.16 to určitě nebyl. No dobře, ale – co teda? Venca jede kolem s traktorem? Ne ne, Máňa neudělá takhle monotónní hukot. Aha, tak – vrtulník! Jasně, v nedalekých Hradčanech má spřátelená okupační armáda letiště a co chvíli chrání bratrský vzdušný prostor! I kdyby nás zavilý třídní nepřítel napadl v neděli a v dešti.

Jenže ten hukot pořád sílil, jako kdyby se samotná nádražní budova měla stát centrem a obětí nejbližší budoucnosti zároveň. Hergot, je to nějaký divný, pravilo duchovno kdesi v mozku a hned nato jeho velitel zařval: „Šindlauer – vztyk!“ Povyšed deset kroků ze dveří na kraj manipulační koleje, netušil jsem, že následující asi tak minuta mne bude provázet snad do konce života (tedy, nestanoví–li ta nemoc od skla jinak). Zataženou oblohu nekrájel vrtulník ani sovětský, ani československý, ani žádný jiný, zato zleva, kolejí od Doks, se do nádraží hnalo něco nepopsatelného.

No, nepopsatelného… to by ten článek byl moc krátkej. Takže s patřičným patosem: z nevlídné mokvavé kulisy u stavědla vlevo rychle povstávalo něco šedivého, z čehož vzhůru do deště tryskala nějaká bezbarvá nepoddajná hmota. Okamžik trvalo, než se obrysy dohodly, že vykreslí čelo parní lokomotivy, a to nepoddajné nahoře se střelhbitě změnilo v úplně obyčejný a přece tak fascinující kouř. A vrchní zvukař rozhodl, že ten ohlušující řev nebude odpovídat natočení listů nosného rotoru, ale šílenému cvalu dvouválcového parního stroje a stopatnácti naplno rozjetým nápravám. Než mi tohle všechno došlo, prořízla 556.053 oněch asi třista metrů deště, naplno mne svým jsoucnem udeřila do tváře a řvoucích dvě stě tun železa, vody a páry se zhroutilo do jediného ohniska, do žhnoucího roštu a rozpálených popelníkových klapek. Slabou desetinu vteřiny jsem měl na to, abych si ten zvláštní výdech oceli, drcené žárem a rychlostí, ustrašeně zapsal v paměti, a hned nato zbytek světa běsnící energií zaplnilo pětadvacet plecháčů, ložených provodínským pískem. Nebyl jsem v té chvíli schopen jakékoli myšlenky, to až později mi kolikrát vytanulo na mysli, že až jednou bude konec světa, tak asi bude vypadat nějak takhle.

Kdyby tehdy Evropská unie měla dnešní podobu a vedle mne nějaký loajální hygienik zkoumal, zda hlučnost nepřekročila vidiny nějakého bruselského pomatence, fidlátka by mu zesinala hrůzou a jemu by nezbylo, než je v okenské putyce propít.

556053, foto: Zdeněk Šindlauer

Jako poslední jevištěm proletěla T 478.1094 a strhla dešťovou záclonu, nasáklou spalinami z uhlí i nafty. Její červené koncáky se během několika vteřin utopily v nicotě, zatímco šestiválec neochvějně naznačoval, že má naloženo dost blízko jmenovitých otáček. Vzápětí se přes něj z dálky přehnala neutuchající kulometná dávka z kylchapu, rozsévající zkázu a zanikající ve Valdštejnském polesí po cestě nahoru k Bezdězu.

Nu což, vždyť chlapci jen chtěli na Bezděz vyjet tak, jak se vyjet má, a ne tak, jak si to pošetile přeje vzoreček výkon rovná se síla krát rychlost. A z banálního vlaku s pískem udělali „Písek všech písků“ a ještě s velkým P, ačkoli vůbec nešlo o to krásné město na Otavě.

Nějakých osm let poté „písky“ z Jestřebí do Nymburka jezdily pořád. Už jsem je nemusel jenom zbožně pozorovat od té okenské čekárny, ale stačilo pohlédnout z kabiny sergeje po levé straně dozadu. Jenže okenskou stanicí jsme už projížděli úplně jinak. Na plecháči přes potok hned za zhlavím byla trvalá přechodná pomalá jízda 30 km/h, a sergej s pilštykem, makajíce na dohled „trakčního zhroucení“, 1900 tun do Bezdězu už víc nerozjeli. Ostatně, zátěžové tabulky v předpisu D 2/1 se dieselovými lokomativami nedaly vygumovat tak snadno, jako parními. Kdyby tak tu bídu viděla rumburská „padesáttrojka“, shodou okolností tehdy ještě ve Vršovicích z posledních sil skomírající (přesněji řečeno, její kotel K 800 právě v českovelenických dílnách čekal na smutný ortel)…

A tak, béře v potaz „strojvůdcovskou toleranci“, nikdy nezapomenu, jak i po létech ti na dieselelektriku přeškolení bojovníci ze štokrácké kuchyně vzpomínali: no to bylo jednoduchý – v Jestřebí jsme to rozjeli, trochu jsem si pohrál s plněním a nahoře na Bezdězu postrk vodvěsili. A ta rychlost? No furt naplno. V Doksech možná šedesát, skrz Okna hodně přes sedmdesát, u předvěsti do Bezdězu šedesát a nahoře, když po první koleji, tak pětačtyřicet. Rychloměrnej proužek? O takový hovadiny se tehdá nikdo nezajímal…

„Písek“ jezdí pořád (respektive coby Pn 48707 podle potřeby), ale nějak to už není vono. Bez „padesáttrojky“ to vono být ani nemůže…


Zdeněk Šindlauer | 31.10.2010 (7:00)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Reportáže

Další z regionu ČR Liberecký


  1 2      Zpráv na stránku:   
04.11.2010 (19:28)  
ad D. Švestka: ale notak, já nejsem Mistr, já jsem jen zvídavý učedníček (byť v poněkud repetentském věku).
Ty Střelice si trochu představit umím, navíc tam "dalešice" jezdily po "civilně" první koleji, pokud se nepletu(?). A ta zastávecká T 458.1 občas pomáhala; v knížce ke 130 letům Brněnsko-rosické dráhy (1986) se uvádí, že na "dalešicích" poměrně často místo štokrů jezdily 475.1.
Většinou se "nadstandardní" výkony parních lokomotiv pochopit dají (ostatně víme, že dřívější normy zátěže v SJŘ mívaly určité rezervy). Ale co říci k výkonu lokomotivy 387.017 na rychlíku Praha - Přerov v roce 1935 (viz známý seriál pana Mareše o Mikádech v Železniřáři): rychlík 755 tun (17 vozů), průjezd Ústím nad Orlicí 40 km/h, na konci stoupání před Českou Třebovou 61 km/h? Co na to předpis D2/1? Stoupání 6,8 promile + váha 750 tun = rychlost 43 km/h (určení interpolací, už je to "na čáře" na dohled kritické rychlosti)....
zdravím, ZdŠ
04.11.2010 (0:00)  
Pane Mistr,ta poznámka že D2/1 je jiná pro páru a jiná pro ostatní trakce,je více než pravdivá.
Škoda že jste nebyl u toho,když dvojice 556.0 v polovině 70.let vozila písky pro stavbu dalešické přehrady(to souviselo s výstavbou JE Dukovany).
13 plně naložených(nebo spíš přeložených vozů Sa),každý o váze 80 tun...jednoduchým výpočtem lze zjistit,že výsledná zátěž daleko překračovala normativ zatížení pro štokra,který byl na rozhodujícím úseku Zastávka-Rapotice (26 promile)stanoven na 450 tun. Pro všechny případy (např.na podzim-listí apod)byl v Zastávce,kde tenkrát (a ještě dlouho poté)fungovala strojová stanice,byl v pohotovosti "velký hektor"T 458.1,aby v případě,který se téměř nikdy nestal,pomohl na postrku.Upřímně řečeno,při vší úctě k těmto kvalitním a spolehlivým strojům,jeho 550 kW by bylo oběma rozpáleným štokrům spíše na obtíž.
Když bych to vzal od začátku.Nejčastěji jsem jízdu tohoto "pískového Nexáku"(jakse mu přezdívalo)pozoroval ve Střelicích,kde můj dědeček kdysi sloužil jako přednosta a kde jsem většinou trávil školní prázdniny.Písky jezdily ve 2 párech-ráno kolem 7 hod do Náměště,kolem poledne zpět.Večerní písky kolem 18.30 ,zpět v noci kolem 2 hod.Nejpůsobivější byl průjezd večerního vlaku.V tichém letním večeru byl štěkot kylchapů slyšet už z Troubska,jak dvojice štokrů s naplno otevřenými regulátory zápasila s tíhou 1 100 tun těžkého vlaku na stoupání 13 promile.Sedíce na nádražní lavičce,spolu s dalšími pasažéry,kteří čekají na osobní vlak z Hrušovan nad Jevišovkou do Brna,poslouchám ten koncert.Dnes,podle rytmu výfuků,jede obzvlášť dobrá parta.Ostré výfuky dávají tušit rychlost kolem 60-70 km/hod.Výfuky sílí,jsou stále mocnější,na zhlaví stanice směrem k Troubsku se objevuje chvost černého kouře a vzápětí se vynořuje večerním sluncem ozářená silueta vlakové lokomotivy...dnes je to 556.0247.Země pod nohama se začíná mírně vlnit,někteří z čekajících cestujících si raději berou svá zavazadla a přesunují se několik kroků dozadu směrem k nádražní budově.To už se země země chvěje naprosto znatelně a několik vteřin trvající podívaná jde do finiše.První stroj se za ohlušujícího lomozu mihne před našimi zraky...naleštěný kotel,zběsile se míhající ojnice a spojnice,strojvedoucí s ochrannými brýlemi zdraví výpravčího...je to jen pár vterin.Za ním 13 plně naložených sypáků a už je tu postrková lokomotiva,která do toho "mydlí" zrovna tak jako vlaková...oko taktak stihne přečíst tabulku 556.0254.Vzápětí se zvedne oblak prachu který celé to úchvatné divadlo zakryje prašnou clonou a jen vůně páry,kouře a spáleného oleje,která se ještě pár minut vznáší nad stanicí,prozradí,že to nebyl přelud,ale opravdová realita.Na závěr ještě pískání štokra před přejezdem kamenolomu v Omicích ...a pak vše utichá.
A jak se jelo "na kopec?"Jednoduše.Před Zastávkou fíra z postrkové mašiny bedlivě sledoval,co se děje vpředu.Když na mechanickém návěstidle bylo jedno rameno vzhůru,fíra předního štokra se pověsil na píšťalu...a to byl pokyn pro postrk,aby "za to vzal",nejlépe naplno.Při průjezdu stanicí,chlapi ze strojovky měli leckdy pocit,že naplno rozjetý štokr ten oblouk na zhlaví prostě nevytočí a pojede do remízy...tak to aspoň říkali.Další jízda na kopec probíhala už v pohodě.
dopisovatel nebo člen ŽP IR  mail  
02.11.2010 (0:48)  
Mistrovský popis a neméně mistrovské ilsutrace! No, mám to místo večerníčku, takže teď jdu spát (a po zaklapnutí vík se budu krásně bát... :D ).
editor nebo admin ŽP NIcKON  mail  
01.11.2010 (10:40)  
Moc pěkná momentka. Jen pro doplnění, stejná lokomotiva okouzlovala i Drahoše Švestku na přetazích mezi Rumburkem a Ebersbachem, které se zase podle jeho vzpomínek konaly několikrát denně. Asi by si "padesáttrojka" zasloužila i delší povídání :)
01.11.2010 (8:56)  
Děkuji za vyprávění. Duše železničáře ve mně pookřála. Více takových čtení, prosím... :-)
31.10.2010 (18:47)  
Inu, kdybych měl použít terminologii dnešních náctiletých zkombinovanou s matematikou, napsal bych asi tento vztah:
(perfektní sloh + perfektní čeština) x dokonalý popis situace = "Ty vole, to je huuustý!" :-)
Zkrátka nádhera, pobavení i poučení! Gratuluji a děkuji za článek.
31.10.2010 (17:39)  
Díky Vám všem za ohlasy a hlavně za trpělivost, asi potřebnou k přečtení vylomenin podobného kalibru.
@ JKml: houbaři: já zase v úctě vzpomínám na hromadné sprinty ústeckých a děčínských režijkářek v teplákách a gumácích; start - Os 6603 po zastavení v Bezdězu; směr - přilehlý les; cíl - být v něm první a nejdál; výsledek - s taťkou jsme bez problémů vysbírali to, co přesprintovaly....
@narozenej: podle sešiťáku bývala stanovená rychlost těchto Pn vlaků z Jestřebí do Bezdězu 65 km/h (za parních dob možná i jen 60 km/h, nevím, nemám), kromě toho celkem donedávna bývala kousek za Okny směrem k Bezdězu dost dlouhá 60 kvůli dvěma přejezdům.
Zdravím ZdŠ
31.10.2010 (16:39)  
Díky za pěkný článek.
Jen mi nejde na rozum část ohledně nekontrolování rychloměrných proužků v té době a rychlosti 70 km/h přes Okna. Co pamatuji , tak přes tuto stanici bylo povoleno 80 km/h-tak kde byl problém.
31.10.2010 (13:54)  
Pěkné počtení v neděli po obědě,pane Mistr.Nejednou jsem to tam v těch lesích kolem Máchova jezera taky takhle "vnímal",ale takovým slovníkem opravdu nedisponuji...
Co teprve když českolipký papouch s 5 nebo 6 vozy spěšňáku krátil zpoždění..to byl taky zážitek...jako v koncertní síni.
registrovaný uživatel lwq  mail  
31.10.2010 (10:32)  
Naadddhere, az mi oci zvlhly a dech nestacil k precteni na jeden nadech. Neuveritelne ctive, barvite, okozlujici ... Diky moc ;-)
  1 2      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2018 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko