..: Fotografická jízda odbočkou, část první :..

234 db, foto: sindlauer Tenhle článek je výjimečný hned dvakrát. Za prvé, ještě nikdy nikdo nezveřejnil sbírku tak mizerných fotografií, a za druhé fotografem je individuum s pošetilou umanutostí hlásající, že kreslí. To je sice svatá pravda, ale pětatřicet let se toulat podle kolejí a nefotografovat, to by nevydržel ani ten nejzarputilejší odmítač.
Tak já to tedy protentokrát jednou vezmu odbočkou, místo kreseb tady budou fotky a slibuji, že hned jak se vypovídám, vrátím se ke kreslení a vlaky fotografovat nebudu. Abych nadále financoval fotografování na klasický film, na to jsem moc velkej škrťa a digitální tvorba mě pranic neláká. Ostatně ani foťák bych si nejspíš koupit neuměl, vždyť dosud jsem všechny dva dostal.

První bedýnka Kodak vyžadovala cívkový film pro osm negativů 6x9 cm a dalo se na ní hýbat akorát clonou (mající toliko dvě antagonistické polohy: nic / naplno) a spouští. Okénkem hledáčku nebylo sice vidět nic, ale zato se tou krabičkou dalo nenapodobitelně „pálit od boku“. Fotoaparát číslo dvě, sovětský přístroj Vilija, sice měl hejblátek kapánek víc, ale bez expozimetru se k lepším fotografiím taky moc neměl. I když - jaképak expozimetry, citlivosti, ohniskové vzdálenosti, filtry; my borci nic takového nepotřebujeme. My to máme jednoduché: vidím, vytáhnu, zmáčknu. Pravda, výsledek je taky nevábně jednoduchý, přesněji řečeno, poněkud prostoduchý.

Na úvodní fotografii Ludmilla 234.292 se od podlužického Mittelherwigsdorfu téměř stokilometrovou rychlostí řítí do konečné stanice Zittau, 22. července 2000.

Ale jsem přesvědčen, že i ta nejblbější fotografie je vždycky něčím zajímavá. Navíc ji lze zachránit (pravda, i dorazit) doprovodným komentářem. Vzhledem k mé užvaněnosti a tudíž délce textu jsme článek rozdělili do dvou částí. Pročež vzhůru k fotografiím a jejich příběhům.

T 478.3358 + T 478.3016 rozjíždějí v Doksech Os 6005 (Česká Lípa – Nymburk), 18. srpna 1986.2 t478 doksy, foto: sindlauer Na pozadí měla být dominantní silueta Bezdězu, jenže není; film ani Vilija mou ideu absolutně nepochopily. Jinak tuctová fotografie z železobetonové lávky nad kolejemi je vzácná tím, že na ní oba brejlovci viditelně táhnou, což v případě zápřahu českolipské a nymburské lokomotivy vůbec nebývalo běžné ("co já? - ať jedou ty druhý!"). Přípřežní lipská mašina jezdívala jen do Bakova, odkud vezla odpolední osobák do Děčína a večer se ještě vracela do Lípy. Poněkud oprýskaná bajka ostře kontrastuje s evidentně skvěle udržovanou nymburskou třicetšestnáctkou.

475.179 posunuje v Děčíně hl. n., květen 1981.475179, foto: sindlauer Jednou zjara jsem si všiml, že Líza na děčínském západním a osobním nádraží posunuje nějak často, zastupujíc tehdy obvyklou zálohu T 444.0265. Za krvavý peníz (tuším 37 korun) jsem koupil východoněmecký barevný film Orwo a přetrpěv vyučování, počal jsem na hlavním nádraží nápadně nenápadně dělat, jako že vůbec nefotografuju. Ale pokud fotografové na hlaváku neskotačili v kolejišti, místním nádražákům a osožákům nikdy nevadili. A tak jsem se na prvním nástupišti za tou lampou snad ani zas tak schovávat nemusel. Na druhé straně, vyfotit typický podmokelský krakorec s návěstidly a Lízu pod ním, to uměl každej, ale vědomě do snímku nakomponovat nevzhlednou železobetonovou lampu (ke všemu bez vrchní části), tím se může pochlubit určitě jen hodně málo fotografů. Osožák = člen Ozbrojeného sboru ochrany železnic (OSOŽ); dnes bychom řekli železniční policie

T 478.3403 s rychlíkem 692 (Liberec – Chomutov), Česká Lípa, srpen 1987.t478 autobusak, foto: sindlauer Dle kolektivu projektantů měla lávka nad „libereckou“ tratí v České Lípě sloužit bezpečnému přechodu občanů a přenosu cestovních zavazadel mezi vlakovým a autobusovým nádražím. Nápad stavět nadchod přes trať, která je na náspu, občané ocenili tím, že nadále pečlivě chodili a kufry nosili odvěkou a přirozenou stezkou přes koleje, a nevzhledná lávka tak zůstala vyhrazena pouze sebevrahům a fotografům. Kolik bylo těch prvních nevím, ale z lávky byl vynikající rozhled po Českolipsku. Nadhled s mnoha vzdálenějšími objekty celkem vyhovoval i optice Viliji a tak vznikl tento snímek chomutovského rychlíku, vedeného dlouholetou českolipskou „osobačkou“, kterak čtyřicítkou pečlivě obkružuje vyasfaltovaný autobusák s odstavenými ŠL 11 a harmonikou (Ikarus 280). Ani ne dva roky poté z tratě rychlíky zmizely nadobro a navždy, oba autobusy to měly také za pár a někoho rozumného okolo roku 1994 konečně napadlo prorezavělou, z poloviny rozkradenou a odjakživa zbytečnou lávku zavřít a někdy ke konci století snést.

TEP60-0444 dovezla do Brestu osobní vlak z Gomelu, 10. srpna 2006.tep60, foto: sindlauer Výměnu podvozků vozů rychlíku Praha – Moskva jsem v běloruském Brestu viděl už vícekrát a tak mě nenapadlo nic lepšího, než na nádraží fotografovat vlaky. V bývalém carském Rusku bez bumážky jeden nikdy neví, tak jsem pro sichr oslovil prvního miliciaňéra, přistiženého při provádění lelkování. Ten chudák se nejprve vyděsil k smrti a poté mne bezradně táhl k náčelníkovi staniční milice. Ani jeho frčky ale k rozlousknutí tak náročného úkolu nepostačovaly, načež telefonem z válečné kořisti oslovil náčelníka městského oddělení milice: „Ty, Ivane Michajloviči, mám tady nějakýho cizince a von chce fotit nádraží“. Leč i nadřízený nevěděl úplně jistě, kterak s cizincem naložit: „ty, poslyš, neměli bychom zavolat Lukašenkovi?“ Pan prezident asi zrovna měl jiné starosti, než řešit jednoho blbce na nádraží v Brestu, a protože my Slované se vždycky domluvíme, stanul jsem záhy s bumážkou pár metrů od šestinápravové nestvůry, jejíž dvoudobý diesel na volnoběhu musel být slyšet ještě v Polsku. "Víš ty, že je fotografování zakázáno?“ houkl továrišč mašinist. "Neboj se", navázal jsem na tykání, "my jsme volali Lukašenkovi." Mašinist urychleně zavřel okno.

820.030 coby Os 25914 na trati Hostivice – Rudná, 27. června 1998. singrovka, foto: sindlauerVšechno vždycky bývá tak samozřejmé – a najednou to je naposledy. Pro jistotu jsem si ten pohled z jedoucí dvěstěčtyřicítky u Rudné vyfotografoval; co kdyby taky právě tohle teď bylo naposled? A taky že jo; singrovky jsem sice okolo Kladna ještě pár let poté potkával, a dokonce se jimi ještě i jednou svezl, ale tak bezstarostný snímek jsem už nikdy neudělal (v desetistupňovém lednovém mrazu by mě po otevření okna patrně cestující umlátili). Pohledy tohoto typu z různých jedoucích vlaků bývají občas nevšední, jindy naprosto fádní, ale jsou krásně spontánní. Fotograf, stižen nápadem, musel číhat na vhodnou mezírku v křoví podle tratě, aby mu dotěrné rostlinstvo nevytrhlo z ruky foťák nebo nenafackovalo. Dívaje se na tuhle fotku, aspoň na chvilku se zasním a jsem zase na Pražsko-duchcovské dráze. Dvěstečtyřicítka se kolébá, tatrovácký motor pod podlahou přede, dvojkolí odhodlaně otloukají kolejnicové spoje, nafta krásně smrdí, leštěné trubky madel se lesknou blahem a hnědě vzorkované záclony ČSD vlají povětřím. Budou nějaké motoráky někdy ještě tohle umět?

M 296.1023 versus M 152.0261 u stavědla 3 v Liberci, 24. dubna 1987.liberec, foto: sindlauer Neznám případ, že by se na souběžně vedených tratích nebo kolejích nezávodilo. Strojvedoucí může mít celé šanony záznamů o zkouškách, psychotestech a školeních, ale nastane-li souběžná jízda (a ještě lépe souběžný rozjezd), rázem se mění v obyčejného kluka. A ten prostě prohrát nemůže a nesmí. V Liberci tomu pochopitelně nebývalo jinak. Zatímco strojvedoucí obou soutěžících vlaků, Sp 981 do Hradce Králové a Os 6311 do Železného Brodu, dělali, jako že jedou čtyřicítkou, chladnokrevně jsem počkal, až bude mírně vedoucí skleník přesně mezi návěstidly, zavřel jsem oči a odpálil spoušť na foťáku. Chviličku poté jsem z téhož místa na ulici 28. října zdokumentoval rychlík 692 do Chomutova, na němž byla zřejmě naposledy nasazena tatrovácká kupátka tehdejší řady Bz v rychlíkovém provozu. Ačkoli se ramena klasických německých "henlainů" střídavě zvedala a padala snad každých pět minut, vícekrát mě tady fotografování nezlákalo. Možná se přípřeže brejlovců a banglí na vlacích do Turnova nebo Křižan zdály moc všední a nezajímavé, a tradiční čmeláci T 669.1145 a 1146 s neotřesitelnou jistotou den co den brumlali vzadu na výtažné koleji k pahorku. Tak proč fotit něco tak samozřejmého?

122.013, vyrovnávkový nákladní vlak do Třebušic, Bílina kyselka, 27. srpna 2005.122 kyselka, foto: sindlauer Pohled z tohoto místa opačným směrem je zajímavější, najmě když není taková ta podkrušnohorská hnědouhelná mlha a odkryté skalisko Bořeně na pozadí zaujme dominantní pozici. Jenže fotografií podobného provedení byly pořízeny miliony a navíc, nedočkav se z této strany vlaku, musel jsem se spokojit s uhlákovým hadem přijíždějícím od Bíliny. Inu, marná sláva, v pravěku jsou časy, když se nultou kolejí do Bíliny honily dvouapůltisícitunové uhelné vlaky s ústeckými tramvajemi (což znamenalo, že vlak jede z Třebušic nebo mosteckého nákladního nádraží) nebo chomutovskými sergeji (v tom případě šlo většinou o vlaky z Března a Žatce), zatímco z opačného směru se vyrovnávkový vlak k fotografování nabízel snad každých deset minut. Vlastně dodnes nechápu, jak se na tříkolejnou trať ještě vešly vlaky osobní dopravy. Navzdory nedokonalosti fotoaparátu a filmu oplývá snímek širokou paletou zelených odstínů nejen v okolí tratě, ale i ve svršku tří traťových kolejí a koneckonců zeleno-zelená je vlastně i lokomotiva. Dnešní mašiny v barvách ČD Cargo by z téhle barevně docela vyvážené fotografie nadělaly něco jako eintopf, do něhož kuchařovi upadla protéza.

854.217 při posunu mezi rychlíky 911 a 910 v Nymburce hl. n., 1. července 2007.854 nymburk, foto: sindlauer Kdyby v celé republice nejezdily nákladní vlaky, tak v Nymburku se aspoň jeden určitě najde. O výjimce, potvrzující pravidlo, vypráví tato nudná momentka ze třetího nástupiště. Na fotku se pěkně poskládalo vše od skromné výpravní budovy rakouské severozápadní dráhy, přes všelijaké osvětlovací lampy, brány trakčního vedení, biotopy v kolejovém loži a nezbytné komíny žosky, až po imbecilně položená ostrovní nástupiště, k nimž jedny osobní vlaky jezdí a jiné nejezdí. Tady kdyby k podchodu dali knihu přání a stížností, tak by za týden byla popsaná a jazykozpytci by zírali, jakými ryze českými výrazy dokáží cestující, zejména ti vybavení stářím či koly a kočárky, poděkovat za velkorysé tři minuty k přestupu na hradecké rychlíky. Jen jedno jediné na fotografii není: nákladní vlak. Snímku si považuji i z jiného důvodu: je tím navždy posledním, co jsem v Nymburku pořídil. Se svými křížky na krku nemám zapotřebí nechat se buzerovat, že z nástupiště je zakázáno fotografovat vlaky, zatímco uniformovaný zaměstnanec drah v pracovní době hopká kolejištěm s neslužebním foťákem a o měsíc později nápadně povědomé nymburské motivy vidím v nejmenovaném železničním měsíčníku. A taky si nejsem jist, zda mají mít řízení železničního provozu v rukou lidé, kteří zavolali státní policajty na čtrnáctiletého kluka, pod dohledem táty z perónu nadšeně fotografujícího elektrické lokomotivy.

464.008 vyjíždí z českolipské Střelnice se zvláštním vlakem do Jedlové, 25. září 1994.464008, foto: sindlauer Opravdového lipského bulíka, jmenovitě 464.017, jsem v Lípě vyfotografoval pouze jednou, jenže to už odevzdaně rezavěl na koleji u místního kovošrotu. Navíc z toho fotografie nevzešla; v temnotě šatní skříně jsem sice svitkový film vzorně namotal do vývojnice, ale v tvůrčí roztržitosti jsem do ní místo vývojky pečlivě nalil ustalovač. Oplakav tento nesprávný technologický postup, musel jsem čekat dobrých patnáct let, než jaroměřští muzejníci přijeli s hradeckou mašinou a mně docvaklo, že bych v České Lípě konečně mohl zdokumentovat bulíka, parní lokomotivu právě tady kdysi tak tradiční. K naštelování foťáku jsem přistoupil s tradičním volnomyšlenkářstvím a tak zůstalo jen na bulíkovi samotném, jak si poradí. Ten očekávání celkem splnil, ale na snímku vynikly věci neočekávané: vždyť ta obloha vůbec nebyla tak šedivá, černé stíny na prohřátém odfukujícím parním oři poskakovaly úplně jinak a krajina kolem předvěsti přece nebyla tak strašidelně prázdná. Nu což, osazenstvu v budce jsem těžko mohl říci "sorry kluci, mě to vyšlo nějak blbě, vemte to ještě jednou."

Dvojice pantografů 451.074/073 + 451.020/021 s osobním vlakem 9122 do Prahy opouští stanici Čerčany, 22. června 1999.451 cercany, foto: sindlauer Vida, kolik místních drážních propriet se vešlo do jediného snímku. Jistěže, narafičit scénu tak, aby se na ní nashromáždilo vše, počínaje vodním jeřábem, přes kulatý rychlostník, výhybku, půlku výtopny, stavědlo, až po nezbytnou místní sýpku na pozadí; to umí každý. Otázka ale zněla: jak daleko nechat odjet vlak, v tomto případě se vzdalující a tudíž každou sekundu tvář snímku měnící? Při troše umu i Vilija s ručním posouváním filmu "střílela" tak po dvou vteřinách, to ale vzhledem k ceně nějakých sedm korun za snímek vyžadovalo pečlivou ekonomicko-uměleckou rozvahu. Když bude panťák moc blízko, tak tu scénu převálcuje, když bude moc daleko, tak se v ní ztratí. Když bude uprostřed, ztratí snímek kompozici. Fotografovat vzdalující se vlak, byť pomalý, je horší, nežli snímat vlak, který se přibližuje. Nu což, neplašit se, přenechat to osudu a věřit, že přinejhorším příště ta fotka bude lepší. Kdepak, nebyla. Přesněji řečeno, většinou nebylo žádné příště. V Čerčanech tutově žádné příště nebude už také z důvodu, že z dříve tak fascinujícího železničního koutku udělali koridor, a bojím se tam dívat z okna.

753.391 se spěšným vlakem 1910 (Nymburk – Rumburk) u České Lípy Střelnice, 2. února 1997.753 lada, foto: sindlauer Dostal jsem sice za úkol obstarat hladovějící rodině potravu, ale když venku bylo tak krásně! Vilija v síťovce statečně odolávala mrazu a panoráma od Slunečné k Práchni, Skalický vrch i mrazivá mračna nad tím vším zdála se dokonale připravena. Jen spěšňák nějak nejel. Že by na něm jeli kravičkáři? Než se zleva vznesl zvuk brejlovce, startujícího ze střelnické zastávky, pod břízkami jsem sněhový kobereček přešlapováním rozmrazil. No sláva - konečně. Jenže brejlovec se promenoval příliš daleko, takže jsem po poledni zaskočil na zastávku, co za mašinu jede na obratovém Sp 1915. Vida - tak původní brejlovec 3391 v osobní dopravě jezdí s funkčním parním generátorem! A že jsem si toho při tom fotografování nějak nevšiml; anebo po cestě "nahoru" netopil? Teprve, když jsem počátkem léta nechal film zpracovat, všiml jsem si onoho parního obláčku mezi prvním a druhým vagónem. Tak opravdu jel "parní" brejlovec! Kravičkáři = lokomotivní čety depa Nymburk, v mluvě českolipských kolegů

524.1110 s Mikulášským vlakem do Jedlové, v České Lípě u soudu, 6. prosince 1997.5241110, foto: sindlauer S pětsetdvacetčtyřkou jsme se viděli nesčetněkrát a vždycky jsme se vzájemně škádlili. Já jsem si z ní utahoval, že takovému kotlíku a pěti titěrným nápravám se Jedlová akorát vysměje. A ona ze mne jako obvykle udělala pitomce, když párkrát jen tak z plezíru zabafala a najednou měla na rychloměru pětačtyřicet. A stejný scénář jsme dodrželi i jednou na Mikuláše, když jsem u lipského soudu zaujal jedno z mála míst, odkud jsem vlaky ještě nefotografoval. Od přejezdu na Děčínské zněla minometná palba gieselovských výfuků a já jsem zase provokoval: "No jo, holka, to se to jede, s pár vagónkama a vožralým duem Mikuláš & čert." Hned na to pětikolák demonstrativně přesupěl kolem a posměšně houkl: "Tak počítej ty vozy, chlape mizerná!" A já počítal: jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest. A jak to všechno okolo mne tak pěkně šlapalo do sedmnácti promilí, vzpomenul jsem Rumburáků, jak občas povzdychávali: "Pokrok, pokrok - na to, co jsme vzali jedním pětikolákem, teď musíme mít dvě fujary".

Tak, kdo to vydržel až sem a nezbláznil se, bude k tomu mít příležitost za týden. Mezitím můžete popadnout vaše fotografické nádobíčko a vyrazit; má být celkem pěkné počasí, vlaků jezdí habaděj a hlavně: horší než já už být nemůžete!


Zdeněk Šindlauer | 27.5.2012 (10:00)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Vozidla Reportáže

Další z regionu Česká republika (celá)


  1 2      Zpráv na stránku:   
29.05.2012 (5:13)  
Příhoda z Brestu mě vzala u srdce, jako bych se vidělna Kazanském nádraží v Moksvě :-)) Jen trochu škoda, že dnes už jsou časy jiné. Dneska by se v tom Rusku muselo asi opravdu volat až Putinovi...
29.05.2012 (0:39)  
Pane Zdeňku Š., chci Vám poděkovat za krásný článek. I když mašinky miluji od dětství, bohužel nikdy jsem na dráze nepracoval a tak články a komentáře o provozu čtu nesmírně rád ... tímto děkuji i ostatním přispívatelům.
Jen nesouhlasím s Vaším tvrzením o mizerných fotografiích ... jistě, technicky a některé třeba i kompozičně nejsou dokonalé (moje zde zveřejněné ostatně také ne - měl jsem jen o malinko lepší vybavení), ale třeba některé nás starší potěší, přivolají vzpomínky (zvlášť, jsou-li s úžasným komentářem) ... a takové fotky si nezaslouží nazvat mizernými.
registrovaný uživatel JK ml. 
28.05.2012 (21:03)  
ZdŠ: jj. Tatík tyhle teorie bohatě aplikoval během 40ti let své kariery v depu Praha střed/masn,vršovice DKV i SOKV ve smyslu pozdějších názvů...:-) na bobinách a posléze na dvojkách a peršingách směr Přerov (na háku prakticky cokoliv co se dalo nazvat vlakem), "když měl náladu a bavilo ho zrovinka jezdit". A že si na té trati pomalých jízd užil a ještě pár měsíců užívati bude. Na druhou stranu takové "experimenty" byly asi základní abecedou, kterou musel fíra umět aby si vidělal aspoň na slanou vodu a nebyl u starších za "járu bezšunta") :-):-)
registrovaný uživatel JK ml. 
28.05.2012 (19:36)  
Na TEP60 žádné vzpomínky nemám....ale na rychlík Vltava poslední roky z hlaváku ho vezl polský stroj jednu kouzelnou jo. Dámy prominou nádražácká mluva (a snad i cenzor) je ponechána bez úprav. Skoro noc okolo 22 hod...Koukám na ten vláček na hlaváku o pár vagonkách co z té budovatelské chlouby zbylo, vůkol klid ticho které občas přeruší automatické meldování elekztonické alžběty staničního rozhlasu ....Mašinfíra přesvědčuje nějakého známého nádražáka aby jel s ním že ho hodí do Pardubic, další vlak je přece až excelsiór. Neříkám, že to bylo přesně takhle ale velmi podobně ano: "Vole pojeď bude řiť tos eště neviděl todle muzem.Vole nejedu se mám rád....Počkej něco mi chtěj ve vysílačce-fíra "zalezl" v tu chvíli spustil kompresor polského stroje nehoráznej kravál do toho nočního ticha. Nádražák na peroně stojící kousek od mašiny uskočil dobře dva kroky zpátky, já opodál se taky slušně lekl....Kompresor vzápětí utichl fíra otevřel okýnko-Vole tak co jedeš?Vole co to bylo? Vole kompresor.No ty vole to bych radši chodil pěšky než s tímhle jezdit...Ty vole ty seš vůl..." jak to dopadlo nevím, já šel obdivovat ruské naleštěné uniformy v kontrastu s příslušníkem JLV před bleším ČD WLAB ve vietnamských pantoflích a ve zmuchlané košili s ležérně nezapnutým nejhormějším knoflíčkem....
registrovaný uživatel JK ml. 
28.05.2012 (17:42)  
T 478.3358 + T 478.3016....na večerním rychlíku do liberce v časech když měl 9vozů a jezdil z Norimberka nasazovalo čsd dva brejlovce...v Rynolticích od nepovedeného pokusu o průjezd jeřábu pod mostem byla přes most třicítka....a protože jsme v létě opekli metráky buřtů na chalupě u babičky pamatuju úplně přesně, že vlak přestal brzdit na tu třicítku v momentě jak přední brejlovec zmizel za stavením pana zajíčka a v momentě kdy se zpoza chalupy paní čechlovské vynořil zadní brejlovec (tj po mostě projížděl tak třetí čtvrtý vůz) začal tento tlačit a ten nezaměnitelný zvuk těch dieselů které nekompromisně rvou ten vlak na kopec byl slyšet letním podvečerem až na křižanské nádraží kde při vjezdu do tunelu zmlklo i to klapání kol o styky kolejnic. Tátův bratranec (místní výpravčí) vždycky suše poznamenal "tu třicítku bych chtěl vidět na proužku" pročež následovala tatíkova fírovská přednáška o tom, že když se krátí zpoždění s takovou soupravou vyjde lepší podbrzdit před třicítkou tak že lokomotiva vjede do pomalé přesně třicet ale vlak brzdí dál na dvacet no a pak to tam "nakouřit"... ten zadní brejlovec nepřejel tady ten most víc jak pětatřicet :-)...ovšem chce to praxi zvlášť jak jedou dva...", pak taky následovala přednáška na téma rozjezd na mezi adhéze."No to je když ti dráha kterou urazí bod na obvodu kola urazí ještě stejnou vzdálenost jakou kolo ujelo po kolejnici, ale ve skutečnosti je to v okamžiku kdy už to kolo prokluzuje, ale jen trošku ..." Nevím, řeklo by se blbej brejlovec, co to je proti páře, ale dělalo to na mě dojem že rvát se na takvých vlacích o každou minutu zpoždění ( a to možná je případ i brejlovců na obrázku) chce i v době dieselové hodinářský cit s lokomotivou a perfektní znalost trati a že to byla opravdu poctivá šichta, při které si fíra opravdu zarédoval:-)....
registrovaný uživatel JB 
28.05.2012 (7:35)  
Díky za TEP60. Běloruské se daly v té době a snad dají pořád fotit ve Vilniusu bez bumážky, ale žádná se mi nepovedla.
dopisovatel nebo člen ŽP CzechDave  mail  
27.05.2012 (21:22)  
Koukám, že podoba lipského busáku je stará skoro jak lidstvo samo, vůbec se to tam nezměnilo :-). Já se do Stráže přistěhoval na konci roku 87, ale tyhle rychlíky na té trati kolem busáku jsem tam nikdy neviděl, spíš jen manipuláky a tu a tam myslím nějakou M262 nebo orchestriona.
dopisovatel nebo člen ŽP stoupa  mail  
27.05.2012 (19:28)  
Hele, pane Zděnku Š., Vy to ani blbě napsat neumíte :-))) Dík.

Hele pane Zděnku Š., já měl od 1966 - 1982 cosi jako NDR variantu "Pionýra", ofšm ne v plastu, ale aluminia a s Jena skleněnou Optic. Nejrychlejší čas "60". Flexareta byla (připusťme do 1974) chována mámou jako rodinné stříbro - ale ona na to získala vzdělání.

Hele, pane Zděnku Š., Practicu MML jsem si koupil ze třetí "povojnové" vejplaty, hned po "superhetu a gramci". (Eště existuje, ale kdo by se s tím tahal ....).

524.1110 jsem naposled "živou" zažil cca 2002 CV - Křímov, ale strkána s malilinkým čmoudíkem vezla se, neb Kocour vzadu "řval, jak by ho za ocas tahal".

Jsa právě lehce intoxikován, vyměk jsem a zaslzel na starým Děčínem, neb vůkol 1. nástupiště jsem jel i 1978 za děvčetem do Leipizg a zpět a na druhý den, z AB, už vpřed na ZVS Č. Krumlov, tehdy klasika, Tj. v pořadí: Brejle a Béčka, z ČB M 152.0, místně Praga V3S, párek - a "už vás tady máme". :-))
registrovaný uživatel Nechic  mail  
27.05.2012 (18:55)  
Pěkné počtení, hlavně mě dostala fráze "proč fotit něco tak běžného" zrovna v Liberci, kde jsem 8 let chodil do školy přes přejezd na trati do Křižan-Lípy a ptokával rychlíky do Chomutova, Chebu atd. a napadlo mě si udělat jen jednu, navíc dost nekvalitní fotku.
27.05.2012 (17:52)  
Fotoaparát číslo dvě, sovětský přístroj Vilija ...jééé, pokud nepočítám aparát typu "camera obscura" za tuším 70,- Kčs, jejíž název si už nepamatuju, byla VILIA můj první aparát, v roce 1982 pašovaný z NDR (pašovaný, neb jsem se v celním prohlášení dočetl, že se to z NDR nesmí :-/ ).

Máte pravdu, skoro nic se tam nedalo nastavit, ale na tehdejší čb fotky, jejíž vyvolání trvalo cca týden, dokud jsem si nepořídil "temnou komoru" v koupelně celkem dostačoval...
  1 2      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2017 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko