Livermore/Praha — Chodíte někdy po trati? Rozmyslete si to! V kalifornském městě Livermore to zkusila místní občanka Laura Reslink – přešla trať v místě, kde není zřízen přechod, ale místní si tak pravidelně zkracují cestu do tamějšího supermarketu. Jenže, na rozdíl od mnoha jiných, ji zastavil pracovník Union Pacific, upozornil ji, že porušuje zákon státu Kalifornie a Laura se následně ocitla před soudem. Očekávala pokutu ve výši jednoho až dvou set dolarů. K jejímu zděšení ji soudkyně odsoudila k pokutě ve výši 6 tisíc dolarů. Dáma se velmi divila, neboť netušila, že chůze po trati je zakázaná, nikde prý ani neviděla zákazové tabule ve španělštině. Navíc se incident stal 7. června 2012, kdy byl Mezinárodní den povědomí o přejezdech (u nás ho známe pod označením Mezinárodní den bezpečnosti na železničních přejezdech), takže i proto se soudkyně přiklonila k exemplární výši pokuty. Inu, neznalost předpisů neomlouvá – a ne všude musí být zákazové cedule.
V Česku sice pokuta za chůzi po trati ve výši 120 tisíc korun asi nehrozí, ale i u nás je to zakázáno. A příkladů, kdy chůze po trati skončila tragicky, bychom v historii i naší železnice našli nepočítaně. Připomeňme třeba tragickou událost, která se stala 15. března 2011. Ze zastávky Újezdec u Luhačovic vyjel osobní vlak do Bojkovic. Strojvedoucí zaregistroval postavu, jak jde ve směru jízdy po vyšlapaném chodníčku vedle tratě. Když postavu míjel, zaregistroval, že se mladík otáčí, následně uslyšel ránu. Když po zastavení doběhl na místo střetu, našel již jen mrtvého mladého muže. Policisté pak následně zjistili, že ho zachytil až druhý, tedy poslední vůz vlaku. Dalším nešvarem je přecházení kolejí v místě, kde to není povoleno. Redaktoři Benešovského deníku před časem pořídli výmluvnou fotoreportáž z místního nádraží. Co k tomu říct?
Přesto, že se různé organizace snaží o prevenci, vždy se najde někdo, kdo si myslí, že jemu se přece nic stát nemůže. Letos připadl Mezinárodní den na železničních přejezdech na 7. května. Zapojila se i Správa železniční dopravní cesty. Někde, jako třeba na základní škole v Kaznějově, je chůze přes železniční trať přísně zakázána ve školním řádu (viz čl. 13). My nejsme oprávněni vám něco zakazovat, jen vás můžeme požádat, abyste to nedělali. Nechceme přicházet o čtenáře z těchto smutných důvodů.
Zdroje: Benešovský deník, ILCAD, Livermore Patch, Region-UH, SŽDC
...Mimochodem, když si vzpomenu na nedávný Rpetův článek, tak ten už se zase musí chechtat nad extremismem, který se lehce projevuje i v této debatě...
nesmeju se. pred dvema dny jsem se vratil z dovolene, "docitam" resty a nestacim se divit - v negativnim slova smyslu...
pořád se tu operuje s selským rozumem vs. buzerujícími zákazy, nařízeními, zákony... (Mimochodem, když si vzpomenu na nedávný Rpetův článek, tak ten už se zase musí chechtat nad extremismem, který se lehce projevuje i v této debatě :D)
Podle mě selský rozum nestačí a proto jsou tu ta "buzerující" nařízení, zákazy atd... aby stačil, musely by se k němu přidat vlastnosti jako ohleduplnost, tolerance a pokora, namísto arogance a namyšlenosti. Co když zákony tu nejsou od toho, aby nás buzerovaly, ale aby nás chránily? Co když zákony (zvlášť ty co se týkají jakékoliv dopravy) nám nemají situaci komplikovat, ale naopak nám naznačují, jak to udělat aby vše probíhalo hladce a bezpečně.
Vezmu příklad z těch nejzranitelnějších ale zdánlivě nejbezpečnějších částí dopravy - chodci a cyklisté - v místech, kde se nevyskytují ani auta, ani vlaky, letadla, lodě - jen chodníky a stezky pro chodce, cyklisty a nebo společné. Zákon o pohybu po pozemních komunikacích upravuje pohyb i v těchto místech. Je buzerující? Ano, vždyť chodci se přece vyhnou. JÁ přece vidím, JÁ přece stihnu uhnout, zastavit, JÁ jsem přece král světa a že svou chůzí vlevo/roztažený s kámošem přes celý chodník obtěžuji a stěžuji chůzi ostatním chodcům už MĚ přece nezajímá. Selský rozum mi říká, že ostatní chodci mě neohrozí, vždyť přece uhnou. To samý je s chodci na cyklostezkách (zákon to zakazuje, ale selským rozumem mě přece cyklista nebude chtít srazit, protože pádem z kola si ublíží taky) s cyklisty na chodnících atd atd... Neochota, Arogance, Diletantství. Mohl bych pokračovat, ale už tak je můj koment moc dlouhý.
Vrátím se k článku - že paní dostala exemplární pokutu je možná částečně arogance od té soudkyně, protože ONA (královna soudu) na to měla právo - že se ta paní odvolávala na nějakou chybějící zákazovou tabuli je arogance od ní. Každé malé dítě ví, že lézt na koleje je risk.
Když už jsem občas tak arogantní a drzý, že porušuji nějaký předpis/zákaz/příkaz dělám to s vědomím, že za to můžu pykat, a pokud to nastane, tak pokorně přijímám trest namísto abych se arogantně vymlouval "ale ono"
r.u.r: ano, souhlasim s tím, ze je to o kompromisu mezi absolutni bezpecnosti a absolutni svobodou - radeji ale prijmu primerene riziko a trochu osobni svobody a odpovednosti nez se nechat svazat narizenimi a prikazy za cenu velmi vysoke bezpecnosti - ktera stejne neprijde.
Prostě muj postoj shrnuje výrok jednoho americkeho prezidenta (ktery sice pronesl v jine souvislosti ale hodi se i na tuto situaci a plne se s nim ztotoznuji), Benjamina Franklina: "Domnívám se, že lidé, kteří jsou ochotni vyměnit svoji svobodu za dočasnou bezpečnost, si nezaslouží ani jedno a ztratí obojí."
1. Opravdu vám nepřipadá ani trochu divné, že v Americe se „obyčejný“ vstup na cizí pozemek řeší státním zákonem (a pokutou do 1000$), zatímco vstup na koleje je federální zločin?
2. Opravdu vám nepřipadá ani trochu divné, že v Americe může nějaký hejpočkej v taláru svévolně dávat vysoké exemplární pokuty jen proto, že se člověk přechází koleje zrovna na Mezinárodní den bezpečnosti na přejezdech?
No to je právě to, kdy nastupuje přirozený výběr. Tohle místo by nebylo bezpečné pro přecházení ani pokud by to byla silnice. Přeci jen je mozek a "mozek".
Podáte-li to takhle, tak a). Samozřejmě ne že bych si přímo přál víc nehod a víc mrtvých, ale je to očekávatelný důsledek. (Ovšem jako důsledek důsledku by se pak snad ty nehody dařilo vyšetřovat rychleji, když by jich bylo víc.) Je samozřejmě dobré chránit lidské životy, ale ne za každou cenu. Tu hranici má asi každý jinde, ale já například bych povolil pohyb osob po kolejích na vlastní nebezpečí, je-li maximální rychlost řekněme do 80 km/h. (Někdo může odhadnout, kolika procent tratí by se to týkalo, můj odhad je 80% ale nemám po ruce potřebná data strukturovaná vhodným způsobem.) Zde podle mě negativní důsledky toho zvýšeného nebezpečí jsou nižší než negativní důsledky té zbytečné buzerace. U vyšších rychlostí už bych váhal. Já například sice hájím chození po kolejích, ale po koridoru, kde se jezdí 160, prostě nelezu, i kdyby mi kvůli tomu měl ujet vlak (i když byl-li by to poslední vlak, asi bych se zamyslel - ale přeci jen bych nerad, aby byl úplně poslední). Kdo přebíhá takovou trať, ten je podle mě sebevrah.
A mimochodem, pokud takový chodec zaviní nehodu, klidně bych po něm/po rodině náklady vymáhal, tj. "na vlastní odpovědnost" by podle mě mělo zahrnovat i odpovědnost finanční.
http://www.youtube.com/watch?v=ZxD5f0_QuH8&NR=1
Použití mozku v nezdegenerované zemi (přesněji v Buenos Aires)
http://www.youtube.com/watch?v=dF75vbQ5g9w
Právě naopak, udělá. Ve vesnici, kde je trať odjakživa blízko školky a tedy si učitelka myslela, že situaci dobře zná, dobře věděla, že se "vzdává ochrany úředníků" a jako obvykle "použila mozek". Prostě je vyšší riziko, že vás něco překvapí a pak nastoupí ten přírodní výběr zmíněný kousek dole. To možná vyhovuje vám a té učitelce, ale pochybuji, že rodičům těch dětí.
A vy si přejete aby bylo na dráze
a) víc nehod a víc mrtvých,
nebo
b) omezena rychlost všech vlaků na 40 km/h?
Nějak mi to není z vašeho příspěvku jasné.
;-)
A ty tramvaje v Praze - ty imrvére do něčeho třískají. Ale pravda hlavně do aut, co se jim postaví do cesty. Zabrzdit to moc nejde.
Samozřejmě, že pokud ve větší míře povolíme pohyb lidí kolem trati, tak bude víc nehod a víc mrtvých. Ale to je s prominutím přirozený výběr, jeden ze základních principů evoluce. Dřív bylo důležité nenechat se sežrat, dnes je důležité nenechat se přejet...
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.