Livermore/Praha — Chodíte někdy po trati? Rozmyslete si to! V kalifornském městě Livermore to zkusila místní občanka Laura Reslink – přešla trať v místě, kde není zřízen přechod, ale místní si tak pravidelně zkracují cestu do tamějšího supermarketu. Jenže, na rozdíl od mnoha jiných, ji zastavil pracovník Union Pacific, upozornil ji, že porušuje zákon státu Kalifornie a Laura se následně ocitla před soudem. Očekávala pokutu ve výši jednoho až dvou set dolarů. K jejímu zděšení ji soudkyně odsoudila k pokutě ve výši 6 tisíc dolarů. Dáma se velmi divila, neboť netušila, že chůze po trati je zakázaná, nikde prý ani neviděla zákazové tabule ve španělštině. Navíc se incident stal 7. června 2012, kdy byl Mezinárodní den povědomí o přejezdech (u nás ho známe pod označením Mezinárodní den bezpečnosti na železničních přejezdech), takže i proto se soudkyně přiklonila k exemplární výši pokuty. Inu, neznalost předpisů neomlouvá – a ne všude musí být zákazové cedule.
V Česku sice pokuta za chůzi po trati ve výši 120 tisíc korun asi nehrozí, ale i u nás je to zakázáno. A příkladů, kdy chůze po trati skončila tragicky, bychom v historii i naší železnice našli nepočítaně. Připomeňme třeba tragickou událost, která se stala 15. března 2011. Ze zastávky Újezdec u Luhačovic vyjel osobní vlak do Bojkovic. Strojvedoucí zaregistroval postavu, jak jde ve směru jízdy po vyšlapaném chodníčku vedle tratě. Když postavu míjel, zaregistroval, že se mladík otáčí, následně uslyšel ránu. Když po zastavení doběhl na místo střetu, našel již jen mrtvého mladého muže. Policisté pak následně zjistili, že ho zachytil až druhý, tedy poslední vůz vlaku. Dalším nešvarem je přecházení kolejí v místě, kde to není povoleno. Redaktoři Benešovského deníku před časem pořídli výmluvnou fotoreportáž z místního nádraží. Co k tomu říct?
Přesto, že se různé organizace snaží o prevenci, vždy se najde někdo, kdo si myslí, že jemu se přece nic stát nemůže. Letos připadl Mezinárodní den na železničních přejezdech na 7. května. Zapojila se i Správa železniční dopravní cesty. Někde, jako třeba na základní škole v Kaznějově, je chůze přes železniční trať přísně zakázána ve školním řádu (viz čl. 13). My nejsme oprávněni vám něco zakazovat, jen vás můžeme požádat, abyste to nedělali. Nechceme přicházet o čtenáře z těchto smutných důvodů.
Zdroje: Benešovský deník, ILCAD, Livermore Patch, Region-UH, SŽDC
To není tak úplně pravda. Každý účastník silničního provozu má za povinnost znát zákon o provozu na pozemních komunikacích v rozsahu potřebném pro něho a jednat podle něj. Vzhledem k tomu, že povinost je všeobecná, je zbytečný nějaký průkaz pro ty, kdo tuto povinnost prokazatelně přijali.
O zákazu pohybu po silnicích s povolenou rychlostí nad 90 km/h a o některých z omezení pohybu po těch s nižší rychlostí se tu už psalo. Navíc uvažte, že štěrkový povrch s pražci a dost vysokými ocelovými kolejnicemi s různými vystupujícími šrouby, smyčkami kabelů a různým zařízením je mnohem nebezpečnější území samo o sobě pro pohyb ve stresu než hladký asfalt.
Po městě se jezdí 50 a když není v okolí (do 50m) přechod, smí se silnice přejít. Mimo město se jezdí 90, tam už jsou buď přechody se semaforem, nebo je před nimi snížená rychlost. Ale když není přechod, tak se, pokud vím, stále smí přecházet kdekoliv. Až u dálnic, kde se jezdí 130, se nechodí po silnici. Krom toho, pokud u silnice není chodník, tak chodec smí chodit po silnici (a to i pokud se tam jezdí 90). Takže rychlostníky na 10 jsou docela mimo...
Akorát se člověk musí rozhlídnout, nesmí vlezt pod auto, nicméně furt mu to auto musí dát přednost - u vlaku člověk tu přednost nemá, tj. tam by ta povinnost musela být stylem, že "Chodec smí přecházet trať, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče ke změně rychlosti jízdy." (pokud bychom vycházeli z obdobného ustanovení pro vozovky)
bartik: ono to není tak jednoduché. Umožnit výstup cestujících mimo zastávku znamená pokutu pro dopravce a zde již nejde o pár tisíc, ale o miliony. Opět zákon. Jedinou možností je že je ohrožena bezpečnost cestujících ve vlaku a pak lze požádat HZS o evakuaci. Jinak je třeba dostat soupravu k nástupišti, ale opět naše kvalitní zákony - osoba, která dovolí pohyb s vozidly před ukončením šetření se dopouští trestného činu maření šetření, za což si může jít i sednout. A než se sejdou všichni (policie, vyšetřovatelé správce infrastruktury, vyšetřovatelé dopravce a drážní inspekce), trvá to dost dlouho. Navíc od policie musí dojet technik, který bývá třeba jen jeden v kraji. Co nechápu je, že si ty složky nemůžou údaje navzájem předat, každý si sepisuje svoje, ale vlastně totéž :(
A teď mi řekněte, kdo bude po lokálkách jezdit, když co chvíli bude na lesní pěšině zpomalovat na rychlost chůze? Nebo kdo zaplatí výstavbu PZ a jeho provoz?
Srovnávat se silnicemi můžete podobně. II nebo III může být jako lokálka, ale proč vznikají podchody/nadchody na I nebo na dálnicích? Dle Vaší logiky aby lidi přecházeli tyto rizikové komunikace nejkratší cestou... Chtěl bych vidět, jak by se řidiči na D1 tvářili na přechody pro chodce na dálnici.
A jak někdo psal, že by byla nějaká snaha legalizovat cestičky, kterýma lidi chodí, to jsem skutečně nezaregistroval, naopak se tam napíchaj zákazy, nandaj ploty, případně dokonce postavěj policajti. Přitom náklady na jedno i druhé řešení by často byly řádově obdobné, ale legalizace by byla výrazně přínosnější. (Tedy pokud by se nedělalo všechno přehnaně bezpečné a odpovídajícím způsobem drahé. Například řekneme, že je vedle kolejí jen půl metru místa, ale nějaká norma zakazuje takhle úzké chodníky, tak se tam nebude smět chodit vůbec. Svázali jsme se předpisy, které nás všechny stojí peníze a skoro nikomu nejsou k ničemu dobré. I to je jeden z projevů úpadku civilizace. Ale to už je OT.)
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.