Berlin — Uplynulo bezmála jedenáct let, co jsme poprvé viděli novostavbu osobního vozu u ZSSK. Na podzim 2007 představila firma ŽOS Vrútky svůj nejnovější model na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, čímž započala dodávka tolik potřebných modernějších vozů pro slovenské železnice. Navenek skoro identický vagon jsme viděli v Berlíně i letos – výrobce zůstal stejný, koncepce vozu také, nějaké změny však pozorujeme. Tomu ostatně nasvědčuje i nové označení řady: Bmpz 22-70. Je tedy na místě otázka: co vlastně nový počin ZSSK a ŽOS Vrútky nabízí? A co přinese cestujícím na valašských expresech, kde ho cestující budou potkávat v novém jízdním řádu? Podívejte se.

Od dodání prvního nového vozu řady Bmpeer nás dělí deset let a 77 dodaných kusů několika variant (50× Bmpeer, 27× Bdmpeer). Výrobci kolejových vozidel v bývalém Československu nejsou zrovna pověstní revolučními interiéry svých výrobků, a tak i nové vozy ZSSK za uplynulou dekádu zaznamenaly celou řadu postupných úprav a vylepšení podle toho, na co upozornila provozní praxe.

Zlepšilo se třeba polstrování sedadel, která zpočátku skýtala komfort žehlicího prkna; přibyly skutečné plnohodnotné stolky, koženkové opěrky rukou ustoupily odolnějším dřevěným, vnitřní stěny získaly jemnější barevný odstín, přibylo zásuvek, objevilo se LED osvětlení a odpadkové koše získaly praktičtější místo pod sedadly, kde nezabírají cenné místo pro nohy. Zkuste si tento výčet pamatovat, až se za chvíli podíváte na fotky.

Co je toto vlastně za vůz?

Vozové řady označené Bmpz/Bmz dosud patřily k tomu nejlepšímu, co tuzemští dopravci měli k dispozici. ZSSK obě tyto řady získává souběžně: velkoprostorové Bmpz jako novostavby a oddílové Bmz jako druhou modernizaci vagonů Bmeer (dříve Amee/Bmee). Kupátkové vozy mají působiště v podstatě dáno – stejně jako dnes budou jezdit primárně na hlavním tahu Bratislava – Košice. U velkoprostorové novinky zatím není vše zcela jasné, a ani InnoTrans do situace moc světla nepřinesl.

Tak schválně:

Navzdory očekáváním a době vzniku jsou vozy Bmpz 22-70 pořád schváleny pouze pro rychlost 160 km/h. Podle výrobce je sice povýšení do režimu RIC200 pouze otázkou administrativy, avšak zároveň je z vyjádření zástupců firmy patrné, že provoz rychlostí 200 km/h reálně neočekává. Pravda, dnes na takovou trať v Česku či na Slovensku opravdu nenarazíme, začíná však dlouho plánovaná modernizace úseku Bratislava – Kúty a plány na zvýšení maximální rychlosti v horizontu několika let prezentuje i nové vedení SŽDC.

Rozpor druhý: ZSSK prezentuje řadu Bmpz jako novou vlajkovou loď dálkové dopravy, především té mezistátní. S nasazením se počítá mj. na lince Žilina – Praha přes Valašsko nebo Banská Bystrica – Žilina – Ostrava, kde slovenská strana zajišťuje soupravy. Vůz má přitom klasicky regionální uspořádání interiéru – počet sedadel oproti řadě Bmpeer vzrostl ze 76 na 84 a o regionálním určení mluví i samotný výrobce, který jako ideální působiště vozů označuje regionální expresy nebo kratší rychlíky, např. na lince Banská Bystrica – Bratislava.

Co tedy řada Bmpz reálně nabízí?

To dobré

Na první pohled je největší změnou interiér v novém vizuálním stylu ZSSK. Ten vznikl podle návrhu studia Aufeer Design a má po letech přinést sjednocení grafiky a interiérového designu dopravce do nové, modernější podoby. Druhá třída je vyvedena v kombinaci modré a černé, pryč je dřívější pastelová pestrost. Dominantním grafickým prvkem je motiv potahů, jenž evokuje tradiční zdobení dřevěných domků středního Slovenska, především pak historické obce Čičmany v Žilinském kraji.

Nová jsou i sedadla samotná – vlastní produkci ŽOS Vrútky tentokrát nahradil zavedený typ Borcad Genio od výrobce z Fryčovic. Cestující ho znají třeba z Interpanterů ČD nebo ze zahraničních příměstských jednotek. Oproti předchozímu typu z dílen ŽOS Vrútky se jedná o zlepšení – "uši" nebudou tlačit do ramen, opěrky jsou rozumně vysoko a i nové stolky mají praktičtější rozměry a umístění. Potud tedy jednoznačné zvýšení komfortu.

Interiér Bmpz bude dobrou zprávou i pro ty, kteří rádi sedí v leteckém uspořádání za sebou, se sklopným stolkem. Zatímco ve vozech Bmpeer/Bdmpeer byla valná většina míst ve čtveřicích, zde si opravdu vybere každý podle své preference.

ŽOS Vrútky během let celkem racionálně unifikovaly své interiéry kolem několika základních komponent a návrhů. Přesto je zde vidět určitý vývoj – police na zavazadla připomínají novější typ z vozů Ampeer, a to včetně čtecích lampiček, které nahradí původní zářivky v okrajích police. Je to malá příjemná změna, stejně jako elektronický rezervační systém, s jehož implementací v praxi zatím ZSSK trochu zápasí; do budoucna je však víceméně nezbytný.

Vůz je v základu vybaven infrastrukturou pro wi-fi připojení a vzdálenou diagnostiku. Cestujícím nově poslouží LCD monitory, skýtající širší možnosti informování než dosavadní jednoduché LED panely. Přibylo také elektrických zásuvek – jedna se teď nachází pod každou dvousedačkou a navíc je doplněna o samostatný USB port. V případě nouze cestujícím poslouží vlakový interkom, byť zatím nevíme, zda bude spojení směrováno do služebního oddílu nebo ke strojvedoucímu. Vzhledem k rozmanitosti souprav a technickým možnostem vozidel u ZSSK bude patrně praxe trochu komplikovanější.

To špatné

Začněme u sedadel: jakkoliv jsou moderní a příjemná, pořád jsou to sedačky vyvinuté primárně pro regionální dopravu. Je sice pravda, že ČD i ÖBB je ve velkém používají v "rychlíkových" jednotkách, ale vždy za předpokladu, že v nich nikdo nepojede mnohahodinovou cestu. Přesně tady by bylo opravdu dobré vědět, jaké má ZSSK s těmito vozy plány. Tato debata je totiž možná úplně zbytečná a nové vozy odvedou báječnou službu na krátkých rychlících. Stejně tak se příště můžete ocitnout na trase Praha – Vsetín v husté regionální konfiguraci, a to rovnou pod značkou EuroCity.

Co na novém vozu zaráží zdaleka nejvíc, je "deevoluce" interiéru – série zcela nepochopitelných řešení, u nichž bychom čekali, že praxe už dostatečně ukázala správnou cestu a my se od ní teď znovu odvracíme. Nejlépe se to ilustruje na příkladech:

• Z praxe jednoznačně víme, že odpadkové koše lze ideálně umístit na vnější stranu sedadla, do uličky. Nepřekáží tak v prostoru pro kolena a výrazně ulehčují a urychlují úklid. Zejména pod velkými stolky jsou koše špatně přístupné, a tedy náchylnější na méně kvalitní úklid, který navíc zabere mnohem víc času. Navzdory veškeré logice jsou koše v Bmpz opět pod okny. Podle výrobce dočasně a "ještě se uvidí," avšak o dodatečných změnách jsme spíše skeptičtí.
• Dlouhodobě se ukazuje, že zavazadlové police nad hlavou často nedostačují a zákazníci mnohdy ani těžký kufr tak vysoko svépomocně nevyloží. Proto se stále více setkáváme se speciálními odkládacími prostory – nejdříve na koncích vozů, pak i uprostřed, pod dohledem cestujícího. Vůz Bmpz takový regál neobsahuje ani jeden, a i vzácné místo mezi zády sedadel vyplňuje kanál vzduchotechniky. Nepochopitelné.
• Osobní odkládací prostor je ve vlacích dlouhodobě problematický – knížku, tablet, telefon nebo lahev s vodou často nejde odložit tak, aby byly nablízku, a tak je vždy fajn, pokud lze rozumně využít místo mezi dvěma sedadly. Buď tak, že sem výrobce umístí držák na pití a malou přihrádku, jak jsme to na Innotransu viděli několikrát; nebo tak, že mezeru vyplní polstrovanou vložkou, jako třeba v nových slovenských vozech Bmz. Velkoprostorový Bmpz nemá ani jedno – jen otravnou mezeru, kam zákonitě vždy něco malého propadne.

Jedna věc je, když se interiéry nevyvíjejí kvůli konzervativnosti dopravce nebo neschopnosti výrobce – tady ale neplatí ani jedno z toho, a právě proto jsou detaily nového vagonu tak frustrující. Není to o tom, že bychom neznali nejlepší řešení; jen patrně nikomu nestálo za to aplikovat zkušenosti z minulých let.

To podstatné: kam s ním?

Jak už jsme zmínili v úvodním přehledu z veletrhu, letošní InnoTrans velmi jasně ukázal, že klasické vozy jsou ohroženým druhem. Viděli jsme je pouze v maďarských, polských a slovenských barvách, zatímco rychlíky německé, švýcarské i rakouské jsou už bezpečně v gesci ucelených jednotek. Neznamená to, že nová řada Bmpz je celá špatně, ale umocňuje to otázku, kam tento vagon vlastně patří.

Pokud totiž opravdu skončí na regionálních výkonech do dvou hodin, nebo dokonce na zastávkových osobácích jako řada Bdmpeer, pak se bavíme o opravdu hezkém svezení. Dobré podvozky, dobrá výbava, fajn sedadla… jen jaksi nevhodná koncepce pro vlaky, které by dnes měly být jednoznačně bezbariérové a přátelské k cyklistům i kočárkům. Slovenské Bmpz není ani jedno z toho a bylo by zvláštní, že v éře skvělých nízkopodlažních jednotek ZSSK pořád nakupuje soupravy z minulého století.

Pokud naopak tato řada míří na dálkové výkony, není tak úplně adekvátní – vysoká hustota sedadel regionálního typu, odpadkové koše ubírající místo pro nohy a nedostatek místa pro zavazadla jsou jasné argumenty, proč toto není ideální vozidlo pro mnohahodinové cesty.

Podle dat o řazení vlaků v GVD 2018/2019 už víme, že se vůz Bmpz bude objevovat na vlacích linky Ex2, konkrétně Ex 126–129 a Ex 520–523. Zatím v jediném exempláři bude tedy sloužit jak dálkovým cestujícím, tak i osazenstvu na krátkých přískocích na Valašsku. Praxe ukáže, kterou skupinu nová řada víc osloví – a také zda bude dopravce zkušenosti zapracovávat do dalších objednávek, nebo řada Bmpz zůstane neměnná dalších deset let, dokud letitá spolupráce ZSSK a ŽOS Vrútky bude pokračovat.