Humpolec — Závěr loňského roku byl pro pozorovatele dění na železnici zábavný – „přestřelka“ mezi dvěma dopravci ohledně nákupu ojetých vozů z Rakouska zde nebývá tak často. Při tomto občas až úsměvném čtení ale možná mnohým unikla ještě jedna neméně zajímavá transakce, ke které v závěru roku došlo. Švýcarské železnice uzavřely obchod na odprodej svých 20 vozů. Tedy abychom byli přesní – na okamžitý prodej tří vozů a opci na prodej dalších 17 vozů v průběhů následujících čtyř let. Nezaregistrovali jste? SBB modernizuje svůj vozový park restauračních vozů, starší typy nahradí modernějšími, takže nabídka na jejich odkup byla pro ně vcelku zajímavá. Ještě zajímavější je, kdo je kupuje. Jeden významný český subjekt, který ale doteď neměl s železnicí vůbec nic společného.

Nebývá zvykem, aby si pivovar pořizoval vlastní vozy, ale někdo musí být první. Vlastně tento pivovar není první. V dávných dobách, začátcích železnice, kdy silniční doprava byla ještě v plenkách, používaly větší pivovary pro dopravu svého piva železnici, takže jste mohli vidět železniční vozy označené logem nebo názvem pivovaru. Zpočátku se pro přepravu piva používaly kryté vozy jejichž bedněná skříň byla izolována pilinami a chlazena ledem. Používaly je pivovary téměř po celé Evropě. Vozy se vyráběly třeba i ve Studénce a u nás je požívaly pivovary od Českého Těšína až po České Budějovice. Statistiky uvádějí, že v roce 1929 z celkového počtu našich 581 pivovarů je používala asi desetina. Vozy byly buď přímo pivovarů a nebo si je půjčovaly od rakouské půjčovní společnosti ÖEV (Österreichische Eisenbahn Verkehrs Anstalt). Poslední vozy pro dopravu piva u nás byly vyrobeny v roce 1934 a jejich provoz definitivně skončil v 70. letech minulého století. Samozřejmě že zejména železniční modeláři se usmějí, neboť někteří s vozy na přepravu piva na jejich kolejištích stále jezdí.

Jenže vozy, o kterých je řeč, nejsou určeny pro přepravu piva (to bez problémů zvládnou moderní izotermické vozy, je-li třeba). Zakázka se týká vozů restauračních a kupujícím je Rodinný pivovar Bernard.

Když mohou mít pivovary své restaurační řetězce, když už zde může být soukromá zastávka Varnsdorf – pivovar (Pivovar Kocour), proč by pivovar nemohl mít své vlastní restaurační vozy? Než ale vyjedou na trať, čeká je rozsáhlá přestavba a úprava. Interiér se změní k nepoznání. Nečekejte nic, co znáte z klasických restauračních vozů či bistrovozů. Designu se ujal mladý a progresivní architekt Vlastimil Sýkora (s kuchyněmi Sýkora to nemá vůbec nic společného, je to pouhá shoda jmen), který před časem s úspěchem navrhl interiéry kaváren pro řetězec Gaviota. Inspiraci pro svůj koncept tentokrát hledal v Anglii – služební cesta, při které prošel desítky pubů, prý byla hodně náročná, ale také poučná a poskytla mu řadu námětů, které by chtěl zhmotnit v návrzích pro přestavbu vozů. Interiér by měl být útulný a příjemný, dřevěné obložení by mělo navozovat tu správnou historizující atmosféru (a určitě nebude přesvětlený). Pouze část půdorysu vozu bude určena pro stolky s křesílky, větší prostor dostanou malé ale vysoké stolky a návštěvníci se budou moci „opírat“ spodní částí zad o „sedáky“ průběžně rozmístěné po obvodových stěnách vagónu. Zejména u pubů v centru Londýna byla obrátkovost hostů dosti vysoká – a sledování pánů v oblecích, jak se cestou z práce zastaví na jednoho či dva Guinesse a mizí, byla inspirací. Žádné dlouhé vysedávání celý večer jako v českých hospodách, kdy někteří zvládnou i deset kousků. Protože se nepředpokládá příprava teplých jídel (pravděpodobně zbude jen gril na přípravu klobásek), bylo možno prostor kuchyně přebudovat na rozsáhlý pivní bar, kde bude nabídka minimálně 6 druhů točených piv. Lahvová nepočítaje – jediným omezením bude objem skladovacích prostor.

Majitel Rodinného pivovaru Bernard zpočátku uvažoval, že své vozy nasadí na rychlíky, kde České dráhy své restaurační služby zrušily (např. relace Praha – Ostrava/Vsetín), nebo vůbec nezavedly (Bohumín – Brno, Brno – České Budějovice…) Jednání na Nábřeží jej ale poněkud zaskočila. Místo radosti, že dopravce bude mít možnost cestujícím nabídnout nové služby, do kterých by nemusel nic investovat a ani je řešit personálně, se spíše hledaly důvody, proč danou službu nezavést. Od kouzelného tvrzení, že nevyhráli výběrové řízení na cateringové služby (jak by mohli, když žádné nebylo vypsáno!), až po odmítnutí, že vozy v barvách pivovaru by narušovaly jednotnou barevnou koncepci vozového parku. Jednat s „černozlatým“ je zbytečné, vozy lze začadit jen do vlaků sestavených z vozů klasické stavby. U „žlutého“ si zajišťují stravovací služby v jednotlivých vozech vlastními silami, ale do budoucna, pokud se jim podaří získat provoz na některých objednávaných linkách, na které snad v nejbližších pěti letech vypíše ministerstvo dopravy výběrové řízení, by se dalo uvažovat o úzké spolupráci.

Když si u sklenky dobře oroseného pan Bernard posteskl jednomu z manažerů Arrivy, vykouzlil na jeho tváři úsměv. „Vždyť my jsme také železniční dopravci! Sice nejezdíme moc po Česku, ale tento Váš nápad je natolik zajímavý, že ho projednám ve vedení a pokud by Vám to nevadilo, navrhl bych jim ho uvést do života napřed v zahraničí. Co byste řekl třeba Dánsku?“ Slovo dalo slovo – a jednání mezi soukromými společnostmi bylo výrazně dynamičtější, než s „národním dopravcem“. Je rozhodnuto – provoz bude zahájen s novým jízdním řádem v polovině prosince na kolejích v Dánsku. Kromě piv z Rodinného pivovaru Bernard by se měla na palubě čepovat i piva dánská. Arriva sice nezajišťuje po Dánsku dálkovou vnitrostátní přepravu, jedná se spíše o přepravu příměstskou, ale to přeci nevadí. Dát si cestou z práce domů přímo ve vlaku jedno dobře vychlazené pivo může být pro mnohé cestující příjemné. Uvidíme, jestli Dánům budou chutnat piva nefiltrovaná, co řeknou na polotmavé či černé, zda bude zájem o Bernarda s čistou hlavou Free a nebo jestli je nezničí Černá lavina. Jestli se „pub na kolejích“ osvědčí, pak by se v dalším kroku mohly služby rozšířit do Nizozemí. A pokud se Arriva dostane časem i na české koleje, tak se pak s vozy s logem pivovaru Bernard budeme potkávat pravidelně i na vnitrostátních rychlících.

Výhodou je, že se manažeři různých železničních společností mezi sebou dobře znají – určitě nejen ti z Arrivy a Alexu. A zajímavé zprávy se šíří velmi rychle. Říká se: „Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů.“ Architekt Sýkora má před sebou dlouhé dny a zdá se, že i bezesné noci. Krnovští renovátoři vozů možná budou pracovat na tři směny. Pokud se vše podaří, mohli byste se poprvé svézt novými pub-vozy už 19. září! Německý dopravce Alex je zařadí na dva páry expresů mezi Prahou a Mnichovem: na Ex 350 / 353 Alebert Einstein a Ex 351 / 352 Jan Hus. Proč 19. září? V sobotu v poledne starosta Mnichova slavnostně zahájí Oktoberfest 2015! Pokud tedy vyrazíte na tyto pivní slavnosti vlakem, budete si moci dopřát dobré pivo již během cesty. Kromě piva z Humpolce budete moci ochutnat piva z různých malých českých pivovarů, nabídka se bude po dobu mimořádného provozu pub-vozů obměňovat. Pivo od těch velkých (SABMiller, Heineken, Bud…) ale v pubu nenajdete. Nezapomeňte si proto zavčas rezervovat svá místa do mnichovských pivních stanů a ubytování, protože jet do Mnichova jen „na otočku“ by asi bylo škoda. Poslední jízda bude 4. října 2015, kdy Oktoberfest končí.

Pub nebude samozřejmě otevřen jen pro starší 18 let, kteří vyrazí na pivo, utopence či nakládaný hermelín. I pro mládež bude něco k dispozici – točená kofola i malinovka.

Jste zvyklí, že poodhalíme, co se připravuje. I přes naše naléhání pan architekt Sýkora nepředvedl nic z toho, co skrývá ve svém počítači. „Nezlobte se, ale rozpracované dílo neukazuji. Ještě se mnohé mění, ladí se detaily. Počkejte si na Bernard Fest 2015, tam uvidíte jak návrhy interiéru, tak i 3-D prezentaci.“ (21. ročník hudebního festivalu se blíží – letos proběhne od 18. do 20. června. Do konce dubna můžete využít výrazné slevy na lístky.) Přeci jen mladý architekt prozradil některé detaily ze zadání: „Pan Bernard si přál, aby všechny vozy měly jednotnou koncepci, ale přitom aby každý z nich byl originální a návštěvníci mohli jednotlivé vozy od sebe rozlišit. Nechtěl, aby se upravilo 20 vozů jako přes kopírák. Ani v Anglii nenajdete dva puby stejné. Navíc každý ‚pub na kolečkách‘ bude pojmenovaný – jak v interiéru tak v exteriéru je na jejich jméno vyhrazeno místo.“ Jména ještě nezná a ani netuší, zda už je zná i pan Bernard a nebo zda pojmenování nechá třeba na veřejnosti formou nějaké ankety. „Zajímavý je požadavek na to, aby nebyl vůz pokryt wifi, protože ten, kdo chce pracovat nebo se toulat po fejsbůku, si může sednout do jiných vagonů. Specialisté ale pak budou muset vyřešit, jak k síti připojí barmana, aby mohl vydávat účtenky a být současně připojen na finanční úřad, jak si to do budoucna přeje ministr Babiš.“

Panu Bernardovi poděkujme za skvělý nápad, který postupně uvádí v život. Těšme se, až – obdobně jako při „závěrečné“ v britských pubech – někde za Berounem zazní v rukou výčepního zvonec upozorňující hosty, že barman přijímá poslední objednávky a že mají čas svůj zlatavý mok v klidu dopít než dojedou na konečnou stanici v Praze. A naši řadiči se už těší, až ikonku vagonku v barvách Rodinného pivovar Bernard budou pravidelně přidávat do řazení českých vlaků. Aleši, zase budeš mít co testovat!

Zdroje: Pivovary Hořovicko, Wikimedia Commons, Wild Duck Agency