Vzhledem k faktu, že nepatřím mezi klasické šotouše, nečekejte v mém ohlédnutí za uplynulým jízdním řádem ani fotky a komentáře k odklonům, ani reportáže z uzavíraných tratí. Jednak proto, že v mém rodném kraji k podobným věcem dochází velmi sporadicky, a druhak hlavně kvůli tomu, že do těchto témat prostě nejsem zainteresován. Stručně řečeno - fotím to, co právě jede. Proto doufám že se nebudete zlobit, když své pojednání napíšu jako obyčejný deník železničního fotografa. Předchozí GVD pro se pro mě nesl ve znamení hromadnějších fotoakcí a poznávání kolejnicí stejně praštěných kolegů (děkuji Petru Majerníkovi za trefné označení naší úchylky), a z mých fotografií zde na ŽP jasně vyplývá orientace na oblíbené motoráčky řady 810 a lokomotivy soukromých dopravců. Osobně bych však své výlety tématicky neškatulkoval, focení železnice je prostě mou velkou vášní, a tak se při plánování výletu nerozhoduji ani podle řazení vlaků na dané trati, ani "zaručeně spolehlivé" depeše o odklonech, neřkuli dlouhodobých výlukách. Prostě se seberu, jedu a... Vlaky všech barev, tvarů a délky - třeste se!

Kvartál první: "Reginova! Již brzy i na vašich kolejích..."

Fotka z přelomu let 2006 a 2007, na níž je zachycen ve Štramberku stojící „Silvestrovský vlak“ z Ostravy. Díky neplánovanému využití ramene trianglu coby odstavné koleje nebylo možné otočit páru komínem napřed, a proto jsem se musel spokojit s uhlím. Po celou dobu přemisťování stativu, a tedy hledání toho správného záběru, nás (resp. mou tehdejší slečnu) svou přítomností obšťastňoval opilý průvodčí z onoho vlaku. Avšak vzhledem k faktu, že mu nebylo rozumět byť jediné slovo, a že se po několika neúspěšných pokusech vzdal, jsem nepodniknul patřičné kroky (sejmutí aparátu ze stativu, a dál už si to jistě dovedete představit).

V únoru jsem se od známého dověděl o testování motorových jednotek RegioNova na trati z Hostašovic do Nového Jičína (326). Vzhledem k faktu, že se můj Nikon nalézal v servisu, zapůjčil jsem si aparát od slečny a podniknul menší „špionážní“ výpravu. Z Hostašovic jsem prošel celou lokálku pěšky a pořídil několik záběrů téhle žluté bestie, která již nějaký ten pátek dělí (více či méně) odbornou veřejnost na dva nesmiřitelné tábory. Na zpáteční cestě jsem samosebou neodolal, usadil se do motorového vozu a s hrůzou zjistil, jak hlučný je.

A byl březen. Poslední zbytky sněhu tály pod prvními teplými paprsky slunce, louky se pomalu ale jistě začaly zelenat, a Ejtyfór se poprvé vydal „služebně“ ku trati 280. Na fotomapě si vyhlédl úsek u Jablůnky, kde se Vsetínská Bečva dostane nejblíže trati, a vyčkal vhodné chvíle s „WC 127 FATRA“ v hlavní roli. Šlo totiž o první období novodobého provozu vlaků vyšší kvality přes Valašsko, a vzhledem k řazení vozů Bmee jsem stanovil novou kategorii vlaků, Walach City - dle mého soudu totiž jmenované vozy na vlacích kategorie IC a EC nemají co dělat. V roli vedlejší se nevlastní vinou ocitli dva kajakáři a skupinka otužilců na raftu. Ale kdo ví jak to vlastně bylo…

Březen se stal svátkem pro všechny severomoravské milovníky "pokroku" na ČD - do provozu byly oficiálně předány dvě jednotky RegioNova. Stalo se tak ve stanici Nový Jičín - město a já byl redakcí ŽP pověřen dokumentací té velké slávy. Nic si nenamlouvejte, přijel jsem si hlavně užít něco z rautu, který se konal při předváděcí jízdě do Suchdola nad Odrou a zpět. Hned tato první jízda se však stala pro pověst modernizovaného motoráčku osudnou, protože při vjezdu do konečné stanice selhalo komunikační rozhraní mezi oběma jednotkami a my uvázli na přejezdu jako myš v pasti. Zástupci společnosti Pars však nevypadali nikterak překvapeně... O necelém roce provozu v PJ Suchdol nad Odrou by vám strojmistři, a koneckonců i "piloti", pověděli své.

Kvartál druhý: Krásná jižanka a ostružiny

Ve vzduchu je již cítit jaro, ačkoli vrcholek Lysé Hory je stále pokryt sněhem. S kolegou InterCitym jsme se sešli u mé domácí tratě 325, konkrétně u zastávky Skotnice. Oba jsme zde byli za stejným účelem – vyfotit si stroje obou soukromých dopravců, zajíždějících do štramberské cementárny Kotouč. Povedlo se však odchytit pouze Moby Dicka Vítkovické Dopravy (740 631-7), brejlovec společnosti OKD Doprava přeci jen jezdí o něco nepravidelněji. V loňském roce se na naší trati začaly s uhlím prohánět také modré stroje ODOSu (Ostravské Dopravní Společnosti), bohužel v absolutně nemožných (rozuměj fotograficky nemožných) časech. „Velryba“ nás však překvapila tím, že jela graficky méně zajímavým čelem napřed. Inu i to se stává.

Souprava zachycená na levé fotografii nebyla primárním cílem mé cesty. Čekal jsem na 754 067-7 („Petruška“ z Veselí nad Moravou), která měla na pátečním rychlíku přijet z Brna, aby se o den později stala tahounem „golfového vlaku“. Ten vezl vyznavače tohoto „sportu“ z Ostravy do Frýdlantu nad Ostravicí, odkud byli limuzínami přesunuti na green do Čeladné. Po celý den tak mohla „Petruška“ pózovat objektivům fotografů a šotoušů ve stanici Frýdlant nad Ostravicí. Z jejich zpáteční cesty je i snímek napravo, pořízený v Ostravě–Kunčicích. Zatímco na fotce první se k dešti schyluje, a já se před ním tak tak stihl ukrýt v prostorách stanice, na fotce druhé je tomu naopak – po dešti se pomalu roztahuje oblačnost a souprava je v tu chvíli osvícena skutečně prvními paprsky slunce.

V blízkosti mého bydliště, konkrétně ve Štramberku, se nalézá cementárna Kotouč. Její dopravní divize disponuje dvěma vlečkovými stroji řady 740, opatřenými firemními barvami. Jeden z nich jsem zachytil teplého květnového rána, kterak se soupravou dvou modrých „rajek“ šplhá do svahu směrem k železničnímu přejezdu. Provoz je zde vpodstatě každodenní, avšak podobnou fotku už nikdo nepořídí. V posledních měsících kolem kolejí totiž vyrostla sloupořadí, pravděpodobně základ protihlukové bariéry.

Jednou z nejlepších fotoakcí, kterých jsem se kdy měl tu čest zúčastnit, byly bezesporu „ostružinové hody“. Spolu s kolegy a kamarády Adamem, JTB, Pepou Petrákem a Tomášem Kubovcem jsme se sešli v Ostružné v Jeseníkách. Počasí bylo nádherné, báječně jsme si popovídali, zasmáli se a samozřejmě také něco nafotili. Zde je v podstatě poslední „flek“ onoho dne – lom. Každý se zde vyřádil podle svého gusta, fotilo se snad odevšad a z čehokoli – ano, i z onoho jeřábu.

Kvartál třetí: Tento způsob léta zdá se být poněkud nabitým...?

Mou náklonnost k průmyslovým vlečkám jsem si opět dokázal v červenci, kdy jsem zavítal na trať ze Suchdola nad Odrou do Budišova nad Budišovkou (276), konkrétně na úsek kolem Jakubčovic nad Odrou. Nalézá se zde totiž kamenolom a já zatoužil po jeho zachycení spolu s nějakou soupravou na trati. Z terénních důvodů to však není možné, což jsem ovšem během chvíle hodil za hlavu. Učarovalo mi totiž opuštěné „prasátko“ (motorová lokomotiva řady 700), které zubožené stálo u zarážedla na konci vlečky. Tohle se prostě nedalo nevyfotit…

Návrat na 276 se konal o měsíc později, to když jsem zatoužil po fotce motoráčku, apartně se stáčejícího v oblouku ze Suchdola nad Odrou. O pět minut mi však ujel, a tak jsem se, mírně naštvaný, vracel zpět do stanice na vlak. Ona lokálka však vede podél hlavní trati 270, na které je patřičný „cvrkot“. Zaslechl jsem zvuk, kterým se na severu Moravy neprojevuje nic jiného než řada 130, která si v loňském GVD odbyla svou severomoravskou premiéru. Neváhal jsem, přeskočil krátkou a zarostlou mez, namířil aparát mezi sloupy tak, abych vytvořil učebnicovou „Jurajovu svatobránu“, a vypálil. Působivé pozadí odcházející bouřky spolu s podvečerním měkkým světlem se postaraly o patřičnou atmosféru snímku, který je v podstatě vedlejším produktem onoho dne.

Nejmonstróznější akcí roku 2007 - alespoň z pohledu samotářského fotografa - byl bezesporu Hydrasraz v Brně. Po vzoru loňského "dílu", konaného ve Staré Pace, se pořadatelské funkce výborně zhostil Paolo3. Nemalou měrou samozřejmě přispěli i Firefighter se Šlechtičnou nejen coby znalci terénu, ale také převozníci. Sešla se nás z různých koutů republiky opravdu spousta, a atmosféra tak byla jedním slovem neopakovatelná a to i přesto, že nám sluníčko zakryla souvislá vrstva oblačnosti, a dokonce i chvíli pršelo. Dvě basy piva, igelitka se špekáčky a chlebem, třímetrové štafle - co víc si přát. Snad vám nebude vadit, že na mé fotografii z Hydrasrazu 2007 je brejlovec...

810 191-7. Srdce milovníka motoráčků zaplesá už při pouhé zmínce o tomto stroji. Obnovený „polomáčený“ nátěr z něj dělá skutečnou perlu severomoravských kolejí, kterou však není vůbec snadné chytit. Dost často se totiž vyhřívá ve valašskomeziříčském depu, a namísto ní jsou posílány náhrady, které mají lak klasický, hlavně však notně opotřebovaný. Jednoho krásného srpnového podvečera jsem se však dočkal a v uhasínajícím slunečním svitu pořídil tento snímek.

Trať do Budišova nad Budišovkou už sama o sobě stojí za návštěvu; i kdybyste se jen měli projet na konečnou a hned dalším vlakem se vrátit. Nejen že svým výškovým profilem připomíná horskou dráhu, ale skýtá i nepřeberné množství krásných scenérií, viditelných z vlaku. To byl původně i účel mého výletu. Před konečnou jsem však zahlédl toto idylické místečko, a prostě se musel vrátit. Je to necelé tři kilometry do svahu, a i když to v ranním sluníčku, svítícím přímo do očí, není kdovíjak příjemná cesta, rozhodně se vyplatila. Dokonce jsem zapomněl i na to, že další vlak domů jede až za dvě hodiny, a v neděli jsou obchody zavřené… A hladový fotograf je horší než vybitý akumulátor.

Krásnější tečku za létem si snad ani nedokážu představit. Chary mě pozval na dvoudenní focení do Krkonoš, na trať 032. Spolu s Paolem3 jsme dva dny trajdali autem podél tratí, fotili na těch nejkrásnějších místech a prostě si to patřičně užívali. Počasí bylo úchvatné, měli jsme docela štěstí i na stroje a druhý den ještě na další tři kolegy. Není od věci se čas od času takhle vyřádit, a když si dovezete domů kromě spousty krásných fotek i fajn pocit z parádní akce, je to prostě k nezaplacení. Nic na tom nemění ani 4 hodiny ve vlaku. Zde je 749 008-9 krátce po výjezdu z Velkých Svatoňovic. Tímto čestně prohlašuji, že ani jedna z obou opiček při pořizování záběru neutrpěla újmu na zdraví.

Kvartál čtvrtý: Kráska a Zapa

Hrbatá Máňa je velmi fotogenická mašinka. Nikomu nevadí, že nejezdí více než 40 kilometrů za hodinu, stejně jako že při rozjezdu trošku kope. Partička lidí ze stejnojmenného klubu se o ni stará více než dobře a pořádá s ní všelijaké akce v okolí Brna. Zde si to šněruje s bandou vínomilců do Mutěnic na burčák. Je pro mě ctí, že jsem se členem onoho spolku mohl stát i já a občas přiložit ruku k dílu.

Konec září je věnován všem železničářům, a proto pořádají spoustu různých doprovodných akcí. Od otevřených dep, přes výstavy strojů až po jízdy historických vlaků. Tento, s přízviskem protokolární, byl vypraven k příležitosti 160 let železnice na ostravsku. Olomoucká „rosnička“ 464.202 překonává Jezernický viadukt a absence oblaku dýmu napovídá, že jí na postrku vydatně pomáhá stroj jiný (zde „žehlička“ 110). O historické soupravě taky nemůže být řeč, i když data výroby připojených vozů nejsou o mnoho vyšší, než lokomotivy samotné.

Jednou z akcí, do kterých jsem se pustil naslepo, byl výlet do Hrubé Vody. Tato stanice leží na trati 310 z Olomouce do Opavy-východ, vede částečně kolem vojenského újezdu Libavá, prořezává se kopci a lesy, stejně jako nekonečnými pláněmi. Já se rozhodl pro pěší exkurzi zpět na Olomouc a neměl důvod toho litovat. Ačkoli jsem kousek za stanicí absolvoval výšlap do břidlicového sutiska, na které by si netroufl ani kamzík s hřebíky v kopytech, a posléze je sjel po zadnici až dolů, události následné mě mile potěšily. U nedalekého kamenolomu totiž se soupravou posunoval stroj 740 705-9, který patří Olomoucké Dopravní, a nedávno dostal nový kabátek v barvách firmy Zapa Beton. To z něj činí prakticky nejzajímavější stroj na českých kolejích a já jsem strašně rád, že jsem pořídil jeho snímek na širé trati.

Obsahem poslední fotky budiž první sníh v mém rodném městě - Kopřivnici, kde lokomotiva 742 224-9 právě provádí posun prázdných plošinových vozů na vlečce Tatra. Koleje v pravém rohu patří trati 325, po které se onen stroj o něco později vydá s manipulačním vlakem do "koridorové" Studénky. Na oné vlečce, kromě "kocourů" ČD, operují i stroje řad 709.6 a 740.6 soukromého dopravce Vítkovice Doprava a.s. Kopřivnická automobilka totiž svůj (dlužno říci notně zchátralý) stroj řady 740 prodala společnosti Skanska, což nám fotografům pranic nevadí - alespoň je na co koukat, a hlavně co fotit.