Praha - Ačkoliv největší české letiště stále nemá kvalitní přímé spojení veřejnou dopravou ani s hlavním městem, ani se zbytkem republiky, tak se České dráhy rozhodly začít v prostorách terminálu 2 prodávat jízdní doklady pro své vlaky. Využívají k tomu kooperace s Pražskou informační službou (PIS), a to včetně jejích zaměstnanců a prodejních prostor. Dráhy argumentují tím, že si cestující může zakoupit jízdenku na vlak přímo z tarifního bodu Praha letiště/Airport (BUS) do kterékoliv zastávky či stanice po České republice. Z letiště na pražské hlavní či Masarykovo nádraží je však nepřepraví vlak, ale již známá autobusová linka Airport Express (AE), provozovaná ve spolupráci ČD a Dopravního podniku hl.m. Prahy (DPP).

Cesta spojem AE z letiště na nádraží trvá zhruba 40 minut a autobusy odjíždějí v intervalu třicet, v sezóně ve špičce dvacet minut. Kapacita jednoho klasického autobusu však mnohdy není dostatečná a cestující (včetně zahraničních turistů) musí zhruba čtyřicetiminutovou cestu stát. Dle slov zástupců ČD, kteří potvrzují obrovský zájem o tento autobus, se ale další rozšíření počtu spojů či kapacity neplánuje. Stejně tak je zarážející, že dráhy zvolily pouze variantu prodeje vnitrostátních jízdenek na mezinárodním letišti. Cestující, kteří by chtěli pokračovat vlakem například do Žiliny, tak na letišti nepochodí a musí si vyřídit nákup jízdních dokladů až na pražském hlavním nádraží.

Přesto je zájem o nákup jízdenek na letišti podle drah dostatečný. Jak pro magazín ŽelPage uvedla Jitka Novotná, systémová specialistka GŘ ČD, tak ve zkušebním provozu před slavnostním otevřením se prodaly desítky vlakových jízdenek nejen pro cílovou stanici Praha hl.n., ale i do vzdálenějších destinací, kterými byly třeba Pardubice či Olomouc. Její slova potvrdily pracovnice prodejního místa PIS, které jsou vyškoleny pro práci s pokladním systémem ČD. Zákazníky navíc odbaví v několika světových jazycích, což bývá naopak občas problém i na mezinárodních pokladnách samotného dopravce. Zahraniční turisté možnost nákupu jízdenky na letišti kvitují, ale mnohdy jde pouze o jízdenku na spoj AE, která při zakoupení v tarifu ČD vyjde na 41 Kč, u řidiče letištního autobusu pak na 60 Kč. České dráhy by chtěly prodej na letišti rozšířit v dohledné době i na terminál 1.

Komentář autora

Cesta na letiště a z něj již nepatřila mezi součást slavnostního otevření, nicméně poskytla zajímavou zkušenost. Ráno jsem otestoval pro cestující z Plzeňska výhodnější spojení čistě v autobusové režii. Linkovým autobusem z Plzně na pražský Zličín dojedete za zhruba 50-60 minut a zde můžete využít přestupu na letištní linku pražského dopravního podniku s číslem 100. Celkově vám tato cesta zabere 1 hodinu a 20 minut až 1 hodinu a 35 minut, podle příjezdu linkového autobusu. Oproti tomu cesta na letiště z Plzně vlakem a spojem AE vás vyjde na 2 hodiny a 35 minut, což je dané dlouhou jízdní dobou obou zmíněných spojů.

Zpět z letiště jsem využil spoj Airport Express, jelikož jsem pokračoval dále ve směru na Ostravu. Jízdenku jsem měl již zakoupenou přes e-shop dopravce, nicméně neodolal jsem pokušení otestovat nákup jízdenky přímo na novém prodejním místě. Ten proběhl v pořádku, drobný zádrhel byl pouze ten, že mám bezkontaktní platební kartu, ale pracovnice ji odebrala a vložila rovnou do terminálu, takže jsem se nevyhnul zadávání PINu. Cesta z prostor terminálu 2 na stanoviště autobusů je značena poměrně dobře. Těsně před příjezdem čekalo na spoj AE zhruba 20 cestujících s objemnou bagáží. Nástup probíhá pouze předními dveřmi a řidič poctivě kontroluje či prodává jízdenky, což zvládá i v anglickém jazyce. Kontrola eTiketu na mobilu proběhla bez jakéhokoliv problému. Autobus má dva odkládací prostory na zavazadla, ovšem dopracovat se k tomu na zadní plošině autobusu od předních dveří se dvěma kufry je poněkud nekomfortní. Stejně tak po obsazení spodní police většina cestujících vzdává boj s umístěním kufrů na vyšší polici a kufry zanechává různě v uličce, což se samozřejmě ukazuje později jako chyba.

Z letiště vyjíždíme s minutovým zpožděním a autobus se s poměrně razantním stylem jízdy vydává na svoji třičtvrtěhodinovou pouť po Praze. Po několika minutách, kdy jsme již otevřeli všechna okénka v autobuse, se již nikdo netváří příliš přívětivě. Cestující, která neumístila kufr do úložných polic, jej již po několikáté nahání po autobusu, a já na přední sedačce s dobrým výhledem na silnici již poněkolikáté sešlapuji imaginární brzdový pedál. Ale což, možná jen nejsem zvyklý na pražský styl řízení. Po opakující se situaci „zelená - oranžová - to stihnu, přidám - nestihnu, brzdím - ne, stihnu, přidám - nestihnu, BRZDA!“ se začínají ozývat i ostatní cestující, zejména pak pán z Ostravska, který jízdu řidiče do telefonu komentuje velmi výstižně („…řidič jede jako hovado, neudržím se ani na sedačce…“). Zastávky Dejvická i Náměstí Republiky řidič ohlásí, ale už na nich nezastaví, inu nevadí. U Masarykova nádraží již řidič zastavuje, ohlásí se přestup na vlakové linky a následuje - prý tradiční - výstup a poté opět nástup zahraničních cestujících, kteří ve skutečnosti jedou na hlavní nádraží. Ujišťuji mladého pána, že „main station is really the next stop“ a celá skupina, která s ním cestuje, se opravdu vrací do autobusu, kde je jako bonus přiskřípne řidič do dveří.

Následuje prakticky nejúnavnější část cesty, a to stání v koloně mezi zastávkami Masarykovo nádraží a Hlavní nádraží. A když konečně dorazíme s asi tříminutovým zpožděním (jízdní řád s kolonou počítá) před historickou budovu nádraží v ulici Wilsonova, strhává se poslední bitva, a to boj o výtahy do haly hlavního nádraží. U obou výtahů se tvoří fronty, přičemž jednu z nich následně rozhání neurvalý závozník s vozíkem plným nápojů pro obchody v hale. To už nevydrží (pravděpodobně) britský cestující a ve svém rodném jazyce se do závozníka pustí. Ten mávne rukou, zabírá výtah svým zbožím a mizí v útrobách nádraží…

Ale co, alespoň budou mít turisté nezapomenutelný zážitek. Pravděpodobně však nikoliv ten, který by si přála a o kterém hovořila na letišti ředitelka PIS Nora Dolanská. Obvykle nebývám pesimistou, ale podle toho, jak se minulá, současná (a bohužel asi i budoucí) politická garnitura staví k rozvoji železnic na našem území, tak nás tyto zážitky zřejmě budou potkávat ještě dalších deset let.

Zdroje: České dráhy, Pražská informační služba, komentář autora