Komentář — V půlce června nastal víkend převratných změn na železnici. Během handrkování se o konání či nekonání stávky v dopravě přistála v e–mailových schránkách zaměstnanců železnice zdánlivě nezajímavá depeše o novelizaci předpisu SŽDC (ČD) Op16, který řeší bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Čtyřstránkový dokument skrýval tu nejzajímavější informaci až na poslední straně: nejnovější „produkt“ Odboru řízení provozu a organizování drážní dopravy (O11) Generálního ředitelství Českých drah jasně nařizuje, že výpravčí musí použít výstražnou vestu při každém vstupu do kolejiště, a to i v prostorách přístupných cestující veřejnosti. Toto nařízení se tak vztahuje nejen na situace při mimořádných událostech, ale i na běžné činnosti typu zjišťování volnosti vlakové cesty či zpravování vlaků písemnými rozkazy. Není to tak dávno, co jsme se potutelně usmívali na výpravčí u Železnic Slovenské republiky (ŽSR), kteří mají povinnost nosit výstražné vesty již několik let. Tak trochu skrz prsty jsme nahlíželi na degradaci uniformy, která v současné době čeká i české výpravčí. Nejnovější nařízení O11 přeneslo tuto povinnost do české kotliny, byť těsně před svým uvedením do praxe bylo opět pozastaveno. O výpravčích v oranžové se tedy na Nábřeží ještě bude rozhodovat, již teď je ale možné představit si, jak případné schválení nových pravidel železnici změní.

Památná věta, říkající „můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat,“ která zazněla z úst známého cimrmanologa Zdeňka Svěráka, přesně vystihuje situaci, kde se nyní nachází všichni výpravčí, kteří mají co do činění s vnější službou. Je diskutabilní, nakolik tato změna prospěje bezpečnosti výpravčích. Poslední případ, při němž byla usmrcena výpravčí na brněnském hlavním nádraží, jasně naznačuje, že jsou okamžiky, kdy by nepomohlo, ani kdyby byly vesty opatřeny blikajícími světelnými pásy. Na větších nádražích naopak dojde k tomu, že výpravčí splyne s davem pracovníků, kteří se starají o údržbu kolejí, zabezpečovacího zařízení, nebo jen uklízejí perony či vlakové soupravy. Je sice povinen nosit stejnokrojovou čepici, ale ta je, především ve větších uzlech, modrá. Ruku na srdce – kdo z běžných cestujících, nezasažených láskou k železnici, čeká v modré čepici výpravčího? Sám jsem zažil mnoho situací, kdy se mě cestující ptali, zda s takovou a onou jízdenkou mohou jet do Prahy. Poslední šancí na odlišení od vlakových čet byl identifikační štítek, kterého si alespoň jeden z deseti cestujících všiml, ale ten bude na oranžové vestě opravdu jen velmi špatně rozlišitelný.

Toto nařízení může zkomplikovat také konečné oddělení živé dopravní cesty od ČD, které mělo nastat 1. července a zatím bylo odloženo na září. 9500 zaměstnanců obsluhy dráhy (výpravčí, signalisti, hláskaři…) se mělo přesunout pod křídla SŽDC, státní organizace. Vesty na všech pracovištích jsou ovšem opatřeny mohutným logem Českých drah a s ohledem na uzavření výstrojních skladů v souvislosti s tímto přesunem je víc než pravděpodobné, že vesty se správným logem se na pracovištích jen tak neobjeví.

Jedno pozitivum tato změna ale přeci jen má — ocení ji především kolegové a kolegyně, kteří jsou přesvědčeni, že ušmudlaná bundokošile s flekem od oběda, která prodělala desátou směnu, aniž by viděla pračku, je to jediné a pravé reprezentativní oblečení na pracoviště. Oranžová vesta z velké části zakryje všechny tyto nedostatky a zahalí je do reprezentativní oranžové s reflexním pruhem.

Zdroj: Předpis SŽDC (ČD) Op16