Praha — Středeční rozhodnutí ministra dopravy Víta Bárty má zamezit hrozbě žaloby Evropské komise proti České republice. České dráhy jako státní organizace zanikla v roce 2002. Sledovaná transformace měla zajistit oddělení komerčních aktivit provozování osobní a nákladní dopravy od správy drah, pro které byla vytvořena nová organizace — Správa železniční dopravní cesty. Tento úmysl sledoval obsah směrnice Evropského parlamentu a rady 2001/14/ES schválený 16. února 2001 až na dvě výjimky — správa nádraží a řízení dopravy zůstala pod křídly ČD. Tento nedodělek transformace je v současnosti brzdou v liberalizaci dopravy a stal se terčem kritiky ze strany Evropské komise. Ministr Vít Bárta proto 7 let po závazném termínu, 15. březnu 2003, pro splnění všech podmínek směrnice nařídil přesun zaměstnanců ČD zabezpečujících řízení provozu drážní dopravy pod SŽDC. Odbory krok i přes jeho nevyhnutelnost nečekaly a využívají hrozby stávkou v rámci argumentace o zdržení tohoto kroku. Kompetence ČD a SŽDC nejsou podle nich vyjasněné.
Středeční rozhodnutí ministra dopravy ovlivní pracovní zařazení asi 9.500 ze zhruba 27.000 zaměstnanců Českých drah na pozicích výpravčích, signalistů, hláskařů, hradlářů nebo závorářů. Podle Bárty se tento krok transformace musí realizovat co nejdříve, už s ohledem na fakt, že byly otevřeny první veřejné tendry na dálkové spoje v ČR a některé kraje již připravují soutěže na regionální dopravu. Naopak otázka správy nádraží a na nich poskytovaných služeb zůstává nevyřešená. Podle ministerstva stojí roční účet za služby řízení dopravy asi 5,2 mld.; nakolik je toto číslo adekvátní Bárta pochybuje. Ředitele SŽDC Pavla Habartu a ČD Petra Žaludu pověřil přípravou projektu na převedení zaměstnanců do státní organizace, stejně jako vyrovnání některých majetkových poměrů s pozemky na dráze. Připouští se i revize počtu zaměstnanců.
Odbory tento krok nečekaly a volají po generální stávce na dráze s odhadovaným datem 17. listopadu. Jak ministr dopravy Vít Bárta, tak premiér Petr Nečas připustili, že projekt je teprve v začátcích a budou s odboráři jednat na tripartitě. Ustanovená pracovní skupina bude řešit detaily převodu, např. nutné legislativní změny.
Co se tyce toho druhyho, tak muj nazor (mozna ho castecne sdilis) je, ze ty jizdni vyhody nejsou na "nazev" zamestnavatele navazane. Tak jak se to da zrusit prechodem k jine firme (ale porad patrici pod tentyz "holding"), tak se to da zrusit v te dane firme
Luxian - diky za zajimavou sondu:)
Železniční dálkovou dopravu zaručuje pouze státní Amtrak, který je značně dotován, ale má naprosto zanedbatelný podíl na osobní dopravě (asi 0,1 %). Amtrak platí za použití dopravní cesty soukromým společnostem, které vlastní infrastrukturu a orientují se pouze na nákladní dopravu. I z toho důvodu je rychlost osobních vlaků velice nízká (kromě určitých úseků Acela expresu, jezdící většinou po vlastní trati, který i tak má prům. rychlost 110 km/h). Navíc vlaky třeba čekají víc než hodinu, dokud nebude trať volná, i přes to, že zákon nařizuje dávat vlakům Amtraku přednost před nákladními. Amtrak využívá jen hlavní tratě a spojuje největší města (viz http://tickets.amtrak.com/secure/content/routeatlas/index.html) Sám vlastní jen pár tratí (především NE koridor pro Acelu mezi Bostonem a Washingtonem). Problém je, že není uzákoněno nějaké právo k přístupu na koleje jiné železniční spol. Vždy se jedná jen o dohodu mezi jednotlivými žel. spol. (tedy možná, že už nějaký zákon v poslední době byl přijat, to nevím přesně). Leckdy jsou docela problémy s vyjednáváním se soukromou spol. o využití jejich kolejí pro osobní příměstskou dopravu.
Např. v Salt Lake City dochází k zajímavé situaci, kdy spol. UTA provozující příměstskou dopravu pokládá paralelně koleje podél tratí Union Pacificu.
Nákladní dopravci jezdí především po svých kolejích a obsluhují to teritorium, kam jim vedou koleje, nebo kde získali tzv. trackage rights (práva na užívání tratě konkurenčního dopravce). Např. BNSF využívá některé tratě Union Pacificu a naopak. Normální je, že jedním směrem vedou paralelní tratě konkurenčních dopravců. V USA je to možné, místa tam bylo a stále je dost, ale v Evropě je to dnes neuskutečnitelné a nesmyslné.
US dopravci 1. třídy nejsou soustředěni na jednotlivé federální státy (tak jako národní dopravci na členské státy v EU), ale na velké oblasti, přičemž např. celou východní část USA pokrývají koleje dvou dopravců CSX a NS (viz http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8b/Class1rr.png), takže si tak přímo konkurují. To je opět výrazný rozdíl od Evropy.
O efektivnosti amerických železnic není vůbec diskuze, ale to se týká jen nákladní dopravy.
Neboli rozdíl mezi US a EU železnicemi je opravdu diametrálně odlišný. Zatímco v EU koleje patří většinou státním národním dopravcům a soukromí dopravci si pronajímají dopravní cestu od nich, v USA koleje patří soukromým nákladním dopravcům a jediný národní osobní dálkový dopravce si od nich pronajímá cestu. Navíc v USA nikdy železnice státu nepatřily (kromě 70. let, kdy bylo znáredněno několik zkrachovalých společností). Proto nelze ani teoreticky o odděleném modelu uvažovat, protože by se v podstatě jednalo o znárodnění dopravní cesty. A ani to není zapotřebí. Nákladní doprava je konkurenční dostatečně. A v případě osobní je to zbytečné, protože je jen opravdu doplňková (kromě pár příměstských železnic jako např. LIRR na Long Islandu).
Navíc pakliže by to s ní americká vláda myslela vážně, tak v budoucnosti lze očekávat, že pro spojení největších měst se vybuduje samostatná vysokorychlostní síť.
Evropa je opravdu zcela někde jinde.
Do éteru: Já jsem v současnosti zaměstnanec Českých Drah, jakožto signalista, práce mě zcela naplňuje a jsem spokojen(+mám samozřejmě nějaké ambice do budoucna). "Přepsání" zaměstnavatele z ČD a.s. na SŽDC s.o. se nebojím. Jediné, čeho se bojím, je otázka jízdních výhod. Bydlím na jižní Moravě a práci mám v Praze, tudíž nějaké zrušení jízdních výhod by pro mě znamenalo konec pod bederní páteří... ALE, páni a paní kolegové nádražáci a nádražačky, tohle je zatím NEvyřešená otázka. Nekamenujte mě prosím, já klidně za režijku zaplatím i pět ticíc a patřičně ji využiju, ale ne, jak se určitě mnozí zdejší budou obávat, ke svému osobnímu prospěchu, ale pro cestu kolikrát více než desetkrát za měsíc Morava-Praha. Abych mohl plnohodnotně vykonávat svou práci, potřebuji mít nějaké jistoty. Ohledně režijek to bylo a bude "jedna paní povídala", stejně jako v tomto roce, říkalo se dva a půl, pak dokonce čtyři tisíce a nakonec to bylo 250 korun... Ale o to nejde. Kdo ji využije, koupí. Kdo ne, nekoupí(když bude "drahá"). Ale je třeba si uvědomit, že z naší práce má největší prospěch cestující veřejnost. A ta nás drží.
Ale nějak ti nevím, jestli se mi chce číst diskuzi s víc než stem často extrémně dlouhých a extrémně nudných příspěvků...
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.