Jiří Kocourku, jen doplním odkaz na tu japonku

http://en.wikipedia.org/wiki/EF200

stoupa: SNCF BB22200. Tyristorka z roku 1976, trvalý výkon* 4140 kW (25 kV) resp. 4040 kW (1500 V). Maximální rychlost 160 km/h, později 200 km/h. V roce 1988 přišel Alstom s lokomotivou o výkonu 5600 kW a Vmax 200 km/h s třífázovými motory - BB26000.
V zemi vycházejícího slunce Kawasaki vyrábělo od roku 1990 BoBoBo mašiny o výkonu 6000 kW a maximální rychlosti 120 km/h. Pro rozchod 1067 mm a nákladní** dopravu. Pokud Vám to připomína Asynchrona, tak i tohle byl asynchron.

Vámi zmiňovaná BR111 je z roku 1974, tedy o 10 let starší nežli 163. Pro naše srovnání je vhodnější tyristorka BR120, vyráběná od roku 1979 do roku 1989. Vmax 200 km/h a výkon 5600 kW hovoří jasně proti špičkovosti řady 163. Ono je lepší si nelhat. Pešink - rychlý start, ale krátký dolet. Její přezdívka vyjadřuje totéž jako Nohavicovo Pendolíno u Polomi, co zamrzly mu CD romy.

*) http://fr.wikipedia.org/wiki/BB_22200
**) Pro osobku šinkanzen...

Pro Honza:

Vztažmo k "roll outu" je EM 488 (přelom 60. a 70. let) starší, než E 479.0, než Peršing o víc než 10 let a dokonce než 2. serie "Žabotlamů". I např. Kocouři a T 478.4 (Děčín) byly mladší, Orchestrion rovněž. :-)

janick: Já si též myslel ještě na začátku 0. let, že pantografy řady 460 jsou novější než Bdt a podobné klasiky s peršingem či bobinou a nejmodernější co se na Ústecku a okolí může najít. Podle reakcí ostatních lidí, když přijel panťák nebo klasika, se dalo usoudit totéž. Uplynulo asi 5 let a 460 skončily v propadlišti dějin, v horším případě jsou považovány za největší šroty.

BBvK:
já si Malboro (008) též nepamatuji, resp. až někdy v letech 92-95 s tím pozůstatkem - červený trojúhelník. Otázka jak dlouho s tím jezdila, dost možná foto neexistuje.

163.011 po nátěru kvalitní italskou barvou máš? natírala si to tehdy četa sama. Peršan v této barvě vydržel až do reka.

742.109 - ano, s těmi pruhy. Osobně si jí nepamatuju a foto jsem nikde neviděl.
742.135 - ta se dobarvovala až "dlouho" po revoluci. Já mám foto někdy z r. 97.

Nicméně pokud to není na žp, zkus to vložit jinam, případně sem dát nějaký odkaz kde se můžem podívat. Pokud se foto nebude zamlouvat, opět použiji svojí oblíbenou větu: kdo to má, nechť ukáže lepší. Zpravidla nikdo, takže kvalitu bych bral u těchto snímků s rezervou.

PS: otravoval bych hodně, když bych se zeptal i na fota:
742.291 z lakovny Tábor (hnědo-žlutý unifik), pak nátěr v rámci možností v depu DC, tj vínově červená
742.178 s černou střechou, bílé pruhy u reflektoru.

Zdá se mě to, nebo je přední sběrač z bastarda?

163.021 dostala šroubový kompresor.

Každá 163 z první série měla nějaký tuning, asi mezi nejlepší leštěnky patřila Líza - 009 nebo 163.015. Každý stroj byl jiný a něčím zajímavý, byť to nemělo takou sledovanost-popularitu jako třeba ř. 754 v Brně. Holt tohle byla jen "elektrika"...která je i dnes mezi fotiči zpravidla až na druhé pozici.

Dotaz na autora: nemáš taky Malboro - 008? tedy před stržením té samolepky, kdy po ní zůstal jen ten červený trojúhelník. Tedy pokud se to vůbec někomu podařilo vyfotit?
Případně pokud bys měl ještě fotky 742.109 nebo 135 v unifiku. 109 jsem znal jen z vyprávění a 135 si pamatuji po dobarvení ve strojovce v Teplicích - foto mám, leč nátěr už nebyl nejlepší. To byla ta s kombinací barev německé vlajky. Když bys měl a případně ukázal.. dík

Pro K.K. a Rabín:

Vyvinuto na sklonku 70. let, první aplikace silového elektronického řízení výkonu na východě ve velkém. Tzn. (teoretiky) kladivem neopravovat, do strojovny se přezouvat.

Jistě, dětské nemoci technici ČKD Elektrotechnika stále v pohotovosti, zásadní změny v přístupu k opravám a udržování ...

V době vzniku fakt moderní seriový stroj, v RVHP takový nebyl, v "zemích mamonu" snad u DB BR 111 (snad) a švédské (ASEA) řady Rc vyšších čísel, ve Švýcarsku (snad) dodávky pro RhB, resp. FO. Ovšem to srovnávám stejnosměr a střídavou napájecí soustavu. Ta "černá skříňka" s tyristory pak hold má jinačí střeva.

Rabíne, bezostychu bych ji = 71E / 99E(v době vzniku i výroby od 1984) zařadil lehce nad průměr. Hlavně se energie nemaří v odporech. Pak ovšem přišla "elektrofonická" regulace asynchronních trakčních motorů (tedy - bylo zvládnuto řízení výkonu bezkontaktními tyristory GTO v těžkém drážním provozu). Teoreticky "se to" znalo velice dlouho, zvládnout to technologicky to nebyla sranda ani pro imperialistu.

Fotografie je pěkná, a jelikož jsme na mobilu omylem jsem dal 2 hvězdičky. Moc se omlouvám.