Šepli: Napřed mysli než něco napíšeš a pak si pamatuj co jsi napsal a co jsi tím chtěl říci. Jinak to vypadá, že tvrdíš něco, co vzápětí popřeš aniž by ses snažil pochopit reakce na svůj prvotní komentář. :-(
Viděl jsem portréty nakloněné na jednu či druhou stranu, ale víc jsem jich viděl rovně.

post edit: Prosím Tě, přečti si pořádně svůj první komentář. Polemika není o tom, že by portréty nemohly být a nejsou nakřivo, ale že téměř žádný není rovně, jak jsi napsal ve svém prvním komentáři.

Bývá dobré se učit od těch nejlepších. Podívej, pro zajímavost, se na výběr fotografií jednoho z odborných porotců naší fotosoutěže, Jindřicha Štreita.
http://www.jindrichstreit.cz/#/cz/portfolio/0

zajímavé počtení od všech... :) A zajímavé umění OKA-MŽIKU.

No na mě ten náklon působí jaksi obojetně;

Jakožto naučený posedlý urovnávač vlakofotek do svislic to samozřejmě u mě hned vyvolalo "pohoršení"... :)
Ale když jsem se uklidnil a zadíval se na tuto momentku netechnickým okem, tak mi náklon najednou přijde vhodný, podrhuje tu mžikovou momentkovost fotky, kdy pozadí je pouhou železniční kulisou k hlavnímu objektu, kulisou nezarovnanou, nezaostřenou, neřešenou.

Šepli, píšeš "téměř žádný není "rovně", právě ty nakloněné bývají nejlepší, sklon je spíše žádoucí a potřebný", téměř žádný není rovně, to znamená, že téměř každý je nakřivo. Prošel jsem si třeba galerii fotoaparátu, sekci portréty, a u fotek, kde nějakou svislosti či vodorovnost lze usuzovat, rozhodně nelze říct, že jsou téměř všechny nakřivo. Naopak. Téměř všechny jsou rovně. Jsou tam nějaké nakřivo, a vždy je pro to nějaký kompoziční důvod s ohledem na další objekty ve scéně či pozici fotografované osoby. Ta "řádná svislost" platí především pro portréty z prostředí, kde je svislost velmi výrazná a "očekávaná", právě různé interiéry, budovy, místnosti atp.

Nicméně, tvrzení "téměř žádný není "rovně"" se vůbec nezakládá na pravdě. Se tam běž podívat, nemusíš to počítat, stačí to vidět ;-)
A pokud by se ti nezamlouval fotoaparát jako špatný vzorek, běž na photopost. Tam je to ještě výraznější ;-)


PS: Máte pravdu, že poměr mezi počtem "rovných" a "nerovných" portrétů neznám, ale nehodlám jej zkoumat.
Což ti nebrání o tom vézt kategorickou debatu. Víš, měl bys v životě občas spíš dřív otvírat oči, než otevřeš ústa.

Mně se ten náklon nelíbí, působí to divně. Takhle nakřivo jsem nedělal ani fotky analogem. Jo diagonála.. pokud je nějaká linie z rohu do rohu, tak to je jiná, ale takhle tedy fakt nevím.. Křivé portréty fakt nevídám.

Martine, neblázni. Spíš jde o to, že píšeš o tom, že téměř všechny portrétové fotografie nejsou rovně, to se mi taky nepozdává. Nic ale proti tomu za určitých okolností. Psal jsem autorovi ohledně narovnání, týká se to souběžně i ořezu, protože, když fotografii zprava ořežeš, můžeš vést okraj snímku skrz sloup, určitě bude lepší, když bude záběr rovně (nezbyde ti nikde nepříjemně úzký prožek z okolí popř. sloupu). Také se tím nenápadně zvýrazní perspektiva, kterou dodávají ubíhající sloupy, na oko je takto přirozenější. Zároveň se tím vyřeší i centrování hlavy, na levé straně zůstane další železniční motiv - žabotlam. Tzn. šlo jen o rady, jak by záběr mohl být ještě lepší, jak tu zaznělo. Co se týká náklonu, nemám s tím problém, viděl jsem pár záběrů a netýkaly se jen portrétových fotografií. Jinak rovné křivky laděné do diagonály působí zajímavěji. To se ale bavíme o náklonu více jak 10°, ne o tomto drobném, který je "něco mezi" a nepůsobí cíleně, samozřejmě při focení není dost času a je podstatné zachytit výraz tváře, další věcí to ale je dotáhnout, to už není tolik práce...

topič, Chary a spol.: Chlapi, sakra, neštvěte mě, chcete tvrdit, že jste nikdy neviděli fotku osoby, která je vyfocena tak, že fotoaparát fotograf držel nakloněný, resp. odkloněný od svislé osy!? Opravdu ne? Nechce se mi tomu věřit. Ale jestli tedy opravdu ne, pak pořád jenom koukáte na svislice, "aby to bylo rovně", žádné soudky, flašky, umělá sterilita alá PS a neznáte nic jiného, žádná představivost... Nezlobte se, omlouvám se, ale o focení si příště nechám poradit od jiných...

PS: Máte pravdu, že poměr mezi počtem "rovných" a "nerovných" portrétů neznám, ale nehodlám jej zkoumat.

Jugy: Trochu přibrzdi s tak příkrým názorem. Někteří "šotouši" doporučovali autorovi srovnání náklonu a ořez právě proto, aby hlava portrétovaného více vynikla a jeho oči a obličej by tak byly ještě výraznější a účinek fotky na diváka silnější.
Je to velmi dobrá fotka, ale dle mého názoru a také dle mínění jiných by mohla být ještě lepší.

Dneska fotka číslo jedna. Čuměním na ní jsem strávil víc času, než psaním příspěvku o kremáku. Fotka není nakřivo, ten člověk otočil hlavu a objektiv šel za ním.

Šoutouši jsou fakt magoři: tady se řeší náklon a přezdívka žabotlam a ještě nikdo nenapsal, jak má ten portrétovaný člověk zajímavou tvář a výraz v obličeji, jak silné a výrazné jsou jeho oči a jak skvěle to fotograf zachytil, protože právě oči portrétovaného jsou na tomto snímku tím, proč je ten snímek tak silný a zajímavý. A za mě obecně: lidi na fotky s železniční tématikou patří, tak jen víc takových! :-)

OK, pár slov na vysvětlenou: Tady to záměr rozhodně nebyl (i když u některých fotek mám úmyslný náklon hodně rád), avšak po ořezu a srovnání se mi fotka líbila mnohem míň než takto. A to i s odstupem.
Problém u focení takových fotek je, že málokterý železničář se chce nechat vyfotit a už vůbec sebou nenechá nějak hýbat a nastavovat se (ono by to pak často i ztratilo kouzlo okamžiku). Konkrétně při focení této to probíhalo tak, že na mě mrknul asi na sekundu a pak někam utekl, i když jsem samozřejmě hned věděl, že kompozičně fotka není úplně ideální a raději bych měl v pozadí více z vlaku.
Jenže je to natolik zajímavý týpek, že jsem se rozhodl fotku do souboru zařadit :-)

Tyto "přepadávací" portréty se teď hodně učím a vidím, že mám ještě hoodně co zlepšovat - dřív jsem měl vždycky aspoň chviličku na promyšlení celé fotky, tady je to skutečně jen mžik.