Přezdívka kostitřas patří řadám 122 a 123 a to ani ne často.
Označení místa by se hodilo buď Odstavné nádraží Jih nebo DKV Praha PJ Praha Jih a nebo současné OCÚ Praha Jih.

U mě plný počet.
Můžu se poptat na konkrétní chyby fotografie?

ad dojezd bez poruchy: Vlaky se z hlediska uživatele zásadně dělí na ty, které dojedou a ty, které nedojedou. Za prvních 45 let svého života jsem zažil čtyři neschopnosti až takové, že vlak nedojel. Potom nastoupily ešusy a celé se to prolomilo do jiné dimenze... neschopnost je něco jako dešťová přeháňka.

Jiří Navrátil: Jediný skutečný problém, který jsem při cestování panťákem pociťoval, byly hodně nepohodlné sedačky, chybějící stolky a u některých kusů po rekonstrukci odstraněná stahovací okna, jinak mi nijak zvlášť nevadil. Naopak se mi líbilo, že v něm bylo vždy teplo, i v třeskutých mrazech, a také že měl výraně vyšší pravděpodobnost příjezdu i dojezdu bez poruchy, než všechno novější po něm. A samozřejmě za sykání a klapání stykačů bych téměř dýchal, podobně jako za dělovou akceleraci. A také za vynikající design, který se z české železniční konstrukce v posledních 30 letech kamsi vytratil.

Má to slušnou dokumentační hodnotu.
Nicméně s tím bohužel bych byl opatrný, horší cestování než žabotlamem jsem asi nikdy nezažil, více než hodinová cesta ze školy Praha - Poděbrady bývala dost za trest. Občas jsem raději 2 hod počkal na další rychlík v klasice.

Fotografie pochází z roku 2018, kdy mé fotografické schopnosti byly na technické úrovni zdejších historických fotografií z minulého století. Přesto si ale myslím, že ikdyž tato fotka nemusí splňovat veškeré parametry perfektního snímku, zachycuje pohled, který se nám už nikdy v životě bohužel nenaskytne.