petr.: Mám na to trochu jiný názor. Stát je instituce, stát dělá zákony, stát má zajistit jejich dodržování, jejich vymahatelnost. Jinak přece nemusí ty zákony dělat... . Disciplinovanost, zdravý rozum, "návyk" na pravidla - to vše se musí v prvopočátku "vychovat". Formulace "západní Evropa" je hodně obecný. Lépe je hned začít sám u sebe.

Souhlasím, že by bylo hezké všechno dělat podle zdravého rozumu. Jenomže: člověk může udělat chybu, nemusí něco dostatečně znát, může učinit špatný odhad. V naší zemi je bohužel nízká vůle dodržovat zákony. Jednoduchým příkladem je zákon 361 - o provozu na pozemních komunikacích. Je to zákon a když se podíváme na silnici, kde k jeho porušování dochází poměrně často - nepřipadá mi, že by takové jednání společnost patřičně odsuzovala. Sám taková srovnání nerad slyším, ale disciplinovanost třeba států západní Evropy je neporovnatelně vyšší než ta u nás. Kdyby u nás bylo zvykem dodržovat zákony, jakožto závazná pravidla, tahle debata vůbec nevznikla. Zrovna tady by to bylo podle mně ve prospěch dobré věci (bezpečnosti).

Jak pravil Chary, cedulí to opravdu není... Když jsem cca před pěti lety čekal na vlak v Tišnově, tak se od budovy vydal stařík s holí a RVHP (!) přes koleje směrem k nástupišti; bez prken. Dalo mu celkem dost práce se vytáhnout na nástupiště, nejprve tam zvedal RVHP pak se drápal sám. Po asi půl minutě projel po koleji kterou onen děd přelézal náklad; dvakrát pomalu to opravdu nebylo. Nedalo mi to a otázal jsem se dědka zda ho již omrzel život. Kam jsem byl poslán myslím netřeba psát; místo to bylo odlišné od toho kam mířil mnou očekávaný rychlík...

V Pečkách byla až do před pár lety "prkna". Z druhého nástupiště od vlaku od Prahy přes ně chodilo hodně lidí, a bylo tu pár smrťáků. Hlášení "k odchodu používejte jen podchod bla bla bla" a cedule "zákaz přecházení kolejí" ti lidi vůbec nevnímali. Pomohlo až vyndat prkna z kolejiště. Zřejmě ta prkna spíš souvisela s funkcí výpravčího, který už nemusel chodit vypravovat vlaky na 2. a 3. nástupišti a tudíž přechod ofiko nepotřeboval. Vedlejším produktem je, že počet lidí přecházejících koleje se dramaticky snížil a s tím i počet křížků. Cedulema to nebylo...

Mé reakce vycházejí z toho, že mi za pár let prošlo rukama hodně hlášenek o sebevrazích, o sražených lidech, zabitých pracovnících železnice, umřelých na přejezdech... .
Když jedu na stanovišti strojevedoucího, cítím tu masu hmoty vlaku, vidím tu rychlost, vidím, že přes oblouk není vidět, nepočítaje jízda v mlze při 160 km/h, to akorát zahlédneš tabulu stanice a slyšíš výhybky pod koly, nic víc; při průjezdu stanicí si říkám, proč ten hňup nejde podchodem, vždyť je tak blízko, vidím, jak lidé pozdě reagují na výstražné houkání. Vím, jaké má brzda zpoždění náběhu. Pohybuju se také v kolejišti, kdy si říkám, hm, vlak je daleko, proč pořád houká, však o něm vím; vzpomenu si na fíru, jak lamentuje na stanovišti... .
Z toho všeho jsem nabyl dojem, že se někdy zbytečně riskuje při pohybu v kolejišti, jeho okolí; a fotografové v koleji tříkolejného úseku, fotografové na stožáru, ve výklenku dlouhého mostu, dle mne, patří do oné riskantní skupiny. Toď, můj pohled na relativitu bezpečnosti na železnici. Chápu, že podobně se bude vyjadřovat chirurg úrazovky, hasič při autonehodách... .

...čím větší míra rizika, tím větší frajeřina... Řekl bych, že to je hodně individuální...co někdo považuje už za riziko to je pro druhého normální. Podle mě záleží především na samotném jedinci, co považuje na daném místě, za dané situace a okolností za bezpečné. Je na každém zvážit zda udělat tu či onu věc a ptát se sám sebe neohrozím tím sebe nebo někoho jiného, je to bezpečné? Jinak jak psal kolega zirecek, někdy v zápalu "lovu" na svoji bezpečnost někteří jedinci už zase tak moc nehledí, to je bohužel pravda. Je třeba rozmyslet si kam lezu, proč tam lezu, nešlo by to jinak a stojí mi to vůbec za to?
Toto téma se určitě netýká jen zdejších fotografů. Podívejte se co malých dětí a nejen jich si hraje u kolejí, co se jich baví pokládáním kamenů na kolejnice, co lidí se už v tom lepším případě "pouze" popálilo na stožárech EV či od trolejí. Dále kolik střetů je na železničních přejezdech ačkoliv jsou viditelně označené? Mají se zakázat ve zprávách občasné ukázky toho jak na přejezdy někteří lidi zcela "dlabají", protože by je ostatní mohli začít napodobovat? Dalo by se v podobném duchu pokračovat dále. Čím je tento stav riskování způsoben? Především neznalostí, neuvědoměním si, co se může stát.
Můj názor je, že zdejší server navštěvují především ti, co vědí co si dovoli smí a co už je přespříliš.

No jinak, Ahtisaari navrhuje "cenzuru" obsahu ve sve podstatě (současná cenzuruje spíš formu a kvalitu provedení...), ty navrhuješ psát výstrahy.

Mezi námi děvčaty, když si uvědomíš věkové rozmezí čtenářů, jejich vlastní rozum (14 letej klučina versus 30 letej tatík od rodiny), a relativní účinnost psaných varování v našich končinách, čeho asi tak docílíš?

Myslíš že to 30 letej fotřík potřebuje vědět, nedotýkat s drátů ani na zem spadlých? A 15 letej klučina, kterej neumí po sobě pořádně ani přečíst příspěvek a nafláká tam dva překlepy a hrubku, bude dbát nějaký rady? Fakt? Válení po zemi, mrkání.

Raději být zesměšněn než číst odstavce žirečka, :o).

Zirecek: já podobné prohlášení jednou u své fotky udělal, a byl jsem kvůli tomu zesměšněn. Takže vono... ;-)

Chary: Myslím, že přeháníš. Řeč je o fyzické bezpečnosti. To má souvislost se soukromými pozemky akorát, když tebou zmiňovaný agrárník vezme vidle a začne tě honit. Ahtisaari měl namyslí tu reálnou bezpečnost při pohybu v kolejišti. Píši, protože mám stejný názor. Ano, můžeme donekonečna argumentovat, že bezpečnost je relativní.
Ano, autor, který fotí z výklenku starého viaduktu (nedostatečný průjezdný průřez), který visí na stožáru 2 metry od troleje, který se pohybuje v kolejišti před obloukem tříkolejného úseku; ano, může stokrát říct, že se choval bezpečně. Mám jiný názor, prvotně tam jde člověk fotit, někdy je hodně natěšen, zapálen, sám to znám; to vše posunuje práh vnímání rizik.
Myslím, že by nebylo na škodu u fotek, které "bijí do očí", uvést, že je foceno zoomem, autor stál mimo koleje ostrého oblouku, či prostě podstoupil riziko, apod..