Rozkaz "odjezd" rozhlasem v oné době nebyl ve stanici povolen. Většinou musel signalista ze stavědla, který stavěl cestu pro odjezd, dojít k mašině (a případně mužstvo vzbudit) s tím, ať dávaj pozor, že za chvilku bude dáván odjezd ruční návěstí od výpravčího. Pokud "chvilka" trvala poněkud déle, mužstvo mohlo opět usnout a výpravčí holt musel k mašině rovněž dojít. Zdravím, ZdŠ

5 *****, Gut gemacht Drahos !

U toho vodního jeřábu dělaly oheň skoro všechny mašiny, takže ta hromada popela tam byla permanentně. U projíždějících Os a Sp se ř.477.0 na to měla četa pár minut...bylo zajímavé to pozorovat. Mě by spíš zajímalo, jakým způsobem se prováděla výprava takových vlaků, jaký stojí na té vedlejší koleji (v jehož čele na konci stanice dýmá 556.0290). S největší pravděpodobností asi rozhlasem...to byl tenkrát celkem běžný způsob. Ale stejně...stanice bez odjezdových návěstidel, s místně stavěnými výhybkami, vlaky od zhlaví ke zhlaví, vysílačky nebyly...

Při plnění úkolů daných 6.pětiletkou se zřejmě "lehce" překročila mez únosnosti vozu řady Vtdr... Zajímavé jsou i trošku větší kopečky (zřejmě popela) pod vodním jeřábem... :-)

:-) Drahošu, takhle hezky by pěkný večer a dobrou noc nedokázal popřát ani Hajaja ... Dík.