Záleží na technice jízdy. Pokud po projetí zatáčkou začne hnací vozidlo akcelerovat a bude k dispozici dostatek výkonu (a vlak dostatečně krátký), dojde k částečné neutralizaci odstředivé síly tažnou silou hnacího vozidla. Jenže ne vždy a ne všude lze tuto taktiku použít. Náchylnost k vykolejení je dána jednak výškou těžiště, jednak průměrem kol (podvalníky pro Ro - La směly jezdit jen realativně pomalu), každopádně musí být vagony konstruovány tak, aby při dodržení povolené rychlosti a alespoň průměrné kvalitě svršku k vykolejení nedošlo.

Moc hezká fotka z našeho uhelného koridoru, Rajky a kotle, to mám rád. Chci se zeptat zkušených fírů nebo i ostatních drážních "expertů", jak se chovají Rajky co se týče jízdní stability, příjde mi, že mají těžiště posazené strašně vysoko, jsou třeba náchylnější k vykolejení? Příjde mi, že třeba projet vexl na 40, šedesátkou a Rajka můsí být venku? Kotle za ní by to třeba vydržely ne? Strašně náchylné k vykolejení jsou prý dumpcary, je to pravda?