Taškent — Dne 1. prosince 2017 byla oficiálně dokončeno železniční spojení mezi městy Buchara a Miskin. Trať je dlouhá 355 km, je na ní 5 stanic (Jangiabad, Tuztepa, Učačik, Suzakdor, Dautepa). Objem zemních prací přesáhl 21,2 milionů m³, bylo postaveno 12 mostů a 6 nadjezdů. Stavba začala současně na obou jejich koncích v prosinci 2016. Obě stavební skupiny se spojily 1. září – den 26. výročí nezávislosti země. Od té doby začala být trať využívána pro nákladní dopravu v dieselové trakci. O tři měsíce později byla dokončena elektrifikace trati. Osobní doprava bude zahájena později, protože stavaři stále pracují na dokončení infrastruktury. Nasazeny budou vysokorychlostní vlaky Afrosiyob, které spojí Taškent, Smarkand, Bucharu a Chivu.
Stavba byla realizována v náročných klimatických podmínkách, protože většina trasy vede v Uzbekistánu pouští. Takže zejména v letním období bylo téměř 1500 pracovníků vystaveno extrémním teplotám. Tím se výrazně – o 75 km – zkrátí cesta z Taškentu na turkmenistánské hranice. Trasa bude využívána zejména pro tranzit zboží do Kazachstánu a Ruska. Předpokládá se rovněž intenzívní využívání nákladní dopravou v souvislosti s výstavbou nových dolů a hutí v Centralnych Kyzylkumach.
Dosavadní severněji vedená trať Navoi – Učkuduk – Sultanuizdag – Nukus byla postavena v letech 1996 až 2001. Je na ní i nejmodernější kombinovaný železniční a siliční most ve Střední Asii, který svými 681 m překonává řeku Amu Darju.
Komplikovaná byla také stavba elektrifikované trati spojující Angren a Pap. Vyžádala si proražení 19,2 km dlouhého tunelu horou Kamčik v nadmořské výšce 2 200 m, což propojilo železnicí údolí Ferghana s ostatními regiony země. Výstavba tohoto úseku přišla na 1,635 miliardy amerických dolarů.
Uzbekistán od doby svého osamostanění výrazně investuje do své železniční sítě. V nejbližších pěti letech mají v Uzbakistánu v plánu výstavbu nebo rekonstrukci 960 km železničních tratí (včetně té nově otevřené) a elektrizaci 900 km železnic. Mimo jiné tratí Karši – Termez a Pap – Namangan – Andijan – Kokand.
V současné době je více než 60 % veškerého nákladu a více než 75 % cestujících v Uzbekistánu přepravováno po železnici.
Zdroje: EAN, International Railway Journal, Sputnik News, UzDaily, Wikimedia Commons [1], [2]


1 2 | Zpráv na stránku: |
Neschpnost státu vykoupit pozemky jde tak daleko, že si na toto najímá právnickou kancelář, kde jsou ještě neschopnější idioti, než na ministerstvu; skoro jako ve vedení SŽDC: https://www.respekt.cz/tydenik/2017/21/ber-nebo-te-vyvlastnime
Ale zial, kym aktivisti z nejakej organizacie, co ma snad 200 clenov ( a silnych, ale tajnych sponzorov) mozu hovorit v mene celeho naroda, tazko zmenit take veci.
Třeba tím, že u soudu začne rozporovat vaše vlastnické právo. A jelikož je aktivista, tak mu nehrozí, že by mu hrozily sankce za to, že podal účelovou žalobu. Ani za to, že žaloba byla nepodložená a vaše vlastnictví napadnul bez sebemenšího důkazu, kterým by zpochybnění podložil. Následně se odvolá k vyšší instanci a když to soud zamítne, tak podání soudní žaloby pro určení vlastnictví opakuje. Jelikož mu nehrozí sankce a soudní poplatky zatáhne jeho (ne)ziskovka.
Když se vrátíme k infrastruktuře, tak dodnes snad nikdo nezažaloval ekologické sdružení za náhradu škody, která vznikla při neustálém oddalování realizace. Například o pět roků déle museli obyvatelé snášet rachot, smard a vibrace od popojíždějíích kamionů středem obce, jelikož stavba obchvatu byla blokována ekosdružením, které sídlí v jiném kraji a tak jim jsou tyto škody u zadele.
PS: Občas mám pocit že ekoaktivisté mají mozek nastaven dle hesla "každá stavební činnost životní prostředí zhorší" a toto heslo aplikaují i na modernizaci čistírny odpadních vod.
1. Ta trať, o níž je v článku řeč zejména, vede - vyjma okolí Buchary, pouští, kde není třeba řešit "soužití" s obyvatelstvem, stávající zástavbou, horami, řekami... S našima podmínkama nesrovatelné.
2. Kolem Buchary trať prochází obydlenou a zemědělsky využívanou krajinou, ale že by si někdo troufl protestovat vůči akci karimovského státu?
3. V článku se tvrdí, že se předpokládá významné využití nákladní dopravou - nové doly, hutě - v oblasti dosud civilizací netknuté. V Evropě taková motivace a potřeba není.
Smysl by mělo srovnávat podmínky pro výstavbu železnic, silnic atd se státy srovnatelnými s ČR jak přírodními, tak společenskými a ekonomickými podmínkami. Takže zejména se jedná o státy okolní. Tam hledejme inspiraci, co jak dělat lépa.
Nejsem právník ani se v oboru nepohybuju, takže nedokážu posoudit, proč u nás příprava staveb trvá tak dlouho, jak trvá. Je takový trend nadávat na zdlouhavost stavebních řízení, na obstruující ekologisty apod. Nevím. Kdyby za mnou někdo příšel s tím, že chce koupit můj dům a místo něj něco postavit, tak bych očekával 1. slušné a vstřícné jednání a 2. finanční kompenzaci v odpovídající výši (odpovídající ceně mé nemovitosti + "přirážka" za ochotu nemovitost prodat a odstěhovat se - výše přirážky vyplyne z dohody mezi mnou a vykupujícím). Děje se tak u nás? Nevím, nemám zkušenost. Mám pouze zkušenost z okolí bydliště; jednalo se o komerční development (bytová výstavba, průmysl) a tam tedy o vstřícném přístupu a kompenzacích směrem k dotčeným lidem/obcím ze strany developerů absolutně nebyla řeč, spíš šli tvrdě za svým - což je, dle mého, kontraproduktivní, protože na takovýto postup se občané just zatvrdí a o nějakých ústupcích nechtějí ani slyšet. Jak postupují SŽDC a ŘSD při svých investičních záměrech? Opět nevím.
Raději nesrovnávat s námi, moc lichotivé by to pro ČR nebylo...
1 2 | Zpráv na stránku: |
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP,
- editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
