Berlín — Klasiky jsou mrtvé, řekly si Německé dráhy. Co zbývá z kdysi všudypřítomné řady Bimz? Dnes jezdí na lowcostových spojích Berlín – Hamburk a běžné RIC vagony už mají své dny rovněž sečteny. V roce 2010 Deutsche Bahn rozhodly, že vrstvu dálkové dopravy, která nezapadá do vysokorychlostní sítě ICE, převede na netrakční jednotky, konceptuálně podobné rakouským railjetům. V situaci, kdy původně plánované vlaky ICx nebyly dostupné včas, nakonec Německé dráhy v lednu 2011 podepsaly kontrakt na 27 vratných souprav, složených z lokomotivy Bombardier TRAXX P160 AC2 a netrakčních patrových souprav TWINDEXX Vario. A právě tyto jednotky mají na berlínském InnoTransu premiéru.

Příměstské InterCity

Jak už bylo zmíněno, dálkový Twindexx je od počátku tak trochu provizorium – nahrazuje jiné zamýšlené vozidlo, které ale dosud reálně není k dispozici, a tak žádná ze stran neviděla důvod projekt zbytečně prodražovat dalším vývojem a úpravami. Pohled na finální jednotku je tak poněkud překvapivý: nebýt typického IC nátěru Deutsche Bahn, vlastně by se na pohled ničím nelišila od sesterského modelu pro DB Regio, který už dnes obsluhuje třeba linku z Berlína do Frankfurtu nad Odrou. Odlišnosti a specifika tady samozřejmě jsou – třeba v podobě dalších zavazadlových polic nebo jiného provedení sedadel – ve své podstatě se ale pořád díváme na upravenou příměstskou jednotku. A na mnoha místech je to znát.

Není časté, aby cestující ve vozidle dálkové dopravy narazil na tolik nestandardně umístěných sedadel. Nesourodé skupiny, proluky, chybějící místa… nic z toho by člověk v rychlíkovém vozidle nečekal; a přesto se klidně může stát, že několikasetkilometrovou cestu absolvuje otočen o 90 stupňů ke směru jízdy. Bezbariérový nástup, široké dveře, místo pro kola i vstřícnost k vozíčkářům jsou nepochybně obrovskou výhodou oproti stárnoucím klasickým UIC vozům. Tyto výhody jsou ale vykoupeny spoustou podivností pro cestující. Ale možná jen opravdu začíná platit, že cokoliv mimo vysokorychlostní dálkovky je jen „lepší S-Bahn“, a podle toho budou vypadat i příslušná vozidla.

Hezké, byť kompromisní

Odhlédněme teď od tradiční debaty „patráky nepatří do dálkové trasy“ a podívejme se na konkrétní charakteristiky bílého Twindexxu. Prvně, DB ve většině případů nahradí vratnou soupravu další vratnou soupravou, jen tato bude ucelená a v zásadě standardizovaná. K takovému modelu ostatně časem dospěli Španělé (Alaris, Alvia…) i Rakušané (cityjet), a nakonec výhledově se touto cestou někde chtějí ubrat i České dráhy. Co se ale stane, když klasické InterCity nahradí takto kompromisní vozidlo třeba na trase Drážďany – Frankfurt/M.? Celou mnohahodinovou cestu v klasickém IC dnes už patrně v celé trase absolvuje málokdo; zkusit si to ale na sklápěcí sedačce u schodů, to si už asi rozmyslí úplně každý.

 

Nic z toho samozřejmě neznamená, že by Twindexxy nedokázaly klasické vozy v provozu nahradit. Na generační obměnu je nejvyšší čas a samotná síť klasických InterCity vlaků je v Německu dlouhodobě spíše na ústupu, ruku v ruce s modernizací a zrychlováním celé sítě. Mezikrok před příchodem ICx ale nebude bez ústupků, které mohou pocítit jak cestující, tak i provoz. Soupravy třeba nepočítají s možností palubního občerstvení, snad vyjma samoobslužných automatů, zatímco maximální rychlost vlaku je omezena na 160 km/h v porovnání se současnými 200 km/h, pokud to zrovna infrastruktura dovoluje. Bude zajímavé sledovat, jak Twindexxy do dosud relativně konzervativní dálkové dopravy u našich západních sousedů zapadnou.