Arica — Chilské státní dráhy (EFE) přehodnotily své plány a opět uvedly do provozu – v prvé fázi alespoň pro nákladní dopravu – horskou železnici z přístavního města Arica do La Pazu (FCALP). FCALP ukončila svou činnost v říjnu 2005 kvůli úpadku společnosti, která trať provozovala. Pak už se na ni jen sporadicky vypravilo několik výletních vlaků. Zastavení dopravy nelibě nesla Bolívie. Podle bolivijského ministerstva zahraničních věcí to znamenalo snížení obchodu a poškodilo rozvoj sousední země. Zastavení provozu bylo bolívijskou stranou bráno jako porušení smlouvy z roku 1904 a Bolívie uplatňovala své nároky až u mezinárodního soudu v Haagu. Chilské ministerstvo dopravy zadalo společnosti Comsa rekonstrukci tratě, která proběhla v letech 2010 až 2012 a stála 45 milionů amerických dolarů. O náročnosti prací vypovídají i sklonové poměry – na 43kilometrovém úseku železnice o rozchodu 1000 mm jsou stoupání až 60 promile.

Ferrocarril de Arica – La Paz (FCALP) se začala stavět na základě mezistátní smlouvy z roku 1904. Byla slavnostně otevřena 13. května 1913 a je nejkratší spojnicí od pobřeží Pacifiku do Bolívie. Je 440 km dlouhá, z toho je 233 na území Bolívie. Stavbu železnice i se sedmi tunely dokončovala britská společnost Sir John Jackson. Převýšení je 4265 m. Výchozím místem je přístav Arica, město věčného jara, které je nejsevernější město v Chile, jen 12 km od peruánských hranic. Již v minulosti byla Arica důležitým městem pro Bolívii – byla s ním spojena železnicí, která do přístavu dopravovala stříbro vytěžené v dolech v Potosí.

Bez lokomotivy to ale nejde. Když se tedy počátkem roku 2011 po delší době znovu objevila na kolejích, neobešlo se to bez malé oslavy.

Práce na obnově trati zahrnovaly jednak sanaci, kdy se vyčistila či odstranila kontaminovaná půda v podloží tratě nebo ve bezprostřední blízkosti tratě, která by mohla ohrožovat zdraví obyvatel - a to zejména v obydlených oblastech. Pak následovala vlastní rekonstrukce, kdy byly vyměněny ty prvky, které byly v havarijním stavu.

• délka rekonstrukce: 206 km
• rozsah sanace: 65 000 m³
• plocha dotčená rekonstrukcí a sanací: 100 800 m²
• počet vyměněných dřevěných pražců: 83 000 ks
• počet opravených nebo vyměněných kovových pražců: 24 000 ks

Prvním vlakem, který projel celou trasu, byl vlak s pražci, který vyjel z přístavu Arica 9. ledna 2013. Z přístavu Arcia vyjel v 18.07 h a do 206 km vzdálené cílové stanice ve Visviri dorazil další den v 9.45 h. Nic se ale neobejde bez problémů, takže už 24. května zde zaregistrovali po dlouhé době železniční nehodu. Automobilisté si musí opět zvyknout, že železnice je zase funkční a že při zastavení musí respektovat minimální vzdálenost 5 m od železničního vozidla. Řidička Jeepu si to asi už bude pamatovat.

V současné době jsou již práce dokončeny, trať je pro nákladní vlaky sjízdná maximální traťovou rychlostí 40 km/h. Dne 7. června – v rámci 100. výročí trati – vyjel na trať první mimořádný výletní vlak ze stanice Arcia do Poconchile. I chilská pošta vydala ke stému výročí tratě poštovní známku s obálkou prvního dne.

Problémem je, že EFE nemá v současné době žádné vhodné lokomotivy pro tuto trať. Ministerstvo dopravy je proto připraveno umožnit provoz kterémukoliv operátorovi s vlastními stroji. Je pravděpodobné, že na tuto výzvu zareaguje bolívijská Andina Railway (Efasa), která se napojuje na FCALP na státní hranici mezi stanicemi Visvin a Charana a má dobře vybavené servisní středisko ve Vlacha nedaleko La Paz. Efasa je vlastnicky propojena se společností Antofagasta, která vlastní i tratě z bolivijského Oruro až na chilské pobřeží Pacifiku do přístavů Antofagasta a Mejillones.

Náklady na údržbu infrastruktury v odhadované výši asi 1,5 milionu amerických dolarů ročně ponese chilský stát, a to i v případě nulového provozu na trati. Jednotliví operátoři budou platit jen náklady spojené s užitím drážní cesty.

Zdroje: About.com, El Morro cotudo [1], [2], [3], [4], [5], [6], Ferrocarril Arica La Paz, International Railway Journal, Puerto Arica, Wikimedia Commons