Las Vegas — Las Vegas – město hazardu. Tak ho mají zafixováno mnozí, i ti, kteří ho dosud nenavštívili. Začněme tedy letošní prázdniny malou procházkou (a projížďkou) po centru tohoto centu hazardu, zábavy, nakupování, ale třeba i dobrého jídla. Bulvár Strip (Las Vegas Blvd.) je mezi návštěvníky asi nejpopulárnější, protože se na něm nachází řada těch nejznámějších kasín – tedy spíše hotelů s kasíny. Na jedné straně se dá začít ve Stratosphere a skončit můžete v Madalay Bay. Procházka je to dlouhá, protože kromě kasín lákají návštěvníky jednak luxusní nákupní galerie, ale mnohé hotely nabízejí i něco navíc – různé atrakce, které můžete (zpravidla ve večerních hodinách) zhlédnout bezplatně, nebo se vypravit na nějaká představení do velkých hotelových sálů. Pokud se vám už nechce moc chodit (po Stripu), začnete pátrat po nějaké hromadné dopravě. Na výběr máte mezi autobusy, pozemními lanovkami nebo monorailem.

Protože ale jsou prázdniny, tak začněme napřed malou procházkou po Stripu. Starosphere Tower je se svými 1149 stopami (350 m) nejvyšší samostatně stojící rozhlednou ve Spojených státech. Kromě hotelu a kasína můžete vjet na vyhlídkovou plošinu z níž je úžasný výhled na celé město i blízké okolí, kouzelné to je v podvečer, kdy se slunce schovává za hory (Spring Mountains) a město pod vámi se rozsvěcí. Ti, kteří se nebojí výšek mohou ve 108. patře vystoupit ven a užít si některou z atrakcí: Šílenství, X-Scream nebo Big Shot. Pokud neradi jezdíte dolů výtahem, můžete si skočit. Tesaury Island představí pár scén s piráty, nechybí souboje, pirátů ale i lodí. Před Mirage na vás čeká sopka – důmyslná hra ohně a vody. Venetian je pro Američany, kterým se nechce až do Benátek – tady se mohou projet i na gondole uvnitř i vně hotelu. V Caesars Palace si mnozí návštěvníci nenechají ujít vystoupení delfínů, bílých lvů a tygrů. Milovníci starých aut jistě zavítají do Imeprial Palace.

Druhou polovinu procházky nelze začít nikde jinde než před hotelem Bellagio – přesto, že Las Vegas je městem v poušti, je před hotelem velká vodní plocha, kterou večer co večer v pravidelných časových intervalech oživuje hra vody, světel a hudby. Pohodlní Američané, kterým se nechce moc cestovat, mohou pak jen přejít bulvár a budou v Paříži – i s replikou Eiffelovky a upoutané montgolfiéry. Milovníci adrenalinových zážitků si jistě nenechají ujít jízdu na venkovní dráze (a nejlepší je sedět v první řadě), kterou navrhli architekti kolem hotelu New York New York. MGM Grand ve svém zadním traktu skrývá zábavní park (něco ve stylu malého Disneylandu). Za elegantní černou pyramidou Luxoru je poslední z velkých rezortů – Mandalay Bay, s velkým akváriem plným žraloků.

Jste ale ve Spojených státech, takže tam jsou pravidla, na rozdíl od Česka, poněkud přísnější. Hazard zde mohou provozovat až ti, kteří dovrší jedenadvacet let. Pokud se pohybujete kolem této hranice, tak jste zpravidla v kasinu osloveni ochrankou, požádáni, abyste prokázali svůj věk – a pokud věkový limit nesplňujete, jste velmi slušně, ale velmi důrazně z prostoru herny vykázáni. Traduje se, že si táta vzal do kasina svého nedospělého syna a nechal ho zatáhnout za páku „jednorukého bandity“. A vyhrál první cenu a jackpot – přes několik milionů dolarů. Z kamerového systému ale management hotelu zjistil, že za páku v daný moment nezatáhl otec, ale jeho syn, kterému ještě nebylo 21, takže hotel výhru nevyplatil. Ale protože Američané by zpravidla bez dětí nikam nejeli, tak jsou zde dva rezorty zaměřené speciálně pro ně. Excalibuur evokuje starý hrad – najdete v něm i velký sál, v němž se pravidelně pořádají rytířské turnaje, a Circus Circus asi není třeba představovat – v jeho útrobách se skrývá i cirkusové šapitó, ve kterém probíhá cirkusový program téměř po celý den. Ti trošku starší si pak mohou užít zábavy v dostavěném Adventuredome. Děti a mládež zde nevyhrávají peníze, ale kupóny – a ty si nakonec vymění za hračky (takže občas potkáváte mládež s plnou náručí plyšáků nebo děti s medvědy pomalu většími, než ony samy). A v hotelu Circus Circus je i nejpopulárnější bufet z celého Las Vegas – nízké ceny, relativně velký výběr – a tím pádem před vstupem většinou i velká fronta. Když potom vidíte, co si jsou schopni Američané naložit na jeden talířek, tak se nestačíte divit.

Ti, co chodí po horách mi dají asi za pravdu, že než pohodlná chůze mírně kopcovitým terénem, je pomalá chůze s pravidelně nepravidelnými zastávkami daleko únavnější, i když těch kilometrů nenachodíte tolik. Takže se znavení turisté začínají rozhlížet po nějaké dopravě. Ponechme stranou taxíky – ty jsou oproti Česku téměř za směšné ceny a s velmi dobrým servisem – a podívejme se, co se nabízí jiného. Můžete využít autobusy místní dopravy. Přesto, že většinou na linkách po městě je hodinový interval, Strip a Downtown (starou část s hernami) spojují dvě linky: Strip & Downtown Express (s hybridními kloubovými autobusy) a DEUCE on The Strip (s patrovými autobusy, které vám na venkovním nosiči před řidičem převezou i kola), jezdící v intervalu 15 až 20 minut. Pomalu ale jistě vytlačují historické „trolley“. Ten pro některé má ale své "historické" kouzlo a na rozdíl od monorailu jezdí centrem dění.

Mezi některými hotely se můžete (zdarma) svézt buď pozemní lanovkou mezi Treasure Island a The Mirage (interval 10 až 15 minut) nebo monorailem mezi hotely Bellagio, Monte Carlo a novým City Center (interval 7 až 15 minut) nebo "vláčkem" mezi Excaliburem a Mandalay Bay (interval 5 až 10 minut). Tyto „vláčky“ jsou tu pro vaše pohodlí, aby Vás přitáhly do těchto hotelů…

Pak je to ještě jeden monorail. Začalo to nenápadně – v roce 1993 se propojily hotely Bally´s a MGM Grand (mezi nimi byla jen malá kasina nebo pozemky připravené pro další výstavbu). Moniorail měl tehdy délku 1,6 km a vozil cestující zdarma. Pozoruhodné je, že to byl vlastně první společný podnik řešený dvěma konkurenčními kasiny. V roce 1997 upravil stát Nevada svou legislativu tak, aby umožnil soukromým společnostem vlastnit, provozovat veřejné nadzemní dráhy a vybírat za jejich užití jízdné. V roce 2000 byla založena nezisková společnost Las Vegas Monorail Company (LVMC) a ta formou franšízy převzala stávající úsek mezi oběma hotely, který se stal zárodkem pro další rozvoj sítě.

V témže roce byla podepsána smlouva s kanadskou společností Bombardier na návrh a stavbu další části monorailu. První část výstavby jednokolejky byl nejsledovanější projekt v Nevadě. Předcházela mu veřejná slyšení, která se konala v průběhu tří let, ale i mnoho nezávislých zkoušek. Projekt nakonec dostal zelenou a na nákladech (65 milionů dolarů) se nepodílely žádné veřejné zdroje.

V roce 2004 se pak dokončil další úsek, takže monorail má nyní 7 stanic a je dlouhý 6,4 km. Otevřen byl v červenci, ale pro velké množství technických problémů musel být v září uzavřen a opravy probíhaly až do prosince. V provozu je devět čtyřvozových jednotek INNOVIA Monorail 200 z lehké kompozicové skořepiny. Ty se mohou pohybovat rychlostí až 80 km/h. Bombardier má s LVMC uzavřenu smlouvu na pětiletý provoz a servis, která se může ještě dvakrát prodloužit.

Nevýhodou je, že nyní končí jednokolejka u rezortu Sahara, který je uzavřen a čeká na rozsáhlou přestavbu, Na monorail dolehla i současná ekonomická krize. Nižší počet návštěvníků a 30% snížení kongresové turistiky se projevilo v menším počtu přepravovaných osob a tedy i i nižšími příjmy. V roce 2007 bylo přepraveno 7 917 613 pasažérů a příjmy byly 30 352 305 dolarů. V roce 2009 už to bylo jen 6 005 024 cestujících a příjmy poklesly na 26 974 513 dolarů. Počátkem roku 2010 společnost požádala o ochranu před věřiteli. Soudu tehdy předložili doklady o tom, že dluh se pohybuje mezi 500 miliony až 1 miliardou dolarů a je rozložen mezi 200 až 999 věřitelů. Přitom aktiva byla odhadnuta mezi 10 až 50 miliony dolarů. Největším věřitelem byl Bombardier, kterému v lednu 2010 společnost dlužila 293 450 dolarů.

Problémy s financováním se podařilo vyřešit – snížila se zadluženost, někteří původní akcionáři snížili svůj podíl ve společnosti. V lednu 2013 již přivítali 55miliontou cestující. Další návštěvníky by mohl přitáhnout projekt kde by se měl přestavět prostor za resortem Flamengo. Kromě rozšíření ubytovacích prostor by zde mělo vyrůst obří „ruské“ kolo a návštěvníci, kteří k němu budou ze Stripu směřovat, budou muset projít kome heren, obchůdků, restaurací ale i kolem jednokolejky. A výhledy do budoucna? Prodloužit trať dále za MGM Grand, napojit univerzitu a letiště.

Monorail byl pojmenován po panu Robertu N. Broadbentovi, který se výrazně podílel na administrativních a finančních přípravách stavby. Zemřel ale v roce 2003 a tak se dokončení projektu, o který tolik zasloužil, nedožil.

Pokud vyrazíte do Las Vegas, tak určitě zkuste, jak se nějakým monorailem jezdí. Jestli přemýšlíte, jak se u monorailu přehazují "výhybky", tak se podívejte.

Zdroje: Bombardier, Federal Highway Administration, Las Vegas Review-Journal, Las Vegas Sun, Railway Technology, Wikimedia Commons: [1], [2], [3], [4], [5], [6], [7], [8], [9], Wikipedia