Beroun - Dnes vám přinášíme druhou část výsledků soutěže o Fotografii roku 2011 - hlasování odborné poroty. Soutěž letos probíhá ve spolupráci s časopisem FotoVideo. Odborná porota hlasovala ve složení: Alžběta Jungrová, Ondřej Neff, Pavel Scheufler, Jiři Siostrzonek, Rudolf Stáhlich, Jindřich Štreit, Miro Švolík a Kateřina Žlebková. Krátká představení porotců najdete v aktualitě.
Porotci vybírali mezi všemi fotografiemi nerozlišenými dle kategorií. Každý porotce dostal počet hlasů, který byl stejný jako počet nominovaných fotografií (tj. 233), a které dle svého soudu rozdělil mezi fotografie. Maximální počet bodů, které mohla dostat jedna fotografie nebyl nijak limitován. Stejně tak nebyl limitován počet snímků, které mohl porotce ohodnotit. Snímek, který obdržel nejvíce bodů, získal Cenu odborné poroty.
Kromě toho mimo soutěž mohl každý porotce napsat komentáře k soutěži či jednotlivým fotografiím. Nemuselo se přitom jednat o fotografie, které považoval za nejlepší. V komentářích mohli porotci nejen chválit, ale i upozorňovat na věci, které by dle jejich názoru bylo možno zlepšit.
Cena odborné poroty
Letošní Cenu odborné poroty získávají opět dvě fotografie: Drahoš Švestka se snímkem Lidé a jejich stroje a Martin Válek s fotografií Pohádka o zcela maličké lokomotivě. Obě získaly prakticky stejný počet hlasů.
Níže je uvedeno pořadí na prvních deseti místech hlasování odborné poroty. Kompletní výsledky včetně hlasování jednotlivých porotců najdete na zvláštní stránce.
Alžběta Jungrová
Jako fotografka se specializuje na náročné reportážní a dokumentaristické projekty v rozvojovém světě. V minulosti mj. fotografovala překupníky heroinu v pákistánském Chajbarském průsmyku, vrakoviště lodí v Bangladéši, útulek pro HIV pozitivní děti ve Vietnamu, železniční provoz v Kambodži nebo pouliční nepokoje v Pásmu Gazy. Opakovaně byla oceněna v soutěži české novinářské fotografie Czech Press Photo a dvakrát získala ocenění UNHCR.
Komentář porotce:
Trochu mě překvapilo, jak jsou si všechny fotografie podobné a chyběla mi větší kreativita autorů (líbily by se mi třeba portréty lidí, kteří na dráze pracují dlouho). Fotky, které jsem vybrala, mě zaujaly atmosférou a světlem, kterou podle mě vybočují mezi ostatními.
Ondřej Neff
Novinář a spisovatel. Absolvent Institutu výtvarné fotografie, autor řady fotografických příruček. Od roku 1999 vydává webový deník Digineff.cz. Vede fotografickou školu Dílna.
Pavel Scheufler
Fotograf, historik fotografie a lektor kurzů digitální fotografie je autorem či spoluautorem 38 fotografických publikací, uspořádal na 50 fotografických výstav a napsal stovky článků a studií. Píše rubriku Jak na to pro časopis FotoVideo. Přednáší dějiny fotografie na FAMU.
Michal Kupsa, L-4657 - Čistá kompozice, jemně až surrealisticky absurdní. Důležitým prvkem je tam sloup, bez něho by snímek byl plochý, postrádal by “první kompoziční plán”. I volný prostor před lokomotivou je v pořádku, snad jen mezi mašinou a sloupem mohlo být více místa…
BBvK, 498.022 + 387.043 - Mám slabost pro parní lokomotivy, tudíž jejich zobrazení ve mně vyvolává zvláštní nostalgii… Exponováno ve správný okamžik, na správném místě! Lepší prokreslení zeleně by se jistě dalo softwarově provést. Také polarizační filtr by možná trochu pomohl. Gratuluji !
Trainmaniak, Ztracen v mlze - Promyšlený záběr a je lhostejné, zda jde o reálnou krajnu, nebo o modelovou železnici. Snímek vzbuzuje emoce, navozuje pocit, je technicky správný, komponovaný, "vymyšlený, jak říkají někteří kolegové, není náhodný a to vše je dobře.
Jiři Siostrzonek
V letech 2001 - 2006 studoval v doktorském programu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor sociologie - andragogika a v roce 2004 absolvoval stáž na Jagellonské univerzitě v Krakově. Přednáší na polských univerzitách v Poznani, Katovicích, Krakově, Vroclavi. Působí jako externí pedagog na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Externě vyučuje na Univerzitě T.Bati ve Zlíně. Je zástupcem vedoucího Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Od roku 1993 přednáší vizuální sociologii a psychologii umění na Institutu tvůrčí fotografie, pro Ústav společenských věd FPF SU připravuje přednášky a cvičení ze sociologie kultury a animace kultury. Je spoluautorem fotograficko-sociologických projektů „Lidé Hlučínska 90. let 20. století“, „Zlín a jeho lidé“, „Opava na prahu nového tisíciletí“. Spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem v Ostravě. Scénáristicky a redakčně se podílel na hodinových filmových dokumentech „Jindra ze Sovince“ o Jindřichu Štreitovi, o studentech DAMU „Zlomvaz“. Společně s A. Koudelou je autorem námětu k filmu „Sloužil jsem ve Wehrmachtu“ a spolupracuje na dalších publicistických a dokumentárních projektech.
Richard Weber, šraňky - Dynamika, rychlost, nebezpečí… Podstata současné vlakové dopravy…
Drahoš Švestka, Lidé a jejich stroje + Josef Chvosta, 434.2224 - Nostalgie starých časů, poctivého řemesla, hrdost na práci, pozitivní symbióza stroje a člověka, nenávratná romantika… Prožitek z dětství.
Rudolf Stáhlich
Vystudoval VŠCHT v Praze - Dejvicích a postgraduálně VŠE v Praze. V roce 1990 se stal spoluzakladatelem časopisu Reflex. V devadesátých letech absolvoval řadu stáží v renomovaných zahraničních vydavatelstvích, reklamních a PR agenturách. Podílel se do současnosti na vzniku a redesignech více než šedesátidvou českých i zahraničních tiskových a internetových médií. Šéfredaktorem časopisu FotoVideo je jedenáct let.Jindřich Štreit
Od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a na romskou tematiku. Od roku 1991 pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Brazílii, Moldávii, Rakousku, Německu, Japonsku, Číně, Maďarsku, Rusku (Burjatsko, Krasnodarský kraj, Ingušsko, Čečensko), ale také v České republice (Ženská věznice, Břevnovský klášter, Lidé olomouckého okresu, Lidé Mikulovska, Cesta ke svobodě, Lidé Třineckých železáren, Mezi námi, Za oponou, Spolu, Cesty života, Lidé mého kraje – Bruntálsko, Ocelový svět, Tichá nemoc, Vítkovice, Hledat anděla, Lidé Vítkovska). Připravil více než 900 autorských výstav a mnoha kolektivních se zúčastnil. Vydal 28 knih, je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách a bylo o něm natočeno několik filmů. Vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze v letech 1991–2003, kde pedagogicky působil, se v roce 2000 habilitoval a stal se docentem pro obor fotografie. V roce 2009 získal profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Drahoš Švestka, Lidé a jejich stroje - Pro mě je nejdůležitější člověk a jeho vztah k danému prostředí.
Jan Oliva, Malý cestující - Propojení člověka s krajinou a technikou.
CityLizard, Šmudla se koupe - Pěkná moderní, současná fotografie s vtipem.
Miro Švolík
Narodil sa v roku 1960 v Zlatých Moravciach na Slovensku. Fotografiu študoval 4 roky v Bratislave na Strednej umelecko-priemyselnej skole a 6 rokov na Katedre fotografie na FAMU v Prahe. Od roku 1988 pracuje ako umelecký fotograf v slobodnom povolaní. Žije v Prahe. Od roku 2009 vyučuje na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave, kde je vedúcim Ateliéru kreatívnej fotografie. V roku 1990 získal cenu ICP v New Yorku (Young Photographer, Sixth Annual Infinity Awards, International Center of Photography). Od roku 1984 usporiadal približne 60 samostatných fotografických výstav a zúčastnil sa na približne 200 skupinových výstavách. Svoje fotografie vystavoval v rôznych krajinách Európy, niekoľko krát v USA. V roku 2005 vyšla kniha s jeho čiernobielymi analógovými fotografiami, s názvom Cesta do středu. Rád fotografuje z vtáčej perspektívy a fotografie vytvára často spôsobom koláže a montáže. Posledné 4 roky foto-montáže vytvára aj v počítači. Jeho najnovšie digitálne fotografie vyšli v roku 2010 v katalógu s názvom Veľká žena malý muž.
Komentář porotce:
Fotografie, ktoré som dostal k hodnoteniu, sú naozaj pekne. Skoro na všetkých záberoch vidím krajinu, v ktorej ide vlak, často s parnou lokomotívou. To je v poriadku…
Všimol som si ale aj, že niektoré fotografie boli trochu iné. Napr. dieťa pozerá cez okno vlaku von, človek je pri práci na železnici, atď. Takže je možné, že súťažiaci mohli poslať do súťaže aj takýto druh fotografií. Je otázka, že prečo ich bolo tak málo, v pomere k fotografiam vlaku v krajine. Veď na železnici sa deje tak veľa zaujímavých vecí, vzniká toľko zaujímavých situácií…
Takže sa mi zdá, že je tu ešte veľký priestor aj pre iný druh fotografií, ako je záber parnej lokomotívy v krajine. Bola by škoda to v budúcnosti nevyužiť…
Kateřina Žlebková
Malířka, kreslířka, editorka. Studia: u Z. Kučery a J. Ruska na katedře výtvarné výchovy PF Ostravské univerzity. Do r. 2001 vysokoškolská a středoškolská pedagožka (PaedDr.). Rozsáhlá editorská práce v oblasti literatury. Od r. 2002 vede s manželem (sochařem Jiřím Žlebkem) společnost AŽ-ATELIÉR ŽLEBEK, kde se podílí na designu a interiérové tvorbě, návrzích a rekonstrukcích obytných, výstavních a firemních prostor. Volná výtvarná tvorba: kresba a malba. Převažuje figurální tematika a portréty, veduty měst. V abstraktní tvorbě se inspiruje geologií. Obrazy signuje K. Žlebek. Účast na výstavách v Galerii Caesar v Olomouci. Mezinárodní bienále kresby Plzeň 2010. Členka Unie výtvarných umělců ČR.
Martin Válek, Pohádka o zcela maličké lokomotivě - Zachycením struktur, prostorových plánů a také prvků vytvořených lidmi připomíná Dürerovu nebo Bruegelovu kosmickou krajinu. Rafinovaná kompozice, mistrovská práce se světlem. Nejde o malebnost, spíš o vznešenost. Což je pojem dynamičtější. Vznešeno nám dává podle Kanta nahlédnout za přírodu směrem k transcendentálnímu základu světa. Téměř anekdotický detail malé lokomotivy vzbuzuje libost. Vše je v tak úžasné míře. I ten radostný strach, který ke správnému „vznešenu“ patří.
Tomáš Kubovec, X rot d 9213 - Kolo frézy nabývá až symbolického významu. Grafické linie mění v akční malbu. Kde asi stál fotograf, který nám poskytl tak zajímavý pohled?
Výherci Ceny odborné poroty a medailisté v jednotlivých kategoriích hlasování uživatelů ŽelPage získávají diplomy, které opět navrhl architekt Vlastimil Sýkora.
Díky spolupráci s magazínem FotoVideo byly fotografie vítězných autorů obou částí naší soutěže v říjnovém čísle tohoto časopisu otištěny.
Alespoň někteři si uvědomují, kde je chyba. A uvědomit si chybu je první podmínkou k její nápravě a dalšímu vývoji. Takže jsem mírný optimista:-)
http://www.zelpage.cz/zpravy/8217
Občas je zábavné srovnání hodnocení fotek, vybraných odbornou porotou, uživateli zdejší galerie. Zjednodušeně by se dalo říct, že "lidi" chtěl velký barevný mašinky, jak říkáme, "železniční porno".
Chápu, že pěkné fotografie s nápadem jsou časové náročné - čekání na ten správný čas/podmínky/místo. Alespoň u mě to funguje, od prostého cvakání už trochu přemýšlím jak svoji tvorbu odlišit a mít něco jiného, než ostatní. A doufám, že nebudu jediný, kdo hledá něco více...
Když si tak vzpomenu na fotky, kterými jsi chtěl "obohatit" zdejší galerii a čtu co píšeš, tak se musím jen hořce pousmát a myslet si něco o tom, že někteří lidi si nevidí do huby.
Vyfotit barunu na Ramzový (brejláka u Suchovršic, hydru v Kropici nebo banána v Bezpráví), to jsou jen šablony. Stačí najít to správný místo, nastavit správný ohnisko, expozici, a počkat až to přijede do záběru. S lehkým tréninkem to zvládne prakticky cvičená opice. Pak to pořádně zeditovat a úspěch je zaručen.
Vyfotit něco, v čem bude nápad, to už chce trošku přemýšlení. A to bolí, jak často rád říkávám. To se musí vidět, vidět se to musí umět a to je velmi těžké, obzvláště pokud je mozek trénován šablonama. Každej umí popsat, jak se přesazujou růže, ale ne každej umí o tý růži napsat báseň. Navíc fotky s nápadem, ze života, s lidmi, momentky, tyhle všechny fotky mají jeden společný jmenovatel, a tím je kouzlo okamžiku, nestabilní herci. Aby fotka měla příběh a mluvila sama za sebe, to se prostě musí povést, a to se zkrátka nepovede vždy. Navíc ultras radši budou fotit bardotu v oblouku u Svárova, než aby si ve stanici vyfotili mávající výpravčí v protisvětle, nebo co já vím. Baruna u Svárova je totiž lepší porno, přesně pro ultras. Nenaděláš nic.
http://www.zelpage.cz/fotogalerie.php?search=draho%C5%A1
Nikdo nikomu nebrání nafotit skutečně originální záběr a pokud to nebude umění pro umění, není důvod to do galerie zařadit. Momentálně mi na stole leží 21 fotek, z toho je 15 fotek vlaků a 6 fotek mimo tuto kategorii. Z těchto šesti je jeden obligátní paning, v galerii už asi třicátý osmý, jeden člověk při práci (ten na to má), jeden pokus o zakomponování zvířete a tři historické fotky kolejí svou povahou spíš do článku. To se pak těžko obohacuje galerie desítkama originálních záběrů týdně, když prostě není z čeho brát.
Můj příspěvek směřoval k tomu, že pokud má vedení galerie zájem posouvat ji někam dál, jak naznačují někteří členové odborné poroty a i oni sami touto soutěží, pak by se právě oni mohli chopit toho pomyslného "vesla". Tak jako se mnozí naučili podle fotek na ŽP sázet mašiny do zlatého řezu s nasvíceným čelem i bokem a sem tam se i pokusit o nějaký experiment v protisvětle nebo při západu slunce, by se mohli i naučit dívat se kolem sebe a fotit železnici "trochu jinak". Že je to věc řádově obtížnější a náročnější, o tom samozřejmě nepochybuju:-).
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.