..: Solární energie na železnici :..

Trakční vedení, foto: Martin Pitřík Evropa — Se zájmem jsem si přečetl článek od pana Michala Černého, který vyšel 29. srpna 2012 v internetovém magazínu o vědě a technice VTM. Článek se zabývá využitím obnovitelných zdrojů, a to především solárních článků, v železniční dopravě. Ač jsem článek přečetl několikrát, nalezl jsem vždy jen klady o použití solárních panelů. I většina dalších článků pojednávajících o ekologii ve výrobě elektřiny mluví ve prospěch získávání energie ze slunce. Pojďme se tedy na danou problematiku podívat hlouběji a zhodnotit klady a zápory.

Panely v Újezdu u Uničova, foto: Martin PitříkV dnešní době je solární energie prosazována jako nejlepší ekologický způsob získávání elektřiny. Již několik let nejen v ČR běží propagační kampaň na podporu slunečních elektráren, nehledě na jejich finanční podporu a nutnost vykupování energie z obnovitelných zdrojů. Jako hlavní argument je vždy považován fakt, že po instalaci nemá solární článek žádné emise oxidu uhličitého. Ano, tato skutečnost je opravdu nepopiratelná, avšak nijak nevypovídá o celém procesu výroby a funkčnosti solárního panelu.

Jak to vlastně funguje?

Princip činnosti solárního panelu, foto: www.elmetr.czZprvu se pokusím lehce nastínit princip funkce solárního panelu. Jedná se o velkoplošný PN přechod, který je vyrobený technologií tenkých vrstev. To znamená, že se na předem vyrobenou vrstvu čistého křemíku nanese pomocí epitaxe druhá velmi tenoučká křemíková vrstva. Tyto dvě nadotované polovodičové vrstvy vytvoří mezi sebou vyprázdněnou oblast, chcete-li PN přechod, který zamezí průchodu elektronů. Vystavíme-li tuto nanesenou vrstvu slunečnímu svitu, dochází k vnitřnímu fotoelektrickému jevu a elektron, nabuzený dopadajícím fotonem, získá energii potřebnou k překonání vyprázdněné oblasti PN přechodu. Jakmile se elektron ocitne ve druhé vrstvě, dostane tendenci vrátit se zpět na původní místo, ale nemá již dostatečnou energii na to, aby znovu pronikl bariérou PN přechodu. Jediná cesta zpět tedy vede vodičem, kde na elektron čeká spotřebič.

Porovnání emisí z černouhelné tepelné elektrárny, jaderné elektrárny a solárního článku, foto: Martin Pitřík1 MWh energie vyrobené v černouhelné elektrárně uvolní cca 1000 g CO2 a asi 400 g SO2 (do tohoto čísla je také započítána výstavba elektrárny). 1 MWh energie z jaderné elektrárny vypustí do ovzduší cca 50 g CO2 a 60 g SO2 a do třetice 1 MWh vyrobena solárním článkem uvolní 170 g CO2 a 400 g SO2. Zde je samozřejmě brána v potaz výroba, neboť solární článek nemá po instalaci žádné emise. Je tedy na místě si položit otázku, zda 400 g SO2 (mimochodem způsobuje kyselé deště) není horší než 1000 g CO2. V poslední řadě je problém likvidace solárního článku. Životnost jednoho panelu je cca dvacet let, poté bude nutné jej zlikvidovat. Právě likvidace se provádí pomocí dnes stále nedořešené metody, při níž dochází k dalšímu uvolňování siřičitanů a polychloridů do ovzduší.

Posledním problémem je skutečnost, že článek vyrábí elektřinu přibližně do 60 °C, poté přestává zcela fungovat, což značně omezuje jeho výdajnost v letních dnech. Dále je zde skutečnost, že z celkem 8760 hodin v roce je v našich končinách panel slunci vystaven necelých 2000 hodin, které jsou navíc nerovnoměrně rozloženy do celého roku. Tato kolísavost způsobuje nestabilitu celého zdroje získávání energie, a je jen otázkou času, kdy současné sítě založené převážně na energii ze solárních panelů začnou kolabovat.

Jak tedy může autor článku říci, že získávání elektřiny ze slunce je ekologické? Ano, musím připustit, že žádný ze způsobu výroby elektrické energie není 100% čistý, ale solární články určitě nepatří ke vhodnému způsobu získávání energie ve velkém.

Pohled do Evropy

Střecha tunelu pokryta panely, foto: ČT24Vraťme se nyní k železniční dopravě. Ve výše citovaném článku je zmíněna vysokorychlostní železnice v Belgii. Zmínka je i doplněna videem, na kterém můžeme vidět betonový tunel vybavený solárními panely dlouhý několik kilometrů. Solární napájecí systém dle dostupných informací za rok dodá energii přibližně pro 4000 souprav, a navíc je touto energií napájena i infrastruktura železnice. Avšak ne všude jsou pro podobné projekty podmínky, jako v případě rychlostní železnice z Paříže do Amsterdamu. Tunel, který zde posloužil jako těleso pro vybudování solární elektrárny, zde byl zřízen již dříve z důvodu ochrany lesa. Z tohoto důvodu nebylo potřeba kácet stromy, které by ohrožovaly bezpečný provoz na železnici. Ale jak tedy efektivně a ekologicky postupovat v případě jiných železničních tratí?

Umístění panelu na střeše vagonu, foto: Fakulta strojní, VŠB-TU OstravaDalší experimenty se solárními panely v železniční dopravě proběhly v Itálii, kde společnost Trenitalia instalovala solární panely na střechy pěti osobních vozů, tři nákladních vozů a dvou lokomotiv. Solární panely zde však neslouží k pohonu vlaku, ale k dobíjení akumulátorů pro napájení pomocných zařízení. V případě osobních vozů se jedná o klimatizaci a osvětlení, u nákladních vozů je energie použita k zabezpečení převáženého zboží. Také se zde uvažuje o využití protihlukových stěn, které by se zakryly solárními panely a přispívaly by energii do trakčního vedení. Že by to byl důvod, proč se jinak nepříliš účinné a nevzhledné protihlukové bariery staví v tak velikém počtu?

Koncepci využitelnosti obnovitelných zdrojů v železniční dopravě chtějí i německé dráhy, které do roku 2014 chtějí z 28 % pokrýt svou spotřebu z obnovitelných zdrojů a do roku 2050 se chtějí obejít bez jakýchkoliv uhlíkových emisí! Ptám se tedy jak? Ať již budou získávat energii odkudkoliv, tak emise budou (třeba ne ve velké míře oxidu uhličitého, ale jiných látek, které přírodě neméně škodí).

ČR má první "solární" přejezd

U nás je solární energie pro přímý pohon vlaků nepoužitelná. V poslední době se však začínají objevovat jiné, smysluplné projekty, například napájení zabezpečovacích zařízení na železničních přejezdech. Jeden takový solární přejezd se nyní testuje na trati Humpolec – Havlíčkův Brod v km 15,664. Napájení zajišťuje 15 ks panelů namontovaných na střeše přejezdového domku o celkovém výkonu 75 W dodávajících 24 V k dobíjení akumulátorů, napájení LED výstražníků PZZ-RE a dvou kusů přejezdníků s halogenovými žárovkami (12 V, 5 W). V základním stavu je spotřeba zabezpečovacího zařízení plně kryta z panelů (případně z akumulátoru), avšak v případě déle trvajícího nepříznivého počasí se přepíná na dobíječ napájený z veřejné distribuční sítě. Pokud by se testovací provoz osvědčil, předpokládá firma AŽD montáž dalších takto vybavených přejezdů na vedlejší tratě s traťovou rychlostí do 60 km/h.

Přejezd u Humpolce, foto: AŽD Praha Přejezd u Humpolce, foto: AŽD Praha Elektronika přejezdu, foto: AŽD Praha

S autorem článku lze souhlasit, že železniční doprava je v současnosti ihned po chůzi nejekologičtějším způsobem dopravy, a to nejen z pohledu uniku emisí do ovzduší, ale i z pohledu zásahu do krajiny. Pokud bychom tedy připustili další ekologizaci a snížení energetické náročnosti, tak určitě nevidím primární cestu v solární energii. Daleko lepšími řešeními se mi jeví optimalizace jízdy vlaku (ať již školením strojvedoucích či pomocí AVV), rekuperace elektrické energie, modernizace infrastruktury či zvýšení podílu elektrifikovaných železničních tratí.

Solární energie jako taková je určitě zajímavým vynálezem, ale je třeba zvážit, kde se její aplikace vyplatí a způsobí méně škody než jiné způsoby získávání energie. Rozhodně lze uvažovat o využití v zabezpečovací technice či o montáži na střechy železničních vozů pro napájení pomocných zařízení. Jsem však zásadně proti výstavbám obludných betonových tunelů či protihlukových zdí jen za účelem montování „ekologických“ solárních panelů pro napájení celé infrastruktury a provozu. Stejně tak jsem proti pomalu nekontrolovatelnému rozmachu nejrůznějších solárních elektráren zabírajících ornou půdu, kde již nelze hovořit o ekologickém získávání elektrické energie.

Zdroje: Solární vlaky: Rychlost 355 km/h - VTM, envicrack, Fotovoltaika v dopravě, EnviWeb, AŽD Praha


Martin Pitřík | 4.10.2012 (13:00)
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Stavby a projekty

Další z regionu Evropa


  1 2 3 4 5 ... 7      Zpráv na stránku:   
05.10.2012 (16:29)  
V první řadě děkuji všem, kteří se připojili do diskuze a omlouvám se, že reaguji na vaše komentáře až nyní, teprve dnes jsem si všiml, že článek byl vydán. Pokusím se tedy reagovat.

Keprt: obrázek s emisemi pochází z přednášky na VŠB, podobné údaje jsem nalezl v článku od Adama Ligockého: Solární panely a ekologie. Bohužel i zde nebyl žádný vyčerpávající komentář, spíš jen taková poznámka, že solární energie není tak ekologická.

Racek: ano, i v článku se zmiňuji, že pro podobné zařízení je to vhodné řešení. Otázkou zůstává, zda se v budoucnu vyřeší úplná nezávislost takovýchto zařízení na distribuční síti.

Keprt: na stránkách Čezu jsem nalezl srovnání elektráren (taková propagace JE) a tam se uvádí emise SO2 na rok pro uhelnou tepelnou elektrárnu 11300 tun a 1900 t CO2. Zde však není započítána doprava apod., takže FV zde vychází jako čistý zdroj.

Pavel Randák: nepřu se s váma, ale i jiné udroje (viz výše) uvádějí emise SO2 vyší než CO2. Ano JE emise nevypouští, ale čísla opět berou v úvahu emise vzniklé při přípravě paliva (tudíž i zde se spotřebovává energie).

Phantom O5Z5: hodnoty jsou uváděny jako průměrné pro výrobu 1MWh, údaje o emisích při výstavbě jsou brány na běžnou dobu životnosti daného typu elektrárny.

Prolétl jsem to v rychlosti, na detailnější čtení bude čas přes víkend, pokud jsem někomu neodpověděl, omlouvám se a o víkendu to určutě napravím. Rád uvítám další dotazy a komentáře a přeji hezký zbytek dne.
05.10.2012 (16:15)  
Sočasná doba množivým reaktorům nepřeje (přece jen udržení reakce v nich v bezpečných mezích je náročnější). Všichni zainteresovaní vědí, že jaderná energetika postavená na štěpení pomalými neutrony je jen přechodná fáze, než přijde něco lepšího, asi řízená jaderná syntéza. Proto zatím nikdo neřeší, že dostupného uranu je relativně málo. Ale kdyby došel, dá se další palivo získat přepracováním toho vyhořelého, jen to zatím nikdo nedělá, neb je to dražší.
05.10.2012 (15:35)  
Keprt: Ač k JE mám blízko tak jaderné reaktory nejsou přímo můj obor, ale pokud si vybavuji, tak často skloňovaným rokem nástupu je rok 2030, takže snad polovina století by mohl být reálný odhad.
registrovaný uživatel Keprt 
05.10.2012 (15:02)  
s nástupem reaktorů nové generace se dá mluvit o zásobách na tisíce let

Mno, teď už zbývá je odpovědět na otázku, kdy ten jejich nástup do praxe nastane :o)

To neberte jako ekopropagandu, jsem jen realisticky uvažující, umírněný fanda jaderné energetiky.
05.10.2012 (14:53)  
Ondruch: sledoval jsem jen korekci Vašich prohlášení na adresu JE. Ono totiž jak již uvedl kolega níže, tak jak přeprava a skladování paliva pro JE i následně použitého paliva (které se dále nechá využít) je dnes dobře zvládnuta a opravdu se nejedná o nějaké obrovské objemy. A uran se těžil a stále i těží u nás a o nějakých nehostinných podmínkách se hovořit nedá. Co se týká zásob uranu, tak s nástupem reaktorů nové generace se dá mluvit o zásobách na tisíce let. Nutno dodat, že jako palivo pro JE nemusí být nutně jen uran.
05.10.2012 (8:42)  
Pavel Randák Děkuji za upřesnění.
A. J. Crowley Nemůžu souhlasit s jednou věcí a to, že se o tom v článcích o obnovitelných zdrojích nikde nepíše. Někde jste se to také přece dozvěděl :) Myslím to tak, že stejně jako můžete napat tendenční článek na jedno téma, můžete napsat i tendenční článek na téma opačné.
05.10.2012 (8:38)  
Ondruch:
Tuzemské jaderné elektrárny spotřebují ročně méně než 100t paliva a vyprodukují stejné množství paliva vyhořelého. Vzhledem k vysoké měrné hmotnosti uranu je toho jen pár m3. Nové palivo prakticky není lidem nebezpečné (dá se s ním manipulovat bez ochranných pomůcek) nicméně podléhá velmi přísnému dozoru hlavně z důvodu možného zneužití.

A. J. Crowley:
Napsal jste to pěkně, jen si dovolím upřesnit, že uhelná elektrárna nemůže jet v pohotovostním režimu při nulovém výkonu, jede na technologické minimum (okolo 50%), účinnost klesne asi o 1/3 náklady na výrobu vzrostou (musí se použít stabilizační palivo - plyn nebo olej), měrné emise vzrostou taky. Najet uhelnou elektrárnu trvá řádově hodiny, u jaderky to trvá řádově dny.
05.10.2012 (3:52)  
Ohledně emisí způsobených jednotlivými zdroji energie bych ještě přidal toto.
Energetická síť vyžaduje co největší stabilitu zdrojů energie. Není nutné, aby to splňovaly všechny jednotlivě, ale celá síť to splňit musí. Když už nic, máme zákony zachování energie.

Problém FVE (a větrných elektráren) tkví v tom, že mají extrémně rychlý náběh a také spád výkonu a je těžké je regulovat.
V praxi to tedy v ČR probíhá takto. JETe a JEDu pracují na plný výkon, OZE taktéž. Vodní elektrárny a uhelné elektrárny jsou v pohotovosti, či jedou na doplňkový výkon. V případě, že přestane foukat, či přijde mrak spustí se vodní elektrárny (náběh na plný výkon cca 3 min) a uhelné na plný výkon, přičemž kapacita všech vodních děl v ČR stačí pokrýt spotřebu pouze po dobu nutnou k náběhu uhelných elektráren.
V případě, že skokově naroste výkon OZE jsou uhelné elektrárny odpojeny a vodní díla též, či "honí vodu do kopce".

Suma sumárum: Pro bezpečný provoz OZE je nutné mít v záloze ekvivalentní množství zdrojů neobnovitelných. Navíc v režimu "v pohotovosti". pro uhelné elektrárny to znamená, že i když nevyrábí (jejich výkon pokrývají OZE) musí se udržovat v provozu. jejich účinnost je tedy 0, emise čehokoli na 1MWh je nekonečná. Bohužel toto se v žádném povídání o OZE neuvádí. Proč, nechť si každý domyslí sám.
registrovaný uživatel Rail-2005  mail  
04.10.2012 (22:29)  
V jádru věci velmi kvalitní článek! Ohledně konkrétních čísel emisní náročnosti výroby jednotlivých druhů elektrické energie by se sice dalo diskutovat, ale v principu je nesporné (alespoň dle mého názoru), že solární energie a i větrná je to nejhorší řešení.

U solární je problém s výrobou a likvidací křemíkových panelů u větrných zase s lopatkami, které jsou vyrobeny z uhlíkových kompozitů, různých pryskyřic a laminátů. Ekologická likvidace těchto materiálů rovněž není dořešena.

Výroba zmíněných materiálů je natolik energeticky a zdrojově náročná, že ve finále celková energetická bilance těchto elektráren velmi snadno přebije počáteční investice do výstavby jaderné elektrárny a v mnohých případech bude srovnatelná s dopady uhelné elektrárny.

Jaderná energetika je v současné době ve finále nejlevnějším a nejefektivnějším zdrojem el. energie i přes svá určitá rizika, protože se přeci jen pracuje s radioktivním materiálem.

Ale pokud se to umí, tak téměr nic nehrozí. A vězte, že zrovna u nás v ČR jsou jedni z nejlepších odborníků na jadernou energetiku na světě, naše 2 elektrárny patří (i přes výhrady EK) k nejlepším na světě. ČR má dostatek vlastního štěpného materiálu U 235 (zatím pouze nevyrábíme jaderné palivo, protože je to poměrně drahé, zatím se vyplatí jej nakupovat). ČR má špičkové geologické podmínky nezbytné k tomu, aby výroba jaderné energie byla bezpečná včetně potenciálního uložení jaderného odpadu. ČR má ambice stát se evropskou jadernou velmocí v mírové oblasti.

Za těchto předpokladů by bylo nanejvýš vhodné začít s masivní elektrifikací jak železniční sítě, tak výstavbou nových tramvajových a trolejbusových tratí v českých městech tak, abychom mohli náš budoucí potenciál efektivně využívat a postupně snižovat závislot na ropě a zemním plynu.
04.10.2012 (22:19)  
Ťululu Já si zase myslím, že přístup "oteplování je mi jedno, vedle bytu ledovec nemám" není správný a není úplně fér. My se přizpůsobíme, ale ne každý jiný organismus to tak rychle dokáže.
  1 2 3 4 5 ... 7      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2024 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko