Žilina/Hranice — Cestující v Česku je vyhlížejí už od ledna, teprve od pondělí se ale dočkají. Nebude jich sice šest, ale prozatím jen dva; nebude v nich působit JLV, ale prozatím SD Train Catering; a nebudou jezdit do Mnichova, Žiliny ani Wiener Neustadt, ale prozatím jen do Třince a Bohumína… nicméně, jsou tady. První dva zcela dokončené bistrovozy řady ARmpee včera večer přijely ze Slovenska do Prahy, odkud se dnes ráno vydaly do Bohumína k přípravě na zkušební provoz na pravidelných spojích Českých drah. Na první jízdu ve zcela „najbrtizované“ 1. třídě se tak mohou těšit cestující pondělního IC 580 Hutník z Třince do Prahy, za nímž bude následovat předpolední IC 542 Leoš Janáček. Ve zkušebním provozu první dva vozy setrvají do konce března.

České dráhy zadaly zakázku na modernizaci svých šesti kombinovaných bistrovozů z 80. let slovenské společnosti ŽOS Vrútky začátkem února 2009. V průběhu následujících měsíců byly všechny vagony BRm/BRcm postupně staženy z pravidelných oběhů a přepraveny do Vrútek, kde se podrobily jedné z nejrozsáhlejších rekonstrukcí, jaká se ve flotile národního dopravce kdy uskutečnila. Původní, 26,4 m dlouhé oddílové vozy s malým bufetovým oddílem a postranní uličkou byly přestavěny na kombinovanou konfiguraci velkoprostorové 1. třídy s 22 sedadly a prostornějšího bistrooddílu s barovými židlemi a dvěma půlkruhovými boxy na sezení. Samotný jídelní oddíl však od momentu, kdy jsme ARmpee viděli naposledy, doznal u výrobce určitých úprav, které patrně v detailu uvidíme až v pondělí v ostrém nasazení.

Nová šedá chlouba ČD s modrým pruhem na bočnici však není pouze o novém konceptu uspořádání interiéru. Modernizace v hodnotě téměř 35 milionů korun za jeden vůz jen na papíře přesahuje 11 stran textu – a z původního vagonu si v nezměněné podobě ponechává v podstatě jenom rozměry. Po opravě základní konstrukce vozu, která u jednoho kusu dokonce vyžadovala srovnání částečně zkrouceného hlavního rámu, byly vagonům dosazeny nové bočnice, čela, utěsněná okna s atermálními skly, nástupní a přechodové dveře, a to včetně nového laku v „restaurační“ verzi korporátních barev ČD. Původní podvozky GP200 pro rychlost 160 km/h byly upraveny a doplněny o magnetickou kolejnicovou brzdu, díky čemuž si teď v brzdících schopnostech nezadají s vozy Siemens. Na rozdíl od nich sice vozy ARmpee nejsou tlakotěsné, jejich konstrukce nicméně byla upravena pro provoz na rychlých tratích s vysokým podílem tunelů.

Stejně jako všechny novější modernizace vozů ČD pro mezistátní provoz, i řada ARmpee je vybavena funkční elektropneumatickou brzdou s přemostěním brzdy záchranné, 18žilovým UIC kabelem a digitálním řídicím systémem od společnosti UniControls. Nad rámec standardu však nové bistrovozy nesou na palubě i lokalizační modul GPS, propojený s informačními displeji a systémem dálkové diagnostiky vozu. Samotný informační systém je v prostředí ČD rovněž krokem vpřed: LED transparenty v oddílu a LCD monitory na představcích neustále zobrazují údaje o poloze vlaku, zastávkách, momentální rychlosti a venkovní teplotě. Kontrast je patrný zejména s jednotkami pendolino, kde se vytrvale propagovaný audiovizuální informační systém kromě hlášení omezuje pouze na nasměrování cestujících k bistru a nejbližšímu WC. Displeje na bázi oranžových LED nově nahradí tradiční cedule i na bočnici vozu a posledním hřebíkem do rakve klasického papírového značení je elektronický rezervační systém, jenž vyznačuje aktuální místenky s pomocí VFD nad jednotlivými sedadly.

Sedadla samotná doznala od veřejné prezentace v Brně očekávané změny v podobě nasazení čalounění v barvách Najbrt. Jedná se o klasickou kombinaci béžové a tmavě modré, jakou známe z vozů opravených u Janozy CZ, a která je, z nějakého důvodu, u ČD vnímána jako vhodný symbol 1. třídy. Potah s půlenými kolečky, jaké si na Silvestra mohli na pozadí našich stránek dosytosti užít všichni návštěvníci ŽelPage, tak pokrývají veškerou čalouněnou plochu standardních sedadel typu Borcad SEL, s výjimkou opěrek rukou, vyvedených v najbrtí modré. Poněkud nenápadnější změnou je doplnění modrých madel na okraj sedadel u středové uličky. S podobným prvkem se lze setkat třeba u nových vozů ZSSK řady Bmpeer, ač bylo dosud v dálkové dopravě poněkud netypické. Pravděpodobná argumentace za tímto rozhodnutím je očekávaná zvýšená frekvence v uličce, bude–li vůz v soupravě zařazen „bistrem na konci“. Mimo těchto případů však určitě nejeden cestující ocení možnost něčeho se přidržet při průjezdu výhybek těsně před zastavením u nástupiště. Zbytek vnitřní výbavy zůstal v podobě, jakou známe z MSV, včetně absence koberce.

Modernizace nadvakrát

Když jsme o plánech na modernizaci bistrovozů psali poprvé, očekávalo se dokončení celého procesu ke konci jízdního řádu 2008/2009. Vozy ARmpee se již v průběhu minulého roku stabilně objevovaly v návrzích řazení spojů pro nový jízdní řád, přičemž s nekompletní sérií se vážně počítalo již na prosinec. Téměř dokončený prototyp vagonu měla veřejnost možnost vidět v září na MSV, načež se vůz 001 odebral zpět do dílen ke svému dokončení. Vedle zatím nedodělané barové části změna očividně čekala i sedadla, která byla v důsledku technických potíží s potahovou textilií na veletrhu k vidění provizorně ve vizuálu ZSSK. S nástupem nového jízdního řádu se termín ostrého nasazení bistrovozů posunul na 10. ledna 2010, ačkoliv už po svátcích začalo být jasné, že ani tento termín se nestihne. Dodatečných úprav na řadě ARmpee nakonec bylo víc, než mohl kdokoli očekávat. Jak moc víc? Dost na samostatnou zakázku.

Koncem února letošního roku České dráhy v tichosti zadaly výrobci ŽOS Vrútky dodatečný kontrakt v hodnotě 3,6 mil. Kč, jehož náplní má být „provedení nezbytných dodatečných dodávek a prací v rámci modernizace osobních železničních vozů řady BRm/BRcm v.č. 234, 239, 241 a 235 na řadu ARmpee61, které jsou nezbytné pro provedení a řádné dokončení modernizace osobních železničních vozů řady BRm/BRcm na řadu ARmpee61“. Dodatečná 900tisícová investice do každého ze zbylých čtyř vozů původní série je pravděpodobně důsledkem postupných úprav dvou prototypů, které si, podle různých zdrojů, v uplynulých třech měsících vyžádal jak provozovatel stravovacích služeb, tak předběžný hygienický audit. Připomeňme ale, že podobným procesem úprav před rokem procházela i osmikusová série jídelních vozů řady WRRmeer ZSSK, jež shodou okolností vznikly rovněž rekonstrukcí vagonů BRcm. Tyto změny se u slovenských příbuzných dotkly prakticky výlučně kuchyňské části vozu, a lze tedy předpokládat, že i v případě chlouby ČD viditelná vylepšení doznal právě oddíl bistra. V průběhu přepravy do ČR bohužel nebyla možnost do mobilního bufetu nahlédnout, a tak se o novinkách patrně dozvíme v pondělí.

Tak jsou tady

Řada ARmpee je tedy v provozu. Zatím na zkušebním turnusu a mimo svých plánovaných výkonů (což je kuriózní mj. proto, že v případě nasazení na EC 128/129 Hradčany by se minimálně jeden z prototypů každý večer dostal velmi blízko ke své domovské dílně). V průběhu svého převozu na soupravě Ex 141 Beskyd vozy 61 54 85-71 001-1 a 61 54 85-71 002-9 zároveň absolvovaly, v doprovodu techniků, svou technickou zkoušku na rychlost 160 km/h, již v pátek předcházela samostatná projížďka rychlostí 120 km/h z Vrútek do Liptovského Mikuláše a zpět. Kompletní půltucet moderních bistrovozů bychom na jejich náležitých výkonech měli, podle aktuálního plánu, vidět od 13. 6. 2010, kdy vstoupí v platnost 2. změna jízdního řádu.

Šest vozů sice výrazněji nezahýbe žalostným stavem vozového parku ČD pro dálkovou dopravu, budou ale jistě mít výrazný lokální dopad na konkrétní spoje, kde se objeví. Jednak díky tomu, že na těchto výkonech nabídnou širší škálu občerstvení, než jakou uveze vozík minibaru, doplňovaný jednou za tisíc kilometrů; hlavně ale proto, že budou znamenat klimatizovanou 1. třídu se všemi standardními vymoženostmi, což bude velkým plus zejména na spojích do Žiliny, kde v současnosti 2. třída paradoxně „jedničku“ mnohdy kvalitativně převyšuje. Kdyby ale nic jiného, zůstanou vozy ARmpee navždy v paměti alespoň jako první velkoprostorová řada s interiérovým designem Najbrt – ať už je subjektivní postoj k béžovým kolečkům jakýkoliv.

Zdroj: ŽelPage; fotografie © Juraj Kováč, Josef Petrák