Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
25. ledna 19:42, Ostrava — „Zabalená v dece, s ponožkami na nohách, svařákem vedle sebe a s kruhy pod očima, sedím doma a snažím se přesvědčit své tělo, že už může začít produkovat teplo…“
Letošní zima železnici nepřeje. Kromě obvyklých překážek ve formě technických závad a nehod na přejezdech vlakovou dopravu sužuje i velmi nepříznivé počasí. Všechny tyto faktory mají za následek situaci, která před týdnem postihla provoz na 3. koridoru – a když se k nim připojí ještě sebevrah a poruchový autobus náhradní dopravy, začne se odehrávat scénář, jaký minulou neděli zažila i naše čtenářka Kristýna Pravdová při večerní cestě z Prahy do Ostravy. Posádka pendolina, kterým jela, přitom v ten den potkala pouze drobné potíže v žst. Rudoltice v Čechách, kde ráno nákladní vlak strhl trolej a zůstal stát na třebovickém zhlaví. O to víc mimořádných událostí čekalo na večerní obrat SC 513, jenž svou jízdu nakonec ukončil již v Hranicích na Moravě s 205 minutami zpoždění. Ani to ale pro mnohé cestující nebyl konec zážitků, o něž nikdo z nich nestál…
Nejdříve před půl pátou mezi Poříčany a Úvaly selhalo zabezpečovací zařízení; asi čtvrthodinu nato přejel R 877 člověka sedícího na kolejích mezi Řečany a Zábořím nad Labem. Díky takto získaným 90 minutám zpoždění pak pendolino potkala čerstvá výluka prasklé traťové koleje za Českou Třebovou. Vyhlídky na úspěšný dojezd do Bohumína se definitivně rozplynuly ve 21:10, kdy R 746 srazil člověka u Suchdola nad Odrou, kterým má SC 513 běžně projíždět již ve 20:08.
24. ledna 17:26, Praha hlavní nádraží — Sedím v pendolinu, SC 513, a zadýchávám okno se slovy: „Mám tě ráda“. „Vážení cestující, vítáme vás ve vlaku……Sehr geehrte Damen und Herren……“ – odjíždíme na minutu přesně. Otvírám knihu a vracím se zpět do smutného osudu Ivana Děnisoviče. Mínus 35? Taková kosa – to by chcíp i pes! Prochází slečna průvodčí a kontroluje mi jízdenku. I mně byl věnován úsměv se zvednutým obočím. Kristýna se stěhuje poté, co si ke mně nikdo nepřised. „Tak jak ses měla?“ moje první otázka. – „To víš, nebylas se mnou, tak nic moc,“ dostane se mi milé odpovědi. „Je tu horko, že? A to se nedá otevřít ani okno. Snad to potom vypnou.“ Postupně svlékáme mikiny a dvojité vrstvy ponožek.
18:00, pole - asi 18 km za Českým Brodem — „Vážení cestující, zastavili jsme z důvodu smrtelného zranění na trati. Plánovaná doba zdržení bude asi 40 minut,“ hlásí slečna průvodčí. Po 20 minutách se začínáme pozvolna posunovat. V Moravanech bylo naše zpoždění již čistých 90 minut. Tou dobou jsme měli přijíždět do Ostravy. Alespoň nám vrátí peníze za místenku. Pomocí výpočtů s použitím milovaného vzorečku v = s/t zjišťujeme, že pod 60 minut zpoždění nestáhneme. Projíždíme Zábřehem na Moravě. „Teď už to musí být v pohodě,“ pomyslím si. Vyjíždíme z Olomouce. Ještě hodina. Do desíti bychom mohly být doma.
SC 513, Hranice na Moravě — „Vážení cestující, zastavili jsme opět z důvodu smrtelného zranění na trati. Plánovaná doba zdržení bude asi 30 minut.“ V mžiku se cestující rozdělují na tři pomyslné tábory: jeden se směje absurdní situaci, druhý zjišťuje, jestli stihnou přípoje, a třetí běží do jídelního vozu na řízek se salátem. Přidávám se ke třetímu, ale odcházím jenom s horkou čokoládou. „Slečny, uvědomujete si, že kdyby tady začalo hořet, že se ani nedostaneme ven?“ křičí na nás chlapík, který se začal posilňovat alkoholem už po první smrtelné nehodě.
„Dobrá zpráva pro kuřáky. Před jídelním vozem otevřeme jedny dveře. Prosíme cestující, aby se zdržovali v blízkosti vlaku,“ ozve se z repráků. Slečna průvodčí pobíhá po voze a tik v jejím obočí nasvědčuje tomu, že stres jí neprospívá. Mezitím, co dostáváme „marketingové bonusy“ v podobě vychlazených plechovek Coca-Coly, její kolegyně křičí do telefonu Nokia 3510i: „Autobusy? Za 20 minut? Dobře, děkuji, půjdu to vyhlásit.“ Za minutu se ozve hlášení, které nás donutí zvednout se z našich teplých míst, posbírat věci kolem sebe, sebrat kytaru a odebrat se ven, čekat na záchranu. Mezi prvními jsme se draly do nádražní haly, kde už stáli cestující z ostatních vlaků, které se zde zasekly o něco dříve.
22:16, Hranice na Moravě — Tlačíme se ven před nádražní budovu, abychom chytly místo v autobuse. Krom toho, že je zima, jsme v poho. To nejhorší už máme za sebou.
Uplynula půlhodina a autobusy tady ještě nejsou. „Chcete někdo jet na Svinov?“ křičí paní v kabátu a kozačkách přes dav, „Když budeme čtyři, vyjde to jednoho jenom na tři sta.“ Obzvlášť zmrzlí jedinci nasedají. „Nepojedem, teď už musí přijet. Nevysolíme přece tolik za taxi!“ říkáme si. Už tady na mrazu stojí skoro celé Pendolino.
„Pojď, Kiki,“ chytám Kristýn za ruku a táhnu ji dolů po cestě. - „Co je?“ nechápe. Snažím se jí vysvětlit, že jsem zaslechla průvodčí, jak se do mobilu rozčiluje, že se busy nahoru nedostanou a my musíme jít na autobusák. Vypadá to jako před válkou, když se lidé ženou do supermarketu a snaží se sehnat co nejvíc cukru a konzerv. Nikde žádný autobus.
22:25, Hranice na Moravě – autobusové nádraží — Je opravdu zima. Na dnešní noc hlásili -20°C. Snad už nebudeme čekat dlouho. Víc si toho na sebe navléct nemůžeme, a to už teď přes dvoje ponožky necítím prsty na nohou. Taxíky a policie kolem nás krouží jako hladoví supi.
22:58, Hranice na Moravě – autobusové nádraží — Umrzáme!!! Slečna průvodčí se konečně dovolala na dispečink potom, co jí dvakrát položili telefon. Autobusy by tady prý už měly být. Nikdy mi taková zima nebyla. Myslím, že se nyní dokážu více ponořit do díla A. Solženicyna. Skupina lidí se znenadání sebrala a šla zpátky k vlaku. Zase nějaký šum, vlaky prý zase jedou.
Výpravčí pobíhá tam, zpátky a jeho kolegyně na něj křičí, ať „ty lidi!“ pošle zpátky. „Jaký lidi? Vy tu ještě čekáte?“ ptá se zmateně. Asi ve čtvrt na dvanáct přijel dvoupatrový autobus. Konečně! Sednout si do té ledárny ale bylo ještě horší, než stát venku. Předtím jsem se mohla alespoň hýbat. Teď jsme měly místo nohou a rukou kusy ledu. Vychytaly jsme místa dole u stolečku. Autobus byl narvaný. Trvalo dobrých deset minut, než se nacpali všichni, kteří nedoufali v další autobus. Těšila jsem se, až topení začne hřát a bude tepleji.
„ZASTAVTE, OTEVŘETE DVEŘE!“ ozvalo se zezadu. Začalo hořet topení, což zapříčinilo, že se začal valit dým. Jak je ten den dneska vtipný, napadlo mě. „Co je?“ zeptala se Kikina, která seděla zády. Naštěstí řidič včas pochopil, dveře otevřel, a tak cestující nemuseli rozbíjet okno. To bychom tam stáli ještě dýl. I tak jsme nepochopily, na co jsme čekali víc než půl hodiny někde v poli.
Nedalo se očekávat, že by topení začalo fungovat. „Chcete zahřát?“ ozval se pán vedle mě. - „Prosím!“ odpověděla jsem mu. Objal mě. Kika jenom vykulila oči. Bylo mi líto, že nemá kdo zahřát ji. Zase jsme se rozjeli.
Koho by ještě překvapilo, že za deset minut topení vzplanulo znova!? Nás už ne! Měly jsme všeho plné zuby a nebyly jsme samy. Na okně se tvořila vrstva námrazy a nebylo se jak zahřát. Řidič si musel vyškrábat na čelním skle dvě kolečka na oči. V tu dobu už byla jedna hodina z pondělního dne pryč. „Řekněte řidiči, ať se pokusí dojet na nejbližší benzínku,“ křičel pán zezadu, který si očividně zajistil odvoz. - „Benzinka je zavřená,“ posílal řidič odpověď zpět, „asi dojedeme až do Suchdolu.“ Zavolali jsme rodičům od Kristýnky, jestli by mohli přijet. K naší radosti souhlasili. Teď už jenom DOJET!
Chvilku jsme ještě stáli na přejezdu, ale okamžitě po zastavení jsme vypadly z autobusu a zalezly do první hospody, kde měli otevřeno. Ani jsem pánovi nestihla poděkovat za jeho tělesné teplo. Zahlédla jsem ho v davu, který se hnal k jednovagonovému motoráčku, který jel do Svinova. Byly jsem rády, že se k nim nemusíme připojit. Čeká je ještě dlouhá cesta. Domů jsem se dostala ve tři hodiny ráno. Po vaně vařící vody jsem hned slastně usnula.
Kristýna Pravdová
Tinka 
| 31.1.2010 (7:00)
| 31.1.2010 (7:00)Související zprávy
31.01.2010 (22:44)
VencaM: díky za pekný príklad. Osobne sa stotožňujem práve s tým, že by mali byť jasne definovaní "zamestnanci prvého kontaktu" - teda tí, ktorí majú komunikáciu so zákazníkom ako prioritu. Ak sa niekde v stanici odstaví súprava, vlakový personál by nemal riešiť iné veci, ale v prvom rade informovať a snažiť sa držať pod kontrolou cestujúcich - ideálne začať hneď hlásením cez vlakový rozhlas, ak je k dispozícii, pretože ľudia majú tendenciu vyliezať von. Problém občas vidím v tom, že ak sa aj v takýchto prípadoch začne vyvíjať nejaká aktivita, tak začnú všetci robiť všetko a na cestujúcich sa zabudne. Vlakový personál je skrátka ten, kto má byť kontaktným bodom pre zákazníkov a kto v najhoršom prípade slúži ako hlavný nástroj pre crowd control.
Tu sa samozrejme dostávame k problému, že mnoho sprievodcov je na tom stále po komunikačnej stránke úplne zúfalo. Ich verbálne interakcie sa obmedzujú na "Přistoupili..." a keď vlak zostane trčať v stanici, vlaková čata vášnivo debatuje vonku, zatiaľ čo cestujúci sú odkázaní na staničný rozhas (ak sa dá otvoriť okno). Jedno zo základných pravidiel krízového manažmentu pritom hovorí, že aj neurčitá informácia je lepšia ako žiadna informácia, pretože najhorší pocit je ten, že vôbec netuším, čo sa deje.
Je paradoxné, že u ČD aj ZSSK sa dá stretnúť s dvoma extrémami: prvý je pozitívny a má podobu sprievodcu, ktorý neustále obchádza súpravu a - v B-čkach bez vlakového rozhlasu - každému kupé dvoma-troma vetami vysvetlí, čo sa deje. Neraz som sa s tým stretol na trati 300/301, kde sú mimoriadnosti celkom časté - naposledy vo štvrtok pri zdochnutej lokomotíve v Prostějově sme podrobné info aj s ospravedlnením dostali dvakrát a každému boli poskytnuté informácie o prípojoch.
Druhý extrém je ten, že vlaková čata sa niekde zašije a cestujúci môžu len hádať. Niekedy sa to odbije krátkym bezobsažným hlásením, že stojíme "z provozních důvodů" a nič viac. Napr. minule v 70 min zmeškanom večernom IC prešiel medzi Prahou a Brnom sprievodca jedinýkrát, a to pomerne chvatne ešte okolo Libně. Potom už sa neobjavila ani noha, reproduktory celú cestu potichu. U ZSSK je zase častým javom cestujúcich odbíjať jednou kusou vetou s výrazom, ktorý naznačuje, ako strašne ich ľudia zdržujú od dôležitej práce (i keď netuším, akú inú dôležitú prácu pri čakaní pred výlukou môžu mať).
Základom by tu skrátka malo byť plošné školenie vlakových čiat tak, aby skutočne slúžili ako "personál prvého kontaktu" a zvládali krízový manažment aj crowd control ako normálnu vec.
Tu sa samozrejme dostávame k problému, že mnoho sprievodcov je na tom stále po komunikačnej stránke úplne zúfalo. Ich verbálne interakcie sa obmedzujú na "Přistoupili..." a keď vlak zostane trčať v stanici, vlaková čata vášnivo debatuje vonku, zatiaľ čo cestujúci sú odkázaní na staničný rozhas (ak sa dá otvoriť okno). Jedno zo základných pravidiel krízového manažmentu pritom hovorí, že aj neurčitá informácia je lepšia ako žiadna informácia, pretože najhorší pocit je ten, že vôbec netuším, čo sa deje.
Je paradoxné, že u ČD aj ZSSK sa dá stretnúť s dvoma extrémami: prvý je pozitívny a má podobu sprievodcu, ktorý neustále obchádza súpravu a - v B-čkach bez vlakového rozhlasu - každému kupé dvoma-troma vetami vysvetlí, čo sa deje. Neraz som sa s tým stretol na trati 300/301, kde sú mimoriadnosti celkom časté - naposledy vo štvrtok pri zdochnutej lokomotíve v Prostějově sme podrobné info aj s ospravedlnením dostali dvakrát a každému boli poskytnuté informácie o prípojoch.
Druhý extrém je ten, že vlaková čata sa niekde zašije a cestujúci môžu len hádať. Niekedy sa to odbije krátkym bezobsažným hlásením, že stojíme "z provozních důvodů" a nič viac. Napr. minule v 70 min zmeškanom večernom IC prešiel medzi Prahou a Brnom sprievodca jedinýkrát, a to pomerne chvatne ešte okolo Libně. Potom už sa neobjavila ani noha, reproduktory celú cestu potichu. U ZSSK je zase častým javom cestujúcich odbíjať jednou kusou vetou s výrazom, ktorý naznačuje, ako strašne ich ľudia zdržujú od dôležitej práce (i keď netuším, akú inú dôležitú prácu pri čakaní pred výlukou môžu mať).
Základom by tu skrátka malo byť plošné školenie vlakových čiat tak, aby skutočne slúžili ako "personál prvého kontaktu" a zvládali krízový manažment aj crowd control ako normálnu vec.
31.01.2010 (22:31)
Nebudu tu polemizovat, kdo co měl udělat lépe nebo kdo co má za povinnost udělat. Nebudu ani kvalitu ČD vyzvedávat do nebeských výšin, ani ji hanět. Někdy se to prostě vše pos... tak, jako v popsaném případě.
Vezměme však rozum do hrsti a berme v potaz fakt, že lidi zkrátka cestujou, používají k tomu různé dopravní prostředky a někdy jsou holt proti sledu událostí bezmocní. S úsměvem musím brát připomínky, jako že "vlakem už nikdy nepojedu..." atd. Chápu, že dotyčnému v danou chvíli asi není zrovna do smíchu, ale podobně si určitě říká také dalších "x" lidí, trčících hodiny v zácpě třeba na D1, že "Praha-Brno autem v zimě už nikdy..." atd atd. Lidi prostě jezdit budou nadále i vlaky i auty po D1 i létat letadly, přestože "skokani" skáčou pod vlaky, havaruje se v autech, padají letadla, zpožďuje se, topí se málo, topí se hodně, stojí se v zácpách, je málo sněhu, je ho moc, v létě je prozměnu teplo..... Spousta lidí nechápe,že se prostě jedná o techniku a že se něco může rozbít, že něco může za větších mrazů nebo naopak za velkých veder kiksnout a pak jsou z toho "na větvi". Vždyť je proboha zima a dá se předpokládat sníh a teploty pod bodem mrazu. Noviny píší a ve zprávách se pořád hovoří o jakési sněhové kalamitě, jakoby chumelenice a závěje v lednu bylo nějaké sci-fi podobné přistání ufonů nebo co. No kde to žijeme?! Opravdu mi občas připadá, že plno lidí žije v jakémsi virtuálním ideálním světě a jakákoliv skutečná odlišnost je pak vyvede z míry.
Vezměme však rozum do hrsti a berme v potaz fakt, že lidi zkrátka cestujou, používají k tomu různé dopravní prostředky a někdy jsou holt proti sledu událostí bezmocní. S úsměvem musím brát připomínky, jako že "vlakem už nikdy nepojedu..." atd. Chápu, že dotyčnému v danou chvíli asi není zrovna do smíchu, ale podobně si určitě říká také dalších "x" lidí, trčících hodiny v zácpě třeba na D1, že "Praha-Brno autem v zimě už nikdy..." atd atd. Lidi prostě jezdit budou nadále i vlaky i auty po D1 i létat letadly, přestože "skokani" skáčou pod vlaky, havaruje se v autech, padají letadla, zpožďuje se, topí se málo, topí se hodně, stojí se v zácpách, je málo sněhu, je ho moc, v létě je prozměnu teplo..... Spousta lidí nechápe,že se prostě jedná o techniku a že se něco může rozbít, že něco může za větších mrazů nebo naopak za velkých veder kiksnout a pak jsou z toho "na větvi". Vždyť je proboha zima a dá se předpokládat sníh a teploty pod bodem mrazu. Noviny píší a ve zprávách se pořád hovoří o jakési sněhové kalamitě, jakoby chumelenice a závěje v lednu bylo nějaké sci-fi podobné přistání ufonů nebo co. No kde to žijeme?! Opravdu mi občas připadá, že plno lidí žije v jakémsi virtuálním ideálním světě a jakákoliv skutečná odlišnost je pak vyvede z míry.
31.01.2010 (22:25)
Celá situace mohla být jednodušší, kdyby mezi sebou všichni lépe komunikovali. Kdyby se průvodčí včas dozvěděly, že je s příjezdy busů problém, mohli jsme alespoň zůstat sedět ve vyhřátém Pendolu, atd.
31.01.2010 (22:19)
Ještě pokud dobře chápu současný stav věcí, tak zájmem vlakvedoucího jsou lidi ve vlaku, popřípadě ty co s vlakem cestovat chtějí. Zájmem výpravčího je provoz a lidé na nádraží. Když však vylezou lidé z vlaku ven, tak výpravčí má rozhodnout co s nim a vlakvedoucí je má k tomu dotlačit a ohlídat si je. Do toho všeho si mají vzájemně pomáhat, podle toho, jak je třeba.
Zní to možná jak nahánění dobytka, ale v principu to chápu takto. Pokud problém kam s nimi nastane na velkém nádraží a nikdo není schopen to řešit, tak je to opravdu průšvich. Pokud k čachrům s cestujícími dojde v menší stanici, tak se není čemu divit. Najít schůdné řešení takové, aby se nejlépe nenaštval nikdo z cestujících je potom nadlidský výkon. Pokud někdo ví, jak mají fungovat tyto elementární vztahy vlakvedoucí-cestující-výpravčí, tak sem s tím.
Zní to možná jak nahánění dobytka, ale v principu to chápu takto. Pokud problém kam s nimi nastane na velkém nádraží a nikdo není schopen to řešit, tak je to opravdu průšvich. Pokud k čachrům s cestujícími dojde v menší stanici, tak se není čemu divit. Najít schůdné řešení takové, aby se nejlépe nenaštval nikdo z cestujících je potom nadlidský výkon. Pokud někdo ví, jak mají fungovat tyto elementární vztahy vlakvedoucí-cestující-výpravčí, tak sem s tím.
31.01.2010 (22:00)
->NIcKON
Děkuji za odpověď a ten čaj jsem si nemohl neodpustit. Uznávám, můj text popisuje konkrétní situaci v konkrétní stanici, která se ale mohla vyvíjet jinak. Dodám však, že současné době jsou právě výpravčí a členové vlakového doprovodu ti, kteří přichází do styku s cestujícím. A to jsem v mém příkladu neuvedl, že do stanice ještě musí dostat rychlík i s lidmi.
Mě šlo hlavně poukázat na některé skutečnosti. A právě v mezilehlé stanici, která není vybavena na větší nápor cestujících, může dojít k situacím, na které není nikdo předem připraven.
Uznávám, že toto cestujícího nezajímá, ale většina zdejších přispěvatelů nejsou obyčejní cestující. Pokud i jednomu jedinému člověku zde osvětlí toto některé nejasnosti z této problematiky a dokáže díky tomu pochopit co je správná a co špatná cesta při změnách na železnici, beru můj příspěvek jako úspěch. A co se týče poskytovaných služeb, jsem si vědom jejich úrovně a velice mě mrzí, jak na tom jsme ve srovnání se západními sousedy. Pokud však budu chtít vysvětlovat problémy nebo je i dokonce řešit, tak to nebudu činit zde, protože doufám, že většina zde si jich je vědoma, ale bude se tak snažit na místech jiných.
Bohužel, co se stalo, stalo se a mělo by to být poučení. Sám však tomu nevěřím. Jít na Nábřeží a hodit jim do okna dlažební kostku se slovy, "To máte za tu chudinku paní z SC 513!", to není řešení. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci ČD jsou také členy naší společnosti, chápu problém slušnosti a přístupu k ostatním, jako problém celospolečenský. Doufám, že si snad nikdo nemyslí, že pokud by si cestující z vlaku vyměnili místo s personálem, tak by situace byla jiná, všichni by se na sebe v mrazu přitrouble usmívali a vše by bylo OK.
Děkuji za odpověď a ten čaj jsem si nemohl neodpustit. Uznávám, můj text popisuje konkrétní situaci v konkrétní stanici, která se ale mohla vyvíjet jinak. Dodám však, že současné době jsou právě výpravčí a členové vlakového doprovodu ti, kteří přichází do styku s cestujícím. A to jsem v mém příkladu neuvedl, že do stanice ještě musí dostat rychlík i s lidmi.
Mě šlo hlavně poukázat na některé skutečnosti. A právě v mezilehlé stanici, která není vybavena na větší nápor cestujících, může dojít k situacím, na které není nikdo předem připraven.
Uznávám, že toto cestujícího nezajímá, ale většina zdejších přispěvatelů nejsou obyčejní cestující. Pokud i jednomu jedinému člověku zde osvětlí toto některé nejasnosti z této problematiky a dokáže díky tomu pochopit co je správná a co špatná cesta při změnách na železnici, beru můj příspěvek jako úspěch. A co se týče poskytovaných služeb, jsem si vědom jejich úrovně a velice mě mrzí, jak na tom jsme ve srovnání se západními sousedy. Pokud však budu chtít vysvětlovat problémy nebo je i dokonce řešit, tak to nebudu činit zde, protože doufám, že většina zde si jich je vědoma, ale bude se tak snažit na místech jiných.
Bohužel, co se stalo, stalo se a mělo by to být poučení. Sám však tomu nevěřím. Jít na Nábřeží a hodit jim do okna dlažební kostku se slovy, "To máte za tu chudinku paní z SC 513!", to není řešení. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci ČD jsou také členy naší společnosti, chápu problém slušnosti a přístupu k ostatním, jako problém celospolečenský. Doufám, že si snad nikdo nemyslí, že pokud by si cestující z vlaku vyměnili místo s personálem, tak by situace byla jiná, všichni by se na sebe v mrazu přitrouble usmívali a vše by bylo OK.
31.01.2010 (21:53)
Vousáč:
Ale jo se SPPO jsem zevrubně obeznámen. Že je písemně zakotveno (bez ohledu na příčinu, vyšší moc nebo vlastní neschopnost), že cestujícímu, který tohle musí, tohle nesmí, právně náleží akorát nas**t jsem si plně vědom.
Milí drážníku Vousáčí. Dokud to bude přesně takhle: "Co chceš? Četl jsi SPPO? Na nic nemáš právní nárok, tak co bych pro Tebe něco dělal. Drž hubu a šoupej nohama." Tak nemá cenu vlak jako prostředek pro přepravu lidí vůbec zvažovat. Vozte si krabice a klidně na ně sprostě řvěte, ale nepochopíte, co znamená zákaznický servis, nemá cenu se pouštět do byznysu s vožením lidmi akorát je naštvete a nadobro usadíte do autobusů a aut.
Prostě říkám, že kdyby železniční doprava fungovala (taková eschatologická naděje, to opravdu dřív přijde armabeton a bude šlus) a ne jenom hledala proč to nejde a kdo *jiný* za to může, tak to lze řešit a vysvětluji jak. A když už ne řešit, tak alespoň udržet v teple, dodat teplé nápoje a pod. Ne protože musíte, ale protože chcete, aby zákazník nejen neonemocněl, ale pokud možno se cítil opečováván a rád se vrátil.
Ale jo se SPPO jsem zevrubně obeznámen. Že je písemně zakotveno (bez ohledu na příčinu, vyšší moc nebo vlastní neschopnost), že cestujícímu, který tohle musí, tohle nesmí, právně náleží akorát nas**t jsem si plně vědom.
Milí drážníku Vousáčí. Dokud to bude přesně takhle: "Co chceš? Četl jsi SPPO? Na nic nemáš právní nárok, tak co bych pro Tebe něco dělal. Drž hubu a šoupej nohama." Tak nemá cenu vlak jako prostředek pro přepravu lidí vůbec zvažovat. Vozte si krabice a klidně na ně sprostě řvěte, ale nepochopíte, co znamená zákaznický servis, nemá cenu se pouštět do byznysu s vožením lidmi akorát je naštvete a nadobro usadíte do autobusů a aut.
Prostě říkám, že kdyby železniční doprava fungovala (taková eschatologická naděje, to opravdu dřív přijde armabeton a bude šlus) a ne jenom hledala proč to nejde a kdo *jiný* za to může, tak to lze řešit a vysvětluji jak. A když už ne řešit, tak alespoň udržet v teple, dodat teplé nápoje a pod. Ne protože musíte, ale protože chcete, aby zákazník nejen neonemocněl, ale pokud možno se cítil opečováván a rád se vrátil.
31.01.2010 (21:24)
AD xyz:Je to maličko jinak-cestují si službu objedná a zaplatí u ČD. Ale ČD není organizací,plnící přepravní smluvu s cestujícím ve sterilním a nenarušitelném prostředí. Jestli někdo,nezávisle na ČD zapříčiní,že přepravní smlouvu nelze dodržet(vlak nemá kudy jet),je to ,,vis major". A tomu je také uzpůsobeno znění přepravní smlouvy,uvedené v SPPO a ty jsou sestaveny dle zákona o dráze. Cestujícího opravdu nemusí zajímat,jak to ČD udělá,ale když je trať nesjízdná tak pomůže jen Kouzelník Merlin(a to ještě není jisté).
31.01.2010 (21:16)
VencaM: Věcný a velice sugestivní rozbor. Díky té zmínce o čaji si ho s dovolením vezmu osobně. Jenže má několik háčků; hned ten první je docela zásadní - o cestující a další neprovozní věci v takové situaci se jistě nemá starat právě výpravčí. První na řadě je jistě průvodčí z vlaku, v pendolinu je přeci ještě stevard a v nejhorším i obsluha bufetu. Je-li skutečně široko daleko sám, je už to samo systémovou chybou. Pokud k tomu však dojde, lze předpokládat, že větší dav, vyložený z pendolina nebo EC, se pravděpodobně vyskytne ve větší stanici, kde kromě dvou výpravčích ještě někdo je, byť by to měl být posunovač nebo fíra ze zálohy či předjížděného nákladního vlaku. A pokud ne, myslím že dvacet vteřin na pět vět k postávajícímu davu si najde i hodně vytížený výpravčí (a jak je skutečně vytížený na mezilehlé neuzlové stanici, ať si každý odpoví sám...) Nechávat důležitější povinnosti, aby mohl jít vařit čaj, jistě hned nemusí (ale proč to nezmínit, že?), a starost o dav může také zvládnout (bezpečnostní složky se o sebe postarají samy, v nouzi mohou pomoci s davem a cestující s kusem příčetnosti v těle se nebudou promenovat po kolejích). A u moderních souprav se prostě nechají cestující po nezbytně nutnou dobu zavření ve vlaku. Ale to není to podstatné - moderní přepravce s celoplošnou působností a velkým zázemím by měl mít k dispozici někoho, kdo kamkoliv dejme tomu do hodiny dorazí, aby pomohl s organizací (městské dopravní podniky mívají pohotovostní výjezdní dispečery s modrými majáky), ve větších stanicích by měl v podobných situacích bez výmluv a objektivních důvodů pomáhat kdo má ruce a nohy. A třeba i vařit ten čaj. To vše s maximální profesionalitou. A většina zaměstnanců by měla změnit svůj přístup - udělám jen to, za co jsem placený a nenechám na sebe nikoho řvát. A na závěr - tento příběh může dojmout nás železniční fanoušky, ale cestujícího zajímá právě tak málo, jako argumenty pana Hrušky a některých dalších.
31.01.2010 (20:00)
Nick: Bohužel ve většině případů mimořádných událostí charakteru - sražení osoby v kolejišti - je postup vyšetřování poměrně zdlouhavý, poněkud neadekvátní k žel. provozu. Jde o to, že Policie ČR a správce dopravní cesty bývají na místě poměrně brzy. Bohužel se však musí často čekat na RIBŽD (případně DI). Myslím si, že by bylo přínosné, kdyby u těchto případů stačilo k vypapírování a znovuobnovení provozu souhlasu Policie ČR a příslušné pohotovosti SDC.
31.01.2010 (19:34)
Mirek Hruška:
Alibismus, alibismus, alibismus.
Cestující si službu objedná a zaplatí u ČD. Jak ho tam ČD bezpečně a včas dostane je věcí ČD. Jak si to vyřeší se svými subdodavateli, je také věcí ČD (tř. smluvní pokuty od subdodavatelů; a následné náhrady cestujícím ze strany ČD).
Jisté mimořádnosti lze pochopit. Ale ne související chaos. Proč by se měl někdo vymlouvat, že nemůže večer v Hranicích sehnat autobus? Když mimořádnosti jsou, když se subdodavateli (SŽDC) mám problémy, tak si zajistím smluvní partnery na pár místech pro jakési pokrytí území pro přiměřené dojezdové časy. Mám skokana, spadlou troje... volám policii, SŽDC a domluveného dopravce, ať se chystá k výjezdu.
Ale vymlouvat se je jednodušší. A není to specifikum ČD. Když z pojišťovny utekla má osobní data, tak se také zkoušeli vymlouvat na zakoupené řešení třetí strany. No a? Já měl smlouvu s nimi a předal údaje jim. Jak si zařídí byznys je jejich věc, ale já pak nebudu běhat a honit jejich sub-dodavatele. To by bylo na hlavu ne?
Alibismus, alibismus, alibismus.
Cestující si službu objedná a zaplatí u ČD. Jak ho tam ČD bezpečně a včas dostane je věcí ČD. Jak si to vyřeší se svými subdodavateli, je také věcí ČD (tř. smluvní pokuty od subdodavatelů; a následné náhrady cestujícím ze strany ČD).
Jisté mimořádnosti lze pochopit. Ale ne související chaos. Proč by se měl někdo vymlouvat, že nemůže večer v Hranicích sehnat autobus? Když mimořádnosti jsou, když se subdodavateli (SŽDC) mám problémy, tak si zajistím smluvní partnery na pár místech pro jakési pokrytí území pro přiměřené dojezdové časy. Mám skokana, spadlou troje... volám policii, SŽDC a domluveného dopravce, ať se chystá k výjezdu.
Ale vymlouvat se je jednodušší. A není to specifikum ČD. Když z pojišťovny utekla má osobní data, tak se také zkoušeli vymlouvat na zakoupené řešení třetí strany. No a? Já měl smlouvu s nimi a předal údaje jim. Jak si zařídí byznys je jejich věc, ale já pak nebudu běhat a honit jejich sub-dodavatele. To by bylo na hlavu ne?
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP, 
- editor nebo admin ŽP
Přidat komentář
Přihlášení
© 2001 - 2024 ŽelPage
- správci
:. Projekty
:. Weby
:. Kontakty
:. Sledujte nás
Info
informacni okenko