Praha, Norimberk — V rámci změn, které čekají na cestující v relaci Praha – Bavorsko, představily České dráhy v kooperaci s Deutsche Bahn nový produkt — SC Bus / DB Expressbus. Tarify a podmínkami jsme se nedávno zabývali, podívejme se tedy blíže na samotné cestování. V sobotu 8. 8. 2009 se konala prezentační jízda nových autobusových spojů z Prahy do Norimberka a zpět, a protože jsme zvědaví redaktoři, nemohli jsme na této akci chybět. Oficiální odjezd byl naplánován na 5:30 od silnice u pražského Hlavního nádraží (stanoviště B2, ul. Wilsonova), a tak jsme se asi dvacet minut předtím dostavili, abychom si v klidu prohlédli dvoupatrový autobus a usadili se na „VIP“ místa ve druhé třídě, tedy úplně dopředu k čelnímu oknu poskytující ten nejlepší výhled na to, co nás čeká — 310 kilometrů směr Norimberk.
Něco málo o stroji
Autobusy, kterých se na lince využívá, patří Omnibusverkehr Franken GmbH a provozuje je DB. Je jich celkem sedm a jejich nákup přišel na 3,1 milionů EUR. Důvěra byla projevena značce Setra, konkrétně dvoupatrovému typu S 431 DT, představujícímu současnou špičku výrobního programu. Verze pro Frankenbus/DB nabízí 14 kožených sedadel v první třídě situované ve spodním patře a 56 míst nahoře, určených cestujícím druhé třídy. Všechna sedadla jsou s nastavitelným sklonem, stolkem, bezpečnostními pásy, područkami, výdechem klimatizace a čtecími lampičkami, nechybí ani zásuvky 230 V. Na palubě je také kuchyňka s toaletou. O průběhu jízdy informují displeje navigačního systému. Střecha autobusu je zčásti prosklená, což přispívá k pocitu pohodlí v horním oddíle. Ještě dodejme, že pohon má na starosti vidlicový osmiválec Mercedes–Benz MB OM 502 LA (Bluetec), splňující emisní normu Euro V, disponující výkonem 503 koní a točivým momentem 2299 Nm, přenášeným dvanáctistupňovou automatickou převodovkou ZF.
Z Prahy do Norimberka opravdu za 3:45!
Zavírají se dveře, řidič téměř neslyšně rozjíždí náš autobus a Aleš Ondrůj, v současnosti výkonný ředitel pro marketing a komunikaci Českých drah, nás vítá na palubě a seznamuje nás s produktem. V sedadle není nejmenší problém si najít pohodlnou pozici. Protože sedíme nad řidičem, máme k dispozici stejný pohled jako on a v nejednom případě bychom nejradši zatleskali nad uměním, jakým dvoupatrový kolos provádí pražským tankodromem na Letné. Po sjezdu na dálnici D5 se plynule rozjíždíme vstříc maximální povolené rychlosti pro autobusovou dopravu, 100 km/h. Ani při tomto kalupu vás neruší žádný hluk od motoru a občasné předjížděcí manévry s vámi nijak nepohazují po sedadle přesto, že sedíte přes dva metry nad zemí. Silnice ve směru na Norimberk jsou poměrně kvalitní a tedy se opravdu nebráním přirovnání některému z moderních železničních vozů, jedoucího po koridorové trati. Ostatně i co do zvukového vjemu je to velmi podobné — šum ocelových kol odvalujících se po kolejích je zde „nahrazen“ lehkým aerodynamickýcm svistem. Aktuální pozici oznamují displeje napojené na GPS navigaci řidiče. Přesně tedy vidíte, kde se nacházíte, v kolik orientačně dorazíte a kolik kilometrů ještě pojedete. Pár mikrospánků zaviněných monotónním panoramatem dálnice a už nás palubní amplion budí a upozorňuje na brzké zastavení v cílové stanici. Uvítací výbor sestává z představitelů města Norimberk, Německých drah a samozřejmě těch, kteří o akci věděli a přišli se podívat. Krátký oficiální program – projevy jednotlivých zainteresovaných – prohlídka města s českou rodačkou v roli průvodkyně a společný oběd, kde jsme si nemohli dovolit neochutnat místní specialitu – Norimberské klobásky (Nürnberger Rostbratwurst) připravené na grillu. V rámci osobního programu jsme s kolegou neodolali železničnímu muzeu nedaleko železniční stanice Nürnberg Hbf. Expozici historie železnic ve světě i v Německu, modelové kolejiště a také exponáty na volném prostranství, z nichž však některé byly zničeny před několika lety požárem, jsme pročesávali až do chvíle, kdy jsme se vydali zpět k domovu — předpokládaný příjezd do Prahy byl stanoven na 19:45, což se podařilo dodržet.
Srovnávat nesrovnatelné?
I tak by se některými dalo nazvat to, oč se nyní pokusím — porovnat autobus vs. vlak. Nejprve řeč čísel. Po železnici je relace dlouhá 355 km a např. R 350 Karel Čapek ji urazí za pět hodin a tři minuty — v den prezentace navíc se zpožděním 20 minut. Naproti tomu po silnici je to 310 km a časově o hodinu a čtvrt rychlejší, tedy již avizované tři a tři čtvrtě hodiny! Kapacita? Pro železnici berme řazení R 350 Karel Čapek z Plzně, tedy dva Bee, BDbmrsee a Aee, celkem 153 míst druhé a 54 v první třídě. Oproti tomu autobus má 56+14 míst k sezení a žádné ke stání. Čapek je ale jedním ze dvou párů přímých vlaků — druhým je R 352 Jan Hus a ten má kapacitu 180+50. Spoje s přestupem ve Schwandorfu nebudeme uvažovat. Naproti SC Bus jede 6× denně v obou směrech. Nabízí se také otázka skutečné obsazenosti vlaků… Tím jsme však vyčerpali objektivně srovnatelná kritéria a přistoupíme k „pocitové“ části. Pohodlí? Pravda, v autobuse se při jízdě moc neprojdete, neotevřete si okno a i to WC je tam jen jedno. Komfort sedadel je však daleko větší, máte možnost občerstvení, (odpadají přepřahy a odpojování vozů, což ale smrtelníka nezajímá) a v neposlední řadě jste v cíli o více než hodinu rychleji. Osobně jsem na dané relaci vlakem nikdy nejel, troufám si však tvrdit, že spoje SC Bus jsou tou nejlepší variantou alespoň do chvíle, než se zmodernizují tratě mezi Prahou a Norimberkem.
Naše krátké představení novinky mezi mezinárodními spoji mezi Prahou a Bavorskem je u konce. Po obědě si shrneme současnost v této oblasti a podíváme se na to, jaké další změny můžeme v nejbližších měsících očekávat…
Zdroj: České dráhy, Frankenbus/Deutsche Bahn, ŽelPage
Není spíš chyba ČD, že nedokážou zajistit dostatečně kapacitní spoj?
Zdroj: vlastní pozorování každý týden na trase Kolín-Wien a zpět, s In-G v ČR a Wien-Spezial (tj 2.třída) z Břeclavi do Vídně.
Ten rozdíl při přestupu je vždy obrovský - v jedničce není hlučící mládež, je tam víc soukromí, víc místa na nohy (ve dvojce velkoprostoru je to za trest), ... Párkrát jsem jel celou cestu dvojkou, a to raději ten SA bus.
Bus na trasy >1 hodinu taky nemam moc rad. Ale zrovna ten Norimberk bych pri jizde sam po zvazeni vsech pro a proti 100% volil ten bus(klimoska, mensi riziko zpozdeni, zasuvky, wifi), oproti vlaku-zastarala bee(toto opravdu neni moderni vuz,to ze u nas jezdi mnohem vetsi srot neni argument), koridor-velka prp komplikaci, zastavky na kazde mezi, jedina vyhoda-moznost se projit po vagone a zajit si na otresny zachod-staci toto abych zvolil vlak? myslim ze ne..
Uspořádání 2+2 v "první" třídě je jen důkazem toho, že i v Německu mají smysl pro humor (když jsem viděl počet míst nedělitelný třemi, domníval jsem se, že to budel 1+1).
Kvalitním busem jsem už z donucení v ČR, SR i zahraničí jel a zřejmě ještě během své kariéry budu nucen jet, mám tedy s čím srovnávat. Nedělejte tedy ze mne prosím vola. Můj názor, že autobus nemá co nabídnout z hlediska prostoru a komfortu ve srovnání s vlakem stále trvá a fotografie, které jste dal k nahlédnutí, mne v tom jen utvrzují. Časová výhoda busu často nedokáže vyvážit jeho nepohodlí a klaustrofobické prostředí.
Chcete srovnávat prostorné kupé první třídy s tou plechovkou na sradinky, byť potaženou zřejmě kvalitní kůží? V kožené sedačce jsem jel naposledy minulý měsíc (opět z donucení) busem SA na trase přes 700 km dlouhé a připadal jsem si jak v parní lázni, jak jsem se na ní potil, přestože na mne shora foukala klimatizace. Kdyby moje utrpení neotupoval videosystém a stewardka, která se starala o stálý přísun čokolády, asi by mne tam jeblo. Sklopná sedačka je vážně super, hlavně tehdy, když ji není kam sklopit, protože za mnou sedí další sardinka. Doby starých dobrých dálkových Karos řady 700, kde bylo možné sklopit opěradlo téměř do lehu a strčit nohy pod sedadlo přede mnou, aniž udělal placku z člověka za mnou nebo nevykopl přední sklo, jsou dávno pryč. U moderních busů je sklápění opěradel víceméně symbolické, aby se neřeklo. Snaha o nacpání co největšího počtu cestujících do omezeného prostoru dopravního prostředku už začíná být obtěžující a končí to absurditami typu místa k stání v letadlech nebo sedadly pro trpaslíky v busech.
Musím se jen zasmát Vašemu označení mé osoby jako "zarytý antigumokol". Co by na to řekla moje tři gumokola? Spíše mne můžete považovat za zarytého nepřítele moderních busů, který upřímně nesnáší sardinkový pocit v nich a který se osype pupeny o velikosti golfových míčků pokaždé, když něčím takovým musí jet.
To jistě, ale ve vlaku se zase lépe můžeš projít a vozy Bpee a Bee mají okna s pokovenými skly, což sice klimu nenahrají, ale je v nich o dost příjemněji než ve vozech bez těchto skel. Dle mého názoru je dost škoda, že na těchto vlacích není řazen jídelní vůz.
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.