Mielno, Gazeta Wyborcza - V první polovině roku přinesla ŽelPage několik článků (Polská vojvodství odmítají převzít zadluženou železnici a Reformě PKP hrozí paralýza) ohledně reformy společnosti PKP, konkrétně o převodu její nejproblémovější dceřiné společnosti - PKP przewozy regionalne (dále jen PKP PR). Obsahem reformy má být převod PKP PR na jednotlivá vojvodství formou podílů ve společnosti. Mnohá vojvodství však nejsou spokojena s podmínkami převzetí, jak je připravila vláda. Poslední článek s názvem Maršálkové dávají vládě ultimátum pak zveřejnil přijaté pětibodové stanovisko Konventu maršálků Polské republiky, kde se uvádí za jakých podmínek jsou ochotni pokračovat ve spolupráci.

Maršálkové zatím nehodlají v reformě pokračovat

25.-26. září 2008 se konal poslední Konvent maršálků v tomto roce. Na něm pak bylo přijato usnesení, že analýza, která byla provedena ve spolupráci s vládou a Grupou PKP přinesla následující poznatky:

• nezbytné náklady na nákup a modernizaci vozového parku na období 2009-2020 činí cca. 7,5 mld. zlotých (asi 52 mld. Kč), přičemž částka potřebná do roku 2015 je odhadována na cca 3,6 mld. zlotých (asi 25 mld. Kč)
• došlo ke zblížení v názorech na zajištění společnosti PKP PR nutným technickým vybavením a potřebným vozovým parkem
• z předloženého podnikatelského plánu společnosti na léta 2008 - 2009 a z dodatečných dokumentů a vyjasňujících dotazů vyplývá (s přihlédnutím k předpokládanému oddlužení, které je součástí plánu převodu společnosti na vojvodství), že společnost má stále ztrátu 1,2 mld. zlotých (asi 8,2 mld. Kč), která nemá žádné finační zdroje krytí
• byly zjištěny zásadní rozdíly v hodnocení finančního stavu společnosti poté, co z ní budou vyděleny meziregionální spoje (vozba rychlíků má po převedení PKP PR na vojvodství přejít do PKP InterCity). Na základě toho jsou pak očekávání přijatého podnikatelského plánu příliš optimistická a zatížená velkým ekonomickým rizikem.

Na základě těchto údajů pak Konvent rozhodl následovně:

1. Garanci a zajištění zdrojů na nákup a modernizaci vozového parku v dohodnuté výši 7,5 mld. zlotých (asi 52 mld. Kč) do roku 2020.
2. Garanci zdrojů na úhradu ztrát ve výši 1,2 mld zlotých (8,3 mld. Kč, program oddlužení počítá jen s pokrytím ztrát vzniklých do 1.května 2004. Ztráty vzniklé po tomto datu činí výše uvedenou částku.).
3. Přerušit proces oddělení meziregionálních spojů od PKP PR a jejich převod do PKP IC.

Na základě tohoto usnesení pak konvent požaduje v této věci podpis dalšího porozumění se stranou vlády s tím, že do doby podpisu nevydá pozitivní stanovisko k převodu na vojvodství a také nevydá jakékoliv stanovisko k projektu Rady ministrů ve věci změny podílů jednotlivých vojvodství ve společnosti PKP PR.

Brzké řešení je v nedohlednu

Ačkoliv by k přejetí mělo dojít již k 1.prosinci 2008, na základě výše uvedeného stanoviska to spíše vypadá, že se roztočí další kolo vyjednávání a zatím zůstane současný stav. Konvent sice společně s uvedeným stanvoviskem vydal i komuniké, kde se praví, že budou pokračovat práce nad návrhem ministerstva Infrastruktury týkající se splnění požadavků vojvodství, ale na základě předchozích usnesení to spíše vypadá, že nakonec možná celá reforma skončí fiaskem.

Dva se bijou, třetí se směje

Celý proces převodu na vojvodství totiž toto pořekadlo připomíná. V tomto případě je tím třetím Grupa PKP. Zatímco se totiž vojvodství dohadují s vládou o způsobu převodu a finančním krytí, Grupa PKP si potichu převádí nejlepší vozový park z PKP PR do PKP IC a připravuje se na to, že nakonec stejně dojde k převodu PKP PR na vojvodství. Pravděpodobný je totiž scénář, kdy vojvodství unavená věčným handrkováním nakonec na převod kývnou a Grupa PKP se tak zbaví své problematické dcery. Své výkladní skříňce PKP IC přilepší získáním meziregionálních spojů, které jsou subvencovány z rozpočtu ministerstva infrastruktury.

Myšlenky vyřčené v posledním odstavci, jsou však fakticky čirou spekulací, jakkoliv současný vývoj této myšlence nahrává. Doufejme však, že se tento scénář nevyplní a vojvodství odolají pokušení PKP PR převzít. Jednalo by se totiž o faktické zakonzervování stávajícího stavu. Doufejme, že ať už to nakonec dopadne jakkoliv, tak z toho polská železnice vyjde obrozena a posílena.

Zdroje a další informace:

• Gazeta Wyborcza
• Usnesení Konventu Maršálků Polské republiky
• Komuniké Konventu maršálků Polské republiky