Železná Ruda - Jízda začala na pražském hlavním nádraží, kde pod Bondyho stoletou střešní konstrukcí čekala souprava rychlíku s lokomotivou připravenou se vydat do západních Čech a s rekonstruovanými vozy čekajícími na delší jízdu do Bavorska. Na nástupišti jsme se seznámili s jedním z oslavenců a poté usedli do příjemného kupé. Společnost mně a mé drahé polovičce dělal dřímající Asiat a manželský pár z Tennessee, který se vydal na návštěvu Evropy – první v jejich životě. Jízda příjemně ubíhala a vlak se blížil k západočeské metropoli.

Po výstupu na plzeňském hlavním nádraží jsme přešli na druhou stranu perónu a nastoupili do známého vozu BamBistro, který čekalo víkendové ježdění po Šumavě – podobně jako před několika lety (odkaz na jízdu v roce 2004?). Tentokrát jsme jeli v závěsu vlaku mířícího do Železné Rudy, kde naše cesta pro tento den měla končit. První část cesty jsme vyplnili seznamováním s členy Želpage, jejich známými a také s německy hovořícími kamarády Zdeňka, kteří se vydali z Drážďan Zdeňkovi poblahopřát. Nesmělo chybět ani bližší seznámení s pivem Chodovar, které se v tomto voze tradičně točí. Po příjezdu do Klatov jsme si povšimli prvních známek sněhu, kterého potom jen přibývalo. Ve vrcholových partiích tratě jsme si připadali, že jsme se octli ve sněhové pohádce. Za stanici Špičák vlak začal klesat k alžbětínskému nádraží, kde nás čekal volkswagen vyslaný z hotelu pro naše zavazadla. Poté jsme se rozdělili na několik skupinek: Ti, kdo si ještě neprojeli nedaleké německé lokálky pod Velkým Javorem (1456 m n.m.), se vydali směrem k zelenožlutému motoráku typu Regio-Shuttle; přičemž se stali terčem česko-německé skupiny, která po nich začala házet sněhové koule.

Po procházce městem naše skupina dorazila do hotelu, kde si dopřála vydatný oběd spojený s ochutnávkou železnorudského piva. Následoval výlet do okolí, na jehož konci nás čekala zasloužená večeře a promítání videa s železniční tematikou.

V neděli dopoledne jsme po snídani sešli dolů do města, kde jsme se u vlakové zastávky v centru postupně scházeli s německy mluvícími kamarády Zdeňka. Ta se ještě několikrát stala dějištěm zuřivé sněhové bitvy, při které její účastníci plynule měnili spojence, cíl však zůstával stejný: Ovládnout přístřešek zastávky. Tato zábava obě dvě přítomné dámy přestala bavit, takže jsme se rozhodli si jít sednout do kavárny a ochutnat palačinky. Poté jsme se ještě jednou prošli po městě, doplnili zásoby a vyrazili k zastávce, kde nás čekali kolegové a sněhulák, který byl postaven našimi východoněmeckými známými za účelem místního dozoru (není známo, zda měl být použit i jako součást nového zabezpečovacího zařízení). Po příjezdu vlaku jsme nastoupili do BamBistra, které bylo řazeno jako poslední vůz v soupravě Brejlovec + 842 + 020. V Nýrsku jsme zažili příjemné překvapení, neboť na konec soupravy najel vůz 831.043, který nás doprovázel do Klatov. Tam byl bohužel odpojen, neboť ten den suploval Regionovu. Dlužno dodat, že pro německé přátele železnice to byl veliký zážitek, protože vidět padesátiletý motorový vůz na pravidelném vlaku pro ně není příliš obvyklé. V Klatovech nás zradil generátor proudu, což znamenalo jediné – obejít se např. bez horké klobásy. I tak ale byla následující jízda přes Nemilkov do Sušice pěkná. Tam nás opustila část výpravy a zbytek se vydal zoufale pomalým rychlíkem Otava dále do Prahy, kde jsme se rozloučili.

Veliký dík patří organizátorům akce a osádce BamBistra, která se o nás vzorně starala.

Fotogalerie

Ilustrační snímky pořídil Josef Petrák.

Ilustrační snímky pořídil JTB.