Když jsem byl malý, trávil jsem občas volné chvíle na opavském východním nádraží. Na rozdíl od současné doby, kdy se vlaky před půl sjedou a po půl zase rozjedou (a pak je dlouho klid), se tam pořád něco dělo. Vlaky přijížděly průběžně. Klasická lokomotiva, staré rychlíkové vozy – žádné motorové soupravy s řídicími vozy. Nádraží je koncové, takže lokomotiva musela vlak do Ostravy objet. Vlaky, které skončily na kusých kolejích, zaměstnaly i parní posunovací lokomotivu. (Tehdy s ní jezdili pánové Radovan Urbaník a Jaroslav Uherka. Kde je jim dnes konec?) Odtáhnout vagony, pak mohla odjet vlaková lokomotiva. Zpět s vagony k nástupišti a pak se musel vrátit vlakový stroj. Z Olomouce osobní vlaky vozil papoušek – toho na točně otočili. Krásná lokomotiva, ale měl jsem z ní strach. A pak najednou papoušek zmizel, už nikdy nepřijel. Místo papouška začala jezdit nová motorová lokomotiva – bardotka. Ani nevím, kdy přesně se to stalo.
Rok 2013 byl u Českých drah dalším milníkem v jejich historii. Bardotky přestaly být nasazovány na pravidelné vlaky. Tedy ne že by z kolejí zmizely úplně, ale v turnusových rozpisech je nahradily modernější stroje. Někteří datum poslední pravidelné jízdy znali. Mezi nimi byl i jeden mladík, který si poslední den pravidelných jízd nenechal ujít a podělil se s námi o své zážitky. Čas letí – už jsou to tři roky. Tak si, spolu s ním, zavzpomínejte.
Dne 14. prosince 2013 skončila jedna legenda v naší železniční dopravě. Nabízím vám malou reportáž z tohoto smutného dne.
Je brzké ráno, hodiny ukazují 8.00. Přicházím s fotoaparátem na 5. nástupiště pražského hlavního nádraží. Tam už stojí připravená beztlumičová bardotka (749.121-0) se dvěma vozy Bmto. Po zabrání místa nahoře si jdu barču vyfotit. Na nástupišti už je pár šotoušů, naštěstí tu ale není narváno. Po několika fotkách jdu zpět nahoru. V 9.24 se rozjíždíme. To je zvuk! Ve vlaku se sice topí, ale je to zcela zbytečné, protože všichni máme otevřená okna a naposledy v pravidelném provozu posloucháme nádherný zvuk motoru. V Čerčanech jsme přijeli na čtvrtou kolej, kde už stála druhá bardotka (749.107-9) připravená vyrazit zpět do Prahy. Obě bardotky měly smuteční věnce a na 749.107-9 byly nápisy „Naposledy s řadou T 478.1“ a „Sbohem lokálko, milovali jsme tě a teď odcházíme“. Na nástupišti nebyli téměř žádní běžní cestující, ale jen fotící šotouši.
Já jsem potom pokračoval orchestrionem do Kácova a zpět. V 15.58 přijíždím orchestrionem zpět do Čerčan. Během dne jsem se nestihl najíst, a tak si tu dávám pozdní oběd. Ve čtyři hodiny si jdu na nástupiště vyfotit bardotku 749.107-9, která naposledy potáhne pravidelný osobní vlak z Čerčan do Prahy. Pár minut před odjezdem jdu zpět do vlaku, kde parta lehce opilých fotografů zabrala prostranství před toaletou a otevřela dveře k lokomotivě, takže tu po odjezdu málem není slyšet vlastního slova. Celá cesta pak probíhá klidně a já si užívám poslední chvíle s bardotkou. Jakmile v Praze na hlavním nádraží zaskřípaly brzdy našeho vlaku, vyběhla spoustu šotoušů (včetně mne) před lokomotivu. Všichni jsme fotili ostošest, aby nám neutekla žádná fotka s bardotkou. Asi 10 minut po příjezdu strojvedoucí zahoukal a naposledy odvezl bardotku někam do tmy. Já jsem pak pokračoval dále rychlíkem do Holešovic. Na Holešovicích jsem vystupoval se smíšenými pocity – byl jsem smutný, že nás opustila tak krásná lokomotiva a zároveň šťastný, že jsem byl u toho.
Posledních pár hodin pohledem fotografů.
1 2 | Zpráv na stránku: |
Bylo mnoho hokusu-pokusu. Napr. Malý Hektor 435.0 nevyhovoval soupravám Bp taznou silou, ani výkonem. A netopil. K hydraulickým masinám se vubec nechci vyjadrovat. Nakonec páru nahradila velice úspesne práve Bardotka a stala se symbolem (i) Pacifiku.
PS: Pomerance mi bylo opravdu velice líto, ale není T698.0 o pár let starsí, nezli Bardotka?
stoupa: S tím výkonem souhlasím, avšak daným účelům by lépe posloužilo něco menšího, lehčího a s pomalejším zpřevodováním (kvůli tažné síle v nízkých rychlostech tam, kde se rychle jezdit stejně nedá) a topením. Formátem (nikoliv spolehlivostí) ideální byla třeba karkule s pegasem.
Velký stroj je Bardotka mozná, ale k výkonum na specificky trasovaném horním Pacifiku byla urcena jiz 1971 (jak zcela správne píse Rabín). Navic, cím lépe demonstrovat výkon stroje, nez jeho taznou silou? Kotelním výkonem asi ne, výkonem PeGasu urcite ne! :-))
1 2 | Zpráv na stránku: |
Comments are users' expressions.
ŽelPage has no liability for their contents.
- Correspondent or Member of ŽelPage, - Editor or ŽelPage Administrator
Before you insert your comment, you have to log on or register.