Praha — Služební potřeba inspekční a traťmistrovská vyžadovala pojížďky po tratích nezávisle na vlakové dopravě. Přitom řada míst nebyla po silničních komunikacích dostupná. V roce 1924 vypsalo Ministerstvo železnic ČSR soutěž na vhodné motorové vozidlo. Řešení přinesla firma Tatra v Kopřivnici – pod vedením šéfkonstruktéra Hanse Ledvinky vyvinula, nabídla a posléze dodávala motorovou drezínu označenou Tatra T 15. Vozilo bylo odvozeno z osvědčeného automobilu Tatra 11. Karosérie byla posazena na rámu, odpružení listovými, poloeliptickými péry, ložiska naklápěcí, valivá, dvouřadová ve dvou tuhých nápravách. Brzdy byly mechanické (lanové), přičemž nožní působila na přední a ruční na zadní nápravu. Karoserie byla buď otevřená (Cabrio), nebo limuzína s odnímatelnou střechou a konečně čtyřmístná limuzína s pevnou střechou. Typický byl vzduchem chlazený protiběžný (boxer) motor Tatra, v původním provedení T 11 (1056 ccm, 12 PS), od roku 1927 motor T 12. V těchto provedeních bylo dodáno do roku 1932 celkem 71 kusů drezín.

Pokračování

Tetelil se vzduch letní kdesi u Turnova a válet se na prosluněné mezi na hraně remízku bylo milo. To písknutí v dálce nebylo možno přeslechnout. Se zpožděním dolehl jako šepot zvuk výfuků parní mašiny, kužel dýmu hnaného výfukovou parou bylo na kilometry vidět dřív. Zvuk výfuků sílil a zrychloval a sléval se, jak s rostoucími otáčkami kol přestalo být možno jednotlivé výfuky počítat. Čtyři rány do výfuku na jednu otočku hnacích náprav. S rostoucí rychlostí se zvuk sléval v hukot. A tu zvuk zcela zmizel, jak vlak klikatá trať zavedla za terénní vlnu, či les, opět se štěkot stroje nabírajícího rychlost před stoupáním ozval, aby zase zmizel. A po krátké chvíli ticha objevil se vlak v nedalekém zářezu. Hlasitě štěkající Všudybylka statečně táhla čtyři papíráky osmidveřáky proti stoupání a už začínala mít dost. S každým metrem, každou otáčkou náprav klesala rychlost a výfuky byly pomalejší, hlasitější a naléhavější. Sousední chalupářka, hlavu v dlaních, lkala, že jestli se otočí vítr, bude mít zase prádlo plné sazí. Vítr byl milosrdný, strojní četa svůj stroj dobře vedla, rychlost a výfuky se ustálily a najednou ticho – za vrcholem stoupání fíra zavřel regulátor a bylo slyšet jen odvalování kol po kolejnicích a jejich klapání na spojích. Na tato představení se nevybíralo vstupné, na tato představení se nevyvěšovaly plakáty. Na tato představení si člověk jen musel udělat čas, mít trpělivost a umět naslouchat, vnímat i vůni kouře smíšeného s výfukovou parou nasáklou strojním olejem z válců. Kdy to bylo? Už nevím, ale Těšnov byl ještě v provozu.

Pokračování