Řada 180 DB a moderní vozy

Všechny vozy v řazení vlaku jsou na této relaci novinkou, a začít můžeme už od lokomotivy. V současnosti řada 180 DB na žádném vlaku v dálkové osobní dopravě do ČR pravidelně nejezdila, nyní se tedy objevuje na tomto páru vlaků. Za lokomotivou jsou řazeny dva osobní vozy ZSSK řady Beer, zbytek vlaku je již určen k cestování v horizontální poloze. Konkrétně jde o vozy MÁV, jeden řady Bcmz, druhý WLABmz, které oba pokračují z Bratislavy do Budapešti Keleti. Dále jde o vůz ČD řady WLABmee, který v Břeclavi přechází na Chopin do Vídně, a nakonec o vůz ZSSK řady WLABmee, ten opouští soupravu již v Praze hl.n. a přechází na Excelsior do Košic. V opačném směru je řazení analogické.

Kde udělali soudruzi z NDR chybu?

Výše zmíněný přestup od Berlína není tak komfortní, jak by si někdo u této mezinárodní relace představoval. Vzhledem k malému počtu průjezdných kolejí na drážďanském hlavním nádraží (tedy směr ČR) zřejmě není snadné zorganizovat přestup na jednom nástupišti. Realizované řešení je však výrazně horší, než kdyby končící IC přijel na některou kusou kolej v dolním "patře" nádraží a R by stál nahoře, např. na koleji 3, na kterou místo toho přijíždí ono IC. Staniční rozhlas v souladu s vlakovým hlášením (kde se ve dvou jazycích dozvíme, že D-Zug jede do Bratislavy přes Vídeň nebo Budapešť!?) informuje, že máme jít na kolej 4 - tu však není tak snadné nalézt. Důvtipnější a němčiny znalejší cestující přijdou na to, že jde u kusou kolej za staniční budovou, tedy až za mostem přes přednádražní komunikaci. Nemusí se tedy po schodech, ovšem od zadní části IC k přední části R to pár set metrů chůze je. Po túře směr koncová světla vlaku ve tmě se dostaneme k úzkému nástupišti naprosto nedůstojnému pro mezinárodní vlak jedoucí do 4 evropských zemí. Po přejití dřevěné rampy nás čekají rozpraskané a různě nakloněné dlaždice se štěrkem, do vozů Beer už se nastupuje z trávy se štěrkem, i když díky prakticky nulovému osvětlení to téměř není vidět. Na "pragotronu" je napsáno Praha, na všech vozech kromě vozu ČD jsou v oknech papíry o směru jízdy ještě z ranního Galilea, vlakovým rozhlasem nikdo nic neřekne.

Kdo tím jezdí?

Z Drážďan by všechny cestující ve vozech Beer spočítal na prstech i středně zručný dělník na pile, oproti personálu s policií jsou v oslabení. Ani v ubytovacích vozech žádný velký ruch znát není, i když přeci jen všechny prázdné nejsou. Další cestující pak přistupují až v ČR, zejména v Ústí nad Labem a Lovosicích, potom už snad přesáhne obsazenost vlaku jednoho člověka na kupé... Tak jaký je tedy význam tohoto spoje? Jako spojení z "vnitrostátního" Německa do ČR zřejmě nevelký, když od uvedeného IC přestupuje pár cestujících (doslova pár). I z Drážďan je vlak slabě využit, není to tím, že na rychlík v podstatě neexistuje výhodné přeshraniční jízdné? A pokud je smysl tohoto spoje coby řadový vnitrostátní rychlík, proč zrovna v Kralupech nestaví? Jinak je zřejmě třeba hodnotit lehátkový a lůžkové vozy, které, ač ne příliš využité, by při ukončení jízdy v Praze stejně zahálely, a nabízejí takto zajímavé možnosti cestování z Německa, které dosud v podstatě chyběly. Vaše názory na tento vlak uvítám v komentářích.

Z Prahy pokračuje Galileo Galilei jako klasický noční spoj, obohacený o polovinu rychlíku od Chebu, přičemž druhá s ubytovacími vozy ZSSK tvoří část Excelsiora, jako tomu ostatně bylo dosud. V opačném směru je to obdobné, viz také řazení na ŽelPage. To už je ale jiná kapitola.
Tento článek vznikl na základě cesty vlakem 377 z Dresden Hbf do Prahy hl.n., uskutečněné ve čtvrtek 14.12.2006, tedy v pracovní den krátce po zavedení tohoto spoje. Ještě poznámka na okraj: Z nějakých důvodů vlak plynule nabíral zpoždění, které přesáhlo 10 minut, což je už omezující pro včasný přesun vozu ZSSK na Excelsior.

zdroj: Vlastní pozorování, Jízdní řád, Řazení vlaku