Volary — Sobota 9. prosince 2017 byla posledním dnem, kdy na tři železniční dráhy v Jihočeském kraji, takzvané šumavské lokálky, vyjely osobní vlaky Českých drah. Od platnosti nového jízdního řádu totiž na tratě 194, 197 a 198 vyrazily oranžovo-zelené jednotky soukromého dopravce GW Train Regio. Toho mohou cestující znát již z rychlíkové linky Plzeň - Most či z regionálních tratí Mariánské Lázně - Karlovy Vary, Trutnov - Svoboda nad Úpou nebo Milotice nad Opavou - Vrbno pod Pradědem. Jak si zatím nový dopravce na Šumavě vede, vám přiblížíme v následujících řádcích.

Pro test nového dopravce jsme zvolili trasu Číčenice - Volary - České Budějovice, abychom využili různých spojů na vícero tratích, a hodnocení bylo co možná nejobjektivnější, byť dojmy z jednoho dne provozu (navíc v jeho začátcích) nemusí být zcela vypovídající. Cesta tedy začala na nádraží v Číčenicích, kde osobní vlak směr Volary vzorně čekal několik minut na příjezd zpožděného rychlíku od Českých Budějovic. Hned u nástupu do jednotky 654 „Regiosprinter” nás vítala milá průvodčí v černo-oranžové uniformě, což bylo příjemným překvapením, jelikož vlaky mají nově jezdit v samoobslužném režimu odbavení s příležitostnou kontrolou ze strany revizorů. Společnost GW Train Regio nicméně minimálně pro začátek na některé úseky (v našem případě Číčenice - Zbytiny a Horní Planá - České Budějovice) průvodčí nasadila, což ocenili zejména starší cestující, kteří si nevěděli příliš rady s prodejním automatem jízdenek. Nutno však podotknout, že i v úsecích, kde vlakovou četou spoje doprovázeny nebyly, pomáhali s odbavením velice ochotně v rámci možností během pobytu ve stanicích strojvedoucí.

Prodejní automaty jízdenek jsou v každém vozidle dva, přičemž jeden akceptuje jak platební karty, tak hotovost (bankovky i mince), druhý pak jen platební karty. Automaty se nám zdály relativně jednoduché na obsluhu a jízdenku jsme si zakoupili bez problémů, nicméně mírně doladit by ještě chtěly, aby se třeba v seznamu stanic nezobrazovaly zbytečně i stanice v opačném směru jízdy nebo aby cestující nebyl tázán na způsob platby, když to ve druhém automatu stejně jde jen platební kartou. Stejně tak by určitě pomohly samolepky s návodem k obsluze nebo informací, že na druhém konci vozidla je další automat, což by mohlo eliminovat případné fronty na odbavení a rozložit cestující do celého vozidla. Pro úplnost dodejme, že kromě prodeje ve vozidlech má dopravce také pokladny v Českých Budějovicích, Českém Krumlově, Volarech a Strakonicích, jízdenky lze zakoupit také na internetu. Po nástupu do vlaku se všechny jízdenky validují načtením QR kódu (o čemž jsme ale opět viditelnou a výraznou informaci nikde nenašli).

Zpět ale do našeho vlaku. Hned v první stanici, ve Vodňanech, došlo k problému se zabezpečovacím zařízením Radioblok, a vlak tak na odjezdu nabral asi šestiminutové zpoždění. To se však podařilo rychle stáhnout, a to i přes vícero pomalých jízd na přejezdech (přejezdy totiž údajně na nová vozidla špatně reagovaly a po průjezdu vlaku se nevypínaly, řešením proto bylo dočasně vypnout PZZ). Ve Vodňanech se vlak slušně zaplnil a utvořila se také menší fronta u prodeje jízdenek. Nastoupilo vzhledem k odpolednímu času i několik dojíždějících žáků ze škol, kteří kvitovali stejně jako my, kolejnicí praštění, možnost sledování práce strojvedoucího skrze prosklené dveře. Objevily se však také další drobné nedostatky - tlačítka pro zastávky na znamení jsou umístěna jen na dveřích (shodná s tlačítkem pro otevření dveří) a po jejich stisku se neobjeví žádná zpětná vazba (hlášení či jiná signalizace), takže cestující má ke tlačítku daleko a neví, zdali jeho požadavek byl zaznamenán správně. Naopak prakticky vůbec nic nelze vytknout informačním LCD obrazovkám, které kromě pravidelného a aktuálního jízdního řádu ukazují například polohu na mapě či přípojné spoje - o tom si cestující třeba i ve vlajkové lodi ČD, jednotkách Railjet, mohou nechat jen hezky zdát.

Z nadšení z informačního systému a sledování trati nás vytrhlo křižování s protijedoucím vlakem, který k našemu překvapení nebyl veden stejným typem vozidla, nýbrž motorovým vozem 810, pronajatým od AŽD Praha. Toto vozidlo bohužel nestihl dopravce vybavit ani směrovými tabulemi s cílovou stanicí, byť už na svém facebookovém profilu avizoval, že i záložní vozidla budou vším potřebným vybavena. Každopádně se starší motorové vozy na tratích objevují nadále, takže kdo očekával, že třeba řada 810 či 814 ze Šumavy zmizí nadobro, bude zatím zklamán. Doufejme, že s dodáním dalších rekonstruovaných regiosprinterů budou starší zasahovat jen minimálně. Ale to už se blížíme do další stanice, do Volar…

Tam proběhl krátký posun, při kterém byla k našemu vlaku přivěšena další jednotka 654, se kterou jsme následně po rozpojení v Černém Kříži jeli do Českých Budějovic, o čemž nás i další cestující předem informoval strojvůdce. Z Černého Kříže nás jelo pouze pár, nicméně oblíbená místa poblíž kabiny byla již obsazena, a tak jsme usedli uprostřed vlaku. Tam jsme také pocítili značný chlad od spojovacích kloubů, se kterým si vytápění příliš nedokázalo poradit. Ne že by ve voze byla zima, nicméně lehčí svetr potřeba byl. Naopak ocenit lze typicky německé automatické zavírání dveří ihned po nástupu cestujících, na rozdíl od většiny vozidel české výroby, v nichž se dveře zavřou samy až po delší době.

V Horní Plané jsme se zdrželi, jelikož protijedoucí vlak měl zpoždění, které se tak ve výši 16 minut přeneslo i na náš spoj. Díky dynamickým vlastnostem vozidla však zpoždění opět rychle snižujeme a do Českých Budějovic přijíždíme sotva se třemi minutami navíc. Narážíme také na další zádrhel - některé zastávky, které jsou dle jízdního řádu na znamení a projíždíme je, například Žlábek, nejsou uvedeny jako zastávky na znamení v informačním systému. Naštěstí na nich ale nikdo vystupovat nechtěl. Při dvouhodinové jízdě nám začínají chybět také stolky a područky mezi sedadly. Tyto doplňky ovšem nepožadoval objednatel ve výběrovém řízení (stejně jako třeba doprovod vlaku průvodčím), nelze to tedy dopravci vytýkat. Naopak oceňujeme to, co u předchozího dopravce zvykem nebylo: polohovatelnost sedadel, elektrické zásuvky a Wi-Fi připojení k internetu, které i v šumavských lesích fungovalo překvapivě dobře. Spokojeni jsme byli také s toaletou, která byla čistá, funkční, a toaletní papír rozhodně nebyl z nejlevnějších a nejhrubších na trhu, jak jsme zvyklí od státního dopravce. Jediné, co by si toaleta zasloužila, je zvýraznění tlačítek pro spuštění vody či splachování.

Pomalu ale jistě se blížíme k jihočeské metropoli a zaposloucháváme se do hovorů cestujících v okolí. Některým změna vyhovuje, zejména těm mladším, kteří oceňují třeba možnost platby kartou nebo již výše zmíněné zásuvky či internet. Starší cestující vesměs diskutují o nákupu jízdenek v automatu i o tom, jak jeden automat akceptující hotovost bude v létě zvládat odbavení většího množství lidí, oceňují však naopak nízkopodlažnost vozidla, na rozdíl od předchozích motorových vozů řady 842. Objevuje se i jeden držitel režijního jízdného, který polemizuje nad nutností dokupovat si další jízdenku.

O poznání palčivějším problémem však může být nastavení čekacích dob na přípojné vlaky mezi ČD a GW Train Regio. Vlaky soukromého dopravce budou na zpožděné vlaky Českých drah čekat maximálně 10 minut, naopak to však budou pouhé 3 minuty. Zůstává otázkou, proč České dráhy nezachovaly čekací doby stejné jako v době, kdy provoz na Šumavě zajišťovaly ony samy. A ještě větší otazník se pak vznáší nad tím, proč takové antizákaznické chování včas neřešil objednavatel dopravy, tedy Jihočeský kraj, potažmo koordinátor JIKORD. Pro zahraniční turisty, hojně navštěvující třeba Český Krumlov, může být problémem také neuznávání mezinárodních jízdenek NRT a síťových jízdenek Interrail a Eurail.

Pokud celou jízdu shrneme, byli jsme v zásadě spokojeni. Na to, že se jednalo o první týden ostrého provozu, to nebylo vůbec špatné (byť excelentní také ne), a pokud dopravce neusne na vavřínech a průběžně se vyskytující mouchy bude vychytávat, nelze než mu gratulovat. Křestem ohněm zřejmě bude hlavně letní sezóna s přepravou řádově vyšších počtů cestujících včetně jízdních kol, kde bude nutné vlaky výrazně posilovat (to ostatně bylo třeba již o uplynulých vánočních prázdninách, kdy se na Šumavu podívaly na zkoušku motorové jednotky z plzeňsko-mostecké linky). Body za odvahu si určitě zaslouží i krajský objednavatel dopravy, který by nicméně měl dopilovat zejména vzájemnou návaznost a odbavení mezi dopravci.

Zdroje: GW Train Regio, ŽelPage