Marně jsem doufal, že se výběr vyhne správcům galerie. Bohužel ne, i přesto, že máme dost remcání kolem fotografií v rámci své povinnosti. Ale co naplat, je to tu. Výběr se má týkat období od 18. září do 1. října 2017. Tak se na to podíváme trochu z jiného soudku a člověk se poohlédne i zpět.

Letos je tomu přesně 20 let, co jsem obdržel svoji první „krabičku“ na kinofilm a šel s ní ke kolejím. Už si přesně nevybavuji, které fotografie (samozřejmě nevalné kvality) vznikly jako první, ale určitě tu dobu vystihuje tento snímek od BBvK:

 

Člověk si hned zavzpomíná na to, jaké měly vozidla barvy. Nádraží vypadající spíše jako hezky zarostlé zahrádky a na každém rohu ještě pozůstatky telegrafních sloupů nebo mechanických návěstidel.

Rok na to jsem už postoupil do vyššího „levelu“ a pořídil jsem si svou první zrcadlovku. Byl to tenkrát fortelný Zenit. Na pořizovací cenu nedělal úplně špatné fotografie. I sklo mělo slušnou kresbu. Byla to doba, kdy končily sergeje na podkrušnohorské magistrále. Člověk si vybaví Sokolov plný těchto strojů, což mi připomněla právě tato Brunova fotografie:

 

V roce 1998 jsem vyměnil Zenita za Prakticu a ta mi vydržela až do digitální éry. Ta přišla v roce 2003, kdy jsem dostal do ruky Olympus C5050. To byl na tu dobu velice slušný stroj, jen byl člověk omezený na pevný objektiv 35–105 mm. Měl výbornou světelnost a špičkovou optiku. Ještě dnes se z něj člověk nestydí poslat nějakou fotografii ven. I když rozlišení je na dnešní poměry samozřejmě nedostačující. Praktica sloužila chvíli souběžně a v roce 2005 jsem ji odstavil úplně. Poté následovalo první digitální zrcadlo v podobě Nikonu D50. K tomu samozřejmě nějaké to příslušenství. Sloužil hezkých 9 let a pro nízké rozlišení jsem ho ke konci roku 2014 vyměnil za Nikon D7000, který mám dodnes. Dobu digitální dle mne nejvíce vystihuje tento obrázek, který před několika dny vložil Jan Zelenda:

Přirozené barvy, perfektní kresba a celkově široké možnosti za minimální náklady. Tenkrát si člověk musel hodně rozmýšlet, co vyfotit a co ne (a že by se dalo fotit prakticky vše). Mimo náklady na dopravu a fototechniku v tom byly i filmy, zpracování, ukládaní. Za ta léta se samozřejmě tak nějak změnil i styl fotografování jako takového. Vývoj nezastavíme. Laťka se nastavila hodně vysoko a to je samozřejmě dobře. Třeba je „in“ být co nejvýš a ulovit toho co nejvíce. Bohužel dříve člověku nikdo neradil, jak by to mělo být správně vyfotografováno. Nehledě na přístup k informacím. Díky tomu podle toho taky fotografie dlouhá léta vypadaly. Jinak je jasné, že má každý svůj rukopis a naštěstí to v galeriích není stále totéž. Ale v důsledku trend semele tak trochu všechny. I mne.

Na závěr bych ještě vyzdvihl tyto tři „koukatelné“ fotografie, které ve zdejší galerii v uplynulých dvou týdnech představili Tomáš Krajcar [1], [2] a SimyV.