Člověk si takhle přijede z dovolené, mrkne na ŽP, v pohodě, jen dva nové články… Pak se to během dne ještě párkrát zopakuje, protože mi tu něco nesedí. 49 nepřečtených zpráv? Bylo jich jen 48 a žádnou fotku jsem „na stole“ neměl. Aha, vidím adresáta a předmět, teď je to jasné. Došlo i na můj výběr šotoklubu. Za poslední dva týdny vyšlo mnoho hezkých fotek párovek, bardotek nebo brejlovců, já jsem ale doma pod stejnosměrným napětím, kde kralují peršingy a ústecké 122 nebo 123. Proto se už odedávna kloním především k elektrické trakci.

362.168-7

Z první fotky na mě dýchla taková letní klidná pohodová podvečerní atmosféra, pro někoho možná ideální na posezení u vody nebo k procházce na „jedno“. Pěkné krémové eso s ucelenou soupravou na jednokolejné trati je mezi Přerovem a Brnem čím dál větší vzácností, protože za nedlouho už nebude co unifikovat. A ještě zmíním, že to je fotka z nikdy nevypsané a nezmiňované kategorie „autor fotí u domácí trati“.

Detail fotografie

363.146-2

Poslední záblesky světla před bouří jsou vždy atraktivním námětem pro focení, šotouši to ale mají těžší, když potřebují ještě ten vlak, který ne vždy jede v tu správnou chvíli. Červený lak slovenských železnic navíc v těchto okamžicích (a asi ani jindy) nepřehlédnete. Stejně jako Pavel Vlček o měsíc dříve bych tuto fotografii přiřadil k těm, kde autor musí mít buď štěstí, nebo ji „vychodit“.

Detail fotografie

T 478.1010 + T 478.1215

Krásná krajina s vlakem, mezi řekou, keři a skálou. Někdo by neřekl, že se může nacházet na okraji Prahy. Do toho dunění dvou bardotek s dlouhou soupravou, které může sloužit jako budíček pro okolní obyvatele. Podobné to mohlo být ještě za Lovosicemi, kde trať na Děčín také vede mezi řekou a prudce se zdvihajícím reliéfem krajiny.

Detail fotografie