Autor minulého výběru nejlepších fotografii, mimořádně nejen za kalendářní týdny 51 a 52, Matouš Vinš, mně předal štafetu na následující dva týdny. Bude se tak jednat především o fotografie, které dokreslovaly jinak chybějící zimní atmosféru a odstartovaly nový rok 2016. Během těchto 14 dní převažovaly z mého pohledu pěkné snímky, které byly častěji průměrného charakteru. Tím je míněno promítnutí fotografického řemesla a originality místa v závislosti na světelných podmínkách. Samozřejmě je podstatné i finální zpracováním fotografie v editoru. S ohledem na tyto kritéria se pokusím provést výběr. 

99 7243-1

Fotografie Tomáše Kubovce mě velmi zaujala. Možná je to dáno do jisté míry tím, že tíhnu k parní trakcím. Pokusím-li se o co nejobjektivnější pohled, tak si v prvé řadě pokládám otázku: „Kdy se podaří dostat sluneční paprsky do útrob tunelu a mít tak zřetelný a prokreslený pohled na lokomotivu přímo uvnitř?!“ Dynamiku celého záběru umocňuje rozrážející se kouř o tunelovou troubu a unikající pára z parního stroje. Lokomotiva nezapře, že je opravdu ve výkonu. Za několik let si vybavuji několik tunelových záběrů, ale nikdy v takovém podání, proto ho hodnotím jako jedinečný. Nízký úhel slunečního svitu v souvislosti s načasováním jízdy vlaku již vyžaduje určitou zkušenost fotografa. Kvalitní provedení umocňuje i použité „dlouhé sklo“ a zvolený ořez, který podtrhuje záměr autora.

Detail fotografie

831.110-2 + M 131.1513

Jeden z pohledů, kde je stále na co se dívat a zároveň celek tvoří určitou harmonii bez rušivých okolností. Do kompozice se Tomáši Slukovi podařilo umístit „vechtr“, most i telegrafní sloupy, které můžou působit jako určitý odkaz minulosti. Dále dřevěné pražce, které se kromě svého klasického využití staly i součástí přilehlého plotu. Dojem z prostoru budí i v popředí zakomponované duby. I když fotografii nevládnou v začínající zimě ještě bez sněhu příliš výrazné barvy, scénu dotváří měkké světlo bez tmavých stínů, které by jinak strhávaly nepříjemně pozornost. Vlak se díky výrazné červené barvě „neutopí“ ani v takto volné kompozici.

Detail fotografie

151.023-9

Zaujaly mě oba záběry, které vyšly ve stejný čas. I když je dělí jeden den od pořízení, jsou vytvořeny ve stejném traťovém úseku a vyskytuje se na nich stejná lokomotiva. Člověk na první pohled přemýšlí, jestli Chary neměl rozmístěné dva fotoaparáty v terénu a při průjezdu vlaku, za pomoci dálkové spoušti, neaktivoval sekvenci. Případně třeba nevydumal vlastní vychytávku na pohybové čidlo. I když je boční pohled více do krajiny a tvoří lokální místopis, vybral jsem si verzi na dlouhé sklo. Zlatavé paprsky nízkého slunce tvoří příjemný nádech a vzhledem k bočnímu osvitu jsou objekty plastičtější. Zvolené větší ohnisko zvýraznilo reliéf trati i železniční objekty na velké vzdálenosti. Nejedná se o fotografování s lokomotivou „do brány“, což je vžitý způsob předcházející kolizím a přetnutým sloupům trakčního vedení. Proto u mě tento záběr vybočuje a poukazuje na to, že se dá pod měděnou pavučinou fotografovat i jinak, zejména v prostředí s nízkým horizontem.

Detail fotografie