Hodnocení nejzajímavějších fotografií v uplynulých dvou týdnech připadlo tentokrát na mne, člověka, který vlaky nefotí. Tedy – občas fotí, ale nepočítá se mezi šotouše, nestojí při tom u skutečné tratě a nezná všechny strasti a slasti při výběru fleku a čekání na ten správný okamžik, mnohdy neopakovatelný. Ano, přesto, že doma při focení modelové železnice člověk může připravit podmínky téměř ideální, jde zas o jiný druh výzvy – řekněme laboratorní pokus, jehož výsledek zdaleka není zaručen. Nicméně se budu snažit vloženou důvěru nezklamat. V tomto dvoutýdenním přehledu jde tak jako tak zejména o „pohled zákazníka“ – tedy i můj výběr bude nutně subjektivní, vedený více tím, co mne zaujalo, než objektivními kvalitami, a budu rád, když připojíte své názory i Vy.

810.341-8

Snímek dvou vlaků nezávislé trakce pod dráty rozpoutal diskuzi na mnoho „nádražáckých“ témat, o která ale teď (kupodivu) vůbec nepůjde. Já na fotografii vidím malého kluka, který provedl nějakou pořádnou lumpárnu a snaží se ze všech sil zmizet dřív, než na to právě přicházející otec přijde. Jednoznačně fotka s příběhem, kde technikálie jdou zcela stranou… A za chvíli se ozve hromová rána z dělbuchu, nastraženého v tunelu.

Detail fotografie

740.459-3 + 740.758-8

Lenka nefotí, Lenka tvoří obrazy. Stejně jako zde – skvělá práce se světlem jak od starých mistrů. Někdo by volil jiné nasvícení, někdo by si počkal na jinou oblohu, aby se mu pozadí neztrácelo v šeru. Ne tak Lenka – vybere si právě tuto kombinaci, která zvýrazní to podstatné, přičemž v obraze nejsou žádná „nepokreslená“ místa. Vidím vlak dunící podvečerní krajinou, osamocený, ale současně ukazující, že dráha nikdy nespí.

Detail fotografie

T 47.005

Tato fotka u mne dlouho bojovala s Tulákem Petra Holuba. Pokud by se jednalo o objektivní výběr, kde by „cílovkou“ bylo laické publikum, asi by rozhodování bylo těžší, ovšem jak jsem již psal, jde o pohled subjektivní a tady rozhodla mrazivá nálada pomalu přicházející zimy, měkké linie stínů v mlze na pozadí lesa a krásné vzpomínky na dovolenou strávenou před pár lety na nádraží v Albeři.

Detail fotografie

Uplynulé dva týdny byly obeslány podstatně větším množstvím velice kvalitních fotek, takže by nebyl problém sestavit další trojici a byla by stejně dobrá. Ovšem na tomto místě poruším tvořící se pravidla výběru, udělám drobný krok zpět v čase a vypíchnu noční fotku „Regioštrůdlu“ v Třebíči od Vladimíry Uhrové, publikovanou den před začátkem mého období. Pro mne je to za dlouhou dobu něco zcela výjimečného, nacházejícího se mimo obvyklé a zažité standardy – prostě moderní železnice prezentovaná jako moderní umění. Dalo by se diskutovat nad detaily, ale fotka má nápad, dynamiku, jasné barvy a reklamní údernost. Autorce gratuluju k nadmíru vydařené prvotině na ŽP!