Z pověření mně daného dovolím si navázat na Martina Grilla a pokračovat ve vyzdvihování z mého hlediska sympatických fotografií, jež byly zveřejněny v posledních dvou týdnech (popravdě, nejvíce mne oslovily všechny tři z 45. týdne). Pokládám to za čest, neb si nepřipadám povolaný vyjadřovat se k fotografiím mnohem zkušenějších a zručnějších kolegů fotografů, pokud se vůbec mezi fotografy mohu zařadit. Hodnocení je samozřejmě subjektivní, laskavý čtenář se s ním nemusí ztotožnit, nicméně jak to vidím, tak to píši.

750.308-9

Z náhledu jsem tuto čelovku šacoval na Payuse. Ovšem nikoli Payus, ale Petrus, a ještě k tomu Holubus. To hovoří za vše. Nevzpomínám si, že by se mi nějaká jeho fotka nelíbila. Ale aby neměl nos moc nahoru, může to být mojí pamětí, nikoli jen jeho uměním. Tato fotka je mi z těch tří dnes vybraných nejsympatičtější, přesto mi nějak chybí slova. Jak poetičtěji než jen číslem stroje by se dal obrázek nazvat? Stromy kolem tratě na mne působí jako jakýsi tunel, byť ne zcela uzavřený. Snad „Tunel do podzimu“. Je fajn, že i lokomotiva tak nějak zapadá do barevného schématu. Najbrt by působil jinak, možná méně zajímavě, avšak netvrdím, že špatně. Jen tohle mi prostě sedí víc.

Detail fotografie

Duch posledního vlaku

Velice trefný název fotografie. Myslím, že něco v tomto smyslu napadne většinu návštěvníků zhlédnuvších tento záběr. Kombinace úzkokolejek a přírody působí téměř vždy až pohádkově. Siluety stromů, blyštící se kolejnice, vůně lesa a dřevěných pražců, v lepším případě i kouře parní lokomotivy, a zvuk kol pravidelně klapajících na spojích mísící se se zpěvem ptáků. A nemusí se jednat jen o naše luhy a háje. Stačí nahlédnout k saským sousedům. Zde navíc snímku dodává šmrnc a nádech tajemna „mázlý“ vlak a protisvětlo. Motiv je neokoukaný, byť těch „mazanic“ je v galerii více. Tahle má však nevšední atmosféru a vlastně celá mi tak nějak přijde neobyčejná.

Detail fotografie

749.262-2 + 749.263-0

Znáte film Přijela k nám pouť? Zpívá se tam něco jako „Žluťásku, žluťásku…“ To by se dalo s čistým svědomím aplikovat i na tuto fotografii. Podzimní příroda vytvořila dokonalou kulisu tomuto vlaku a s trochou nadsázky se dá říci, že jen díky odlišné barvě lokomotiv lze vlak ve scenérii nalézt hned při prvním pohledu. Jak by asi snímek vypadal např. se žlutočerným Hektorem Viamont v čele vlaku? Pavel měl štěstí na dobré světlo, dobrý vlak a dobré místo (i když to určitě plánoval). Výsledkem kombinace těchto tří elementů je vskutku neotřelá fotografie vlaku v přírodě, která bude i po čase živě připomínat šotovýpravu v jednom krásném podzimním dni. A jak podotkl jeden z komentujících, v kalendáři by asi tento snímek neměl chybět, ale to ostatně žádný ze tří dnes opěvovaných (dle mého soudu).

Detail fotografie