..: Autobus a vlak, konkurence nebo spolupráce? :..

Konference Autobus a vlak - konkurence nebo spolupráce, ČD a UPCE DFJP, KD Zastávka Louny, 5.10.2015, foto: Zdeněk Michl Louny — Ve čtvrtek 8. října 2015 proběhla v sále lounského kulturního domu Zastávka již tradiční mezinárodní konference Českých drah a Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice. Ve čtyřech blocích zde bylo prezentováno celkem 13 příspěvků od domácích i zahraničních autobusových a železničních dopravců, objednatelů dopravy, organizátorů integrovaných dopravních systémů, dodavatelů vozidel a dalších technologií. Bloky tentokrát nebyly tematicky děleny a spíše odpovídaly možnostem prezentujících. Po krátkém úvodním slově zástupců města Loun i pořádajících Českých drah, Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice a Ústeckého kraje jsme tak svižně nastartovali k prvnímu příspěvku.

Martin Kvizda z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v prvním příspěvku konference tradičně přinesl více otázek než odpovědí. Při hledání optimální ceny a četnosti nabídky se zabýval pohledem dopravce, cestujícího a státu. Uvedl výsledky několika průzkumů citlivosti cestujících (patrně dotazníkových šetření) na změnu ceny jízdného a míru ochoty přejít k alternativnímu dopravci nebo módu. Prezentované výsledky byly velmi rozdílné pro různé relace i roky. Podíl dotací a subvencí do veřejné dopravy na HDP je v ČR ustálen na cca 1 % – jsou tyto nemalé prostředky vynakládány účelně? Poukázáno bylo na rozdílný přístup v USA (tržní – rozvoj silniční infrastruktury), rozvojovém světě (hledání ekonomicky únosného řešení – autobusová doprava) a EU (důraz na udržitelnou mobilitu – ekologie, sociální soudržnost, dopravní obsluha; plánování investic do infrastruktury, standardizace služeb a tarifů). Optimální dělba nastane při kooperaci vlaků a autobusů maximalizující zisk dopravců, užitek cestujících a plnění cílů státu (nejlépe jsou-li stabilní a popsané). Jako zajímavou alternativu našich systémů pak nakonec uvedl světově úspěšné modely BRT (Bus Rapid Transit).

Tradičně vizionářský příspěvek pak přinesl Ing. Jiří Pohl ze společnosti Siemens. Uvedl, že v posledním půlstoletí vzrostla především v okolí měst velikost území s denní dojížďkou přinejmenším na dvojnásobný poloměr, aniž by fakticky narostla délka této dojížďky v čase (zpravidla stále do jedné hodiny). Z pohledu cestujícího sice vnímáme jen čas, ale tato dojížďka stojí energii. Zatímco jsme se zavázali k úspoře 27 % energie a exhalací z dopravy do roku 2030, za posledních 20 let jsme vzrostli na 230 % původní hodnoty. Energeticky je přitom elektrický vlak asi 7,5krát efektivnější než auto a nestojí 23,5 hodiny denně nevyužitý. Zemní plyn není lepší než směsná bionafta (stlačení, nižší efektivita motoru) a neplní cíle EU.

Na 27,5 % železniční sítě (síť TEN-T) se dnes u nás realizuje 84 % výkonů, roste především příměstská a nadregionální doprava, v osobní dopravě za 5 let o 20 %. Lidé mají auta a už nikdy nebudou na veřejnou dopravu ochotni čekat. Vlak musí jezdit alespoň jednou za hodinu. Efektivní je cca pro 120 až 1600 cestujících. Už 3 autobusy spotřebují více energie než 1 elektrický vlak. Úspora za převedení cestujícího z autobusu do vlaku je 0,84 Kč, což je víc než jízdné, takže vozit vlakem zdarma se společnosti i vyplatí! Příklad z dneška: Praha – Brno: 91 % auto, 3 % vlak, 6 % autobus. Slibné projekty, například elektrifikace východní Moravy – zbudou jen lokální tratě, ty lze odvozit na baterky – držím palce!

Pan Jiří Kroutil ze společnosti IVECO pak představil aktuální produktové portfolio továrny ve Vysokém Mýtě a trendy ve výrobě autobusů. V základním dělení na městskou, dálkovou a turistickou dopravu nabízí celkem 1083 variant v sedmi typových řadách. U městských je tradičně požadavek na nízkopodlažnost, která je z definice drahá, a vysoký počet dveří. U příměstských je vlajkovou lodí uspořádání Low Entry. Turistické autobusy jsou pak vrcholem výroby, vysoce variabilní podle přání zákazníka. V roce 2014 bylo ve Vysokém Mýtě vyrobeno 3288 autobusů. Dodávka několika kusů je reálná v řádu měsíců.

Po první přestávce vystoupil pan František Vichta z Ministerstva dopravy ČR. Zdůraznil, že dopravní politika ČR vnímá železniční dopravu jako páteř veřejné dopravy v zemi. Aktuálně zpracovaná bílá kniha pak akcentuje spolupráci a koordinaci, a to nejen mezi objednateli, ale i mezi módy. Ve správě regulace veřejné dopravy představil tři ideální modely, pracovně nazvané laissez-faire, regulace v případě konfliktu a koncesní model. ČR vnímá na pomezí prvních dvou, nevyloučil ale časem možnost využití prvků koncesního modelu s tím, že musí platit princip, kdy sociální inženýrství nemá zabíjet kvalitu inovací ve veřejné dopravě. Na otázku možné objednávky nových rychlíků Praha – Louny odpověděl, že MD nehodlá přesunovat ani zdánlivě nadbytečné vlaky z tratí, kde jsou konkurenceschopné a plné, na tratě, kde je jejich konkurenceschopnost přinejmenším sporná, a odpovědí na požadavek vedení rychlíků Praha – Louny je tak až realizace tzv. rychlých spojení. Dálkové autobusy objednávat legálně MD nesmí a zatím to jak jemu, tak patrně i dopravcům vyhovuje.

Sophie Immenroth a Tomas Petras pak představili očekávaný příspěvek na téma reakce DB na otevření vnitroněmeckého trhu meziměstské autobusové dopravy v roce 2013. I když DB s předstihem budovaly vlastní značku IC BUS a zakoupením několika autobusových dopravců vstoupili na tento trh, předčil nástup kompetitorů všechna očekávání. Jen v roce 2013 narostl počet cestujících o 173 %, v roce 2014 pak již celkem šestinásobně. Velká konkurence panuje mezi velkými městy, a to bez ohledu na kvalitu nabídky vlaků (VRT). Přesto již po dvou letech v roce 2015 nastala konsolidace dopravců a první bankroty. Ve výsledku dnes sloučená firma Meinfernbus/Flixbus dominuje trhu a roste mezinárodní spojení. Trh se navíc nyní otevírá i ve Francii. Zajímavá poznámka se týkala znalosti značek dopravců, která neodpovídá jejich skutečným výkonům.

Ve druhé části přednášky byla popsána reakce DB Fernverkehr na vzniklou situaci. Sice těží z více lidí ve veřejné dopravě obecně, ale hodně jich autobusy vytáhly z našich vlaků. Nezáleží přitom na produktu, ale na relaci. Panuje velká citlivost na cenu. Chceme se zlepšit ve službách: wi-fi ve 2. třídě se snažíme zavést zdarma (problém vysoké rychlosti ICE), hledáme levnější cesty pro catering, nabízíme možnost flexibilnějšího rušení cest. Strategie je postavená na nových IC-vlacích (low-cost patrové soupravy), volné wi-fi, palubním portálu, opakovačích mobilního signálu ve vozech. Stavíme na další výstavbě konkurenceschopné železniční infrastruktury a chceme zlepšit nabídku spojení – do 4 let zastavíme ve (skoro) všech německých městech nad 100.000 obyvatel s IC vlakem každé 2 hodiny (pro srovnání – v ČR je takových měst jen pět, další krajská města oscilují kolem hodnoty 90.000 obyvatel).

Obdobnou zkušenost popsal i pan Wolfgang Pfaff z ÖBB Personenverkehr, které čelí nejen soukromým dopravcům, ale i otevřenému trhu meziměstské dopravy, případně jejich kombinaci (např. WestBahn a návazné linky WestBus). Především na lince Vídeň – Štýrský Hradec je autobusová konkurence tvrdá. Autobusy mají přitom z podstaty věci většinu vstupů levnější (vozidlo, trasa, kvalifikovaní zaměstnanci). Lidé přestupují na autobus kvůli ceně, cestovní době, četnosti, službám (káva a wi-fi), včasnosti a flexibilitě rezervací. Když mám málo cestujících ve vlaku, mohu snížit kapacitu, četnost obsluhy nebo požádat o dotace – to samozřejmě není konstruktivní. Snažíme se proto pracovat s cenou (s vědomím, že cenovou válku nemůžeme vyhrát), využít Yield Management (prázdná místa ve vlacích doplnit za atraktivní ceny), umožnit flexibilní rezervace, nabídnout lepší služby (například wi-fi) a využít vlastní silné stránky: síťový charakter dopravní nabídky, nové trhy, kratší cestovní doby. Autobusy přijíždí zejména z Německa, ČR a Maďarska. Vnitrostátně je konkurenční především jižní trať Vídeň – Štýrský Hradec s vysokým podílem denně dojíždějících, kteří jsou velmi citliví na jakékoliv zpoždění. V tomto je pro nás velmi bolestivá situace častých zpoždění vlaků railjet z Prahy a snažíme se najít s naším partnerem (ČD) přijatelná řešení.

Poslední prezentaci před obědem opět převzala Ing. Zuzana Čechová, Ph.D., z GŘ ČD. Představila vizi, že ČD by měly využít silné pozice v železniční dopravě a stát se integrovaným dopravcem nabízejícím doplňkové služby. Tím se rozumí především tzv. první a poslední míle – autobus, taxi, půjčovny, prodej jízdenek na MHD, Airport Express, ČD BUS (Krakov, Šumava), a to buď jako vlastní doplňkové podnikání ČD, nebo partnerské řešení. V regionální dopravě jsou k 31. 7. 2015 ČD zapojeny do 11 integrovaných systémů ve 12 krajích na území ČR, panují zde ale značné rozdíly (zapojení dálkových vlaků, integrace všech tratí, jednotlivé a časové jízdenky a čipové karty, prodej integrovaných jízdenek dopravcem ČD atd.). V některých krajích je ale integrace (tarifní, dopravní a organizační) prakticky završena.

Ve druhé části byla diskutována konkurenceschopnost nabídky spojení do krajských měst a mezinárodní spojení z pohledu četnosti nabídky, cestovní doby a ceny. Zcela nekonkurenceschopné jsou ČD u Liberce a Karlových Varů, žádné řešení ale představeno nebylo. Bohužel vybrané příklady nebyly zrovna reprezentativní z důvodu zanedbání otázky spolehlivosti a komfortu, alespoň v diskusi například u Českých Budějovic postižených prakticky trvale stavební činností a starými soupravami. Mezinárodně byly zmíněny Drážďany, které jsou prý s cenou od 250 Kč zcela konkurenceschopné vůči například Student Agency. Že jde ale o cenu jen na první ranní vlak, ani jak se bude dopravce chovat po dokončení dálnice D8 a očekávatelném brzkém prohloubení jeho časové ztráty, řečeno nebylo. Nezmíněna zůstala i jakákoliv strategie pro Bavorsko a Linec. ČD autobusy buď objednávají, provozují partnersky nebo samy. Business model autobusové dopravy u ČD musí každopádně být dostatečně flexibilní a zároveň udržitelný.

Konference Autobus a vlak - konkurence nebo spolupráce, ČD a UPCE DFJP, KD Zastávka Louny, 5.10.2015, foto: Zdeněk MichlNeortodoxní téma přinesl pan Michal Šimoník z firmy Autonapůl, prvního českého carsharingu. Uvedl, že největší konkurencí veřejné dopravy není autobus, ale auto. Jedno z možných řešení je carsharing. Představil historii růstu a technologického rozvoje projektu, který původně sloužil třem rodinám z Brna. Problém neefektivního předávání klíčků postupně vyřešily chytré jednotky s terminálem ve vozidle na čipovou kartu. Zákazník na základě smlouvy a složení 5.000 Kč zálohy získá přístup webové rezervaci a polohu vozidla v chytré aplikaci. Dnes jsou vozidla v Brně, Praze (31 aut), Plzni, Liberci a Ostravě. Nabízí i možnost kombinace s veřejnou dopravou (vlak + návazně si „půjčím“ auto). Při agregaci cca 1:10 (31 aut na 350 klientů) 1 auto v režimu CarSharing uvolní 4-15 parkovacích stání. Carsharing má potenciál, např. v Německu má Flinkster 3000 vozů + smluvní agentury, dohromady 1.000.000 uživatelů. Švýcarský carsharing mobility, jediný provozovatel, ve skupině SBB, má 120.000 zákazníků, k autentizaci užívá Swiss Pass. Každý třetí uživatel již prodal své auto. U nás 90 % uživatelů vlastní auto nemá. Máme dynamický růst, v roce 2014 20 vozů, k červnu 2015 31 vozů a k prosinci 2015 40 vozů. Jsme z těch, co mají auto jako dopravní prostředek, ne jako statusový symbol. Vznikla česká asociace CarSharingu. I některé automobilky mají své CarSharingové systémy. Oslovujeme i ty, co by si auto nekoupili, nejsme tedy pro výrobce hrozbou. Rezervace funguje na principu kdo dřív přijde, ten jede. Typické ceny: hodina 12,– Kč; km jízdy 3,90 Kč (citygo, kterým jsem z Prahy do Loun přijel).

Jakub Jeřábek z Ústeckého kraje, který konferenci hostil, se pustil do srovnání vlaku a autobusu. Zmínil, že jakkoliv se nám to může protivit a zdát neúplné, ekonomicky v přímých nákladech vlak stojí 128 Kč/km, kraj kompenzuje 109 Kč/km, zatímco autobus stojí průměrně 25,90 Kč/km, kraj průměrně kompenzuje 16 Kč/km (v jednotlivých soutěžených oblastech 13-19 Kč/km) a jen těmito penězi organizuje veřejnou dopravu. „Černá“ trasa železnice na mapě „svítí“. Kde ale železnice neumí poskytnout dostatek komfortu, musíme to řešit. Problémy jsou se zastaralou technologií železniční dopravy. Ve vlaku musí být 25 a více cestujících, v autobuse nám prakticky stačí už 5 cestujících. Využíváme proto silné stránky obou systémů. U vlaku je to páteřní role (rychlá a častá doprava), především příměstská doprava, sezónní velká poptávka po turistických linkách. Autobus preferujeme tam, kde je vlak pomalý, není vhodná trať nebo prostě jezdí málo lidí. Od 1. 1. 2016 připravujeme přestupní terminály a tarif Dopravy Ústeckého kraje. Vylepšíme terminály, např. Litvínov, Rumburk, ve spolupráci s obcemi máme vytipovány další, hledáme možnosti financování. K otázce z publika k trati Straškov – Libochovice (od roku 2007 neobjednány osobní vlaky): trať vedla mimo směry cest, při součtech za týden bylo sečteno max. 11 osob na spoji. Trať Lovosice – Úpořiny zničenou závalem při výstavbě dálnice D8 chceme obnovit a probíhají k tomu stále jednání.

Dalším zahraničním hostem byl Dr. Oliver Horeni z Drážďanského dopravního svazu Verkehrsverbund Oberelbe. Nejprve představil úkoly společnosti. Jí objednávanou dopravu použilo v roce 2014 celých 205 miliónů cestujících, zajišťuje ji 14 dopravců, z toho 2 soukromí železniční. Cílem je zvyšovat modal split veřejné dopravy. K dispozici má 105 miliónů eur ročně, z toho 91 je určeno pro vlaky, 7 činí protarifovací ztráta, 1,5 pro autobusy a 1,2 pro MHD. Region je typický množstvím zrušených tratí, šlo především o tangenciální spojení. Ušetřené prostředky nám ale nezůstávají celé, vrací se do celkového rozpočtu a tam přerozdělují. Provozujeme 900 autobusů a přívozů, 19 dopravců má online informace (vč. lodí) o přípojích. Realizovali jsme 60 projektů P+R, B+R, autobusová a železniční nádraží. Ve výsledku máme 7000 nových cestujících denně. Příklady terminálů: Großenhain Cottbuser Bahnhof, Dresden-Dobritz. P+R v síti nabízí celkem 2.500 míst. 94 ze 120 stanic je přístupných pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace. I u nás ale chystáme zrušení objednávky Míšeň (Meißen) – Döbeln s jízdním řádem 2016 v prosinci 2015. Dnes vozíme průměrně jen 13 cestujících na vlak z důvodu odlivu obyvatel z území, dostupnosti dálnice. Současný vlak je dlouhodobě neudržitelný, nové autobusy nabídnou lepší a častější obsluhu. Snažíme se férově informovat a získat pro tuto změnu podporu veřejnosti.

Prezident Svazu cestujících ve veřejné dopravě, pan Miroslav Vyka, pak představil téma Role autobusu a vlaku v mobilitě obyvatelstva. Zdůraznil především roli veřejné dopravy v regionu, kde jejím přímým konkurentem jsou auta, běžně k dispozici 2 v rodině. Hybnost a náročnost obyvatel roste, jsou ochotni přestoupit na veřejnou dopravu? Pokud bude nabídka, pak ano. Pro kvalitu nabídky je rozhodující její nejslabší článek (kvalita, četnost, dostupnost, cena). Na trati Praha – Ostrava narostla nabídka spojů o 433 % za 20 let. Srovnal strategické projekty obnovy infrastruktury Bahn 2000 (jasně formulované cíle, zajištěné financování i etapy) a rekonstrukci koridorů. Praha hlavní nádraží přitom stále nefunguje jako uzel dálkové dopravy v zemi – nemá provázané přípoje. Cílem by mělo být dosáhnout ve městech podíl udržitelné dopravy na dělbě přepravní práce 75 %, kde udržitelnou dopravou rozumíme pěší, cyklistickou a veřejnou dopravu. Je třeba i regionální tratě vybavit přestupními terminály, parkovišti P+R a návaznou dopravou. Železniční doprava má ve srovnání se Švýcarskem obrovský nevyužitý potenciál, na druhou stranu ale páteřní funkce vlaku není jeho fyzická vlastnost, i vlak může jezdit zbytečně. Následoval pokus přesvědčit s Ing. Tomášem Tužínem případovou studií příjezdu na konferenci sál, že je třeba podporovat zavedení vlaků z Prahy do Loun, protože pokud by byl trakčně lépe vybaven, zbytečně nezastavoval a trať se opravila do normového stavu, byl by o půl hodiny rychlejší a srovnatelný s praktickou cestou na okraj metropole a autobusem v kongescích. A to přesto, že je to pořád dvakrát déle, než běžná cesta autem.

Pohled autobusového dopravce zprostředkoval Ing. Milan Kovář, ředitel firmy OSNADO ze skupiny Arriva pod heslem „Vyjeté koleje? vyjeďme z nich“. Představil nejprve firmu, která provozuje dopravu v regionu, MHD i dálkové linky (46 % výkonů). Z aktuálních trendů zmínil: nová vozidla, bezbariérovost, klimatizaci, informační systémy, wi-fi, nízkokapacitní vozidla, turistickou dopravu – cyklobus/skibus. Vlajkovou lodí firmy je arriva express z Trutnova do Prahy, kam nasazuje výhradně komfortní dálkové/zájezdové autokary vybavené klimatizací s individuálními výdechy a osvětlením nad sedadly cestujících, polohovatelnými sedadly a aplikuje aktivní marketing a akční ceny. Autobusoví dopravci se v připomínkování bílé knihy shodli, že objednávku dálkové dopravy skrze ministerstvo dopravy vlastně nechtějí. V regionech ale dopravce trápí nemožnost aktivního přístupu. Pokud není riziko tržeb u dopravce, motivují ho jen pokuty, proto by radši netto smlouvy. Jako příklad aktivního přístupu uvedl iniciativu dopravního terminálu Dvůr Králové nad Labem město včetně železničního napojení po někdejší vlečce teplárny. Většina krajů soutěží autobusy brutto smlouvou, neboť předepisují integrovanou dopravu a vnímají, že by tedy měli nést riziko tržeb. Například Plzeňský kraj bude ale soutěžit netto, chce totiž efekt motivace dopravců na tržbách.

Posledním prezentujícím byl pak Peter Köhler, generální ředitel LEO Express pro region střední a východní Evropy. Představil nejprve vizi společnosti, která chce v regionu vybudovat velkého hráče na poli veřejné dopravy, a koncepci vlak + bus, kterou realizuje na linkách do Krakova, Českého Krumlova a Mukačeva, kde se snaží propojit mody na poslední míli – vlastní návazné busy (jízdné, informace, čas). Vysoká hustota železniční sítě, nízké využití železniční dopravy, nízká úroveň nabízených služeb znamená velký rozvojový potenciál železniční dopravy v ČR. Vlaky jsou úžasné, ale drahé, velké lokální rozdíly (interoperabilita), 9-12 měsíců trvá homologace jakéhokoliv dovezeného přístroje. Ve druhé části byla představena odevzdaná nabídka vize veřejné dopravy na Šumavě pro Jihočeský kraj, kde na tratích Číčenice – Prachatice – Volary a Strakonice – Vimperk – Volary navrhoval nahradit vlaky páteřními autobusovými linkami a na trati České Budějovice – Český Krumlov – Nové Údolí / Volary vlaky a autobusy kombinovat. To by přineslo především zkrácení jízdních dob, lepší dostupnost veřejné dopravy, zároveň by to ušetřilo prostředky na údržbu nevhodné infrastruktury. Vyčíslena byla i potenciální úspora takového řešení pro objednatele. Obdobně prý hodlá dopravce objednatele provokovat i v jiných krajích, dokud liberalizace nezvítězí i ve veřejné dopravě.

Vydařená přednášková část pak pokračovala společenským večerem přímo v kulturním domě Zastávka a v neděli pak návštěvou v areálu vlečky a depa Severočeských dolů u Kadaně. Završena pak byla přednáškou a exkurzí v elektrárně Tušimice, po které se již účastníci rozjeli v nedělním odpoledni vstříc svým domovům.

Zpracováno na podkladě poskytnutých prezentací a poznámek autora. ŽelPage je mediálním partnerem konference.


Zdeněk Michl Poslat mail autorovi | 1.11.2015 (13:00)
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Reportáže

Další z regionu Česká republika (celá)


  1 2 3 4      Zpráv na stránku:   
02.11.2015 (13:21)  
Zdeněk Michl - myslím si že Michal Drábek již odpověděl za mě.

Co se týče kauz zastavování v ČT, v diskuzi pod aktualitou týkají se tohoto problému jsem prezentoval svůj názor a možné řešení (jeden z mála)
02.11.2015 (13:02)  
U nás bohužel mezi vlaky a autobusy žádná spolupráce není, byť obojí financuje jeden kraj. V Měchenicích zajíždí k nádraží jediný školní spoj, v Čisovicích je zastávka od nádraží jaký kus a návaznost nulová, totéž v Rymani. Ale nejdál to dotáhli v Mníšku, kde je sice zastávka před nádražím, ale autobus z města přijíždí pár minut po odjezdu vlaku, návaznost úplně nulová. Hlavně že máme Ropid....
02.11.2015 (11:05)  
Zdravím,
zde je pár mých postřehů k věci:

V ČR funguje integrální taktový jízdní řád (linky a přípojové skupiny) v dálkové, a mnohde i regionální, dopravě. S nepravidelnostmi, dírami, ale funguje. IDS se podle mě prezentují dostatečně, za to o "dálkovém taktu" kromě jeho uživatelů nikdo neví. A pak se nelze divit, že MD bojuje o pouhé udržení rozsahu objednávky, nikoliv o další rozvoj systému.

Asi největší objektivní brzdou rozvoje veřejné dopravy v ČR je nestabilní financování - jak objednávky na úrovni MD i krajů, tak investic do infrastruktury. Víceletý rozpočtový rámec (adresně na rozumné účely!) by určitě pomohl plánování i naplňování plánů v praxi.

Jednou z technických překážek celostátní tarifní integrace je existence vzájemně nekompatibilních rozhraní čipových karet v jednotlivých IDS. Když čipové karty začaly být "in", státní dohled, na rozdíl od dodavatelské lobby, zaspal...

Co se týče dalšího rozvoje veřejné dopravy v ČR, narážíme ale spíš na problémy mentální - typicky u některých skupin voličů, kteří by chtěli vlak do své vísky každou hodinu, a u velké části drážního/veřejnodopravního establishmentu, která z nejrůznějších důvodů přesně za tohle bojuje. V tomto prostředí se nikdo moc nepodivuje projektům typu dálkového řízení provozu na trati 261 http://www.zelpage.cz/trate/ceska-republika/trat-261 . Jsem rád, že každoroční konference ČD a DFJP přispívají k dopravně-ekonomickému vzdělávání tohoto prostředí.

Více o švýcarské veřejné dopravě (česky) najdete na portálu http://swiss-transport.cz/
Jinak průměrná švýcarská mzda je cca 6000 CHF hrubého měsíčně, zdanění dle kantonu a obce - viz http://www.bfs.admin.ch/bfs/portal/de/index/themen/03/04/blank/key/lohnstruktur/nach_branche.html
02.11.2015 (10:01)  
Nechic

proč se prstence jako IDSJMK nedají budovat po celé zemi?

pokud stojí bus 25,-Kč/km a vlak 125,-Kč/km, tak to bychom na některých tratích mohli úplně tyto vlaky zrušit, třeba Vsetín - Karolinka.
Tam přece vlak nejede rychleji než autobus, jako na trati Zastávka - Brno, kde i se svižným autem proti vlaku 854/???/954 prostě nestíháte. (nyní bude tato vlastnost omezena zrušením zpoplatněním dálnice Kývalka - Holubie)
Zase na druhou stranu chybí vlakové spojení se Zlínem. To co tam je, to tam ani nemusí být. Zvoukolejnit, elektrifikovat, prodloužit až ke trati VS-SK
02.11.2015 (9:16)  
R.U.R. - Když tolik opěvujete CH, zkusil jste si koupit "přestupní" jízdenku v regionálním autobuse v obci, kde není automat? Mě se to teda nedařilo.

Další věc - jak lidem vysvětlíte, že "podél" kolejí pojedou autobusem a že jim osobák prostě nezavedete. Erstfeld - Wassen - Göschennen, Thusis - Filisur, .... Na Pardubicku se už o to pokusili. Část osobáků zase jezdí...
registrovaný uživatel Nechic  mail  
02.11.2015 (9:00)  
R.U.R: Otázka je jak je to tam drahé v poměru k platu. A spíš to připomíná IDSJMK, PID a jeho "prstence" se na celou zemi aplikovat nedají.

Každopádně souhlasím, že jedině takovou jednotou lze konkurovat individuální dopravě.
registrovaný uživatel JB 
02.11.2015 (7:32)  
Jenki: Až na to, že před parostrojní železnicí vznikla koňka. Úspora energie byla lákavá už v (právě v?) dobách animální trakce.
registrovaný uživatel R.U.R.  mail  
02.11.2015 (3:59)  
Jsem teď ve Švýcarsku, a tady skvěle pochopili a uchopili ten koncept páteřní železnice integrované s ostatními dopravními prostředky. Vesměs všude jsou přestupní vazby (včetně například lanovek), přičemž busy typicky začínají/končí na nádraží, takže vylezete z vlaku, a před nádražím stojí třeba 3 různé busy a třeba za 5 minut všechny odjedou. Už ve vlaku si často na obrazovce před příjezdem přečtete, jaké jsou ve stanici přestupní vazby (linka, čas odjezdu, cílová stanice), včetně čísel nástupišť a zpoždění. Na větších nádražích vlastně přestupní vazby tak úplně vyřešené nejsou, ono když leccos jezdí s intervalem pod 30 minut, tak člověk stejně nikdy dlouho nečeká a vazby není tak úplně potřeba explicitně řešit. Navíc na exponovaných relacích jsou ty vlaky obří, a přesto jsou často plné. Dálkové autobusy jsem tu nepotkal, typicky autobus jede mezi místem bez nádraží a nejbližsím nádražím, anebo mezi dvěma nádražíma na různých tratích.

Na celou cestu si už na nádraží koupíte jednu jízdenku. Na krátké a středně dlouhé cesty to bývá zónová, prostě zadáte odkud a kam chcete jet a automat vám nabídne jízdenku na patřičné zóny. Typicky máte volbu mezi jednorázovou a celodenní za dvojnásobnu cenu. Pokud budete projíždět vícero tarifními systémy, nebývá to problém, prostě vaše jízdenka zkombinuje zóny různých systémů (a vy zaplatíte součet). Busy a vlaky a všechno je typicky integrované úplně stejně, takže je jedno čím jedete, jízdenka i cena je stejná. Navíc HalbTax je taková IN50 platná prakticky u všech dopravců, takže opět u jízdenky zadáte že chcete poloviční a uplatní se to na všechno (a děti i halbtaxisti mají úplně stejnou poloviční jízdenku). Dopravců je tady nepočítaně, ale cestujícímu je to jedno, ten platí za projetí tarifních zón jednotlivých dopravních svazů, a ty už si to s dopravci zřejmě nějak rozúčtují (kontrola jízdenek často vůbec neprobíhá).

No a je to příšerně drahé (ale to je tady všechno). Jízdenka na letiště mě někdy stojí stejně jako následná letenka, no furt je to asi levnější než jet autem (nicméně to jsem nezkoušel).
A člověk si moc neužije sofistikované hraní si s tarify aby získal co nejlepší cenu, vesměs se prostě jezdí za plné jízdné, které se dá standardně zvýhodnit pomocí HalbTax a/nebo pomocí měsíčních jízdenek. Existuje tady taky nějaká džungle akčních nabídek, ale člověk to obvykle nevyužije (narozdíl od nás, kde jízdenky připomínají supermarkety -- kupovat za plnou cenu je obvykle špatný nápad, typicky se vyplatí využít nějakou akční cenu).

Z toho co máme v Česku to nejvíc připomíná Pražskou integrovanou dopravu, ale fungující po celé zemi.

Můj pohled je nutně ovlivněný tím, co jsem osobně potkal, a to zeména v blízkém okolí Curychu, různé věci na různých místech Švýcarska fungují trochu různě, takže to co píšu asi není nějak univerzálně platné, možná ani reprezentativní.
Podstatné je, že spousta z toho by šla okamžitě přímo zavést i u nás, a nejde ani tak o peníze jako o to aby se všichni dohodli (což kdyby nařídilo MD a vhodně to organizovalo a mediovalo, tak by mělo jít). V Česku si naprosto nesmyslně jednotliví dopravci konkurují, čímž se vyčerpávají a o to dtivěji pak prohrávají s autama, zatímco ve Švýcarsku prostě spolupracují. (Vnitřní mechanismus té spolupráce jsem nezkoumal.)
Jiné věci by peníze stály, například zkrácení intervalů a zkapacitnění vlaků, no kdyby se nejdřív udělalo to ostatní, tak se tím ten systém natolik zefektivní a zatraktivní, že by pak mohly zbýt peníze i na ten zbytek.
registrovaný uživatel Jenki 
01.11.2015 (21:14)  
Jenže ono to bohužel má svůj důvod.

Silnice tady byly už dávno před železnicí. Zásadní důvod pro vznik železnice byl jediný - nekompatibilita silniční sítě s parním strojem. Kdyby někdo vymyslel spalovací motor a použitelný automobil předtím než byl vynalezen parní stroj železnice v dnešní podobě by pravděpodobně vůbec nevznikla.

Železnice i silnice jsou budovány a udržovány z veřejných prostředků (alespoň u nás). Zpoplatnění silnice a železnice je až druhotný problém - primární problém je v tom, že pro vstup na železnici je potřeba překonat řádově větší investiční náklady (vozidla, personál, papíry) než pro vstup na silnici. Podobné je to s vlastním provozem - v rámci zákonných norem si s autem jedu kdy chci a kam chci, mám jedno unifikované technické řešení (a tím i schválení) pro celý kontinent a nemusím se u toho hádat se správci infrastruktury o JŘ.

Železnice bohužel je ekonomicky výhodná až od určitého objemu přepravy, s tím je třeba se smířit. Je třeba řešit jinou otázku - jak takovéto objemy efektivně na železnici dostat, aby to bylo výhodné i pro koncové uživatele (podotýkám, že direktivně vyhnat lidi z aut a náklady z kamionů není pro koncové uživatele výhodné).

Pokud je toto možné jen za cenu masivních dotací tak třeba já osobně jsem proti - jsou to i moje daně. To radši ať se spotřbují ve zdravotnictví nebo ve školství (příklad).
01.11.2015 (20:45)  
Jak tak sleduji vývoj a elasticitu velké části odborných doporučení pod vlivem státní dopravní (ne)politiky, mám dojem, že časem opravdu může dojít k tomu, že páteřní vlak bude jen na několika málo hlavních tratích, zatímco ona "poslední míle" (měřící i mnoho desítek kilometrů) bude realizována autobusem. Zásadní problém, který není vůbec na této úrovni řešen, je totiž neustálý rozvoj silniční sítě (téměř) zdarma pro uživatele a současné zanedbávání sítě železniční (i přes velké proinvestované peníze) pro uživatele zcela zpoplatněné. Takže na jedné straně máme levnou dobrou silnici a na druhé špatnou drahou železnici. K tomu levné domácí výrobce autobusů a drahé zahraniční výrobce vlaků (nebo alespoň součástí). Výsledek je pak zcela zřejmý a nic na něm nezmění úporné snahy dopravců nabídnout něco navíc, protože základ bude pořád rychlost a cena, čímkoli se to ověnčí. A nejde jen o veřejnou osobní, nýbrž i o nákladní dopravu.
  1 2 3 4      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2024 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko