Podgorica — Černohorský osobní železniční dopravce Željeznički prevoz Crne Gore (ŽPCG) podepsal 27. října 2011 smlouvu v hodnotě 13,05 milionů eur se španělskou společností CAF na dodávku tří třívozových regionálních elektrických jednotek z rodiny Civity. Kontrakt je financován prostřednictvím půjčky od Evropské banky pro obnovu a rozvoj, která si najala londýnskou společnost Booz & Co. pro konzultaci průběhu zakázky. Tendru se účastnilo celkem 7 uchazečů. Chorvatské Gredelj a Končar, španělský CAF, Škoda, Siemens, Stadler a Pesa. Do užšího výběru byl zařazen Caf, Škoda a Stadler. Stadler byl podle informací ŽPCG poté vyřazen z důvodu vyšší ceny, to však Stadler odmítá s tím, že se rozhodl druhého kola nezúčastnit. Jednotky CAF Civity získaly nakonec lepší hodnocení, než nabízené RegioPantery Škody Transportation.

První jednotka byla slavnostně představena 14. května letošního roku na nádraží v hlavním městě Podgorici, druhá souprava byla dopravena do Podgorice 4. června a poslední tam dorazila 19. června. Jednotky jsou, přes aktuálně probíhající rekonstrukce osobních vozů, od roku 1984 prvními skutečně novými vlaky, které se na černohorských kolejích pohybují. Budou primárně obsluhovat dopravu na 56 km dlouhé nově zrekonstruované trati Podgorica – Nikšić. Jejich výskyt však nelze vyloučit ani na trati Bar – Bijelo Polje, což je dohromady v současnosti celá síť černohorských železnic, jež je obsluhovaná osobní dopravou.

Třívozové elektrické jednotky pro ŽPCG jsou jednosystémové pro střídavé napájení 25 kV 50 Hz. Jednotky Civity jsou standardně dodávány pro maximální rychlost 160 km/h, ale u černohorských je to 120 km/h, což pro tratě, kde budou nasazeny, bohatě postačuje. Maximální traťová rychlost, stejně jako rychlost na silnicích, je v Černé Hoře legislativně omezena na 80 km/h. Délka jednotky je 59,2 metrů. Pojezd v uspořádání Bo´ 2´ 2´ Bo´ je tvořen čelními hnacími podvozky a vnitřními nehnanými Jakobsovými podvozky. Dva hnací podvozky mají na každé nápravě trakční motor o výkonu 500 kW. Celkový výkon jednotky je tedy 2 megawatty. Jednotky umožňují rekuperační brzdění, to však není na černohorské síti povolené, protože dosud tu žádná vozidla umožnující rekuperaci nebyla a parametry napájecí sítě by jí nemusely v některých úsecích umožňovat. Jednotka je nízkopodlažní, s výškou podlahy 600 mm nad temenem kolejnice. Klimatizovaný interiér jednotky nabízí 176 + 11 (sklopných) míst k sezení, 179 ke stání a 2 místa pro vozíčkáře, umožněna je přeprava jízdních kol. Dosazen je kamerový systém.

Nyní probíhá zkušební provoz jednotek bez cestujících a zácvik provozního a dílenského personálu. První jednotka by měla podle optimistických předpokladů dopravce zasáhnout do pravidelného provozu 13. července po schválení k provozu s cestujícími. Jednotky rodiny Civity dodává CAF také do italského Terstu, kde bylo objednáno v roce 2011 osm pětivozových jednotek a v následujícím roce přišla objednávka z Lotyšska na 34 elektrických a 7 motorových třívozových jednotek.

Trať Nikšić – Podgorica

Tato víc jak 56 kilometrů dlouhá jednokolejná trať spojuje dvě největší černohorská města. Od 90. let chátrala, od roku 1999 byla trať používána pouze pro nákladní dopravu, především pro přepravu bauxitu z dolů v Nikšiči do hliníkárny v Podgorici. Nakonec došlo k úplnému zastavení provozu. V roce 2004 byla podepsána smlouva s konsorciem českých firem (OHL ŽS Brno, AŽD Praha, Elektrizace železnic) na rekonstrukci a elektrifikaci trati v hodnotě 70 milionů eur s financováním prostřednictvím České exportní banky. V roce 2006 začala realizace projektu s plánovaným dokončením v roce 2009. Pro finanční problémy byla však dokončena až minulý rok. 1. října 2012 proběhlo slavnostní otevření trati za účasti vysokých představitelů černohorské vlády a obnovení osobní dopravy. Konstrukční rychlost trati se nově pohybuje v rozmezí 75 - 100 km/h. Na trati se mimo jiné nachází 12 tunelů a devět mostů. Trolejové vedení je napájeno standardním napětím 25 kV s frekvencí 50 Hz, zabezpečovací zařízení je typu ESA 11.

Zdroj: ŽPCG, ŽICG, CAF, AŽD Praha, Pobjeda, Wikipedia