Abu Dhabi — Spojené arabské emiráty, (arabsky: دولة الإمارات العربية المتحدة, dále jen SAE), najdete na jihovýchodě Arabského poloostrova u Perského zálivu. Na východě hraničí s Ománem, na jihu se Saúdskou Arábiií, mořskou hranici mají s Katarem a Iránem. SAE je federace sedmi emirátů: Abu Dhabi, Ajman, Dubaj, Fujairah, Ras al-Khaimah, Sharjah, a Umm al-Quwain. Celkový počet osob v emirátech žijících se pohybuje kolem 5 milionů (stav z roku 2008). Zásoby ropy SAE jsou hodnoceny jako sedmé největší na světě, zásoby zemního plynu jsou sedmnácté největší v globálním měřítku. Jedná se o jednu z nejrozvinutějších ekonomik v západní Asii. Příjem na hlavu je sedmý nejvyšší na světě. Pro takovýto stát není proto problémem výrazně investovat do mnoha projektů. Rozsáhlý železniční projekt řeší Etihad Rail (dříve Union Railway Company). Ta byla založena v červnu 2009 a je ze 70 % vlastněna vládou Abu Dhabi a ze 30 % federální vládou Spojených arabských emirátů. Představme její současné kroky a plány do blízké budoucnosti.

Výstavba

Je zahájena výstavba téměř 1200 km rozsáhlé sítě. Ta probíhá ve třech etapách. První etapou bude úsek dlouhý 266 km a propojí Al Ruwais a Habshan (2013), následně pak i Shah (2014). Druhá etapa bude mít délku 628 km a propojí s přístavem Mussafah stanice Kalifa Port a Jebel Ali Port. Zprovozněna by měly být v roce 2016. V poslední etapě propojí 279 km tratí zbylé lokality v severních emirátech. Dokončení se plánuje na rok 2017.

Zpočátku bude celá síť obsluhována nezávislou trakcí, s elektrifikací se uvažuje později. Provoz by měl být kombinovaný; v SAE se předpokládá s rychlostí 120 km/h pro nákladní vlaky a 200 km/h pro osobní vlaky.

Dnes sice není problém vyrobit vlaky, které dosahují rychlosti přes 300 km/h, jako francouzské TGV nebo japonský Shinkansen, problém ale dělá pouštní písek. Tolerance pro třísetkilometrové rychlosti jsou velmi malé a to je s pískem problém. Lokomotivy, podvozky a signalizační systémy jsou velmi citlivé na jemný navátý písek zvířený rychlostí vlaků. Písek je tak lehký, že „plave“ na vzduchu. Také pohyb dun může narušovat skladbu podloží, navátý písek může překrýt dráhu. Pohyblivé duny naváté na trať mohou zastavit i plně rozjetý vlak. Pohyb zrn písku způsobuje zrychlení eroze. Všechny tyto faktory projekt komplikují a jsou důvodem k tomu, že místo maximální rychlosti 300 km/h byla dána ve Spojených arabských emirátech přednost rychlosti „jen“ 200 km/h.

Při hledání ideálního řešení projeli inženýři svět a seznámili se s tratěmi postavenými v pouštích oblastech Číny, Saúdské Arábie i Mauretánie. Příkopy nebo kopce podél trati mohou působit jako lapače písku. Pohyb větru a přesouvání písku mohou být „řízeny“, či spíše omezeny výsadbou vegetace nebo výstavbou zdí. Nic ale nepřekoná místní znalosti – proto projektanti úzce spolupracují s místními beduínskými farmáři. Přesto, že se písek liší od emirátu k emirátu – rezavé písky v Ras Al Kajman kontrastují se smetanovými dunami v Abu Dhabí – rozhodující je velikost částic. Největší problémy jsou způsobovány velkými těžkými písečnými zrny, které se „jen drží“ u základu kolejí.

Funkcí projektového manažera je pověřena americká společnost Parsons-Aecom JV. Stavbu realizuje konsorcium italských společností Saipem, Tecnimont (strojírenská firma se sídlem v Miláně) a Dodsal Engineering and Construction ze SAE. PCM Strescon Overseas Ventures of India bude dodávat pražce. Integrovanou telekomunikační infrastrukturu železničního projektu zajistí komunikační specialista Du.

Železnice Spojených arabských emirátů bude součástí sítě GCC, která propojí SAE přes Ghweifat na západě se Saúdskou Arábií a přes Al Ain na východě s Ománem. Železniční projekt GCC bude propojovat šest zemí, síť bude mít přes 2100 km a v některých úsecích bude konstruována pro rychlost až 350 km/h. Projekt by měl posílit meziregionální cestování a obchodní vazby šesti zemí (SAE, Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt, Bahrajn a Omán). Samotná Saúdská Arábie je připravena do něj investovat 25 miliard amerických dolarů. Jen na odkup pozemků dotčených výstavbou je vyčleněno 3,1 miliardy dolarů, s 1,8 miliardy dolarů se počítá na nákup lokomotiv. Plný provoz by měl být zahájen v roce 2018.

Financování

Celkové náklady projektu Etihad Rail jsou odhadnuty na 40 miliard dolarů. Investor má zajištěn na výstavbu první etapy úvěr v objemu 1,28 miliardy amerických dolarů. Na pětiletém úvěru se podílí bankovní klub ve složení National Bank of Abu Dhabi, Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ, Abu Dhabi Commercial Bank a HSBC Bank Middle East.

V letošním roce se očekává výrazný nárůst výdajů na infrastrukturu v celé oblasti Arabského poloostrova. Investování pomáhá vysoká cena ropy a dalším stimulem je příprava na mistrovství světa ve fotbale, které se bude konat v Kataru v roce 2022.

Světová banka odhaduje, že požadavky zemí Blízkého východu na infrastrukturu budou celkem asi 106 miliard dolarů ročně do roku 2020. U zemí vyvážejících ropu v této oblasti se očekává, že budou investovat do infrastruktury v přepočtu 11 procent HDP ročně.

Lokomotivy

Smlouvu na sedm lokomotiv uzavřely Etihad Rial s americkou společností společnost Electro-Motive Diesel v srpnu 2011. Lokomotivy budou v barvách Spojených arabských emirátů „jako symbol národní hrdosti a jednoty“. Další lokomotivy již byly do SAE dodány jako předváděcí. EMD již dříve dodávala lokomotivy SD70ACS pro Saudi Railway Co. „Model SD70ACS je provozně osvědčená lokomotiva, která předvedla svůj výkon v nejnáročnějších provozních podmínkách na Zemi,“ uvedl Glen Lehman, marketingový ředitel EMD.

Lokomotivy o výkonu 4500 koňských sil budou speciálně upraveny pro pouštní terén – budou vybaveny nastavitelnými písečnými pluhy, uzavřenou karosérií a filtračním systémem zachycujícím jemné částice. Lokomotivy jsou 22,6 m dlouhé, téměř 5 metrů vysoké, váží 187 tun a zásobníky pojmou 16655 litrů paliva. Splňují nejnovější americké i evropské emisní předpisy.

První dvě lokomotivy byly letos v dubnu vyloženy v přístavu Mussafah v Abu Dhabi. Následně se přesunuly do Mirfy a zahájí pravidelnou dopravu nákladních vlaků – budou převážet granulovanou síru ze Shahu a Habshanu do přístavu Ruwais. Očekává se převoz až 22 tisíc tun síry denně. Je podepsán kontrakt na budoucí převoz oceli, jedná se s dalšími potencionálními klienty - výrobci hliníku, zpracovateli štěrku…

Vagóny

V prosinci 2012 převzal Etihad Rail první sérii železničních vagonů, které dodala společnost China South Locomotive (CSR). Celkově bude dodáno 240 uzavřených vozů. V současné době jsou otevřena jednání týkající se pořízení dalších typů nákladních vagonů, ale i vozů nebo jednotek pro osobní přepravu.

Zdroje: Breaking Travel News, Etihad Rail, Railway Gazette [1], [2], Railway Technology [1], [2], [3], The National [1], [2], [3], [4], [5], Wikimedia