Brno — Psal se 10. listopad roku 2009, když došlo na vlečce kamenolomu Zárubka na Skutečsku k vážné dopravní nehodě posunového dílu s nákladním automobilem na nechráněném železničním přejezdu. Následky srážky byly velké - došlo ke smrti řidiče nákladního automobilu a škodám v řádu statisíců. Zdánlivě běžná nehoda však přeci jenom zůstala něčím výjimečná. Drážní inspekce i soudy různých instancí totiž dospěly k závěru, že jednou z hlavních příčin nehody bylo porušení mnoha bezpečnostních předpisů, zákonů či vyhlášek na straně dráhy. Kauza se definitivně uzavírá až v letošním roce, necelé čtyři roky poté, kdy Nejvyšší soud zamítl dovolání hlavního obžalovaného, vedoucího posunu dotčeného vlaku.

Jak se celá událost vlastně seběhla? V úterý 10. prosince v poledních hodinách jel vlak tehdejšího dopravce OKD Doprava po trati 238 k zaústění vlečky kamenolomu Zárubka, která se na trať napojuje v úseku mezi stanicemi Chrast u Chrudimi a Žďárec u Skutče. Vlakvedoucí a vedoucí posunu v jedné osobě odvěsil soupravu nákladních vozů od dvou hnacích vozidel řady 740, postavil vlakovou cestu do odbočky směrem na vlečku lomu a poté dal strojvůdci návěst k odjezdu za námezník. Pak započal s posunem vozů na vlečku. Posun probíhal formou tzv. spouštění, kdy vedoucí posunu stál na plošině mezi prvním a druhým vozem ve směru jízdy a jízdu vlaku ovládal pouze pomocí ručních brzd prvních dvou vozů. Dodejme, že vlak měl 15 vozů o hmotnosti 372 tun, brzdící váha byla v dané chvíli maximálně třicet tun. Proto zaměstnanec dopravce, který měl navíc omezený výhled na trať, nestihl včas zareagovat na přítomnost silničního nákladního vozidla, které zrovna přejezd přejíždělo, a došlo ke srážce. Vlak před sebou automobil tlačil dalších 43 metrů, kde došlo k zastavení o odstavenou posunovací lokomotivu řady 702 provozovatele vlečky. První nákladní vůz navíc vykolejil a částečně na nákladní automobil najel. Jeho řidič téměř ihned zemřel na následky smáčknutí trupu, a to i přes okamžitou snahu o poskytnutí pomoci.

Následující vyšetřování policie i Drážní inspekce dospělo k jasnému závěru. Bezprostřední příčinou nehody bylo spouštění vozů přes přejezd, který nebyl zabezpečen odborně způsobilou osobou, jak ukládají právní předpisy pro provoz na vlečkách. Vedoucí posunu tím porušil řadu ustanovení, jelikož si zabezpečení přejezdu jinou osobou předem nezajistil a navíc měl velmi omezený výhled na přejezd a nemohl dát řidiči nákladního automobilu žádnou výstrahu. Svou část viny si samozřejmě nese i zesnulý řidič nákladní Tatry, který vjel na přejezd i přes blížící se drážní vozidlo, nicméně podle soudu měl řidič v důsledku místních poměrů velmi omezené možnosti, jak na vlak, i kdyby ho viděl, adekvátně reagovat.

Vina na straně železnice však není pouze na vedoucím posunu. Ten se odvolával zejména na to, že podobná praxe byla na vlečce Zárubka běžná a že jednal podle běžných místních zvyklostí a neměl možnost je ze své pozice žádným způsobem ovlivnit. To částečně potvrdila i závěrečná zpráva Drážní inspekce a rozhodnutí soudů, která poukázala na opakované porušování dopravních předpisů na vlečce. Na té byl například posun spouštěním zcela zakázán, vlak měl být vždy při posunu připojen ke hnacímu vozidlu, a to hlavně kvůli velkému sklonu, který zde dosahuje až 16 promile. To však běžně nebylo, zřejmě kvůli úspoře nákladů nebo času, dodržováno. Ale to není jediným problémem. Například vedoucí provozovny lomu, který by měl mít za provoz a bezpečnost na vlečce odpovědnost, nikdy nebyl prokazatelně se svými povinnostmi seznámen a byl odborně nezpůsobilý, na všechna školení za sebe posílal zástupce. Zaměstnanci dopravce OKD Doprava zase nebyli seznámeni s potřebnými aktualizovanými předpisy provozovatele vlečky, protože jim nebyly nikdy předány. Tyto doplňující okolnosti sice neměly na srážku přímý vliv, ale přesto nejsou nijak bezvýznamnými. Pro úplnost dodejme, že dotyčný vedoucí posunu byl nakonec potrestán trestem odnětí svobody s podmíněným odkladem, přímé zavinění jiných osob, s výjimkou řidiče silničního vozu, nebylo prokázáno.

Celková peněžitá škoda byla nakonec vyčíslena na 320 tisíc korun, přičemž 225 tisíc bylo na drážních vozidlech, 60 tisíc na automobilu a 35 tisíc na drážní infrastruktuře. Provoz na přilehlé trati byl přerušen asi na osm hodin, než došlo k dokončení vyprošťovacích prací a povolení ze strany vyšetřujících orgánů.

Zdroje: Nejvyšší soud ČR, Drážní inspekce, ŽelPage