Praha — O pětiprocentním zdražení vnitrostátního jízdného v důsledku zvýšení spodní sazby DPH od Nového roku se mluví už nějakou dobu, teprve teď ale všechny novinky v tarifu Českých drah dostávají jasnější obrysy a lepší kontext. S příchodem nového jízdního řádu největší dopravce v zemi již tradičně přichystal i smršť změn v pojetí jízdenek, časových nabídek a věrnostních benefitů. Dráhy se letos pod tlakem konkurence vydávají na cestu leteckého tarifu, který na jedné straně přináší velice příjemné změny do dosud stojatých vod tradičního pojetí ceníkového jízdného, stejně tak ale nepotěší držitele věrnostních karet, kteří za určitých okolností mohou nad prodloužením své zákaznické aplikace docela váhat. Podraží tedy základní vnitrostátní i mezistátní jízdné, SporoTikety, kilometrická banka a SONE+; zlevní naopak místenky a cestující získají větší práva v případě kompenzací za neposkytnuté služby. Krok do neznáma pak čeká zákazníky vlajkového produktu SC Pendolino, který místo dosavadních nahodilých slev zavede plně variabilní cenu rezervace v závislosti na trase a vytíženosti spoje. Stejně tak se vlastními pravidly bude i nadále řídit 18 regionálních tratí.

Jízdné jde nahoru, kvůli DPH i kurzu eura

U jednorázových jízdenek Českých drah dojde ke zdražení v průměru o 5 % – u vnitrostátních dokladů za to může již druhé zvýšení spodní sazby DPH za dva roky, u mezistátních naopak oslabující česká koruna. S platností ode dneška se jednotný železniční kurz dokonce posouvá z dosavadní úrovně 25 Kč/€ až na hladinu 26,30 Kč za euro, čímž o více než padesát haléřů přeskočí aktuální kurz centrální banky. Dráhy nicméně začnou prodávat jízdenky podle nového propočtu až od 11. prosince, takže v standardním šedesátidenním předprodeji je možné ještě měsíc nakupovat jízdenky do zahraničí za původní cenu. Zdražení výrazněji nepoznají cestující na krátkých trasách: do 20 kilometrů si připlatí zhruba dvě koruny; u stokilometrové trasy pak asi pět korun. Hůře na tom budou držitelé traťových jízdenek, kde se cena může zvýšit až o 20 procent. Podle ČD za to může výpočet ceny jízdného pro časové doklady.

Ke zvýšení cen dojde také u řady komerčních nabídek – kdysi velmi populární Kilometrická banka pokračuje v cenovém růstu o další stokorunu na výsledných 2100 Kč, víkendová síťová jízdenka SONE+ v celostátní variantě poskočí o 50 korun na novou cenu 600 Kč, dráž si od prosince cestující pořídí i internetové zvýhodněné jízdenky SporoTiket Česko a špatnou zprávu přinese nový tarif uživatelům skupinové slevy: místo dosavadního modelu, kdy první dva cestující zaplatí 75 % a každý další 50 % procent ceny obyčejného jízdného, totiž podle nových pravidel první cestující pojede za plné jízdné, druhý za 60 % obyčejné ceny a každý další už s 50% slevou. V závislosti od počtu cestujících ve skupině tak výsledná cena může vzrůst až o 6 % nad rámec základního zdražení obyčejného jízdného.

Místenky za polovic, v pendolinech různě

K pozitivnímu kroku se České dráhy odhodlaly v oblasti rezervací: po skokovém zdražení před několika lety se ceny místenek ve vlacích R, Ex, IC a EC vrací na příjemných 35 korun pro všechny cestující. Navíc pokud zákazník pořídí jízdenku na internetu, může si místo k sezení rezervovat zdarma. Situace se tak vrací do doby rozběhu e-shopu ČD, kdy byly rovněž poskytovány bezplatné místenky online, byť tehdy ještě z naprosto prozaických technických důvodů.

Pokud je ale změna v tarifu rezervací "obyčejných vlaků" přelomová, pak chystané novinky v kategorii SuperCity přinášejí hotové zemětřesení. Bez In-karty sice zákazník zaplatí pořád klasických 200 korun, zato s modrou kartičkou začínají být poměry výrazně zajímavější. Všechno to začíná zdražením zvýhodněné rezervace z dnešních 100 na 120 Kč; jedním dechem ale dopravce nabídne diverzifikované zvýhodněné ceny u málo vytížených spojů. Povinná místenka na trase Praha - Pardubice nebo Olomouc - Ostrava tak držitele modré karty může vyjít už na 35 Kč, mezi metropolemi Česka a Hané bude možné rezervaci pořídit už za 70 korun a pro celou trasu budou v méně exponovaných časech k dispozici místenky za dnešních 100 Kč. K říše nejprestižnějšího produktu ČD tak přichází nová koncepce tarifu, která – ač je za hranicemi i u konkurence docela běžná – vnáší úplně nový vítr do historického pojetí obchodních nabídek na železnici.

In-karta: pro někoho výhodná, pro jiného drahá škrabka na okna

Věrní zákazníci, kteří si jízdní a jiné výhody předplatili na rok, dva nebo tři dopředu výměnou za zákaznickou kartu, to v poslední době u státního dopravce nemají jednoduché. Zatímco ve většině republiky znamená libovolná zákaznická aplikace pořád významnou úsporu cestovních nákladů a nemalé benefity v dalších službách, na vybraných relacích byla čerstvými obchodními nabídkami degradována do skoro absurdní roviny, v niž se i několikatisícová investice cestujícímu zdaleka nemusí vrátit. V novém tarifu pro rok 2012 se snad i proto České dráhy snaží důvěru ve věrností kartu oživit. Lákadlem pro sezónní nebo nerozhodné zákazníky by mohla být třeba nová aplikace IN 25 START. Za cenu 150 Kč nabídne svému držiteli 25% slevu na tři měsíce, včetně obvyklých výhod programu RailPlus.

Dráhy neplánují změny v cenách nejoblíbenějších aplikací IN 25 a IN 50, hlouběji do peněženky si ale od prosince sáhnou zájemci o neomezené cestování po celé síti: zlatá aplikace IN 100 již několikátý rok po sobě opět podraží, tentokrát na 22 900 Kč. O stokorunu víc zaplatí i aktivní cestující nad 70 let za částečně síťovou aplikaci IN Senior, jejíž cena stoupne na 1090 Kč za rok.

Jízdenky z černé skříňky aneb tratě, které žijí vlastním životem

Když už byla řeč o dynamickém tarifu v případě SC rezervací, stojí za zmínku také neustále expandující svět komerčních nabídek, stojících zcela mimo standardního tarifního systému ČD. Na jedné straně jsou tu relační slevy ČD Promo, zaváděné tu pro podporu regionální dopravy, tu v chvatné reakci na nástup konkurence. Vedle linek na Ostravsko, Zlínsko nebo do Brna zde již od září existuje málo známá skupina 18 tratí, na kterých dopravce poskytuje vlastní slevu na úrovni 25, nebo dokonce 50 % z běžného jízdného bez nutnosti prokazovat se jakýmkoli dokladem. Stejně jako v případě dálkových promojízdenek zde však platí drakonické omezení, znemožňující zvýhodněné úseky kombinovat s dokladem na delší trasu. Bez nepraktického dělení jízdného z podnětu zákazníka tak cestující na dané trati na lepší cenu ani nemusí dosáhnout.

Kam kráčíš, TR10?

Známe tedy stěžejní body nového tarifu, s jehož pomocí chtějí České dráhy bojovat se zvýšenými náklady i sílící konkurenci. Na první pohled nejsou novinky tak převratné jako po minulé roky, kdy jsme byli svědky nástupu eLišek, progresivního kilometrického tarifu, zavedení kontingenčních nabídek z bodu do bodu nebo třeba nástupu slibně vypadající aplikace IN 50, právě předchozí roky ale nastínily příklon k "mimoceníkovým" nabídkám, které kdysi pro státní železnice působily jako něco nepřijatelného. Promoakce, rozdělení SC místenek podle vytíženosti nebo posílení role e-shopu jako preferovaného prodejního kanálu, to vše jsou naprosto zásadní kroky směrem k více "leteckému" tarifu, jimž nejen železniční dopravci po světě udržují rovnováhu mezi tržbami a zákaznickou atraktivitou. Kdyby nic jiného, dostanou letos České dráhy body za odvahu, třebaže jejich agilita na poli speciálních nabídek někdy až příliš podezřele koresponduje s časem, kdy se do pomyslného tržního koláče osobní dopravy zakousla žlutá konkurence, zatímco ta černo-zlatá už si brousí zuby.

Klíčovým pro úspěch nové tarifní koncepce bude českodrážní e-shop, který právě letos doznal nejpodstatnější evoluční změny za celou dobu své existence. Ať se to železničním tradicionalistům líbí nebo ne, model Odkud - Kam - Kdy - klik - unikátní cena je mnohokrát ověřeným trendem, proti kterému se dlouhodobě nedá odolávat. Pokud dráhy ideově nepoleví a dokáží své zákazníky přeškolit z tarifní džungle na přímočařejší způsob uvažování "zadám parametry a uvidím", budou schopny odbourat hlavní argument kritiků, kteří ČD vyčítají neuvěřitelně komplikovaný a absurdními pravidly svázaný tarif, jehož neslavným bonusem je neschopnost, neochota či přímo zákaz nabízet zákazníkům nejvýhodnější možnosti cestování. Pokud se ČD tímto směrem opravdu vydají, mají před sebou velké sousto – dost možná ale sousto, které je může dlouhodobě obchodně zachránit z přetrvávající stagnace.

Největší výzvou v procesu tarifní transformace patrně bude celková změna myšlení u tvůrců komerčních nabídek, kteří v momentálním zápalu pro nesystémové slevy beze všeho hodí přes palubu své nejdůležitější zákazníky, in-kartisty. V říjnu jsme na trase Praha - Ostrava poprvé viděli, jak se karta za 2990 Kč může ze dne na den změnit na bezcenný kus plastu; teď budeme v přímém přenosu sledovat, jak dráhy nakopnou věrné zákazníky pendolina zdražením RailPlus místenek, zatímco sporadický cestovatel pojede za původní dvě stovky. Místenky za 35 pro všechny jsou nepochybně správným krokem, pro cestující i pro dopravce, který chápe, že na rezervacích nezbohatne, ale naopak dopředu vymístenkovaný vlak je cenným zdrojem informací – opět ale jen do bodu, když si držitel magické karty uvědomí, že levnější jízdenky byly jedním z lákadel, proč do "in" klubu vůbec vstupovat.

Stejný příklad se opakuje na "promo lokálkách", kde lze – byť s časovým omezením – cestovat klidně s 50% slevou bez ohledu na to, zda si cestující předplatil nebo ne. Různé stupně zákaznických aplikací dodnes nereflektují ani SporoTikety, které byly prapůvodně koncipovány právě jako motivace k pořízení zákaznické karty. V neposlední řadě pak tady máme traťové jízdenky, jejichž cílovou skupinou jsou pravděpodobně nejvěrnější zákazníci ČD – tedy ti, kdo vlakem jezdí dvakrát denně za školou nebo zaměstnáním. Když jsme v roce 2007 psali o zásadní změně koncepce časových jízdenek v návaznosti na In-kartu, byla rozhodnutí drah velmi dobře čitelná z pohledu rekrutování nových členů In-klubu, navíc se snahou oslovit část klientely, ochotnou připlácet za 1. třídu. Co ale letos, když jsou právě pravidelní cestující postaveni před relativně největší zdražování. V relacích, kde nefunguje IDS, avšak existují souběhy – typicky v Olomouckém kraji – tak měsíční rozdíl v řádu stovek korun za pravidelné dojíždění může být přesně tím impulsem, který další cestující vyžene do autobusů.

Tarif 2012 je nepochybně novinkou hodnou pozornosti. Na jedné straně má nakročeno k slibné budoucnosti, kdy příležitostný i častý cestující v dálkové dopravě bude moci pustit tarif z hlavy a přesto dosáhnout na nejlepší možnou nabídku; stejně tak si ale velmi neuváženě hraje s ohněm ve svém přístupu k dobrovolně i nedobrovolně věrným zákazníkům. Ačkoliv pak dráhy nabídnou kompenzaci za zpoždění zákazníkovi, který cestuje jednou za rok na ČD Promo, spolucestujícímu s IN 100, který u drah předem utratil 23 tisíc, zůstanou jen oči pro pláč, protože se jedná o "specifickou nabídku". Ten, kdo s vidinou výhodnějších cen na Ostravsko zakoupil aplikaci IN 50, může jen stoicky přehlížet fakt, že oproti cestujícímu bez karty ušetří doslova pár korun. A ti, kdo utrácejí měsíčně stovky až tisíce za pravidelné dojíždění, nově doplatí nejvíc, protože nemají na výběr – do momentu, než si uvědomí opak. Tady by měl na tarifním oddělení na Nábřeží svítit velký vykřičník: on totiž zákazník, který přeběhne od konkurence kvůli dvacetikoruně, se ke konkurenci také zase lehce vrátí; pokud se ale někdo jednoho dne rozhodne neprodloužit In-kartu, bude škoda mnohonásobně větší.

Zdroje: České dráhy, Česká televize