Winterthur — Švýcarská společnost Stadler Winterthur dodá do konce příštího roku Švýcarským spolkovým drahám (SBB) celkem 21 nových posunovacích lokomotiv, označených řadou Ee 922. V sedmi největších švýcarských železničních uzlech, kde bude jejich působiště, poté ukončí provoz jedné z nejstarších elektrických lokomotiv v Evropě — třínápravové Ee 3/3 se spojnicovým pohonem náprav, vyráběné s přestávkami v různých verzích v letech 1930 až 1966. Nové lokomotivy Ee 922 jsou dvoufrekvenční (pro systémy 15 kV 16,7 Hz a 25 kV 50 Hz), a proto mohou sloužit i v pohraničních přechodových stanicích s Francií (SBB/SNCF).
Hodnota zakázky, kterou společnost Stadler získala v prosinci roku 2007, činí 40 milionů švýcarských franků (asi 680 milionů Kč). Projekt elektrické posunovací lokomotivy Ee 922, jehož příprava trvala přibližně pouhého 1,5 roku, je koncipován v souladu s produktovou škálou vozidel Stadler, vyvinutých v závodě ve Winterthuru s určením pro posun, lehkou a středně těžkou nákladní dopravu. Koncepce zahrnuje prozatím dvě výkonové kategorie: 750 a 1500 kW. Spadá sem rovněž do budoucna zamýšlené úsporné hybridní vozidlo s alternativní možností trakčního pohonu elektrickou energií, přiváděnou z troleje, i se zabudovaným vznětovým motorem s extrémně nízkými hodnotami emisí spalin a hluku.


Nová lokomotiva SBB řady Ee 922 je kapotové dvounápravové vozidlo s prostornou kabinou strojvedoucího s výbornými rozhledovými podmínkami a ochozy na obou čelech. Nejvyšší rychlost činí v traťovém režimu 100 km/h, při posunu pak 40 km/h. Stroj disponuje výkonem 750 kW, je schopen táhnout či sunout do stoupání 6 promile vlak o maximální hmotnosti 700 a do stoupání 25 promile 400 tun, přičemž rozjezdovou tažnou sílu lokomotivy udává výrobce 132 kN.
Na začátku července — po sérii zkoušek, prováděných mimo jiné i na tratích SBB, byla prototypová lokomotiva Ee 922 001 představena při roll–outu médiím a odborné veřejnosti a poté slavnostně předána zástupcům SBB. Další stroje budou následovat podle plánu výroby a v příštích měsících se začnou objevovat po boku svých předchůdců v obvodech železničních uzlů Bern, Curych, Basilej, Ženeva, Lausanne, Luzern a Winterthur.
Zdroj a první foto: Stadler, ostatní foto: Georg Trüb ; volně přeložil: -vik-


1 2 | Zpráv na stránku: |
Když tu zaznělo někdy před rokem, že sedadlo patráku přijde na 2/3 melounu, tak jsem se divil více, když za ty samé prachy nám nabízí sedadlo ve šrotu s názvem Desiro.
40mega CHF za 21 ks by byla fakt bomba, ale obávám se že v tom bude nějaký háček...
voitekk : hodnota je 40 milionů, patrně bez DPH.
Mimo jiné, z článku plyne, že celkem nic podstatného se nemuselo vyvíjet.
Možnost posunovat v pohraničních přechodových stanicích je sice hezká, ale ve Vallorbe je přepínatelná trolej, v Pontarlier s neutrálním polem se žádná nákladní doprava nekoná, podobně Basel SNCF/SBB má přepínatelnou trolej. Ženeva se jezdí 1,5 kV = s přepínatelnou trolejí.
Stadler je často presentován jako rodinná firma. Dle mého povědomí nemá přebujelou administrativu a je schopen tudíž držet režije na uzdě - pak může nabídnout i zajímavou cenu.
Jirko, hezký článek
1 2 | Zpráv na stránku: |
Komentáre vyjadrujú názory čitateľov.
Redakcia nenesie žiadnu zodpovednosť za ich obsah.
- dopisovateľ alebo člen ŽP,
- editor alebo admin ŽP
Pred vložením komentára je potrebné se buď prihlásiť, alebo zaregistrovať.
