Praha, Norimberk — V rámci změn, které čekají na cestující v relaci Praha – Bavorsko, představily České dráhy v kooperaci s Deutsche Bahn nový produkt — SC Bus / DB Expressbus. Tarify a podmínkami jsme se nedávno zabývali, podívejme se tedy blíže na samotné cestování. V sobotu 8. 8. 2009 se konala prezentační jízda nových autobusových spojů z Prahy do Norimberka a zpět, a protože jsme zvědaví redaktoři, nemohli jsme na této akci chybět. Oficiální odjezd byl naplánován na 5:30 od silnice u pražského Hlavního nádraží (stanoviště B2, ul. Wilsonova), a tak jsme se asi dvacet minut předtím dostavili, abychom si v klidu prohlédli dvoupatrový autobus a usadili se na „VIP“ místa ve druhé třídě, tedy úplně dopředu k čelnímu oknu poskytující ten nejlepší výhled na to, co nás čeká — 310 kilometrů směr Norimberk.
Něco málo o stroji
Autobusy, kterých se na lince využívá, patří Omnibusverkehr Franken GmbH a provozuje je DB. Je jich celkem sedm a jejich nákup přišel na 3,1 milionů EUR. Důvěra byla projevena značce Setra, konkrétně dvoupatrovému typu S 431 DT, představujícímu současnou špičku výrobního programu. Verze pro Frankenbus/DB nabízí 14 kožených sedadel v první třídě situované ve spodním patře a 56 míst nahoře, určených cestujícím druhé třídy. Všechna sedadla jsou s nastavitelným sklonem, stolkem, bezpečnostními pásy, područkami, výdechem klimatizace a čtecími lampičkami, nechybí ani zásuvky 230 V. Na palubě je také kuchyňka s toaletou. O průběhu jízdy informují displeje navigačního systému. Střecha autobusu je zčásti prosklená, což přispívá k pocitu pohodlí v horním oddíle. Ještě dodejme, že pohon má na starosti vidlicový osmiválec Mercedes–Benz MB OM 502 LA (Bluetec), splňující emisní normu Euro V, disponující výkonem 503 koní a točivým momentem 2299 Nm, přenášeným dvanáctistupňovou automatickou převodovkou ZF.
Z Prahy do Norimberka opravdu za 3:45!
Zavírají se dveře, řidič téměř neslyšně rozjíždí náš autobus a Aleš Ondrůj, v současnosti výkonný ředitel pro marketing a komunikaci Českých drah, nás vítá na palubě a seznamuje nás s produktem. V sedadle není nejmenší problém si najít pohodlnou pozici. Protože sedíme nad řidičem, máme k dispozici stejný pohled jako on a v nejednom případě bychom nejradši zatleskali nad uměním, jakým dvoupatrový kolos provádí pražským tankodromem na Letné. Po sjezdu na dálnici D5 se plynule rozjíždíme vstříc maximální povolené rychlosti pro autobusovou dopravu, 100 km/h. Ani při tomto kalupu vás neruší žádný hluk od motoru a občasné předjížděcí manévry s vámi nijak nepohazují po sedadle přesto, že sedíte přes dva metry nad zemí. Silnice ve směru na Norimberk jsou poměrně kvalitní a tedy se opravdu nebráním přirovnání některému z moderních železničních vozů, jedoucího po koridorové trati. Ostatně i co do zvukového vjemu je to velmi podobné — šum ocelových kol odvalujících se po kolejích je zde „nahrazen“ lehkým aerodynamickýcm svistem. Aktuální pozici oznamují displeje napojené na GPS navigaci řidiče. Přesně tedy vidíte, kde se nacházíte, v kolik orientačně dorazíte a kolik kilometrů ještě pojedete. Pár mikrospánků zaviněných monotónním panoramatem dálnice a už nás palubní amplion budí a upozorňuje na brzké zastavení v cílové stanici. Uvítací výbor sestává z představitelů města Norimberk, Německých drah a samozřejmě těch, kteří o akci věděli a přišli se podívat. Krátký oficiální program – projevy jednotlivých zainteresovaných – prohlídka města s českou rodačkou v roli průvodkyně a společný oběd, kde jsme si nemohli dovolit neochutnat místní specialitu – Norimberské klobásky (Nürnberger Rostbratwurst) připravené na grillu. V rámci osobního programu jsme s kolegou neodolali železničnímu muzeu nedaleko železniční stanice Nürnberg Hbf. Expozici historie železnic ve světě i v Německu, modelové kolejiště a také exponáty na volném prostranství, z nichž však některé byly zničeny před několika lety požárem, jsme pročesávali až do chvíle, kdy jsme se vydali zpět k domovu — předpokládaný příjezd do Prahy byl stanoven na 19:45, což se podařilo dodržet.
Srovnávat nesrovnatelné?
I tak by se některými dalo nazvat to, oč se nyní pokusím — porovnat autobus vs. vlak. Nejprve řeč čísel. Po železnici je relace dlouhá 355 km a např. R 350 Karel Čapek ji urazí za pět hodin a tři minuty — v den prezentace navíc se zpožděním 20 minut. Naproti tomu po silnici je to 310 km a časově o hodinu a čtvrt rychlejší, tedy již avizované tři a tři čtvrtě hodiny! Kapacita? Pro železnici berme řazení R 350 Karel Čapek z Plzně, tedy dva Bee, BDbmrsee a Aee, celkem 153 míst druhé a 54 v první třídě. Oproti tomu autobus má 56+14 míst k sezení a žádné ke stání. Čapek je ale jedním ze dvou párů přímých vlaků — druhým je R 352 Jan Hus a ten má kapacitu 180+50. Spoje s přestupem ve Schwandorfu nebudeme uvažovat. Naproti SC Bus jede 6× denně v obou směrech. Nabízí se také otázka skutečné obsazenosti vlaků… Tím jsme však vyčerpali objektivně srovnatelná kritéria a přistoupíme k „pocitové“ části. Pohodlí? Pravda, v autobuse se při jízdě moc neprojdete, neotevřete si okno a i to WC je tam jen jedno. Komfort sedadel je však daleko větší, máte možnost občerstvení, (odpadají přepřahy a odpojování vozů, což ale smrtelníka nezajímá) a v neposlední řadě jste v cíli o více než hodinu rychleji. Osobně jsem na dané relaci vlakem nikdy nejel, troufám si však tvrdit, že spoje SC Bus jsou tou nejlepší variantou alespoň do chvíle, než se zmodernizují tratě mezi Prahou a Norimberkem.
Naše krátké představení novinky mezi mezinárodními spoji mezi Prahou a Bavorskem je u konce. Po obědě si shrneme současnost v této oblasti a podíváme se na to, jaké další změny můžeme v nejbližších měsících očekávat…
Zdroj: České dráhy, Frankenbus/Deutsche Bahn, ŽelPage
ale jestli je gumokol levnejsi dobra tak mam pro Vas kseft, az pojedu za kamarady do Brma (jsem z Plzne) tak Vam dam 320 Kc (tolik by me stala cesta tam i zpet) a jestli se Vam za stejnou cenu povede me odvezt alespon do Brna, OK??
navic ve vlaku lze odpocivat, pracovat.... kdezto v aute ne.. to sice nelze vyjadrit v Kc, ale je to taky hledisko, to je ta casova uspora, misto abych 4 h ridil, 4 h pracuji na vecech, ktere bych musel udelat vecer doma
samo jsou situace, kdy to vlakem opravdu nejde, pac potrebuji hodne vybaveni, atd.
Učinil jsem. Z koeficientu přes tři jsem se dostal na 2,9! Takže auto je pořád levnější.
Můžeš mi nějak přiblížit ty ostatní prokazatelné náklady? Povinné ručení platím necelé 2.000 Kč (levná pojišťovna a vysoký bonus), ale jako náklad bych to nebral, s četností jízd to nijak nesouvisí.
Na Slovensko do termálek jezdíme dvakrát ročně na týden, takže na jednu cestu vychází navíc 75 Kč za Slovenskou dálniční známku (možno vynechat, když si cestu malinko natáhnu). Českou dálniční známku potřebuji pro běžné ježdění, takže specielně do ceny cesty na Slovensko lze započítat pouze její alikvotní část (cca 50 Kč) Amortizace vozidla, které mne při koupi v bazaru stálo 32.000 Kč? Max. opotřebení pneumatik (4x350 km, životnost min. 50.000 km)? Ať počítám, jak počítám, pořád jsem na zlomku ceny za vlak, o komfortu a rychlosti nemluvě.
o priplaceni za pohodli se totiz muze hovorit teprve tehdy, az vetsina spoju nebude provozovana muzejnimi exponaty
to pripad tehle linky neni.
tento bus vsak prispiva k sitovosti zeleznice, byt jen v dalkove mezinarodni preprave, prave tim, ze umoznuje prestup z/na vlak jak v Praze tak v Nur. + odbaveni za jednotny tarif, zlepsuje (velice vyrazne) propojeni zeleznic v CR a zapadnim NSR. to neni sitovy efekt??
Pro připomenutí základního rozložení - je to (samozřejmě) vůz "delší" (třídy 26,4m), a na této délce má normální počet dveří (2x2), záchodů (2), dále rozvaděč elektro+brzdy, několik po voze roztroušených "poličkových" odkládacích prostorů pro zavazadla (kromě nadokenních polic, které jsou menší než u starých vozů), a přesto se k tomu vejde ještě 80 míst k sezení, ulička přiměřeně široká, sedačky zčásti naproti sobě (s docela velkými stolečky) zčásti za sebou - obojí s bohatě dimenzovaným prostorem pro nohy (podstatně lepší než v jakémkoliv autobuse který jsem kdy zažil), dostatečně vysoké zádové opěráky, polohovatelnost sedadel...
No nebudu tu básnit dál ale podle mě je to naprosto jednoznačně nejlepší využití vnitřního prostoru ze všech vagonů s kterými jsem měl doposud tu čest, a skoro každý si může vybrat podle toho čemu dává přednost.
Když to porovnávám s řekněme Bmee nebo Bmz které na stejně velkém vagonu umístí jen 66 cestujícíci se zhruba stejným prostorovým komfortem tak se musím divit. Sice je fakt že velkoprostor má možná o něco nižší "kulturu" kvůli neoddělení jednotlivých kupé (čili člověk slyší "bordel" z celého vagonu) ale to je otázka, navíc jedničky se u nás dělají prakticky výhradně jako velkoprostory?? že by tam to nevadilo?
Prostě chtěl jsem říct že je ještě co zlepšovat z hlediska rozložení. Ta dálková Setra se podle mě dost blíží maximu možného v dnešním autobuse a tak není zase tak překvapivé že dohání a možná i překonává staré železniční vagony (skoro ve všem kromě možnosti procházky). U nového vlaku vs. nový bus by to už zase vypadalo jinak, vlak by byl přecejen komfortnější a pravděpodobně i rychlejší...
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.