Ústí nad Orlicí - Nádražní budova ústeckoorlického nádraží slouží od roku 1874. Má přednost před projektem moderní transevropské železniční sítě? V rámci stavby zbývající části I. železničního koridoru stojí staniční budova v Ústí nad Orlicí totiž v trase nové přeložky, jež by měla zkrátit cestování mezi Prahou a Brnem či Ostravou o několik minut. To ale ve veřejnosti vzbudilo reakci. Někteří místní obyvatelé a železniční nadšenci tvrdí, že novou trať by bylo možno postavit i bez zbourání zdejší unikátní budovy. Ze židle ale zvedá výrok zástupců SŽDC: naplánujte a zaplaťte si to, třeba veřejnou sbírkou. Byla tedy varianta zachování budovy vůbec seriozně řešena a srovnána?

Budova je totiž cenná

• Národní památkový ústav a památkáři Pardubického kraje, jako i další odborníci nejen z ČR, jsou přesvědčeni o historické hodnotě této budovy, která se do dnešních dnů zachovala v poměrně nedotčeném stavu. To dokladuje i zpráva Výzkumného centra průmyslového dědictví při ČVUT.
• To se koneckonců potvrdilo i v rámci Soutěže o nejkrásnější železniční nádraží ČR, kdy se Ústí nad Orlicí dočkalo finálové účasti a zvláštního ocenění za „zachování původního rázu unikátní historické nádražní budovy“.
• Ovšem samotné ministerstvo zápis do seznamu památek odmítlo. Údajně proto, že příprava stavby je již v pokročilém stádiu a veřejný zájem ve formě přestavěné železniční trati má přednost.

Pardubičtí památkáři se však rozhodli budovu zachránit. Proti tomu se ale postavilo hned několik subjektů, včetně samotného městského úřadu v Ústí, Krajského úřadu v Pardubicích a Ministerstva kultury. To tvrdí, že požadavek byl vznesen příliš pozdě. "Ministerstvo kultury si je dobře vědomo významu průmyslového dědictví České republiky, ale zároveň se domnívá, že podnět na prohlášení konkrétně tohoto objektu měla odborná organizace zaslat před začátkem dlouhodobě plánované a připravované akce," stojí v rozhodnutí neprohlásit nádraží za kulturní památku.

Fanoušci zdejšího nádraží se s tím ale nechtějí smířit. Z toho důvodu kontaktovali mnoho významných osobností včetně ministra kultury Václava Jehličky. V této aktivitě jim pomáhá i Polský výbor Mezinárodního komise pro ochranu průmyslového dědictví (TICCIH). „Budova nádraží v Ústí nad Orlicí je svou historickou, estetickou a architektonickou hodnotou součástí našeho kulturního dědictví. Památky, jako je tato, většina civilizovaných zemí ochraňuje a snaží se uchovat je i příštím generacím jako svědectví umu, dovednosti a vynalézavosti předků,“ prohlásil ředitel Mezinárodního festivalu Techné Ostrava Dr. Jan Rywik a dodal: „Stačí jen překročit naši státní hranici do vedlejšího Rakouska nebo dál do Švýcarska abychom pochopili, že modernizace železničních tratí a budování drážních koridorů ještě neznamená, že ve jménu „modernizace“ musíme ničit vše co nám zanechala minulost.“ Nutno ovšem dodat, že ani naši západní sousedé toto pravidlo ne vždy respektují. Příkladem toho jsou stanice St. Anton am Arlberg a Langen am Arlberg, kde původní nádražní budovy a stanice byly přebudovány v betonová monstra naprosto popírající původní historický ráz.

Podle tvrzení některých odborníků má však plánovaná demolice svá opodstatnění. Hlavním problémem pak je atypické umístění budovy. "Nebylo by možné zajistit podle českých a evropských parametrů takovou bezpečnost cestujících, jaká je požadována," zdůvodnil rozhodnutí SŽDC její mluvčí Pavel Halla. Zajímavé ovšem je, jak jeho prohlášení pokračuje. Nabádá v něm, aby si lidé modernizaci původní budovy zaplatili sami. "Je to stavba ve veřejném zájmu. Pokud někdo z petičníků zainvestuje do modernizace budovy, tak proč ne. V současné době je ale stav nádraží a kolejiště žalostný a je potřeba jej řešit,“ prohlásil Halla a dodal: "Autorům petice lze vzkázat pouze to, že pokud najdou 20 milionů korun na kompletní rekonstrukci - přičemž stejně nezajistí, aby to splňovalo požadavky, které to má mít z hlediska bezpečnosti a pohodlí cestujících - pak se o tom dá mluvit. Ale bylo by to zase jenom zbytečné oddalování, které jednou musí přijít, to znamená posunutí nádraží směrem k Orlici." Problémem SŽDC je zjevně právě atypická poloha stanice mezi dvěma skupinami kolejí. Co tím ovšem chtěl básník říci, není zcela jasné.

Podívejme se nyní do historie, první vlak projel Ústím nad Orlicí v roce 1845. Tehdy totiž byla zprovozněna současná trať mezi Prahou a Olomoucí. O čtvrtstoletí později začala vznikat spojnice Ústí n. O. a Letohradu. Stávající systém odbavování cestujících nedostačoval, a proto bylo nutno postavit novou výpravní budovu. Tu architekt Rudolf Frey umístil přesně mezi obě trati. Z jedné strany je tak obklopena nástupištěm pražským a z druhé strany letohradským. Budova byla letos ve veřejné anketě zvolena jedním z nejhezčích nádraží České Republiky, mimo jiné získala i odborné ocenění za zachování původního rázu.

Náhradnice

Samotná nová budova také nenechá jen tak někoho klidným. V dobách, kdy byl projekt SŽDC před veřejností tajen, se s ním mohli seznámit představitelé ústeckoorlické radnice. A jak že vypadá? To se laická veřejnost měla dozvědět až v době stavby. Ovšem znepokojující výrok starosty „Vypadá to jako peny market znásilněný teskem.“ je více než výstižný. Následné úpravy ve formě výrazné půlkruhové střechy s přesahem jsou jen díky zájmu o danou věc. "Projekt vypadal, jako když Penny Market najede do Teska. Podařilo se nám aspoň vyjednat víc prosklení a zvlněnou střechu. Jsme bránou do Orlických hor a tomu má stavba odpovídat," řekl pro ČTK starosta Pešek. Vizualizace nové nádražní budovy.

Bude se opakovat historie?

Demolice Těšnovského nádraží se také odpovědným institucím i přes protesty odborníků a laické veřejnosti zdála nejlepším a vlastně i jediným možným řešením. Za několik let se však stala mementem barbarského chování k památkám.

Přesto má však i v řadách železničních nadšenců své zastánce, kteří poukazují především na potřebu zrychlit spojení a tím dostát smyslu investice veřejných prostředků do dopravní infrastruktury. Určitě není žádoucí na úsek pojížděný rychlostí 160 km/h navazovat po modernizaci rychlostí poloviční, zkoumal to ale někdo vůbec?

Šokující je však především způsob, jakou je tato skutečnost správou dopravní cesty prezentována. V době, kdy "je již pozdě cokoliv měnit," nebyl tento projekt ještě ani prezentován, natožpak celospolečensky přijat. Způsob představení vizualizací údajně neodvolatelně schválené kontroverzní novostavby nádraží připomíná partyzánskou bojůvku. Srovnávací studie zachování a nahrazení nádraží není dána k dispozici, pokud vůbec existuje. A reakce na 13 000 podpisů? Pokud se vám to nezdá, můžete se složit a vymyslete si to sami, možná se s vámi i budeme bavit, pokud už nebude po všem?

Zdroje: Stop demolici - petice proti zbourání historické budovy, Týden.cz, Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT, Soutěž o nejkrásnější nádraží